archiv
Učitelské noviny č. 11/2014
tisk článku

HOMOGENNÍ VERSUS SMÍŠENÉ TŘÍDY

Od příštího školního roku bychom měli otevírat detašované pracoviště naší mateřské školy pro dvě oddělení. V té současné máme děti rozdělené do tříd podle věku. Teď přišly některé kolegyně s nápadem zřídit na detašovaném pracovišti věkově heterogenní třídy pro děti od tří do pěti let. Předškoláky bychom ale radši soustředili u nás. Můžete nám poradit, který typ tříd by byl vhodnější?

Rozhodnout se musíte samy po zvážení všech pro a proti, které s sebou oba typy složení tříd nesou.

Ve smíšených třídách vznikají přirozené skupinky dětí, a to nejen podle věku, ale i podle individuálních schopností a podle formujících se osobností jednotlivých dětí. Společně si ve třídě hrají, tvoří a z nabídky činností si během dne vybírají. Mají možnost si postupně vyzkoušet roli mladšího a později staršího kamaráda, což je pro řadu dětí nová zkušenost, kterou z rodiny neznají.

Heterogenní třída umožňuje mladším dětem učit se od starších a starším získávat prosociální zkušenosti v kontaktu s menšími dětmi – mohou je učit, pomáhat jim a naučit se respektu. V těchto třídách není tak častá nezdravá soutěživost, jak tomu mnohdy bývá ve třídách homogenních.

Smíšené třídy jsou výhodné také pro některé sourozence, kde mladším pomáhá starší sourozenec při postupné adaptaci a dává mu podporu při separaci od rodičů. Nevýhodou je pro učitele obtížnější sladění společného programu pro děti – rozdíl je v samostatnosti dětí, a tedy v míře nutné dopomoci ze strany učitele, ale také ve fyzické odolnosti (například délka a program pobytu venku). Mnohdy není možné se cíleně věnovat předškolákům a vytvořit jim optimální podmínky pro pracovní činnosti.

Homogenní třídy naopak umožňují jednotnější výchovné a výukové postupy, cílenější zaměření didaktických pomůcek a celkového vybavení třídy. Významný vliv vidím především u předškolních dětí, které již mají výrazně jiný režim dne s mnohem menší potřebou odpočinku, a naopak vyššími nároky na stimulaci a rozmanitost podnětů. Je mnohem snadnější cílená edukace a jednotnost přípravy pro školu.

Nevýhodou může být vyšší konkurenční prostředí, nicméně blížící se již školnímu – děti se tedy mohou pod vedením pedagoga učit adekvátně reagovat a řešit tyto situace.

Možnou variantou by mohla být mateřská škola s homogenní třídou předškoláků, popřípadě doplněnou šikovnými pětiletými dětmi (například narozenými v podzimních měsících). Vlastně něco podobného, o čem uvažujete.

Děti ve věku 3–5 let by byly rovnoměrně rozdělené do dalších tříd. Zde je již umožněno tříletým dětem učit se od starších a starším učit se pomáhat mladším a respektovat je. Ve třídě jsou tedy na jedné straně děti, které zvládají sebeobsluhu, ale zatím nepotřebují jasně a cíleně strukturované činnosti, a na straně druhé děti, které potřebují významnou dopomoc v sebeobslužných činnostech a mnohdy i podporu při adaptaci a separaci od rodiny.

Mají být sourozenci pohromadě? Tato otázka přichází v heterogenních třídách často na pořad dne. Nelze na ni ale jednoznačně odpovědět, je nutné posuzovat ji individuálně. U některých sourozenců je jejich společné vřazení do třídy výhodou a dopomocí jak pro ně samotné, tak pro učitelky ve třídě. Starší sourozenec pomáhá mladšímu s adaptací, separací, stejně jako v sebeobslužných činnostech. Nicméně v průběhu dne si oba sourozenci hledají kamarády pro hru podle vlastních schopností a zájmu.

Některé sourozence je ale vhodnější rozdělit. To v případě, kdyby například dopomoc staršího mohla spíše brzdit přirozený rozvoj a schopnost samostatnosti mladšího (spoléhá se na staršího, takže se zde neposiluje jeho schopnost řešit situace). Nebo když mladší sourozenec odpoutává pozornost staršího tou měrou, že je vyčleněn z vrstevnické skupiny a činností adekvátních jeho věku.

Hana Trtílková,
psycholožka, Pedagogicko-psychologická poradna, Brno

 

 

Specifika věkových skupin

Nejmladší děti, věk 3–4 roky

Snaží se především adaptovat a zvládat pobyt v MŠ bez přítomnosti rodičů. Seznamují se s novým prostředím, také s ostatními dětmi a dospělými. Učí se respektovat nová pravidla, strukturu činností i cizí autoritu. Učí se komunikovat, hrát si a dělit se o hračky. Pobyt je zaměřen také na rozvoj sebeobslužných činností a postupné emocionální dozrávání.

Děti ve věku 4–5 let

Sebeobslužné činnosti by už měly zvládat, proto se posiluje především jejich samostatnost. Zapojují se cíleněji do strukturovaných a řízených činností. Učí se respektovat pravidla her, kamaráda, rozvíjet trpělivost a volní schopnosti. Učí se tvořit hru, komunikovat s ostatními dětmi, řešit konflikty i nové situace a rozvíjet se v dalších oblastech podle svých možností a schopností.

Předškolní děti, věk 5–6 let

Během celého dne se učí především rozvíjet a posilovat své již získané schopnosti, vědomosti a dovednosti z nabídky činností. Činnosti jsou přitom již převážně cílené a strukturované, vedou k rozvoji dovedností důležitých pro vstup do základní školy. Mezi sebou se děti snaží domlouvat a dělat kompromisy. Snaží se pomáhat mladším dětem, empaticky se chovat k druhým, mít pochopení, ale vážit si také sám sebe a svých vlastních názorů. Jde tedy o celkový rozvoj a posilování sociálních kompetencí a posílení emocionální stability a schopnosti čelit složitosti okolního světa bez stálé podpory dospělého.

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz