Inspekce: Děti v ústavní výchově čelí ve vzdělávání řadě bariér

(čtk) Nízká motivace, poruchy chování, absence rodinné podpory či změny mezi zařízeními jsou jedny z častých překážek, kterým musí ve vzdělávání čelit děti umístěné do zařízení ústavní a ochranné výchovy. Vyplývá to z tematické zprávy České školní inspekce (ČŠI). Navzdory tomu hraje školní docházka zásadní roli v návratu těchto dětí do běžného života. Nejen jako vzdělávací prvek, ale také určitá forma sociální rehabilitace. Inspekce doporučuje destigmatizovat jejich vzdělávání.

Inspekce ocenila například větší míru individualizace výuky oproti běžným školám. Učitelé přizpůsobují tempo a metody výuky potřebám žáků, čímž částečně vyrovnávají jejich předchozí vzdělávací ztráty. Naopak jako jeden z nejvýraznějších problémů zmiňuje zpráva nedostatek kvalifikovaných pedagogů. Požadovanou odbornou kvalifikaci má jen 78 procent učitelů, což souvisí s náročností práce, nízkou prestiží a častou frustrací z výsledků práce.

Střední vzdělávání je podle inspekce omezené. Většina zařízení nabízí jen několik technických či pomocných učebních oborů, které nemusí odpovídat zájmům dětí a mohou snižovat jejich motivaci.

Situaci ztěžují také nízké počty žáků a jejich časté přemísťování. Za závažný problém označuje zpráva i nedostatek psychologů a speciálních pedagogů. Téměř polovina zařízení funguje v krizovém režimu.

Přes 3000 dětí ze zařízení se vzdělává mimo ně v běžných školách. Přesto zařízení naráží na překážky, jako jsou kapacitní limity nebo neochota škol přijímat děti s problémovým chováním. Nízká motivace žáků ke vzdělávání zůstává jedním z hlavních úskalí, které ztěžuje i doučování či domácí přípravu. Učitelé navíc upozorňují na nadměrnou administrativní zátěž, nedostatek metodické podpory i materiálního vybavení. Často pracují v izolaci bez možnosti sdílení zkušeností.

Inspekce doporučuje mimo jiné posílit odborné zázemí škol, zvýšit atraktivitu pedagogické profese, rozšířit nabídku oborů ve středním vzdělávání a systematicky podporovat spolupráci mezi zařízeními a běžnými školami. Zásadní je podle ní také změna veřejné debaty a destigmatizace dětí i škol a podpora jejich integrace do společnosti. Vzdělávání těchto dětí si žádá ucelenou a dlouhodobou strategii, nikoli pouze dílčí opatření. Ta by měla zohlednit nejen školní prostředí, ale i širší souvislosti včetně rodinného zázemí a přípravy na samostatný život.