archiv
Učitelské noviny č. 11/2014
tisk článku

USPĚCHANÁ HONBA ZA DIPLOMY

Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, tu Pandořinu skříňku jsme zkrátka otevřeli. K 1. lednu 2015 se ředitelé musejí rozloučit s nekvalifikovanými učiteli. Jakkoli se nabízí jednoduché řešení nahradit je kvalifikovanými, kteří jsou nyní na úřadech práce, realita je trochu jiná. Každou debatou se odkrývají další a další záludnosti. Komplikace se řetězí. Už zdaleka nejde „jenom“ o několik tisíc učitelů a škol. Do ohniska záběru se dostává celý systém.

Objevilo se to i na setkání u kulatého stolu, které minulý týden pořádalo Centrum školského managementu PedF UK v Praze. Téma bylo jednoznačné: Nekvalifikovanost – a co dál? Protože se tu sešli lidé ze všech stupňů pedagogického spektra – od mateřských škol po vysoké – názory se leckdy lišily. Na jednom se ale shodli všichni – v první řadě je třeba mluvit o kvalitě.

Začátek debat s chybou

Upozorňovali na ni ředitelé ještě dřív, než se kulatý stůl vůbec konal. Vlastně okamžitě po prvních informacích o schůzce ministra školství s odboráři a děkany pedagogických fakult. „Jednalo se o nás bez nás! Nejsme snad pro ministerstvo plnohodnotnými partnery?“ Jestliže se má najít recept, jak vyřešit problém spojený s odchodem nekvalifikovaných učitelů, měli by si k tomu ředitelé, na které veškerá tíha padá, říci své. To se bohužel nestalo.

„Samozřejmě že učitel musí mít vysokoškolské vzdělání, ani bakalář nestačí, ale teď bychom měli používat taky obyčejný ‚selský rozum‘, ozývá se z některých ředitelen. Jsme v nezáviděníhodné situaci a musíme ji ustát se ctí. Tak, aby výsledné řešení negativně neovlivnilo práci školy. Konkrétní dopady známe jenom my, ostatní je odhadují. Co by asi fakulty říkaly, kdybych jako zástupce ředitelů šel na jednání s ministrem a dohodli bychom se, že budoucí učitele musí na vysokých školách vyučovat pouze ti, kdo zažili na vlastní kůži učitelskou praxi? Není to snad podobné? Všichni přece chceme, aby kvalita vzdělávání šla nahoru. Je snad dobře, když někteří vysokoškolští učitelé předkládají studentům pouze ryzí teorii, navíc leckdy starou X let? Když ji nedokážou aplikovat na praxi dnešních škol?“

Dlužno přiznat, že tak jako nejsou stejné všechny mateřské, základní a střední školy, ani vysoké nejsou v tomto směru výjimkou. Liší se fakulta od fakulty, katedra od katedry. V závislosti na kvalitě, kreativitě, odpovědnosti a konečně i entuziasmu lidí, kteří tu působí. Ostatně i tohle u kulatého stolu zaznělo. Z úst učitelky, která si kvalifikaci právě doplnila. „Z 65 % byla výuka přehlídkou ztraceného času. O to víc ale děkuji všem pedagogům, kteří nám dokázali přinést něco nového, povzbudit nás, poradit, nasměrovat.“ Mnozí studující pedagogové říkají totéž. Fakulty připravující učitele – tedy nejen ty pedagogické – by se měly víc zamýšlet nad tím, co lidé z praxe skutečně potřebují. Aby je nekvalifikovaní učitelé vyhledávali proto, že cítí potřebu získat pro profesi hlubší znalosti, a ne pouze proto, aby si odnesli diplom.

Vysokoškolské vzdělání? Samozřejmě!

O ničem jiném se u kulatého stolu neuvažovalo a neuvažuje se ani v převážné většině škol. Potvrdil to i vedoucí odboru školství Středočeského kraje, když představil průzkum, který na toto téma uskutečnil mezi více než třemi sty pedagogů škol různých stupňů a typů. Magister-ské studium jako předpoklad učitelské profese silně převažovalo u všech stupňů škol s výjimkou mateřských a základních uměleckých; ale i tam bylo relativně často zmiňováno.

Jak je tedy možné, že ve školách stále ještě učí tolik nekvalifikovaných? Paleta odpovědí šla hodně do šířky. Když chybí kvalifikovaný odborník, musí vzít ředitel zavděk každým, kdo je schopen se před třídu postavit. Vychovatelka, která původně nastoupila jen na záskok, se pod vedením zkušené kolegyně a za přispění dalšího vzdělávání v průběhu let vypracovala na všemi váženou učitelku („to ji mám teď vyhodit?“). Dva krajní body a mezi nimi nespočet příkladů z praxe.

Co teď s nimi? Jedni říkají, že ty schopné, kteří se osvědčili, je třeba udržet. Když se jim nepodaří zahájit studium, tak aspoň na čas na výjimku. Druzí jsou přesvědčeni, že každá výjimka je špatně. Jedinou správnou cestu vidí v tom, když všichni nekvalifikovaní bez výjimky školu opustí. Dokud školy nezkolabují, nikdo nás nebude brát vážně. Zase jdeme ode zdi ke zdi. Tohle rozlousknout nebude snadné.

Kvalita, kvalita

O tom, že je třeba pojmenovat kvalitu vzdělávání, se mluví víc jak dvacet let. Stejně dlouho se zdůrazňuje, jak nutně školství potřebuje popsat profil absolventa i standard učitele. Bohužel zůstává u akademických debat. Přitom kdybychom obojí znali, snáz bychom teď mohli rozhodovat, kdo má a kdo nemá právo stát před žáky. Protože samotný diplom z absolventa učitele neudělá, je nutné mluvit o tom, jakou podporu bude učitel pro svůj profesní rozvoj dostávat. Nejen na začátku, ale v průběhu celé své kariéry. Další vzdělávání, mentoři, koučové, sdílení zkušeností, síťování škol... Leccos už víme, jen další odborníky bychom ještě snesli, a taky finance. Ale to už by byly jiné kapitoly, další z mnoha nutně navazujících.

Po desetiletém spánku – a nehledejme kdo nese větší vinu – se snažíme vyřešit všechny problémy kolem nekvalifikovaných učitelů za pár měsíců. Jen bychom si měli dát pozor, abychom uprostřed horečného spěchu za diplomem na onu tolikrát vzývanou kvalitu nezapomněli. Letos, ale ani v budoucnu.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz