archiv
Učitelské noviny č. 46/2013
tisk článku

STANDARD ŘEDITELE ANO, ALE...

Všemocný vládce řídící do posledního puntíku chod školy, nebo oběť svého postavení, která nic moc nemůže, ale za všechno může? Jak to je s pozicí ředitele školy? Víme, co od něj můžeme a co už nesmíme chtít? Ví on sám, co od jeho funkce stát očekává? Zatímco standard učitele už má jakýs takýs rámec, o němž je možné debatovat (viz str. 8–11), ten „ředitelský“ se teprve chystá. A co samotní šéfové škol, stáli by o standard ředitele? Při náhodných rozhovorech většinou nebyli proti. Určitá „ale“ se však v jejich názorech – třebas i skrytě – objevila. V podstatě odrážela problémy, s nimiž se ředitelé základních škol potýkají. Docela dlouho.

Vlastně se není čemu divit, že ředitelé vnímají standard, který by jejich pozici jasně vymezil, jako potřebný. Někteří v něm vidí základní mantinely pro vymezení své činnosti. Jiní v něm hledají něco jako oporu. Při jednání se zřizovatelem, s rodiči, někdy i učiteli. Podle toho se liší i jejich názory na to, co všechno by mělo být ve standardu ředitele zahrnuto. Názory se liší i na základě toho, jaká pravidla ten který ředitel ve své škole nastavil a do jaké míry cítí jejich možné ohrožení. Důvodů by se určitě našlo víc. Ale na všechny by měl být brán při vytváření standardu zřetel.

„Myslím si, že standard ředitele by měl stejně jako standard učitele zahrnovat všechny činnosti, které člověk ve vedoucí funkci zastává. Nejen požadované manažerské dovednosti, ale i to, jak by se měl dál vzdělávat, jak by se mohla rozvíjet jeho profesní kariéra,“ říká ředitelka ZŠ a MŠ Vřesinská v Plzni-Božkově Hana Stýblová, prezidentka Asociace ředitelů základních škol. „Podle mého názoru by měl ředitel vědět, že jeho profesní kariéra má několik stupňů, že nekončí v okamžiku, kdy je postaven do čela školy. Že pracovat na sobě, vzdělávat se patří k jeho povinnostem. Právě proto, že každý ředitel je jiný, každý chápe své povinnosti jinak, mělo by být ve standardu stanoveno, co má umět, jaké schopnosti, dovednosti ke své práci potřebuje.“

Věčná otázka

Musí být ředitel školy pedagog, nebo ne? Na tohle téma už proběhlo nespočet debat – a žádná se nedobrala jasného ano, nebo ne.

„Osobně si myslím, že by ředitel nemusel být pedagog, i když bych to považoval za ideální. V čele školy by klidně mohl stát i schopný klasický manažer. Řídil by přece firmu,“ je přesvědčen Michael Burianek, ředitel ZŠ a MŠ Bolešiny v klatovském okrese. Připomíná, že za plnohodnotnou firmu je považován už podnik s pěti deseti zaměstnanci, ale školu, která jich může mít i sedmdesát nebo sto, nikdo jako firmu nebere. Pořád je to „jenom“ škola.

„Přitom uřídit tak velký kolos a zároveň být dobrým pedagogem je skoro nesmysl. Stejně jako se říká, že kouč nemusí být vždycky odborník na danou problematiku, nemusí jím být ani ředitel. Někdy to může být dokonce lepší, protože se na chod školy dívá jinak, jiný může být jeho náhled na problémy. Přesto si myslím, že by bylo dobré, aby se v pedagogice alespoň orientoval, nebo aby si základy pedagogického vzdělání co nejdřív doplnil. Podobně by si ovšem měl doplnit pedagog, který se stane ředitelem, základní znalosti mana-gementu, psychologické, právní a ekonomické. Když budeme upřímní, musíme si přiznat, že dneska řídí dost škol vyslovení amatéři. Navzdory tomu, že mají vysokoškolské pedagogické vzdělání.

Také jsem vystudoval pedagogickou fakultu, cítím se být učitelem. Myslím, že jsem byl i dobrým učitelem. Ale vím, že v okamžiku, kdy jsem se stal ředitelem, jsem se ocitl v profesi, na kterou jsem vůbec nebyl připraven. Posunul jsem se jen vlastní pílí a snahou se vzdělávat.

Přiznejme si, jak se ještě někde vybírají ředitelé. Než aby přišel někdo zvenčí, sbor se obrátí na jednoho ze svého středu: Bohouši, nechtěl bys to dělat? Bohouš řekne: Tak jo! Nechci se nikoho dotknout, ale dost často je to tělocvikář, protože si myslí, že má organizační schopnosti. Což může, ale taky nemusí být pravda. Bohouš to tedy vezme a dělá ředitele. Když nemá snahu na sobě zapracovat, absolvovat funkční studium nebo vystudovat management na vysoké škole, tak zkrátka řídí školu amatérsky. I když třeba vůbec nemá schopnosti takový kolektiv ukočírovat.“

Možná právě proto by M. Burianek se standardem ředitele souhlasil.

Že by pochyby?

Ředitel ZŠ Na Stráni v Děčíně Vít Průša si s existencí standardu ředitele nebyl tak zcela jistý. „Řekl bych, že to je věc na zvážení,“ tvrdí. „Žádného ředitele není možné vidět v nějakém jednoduchém standardu. U učitelů vlastně platí totéž. Máme snad napsat, že učitel má kontrolovat sešity, hodnotit žáky, že nemá křičet na děti, když to není nutné? To všechno lze říci, ale já potřebuji učitele, který má kantořinu v srdci.

Vytvořit standard znamená, že říkáte: budeš takový, nebo měl bys být takový. V tak kreativním prostředí, jako je škola, se mi to zdá dost svazující. Můžeme říci, jaké má ředitel povinnosti, ale stanovit standard na veškerou jeho činnost by mohlo být kontraproduktivní.“

Říkáte, že povinnosti dejme tomu ano, schopnosti už ne?

„Jsem realista. Pokud jde o povinnosti, sám papírově nezvládám zdaleka všechny, které bych zvládat měl. Je jich tolik, že se divím, že to ještě nikde nebouchlo. Mám dvě zástupkyně, každá má na starosti skoro třicet zásadních povinností. Ne maličkostí, ale celých oblastí. Sám jich mám dvacet. Nebouříme se proti tomu, chceme pracovat, a chceme pracovat dobře. Ale jsme vytíženi od rána do večera. To jsou ty povinnosti. A schopnosti? Ředitel musí být hodně silná osobnost. Měl by v sobě mít hodně pozitivní náboj, protože negativ se na něho valí v průběhu dní víc než dost. Ustát to a ještě si udržet pozitivní vztah ke své práci, to něco obnáší. Jakmile ředitel zjistí, že už ho práce netěší, měl by odejít.

Kdybych měl vyjádřit, co považuji za zásadní, pak je to to, že ředitel by měl mít rád lidi kolem sebe. V žádném standardu nesmí převážit papířina. Ale dá se vůbec tohle všechno standardizovat?“

Všechno je provázané

Jednoznačné ano dává standardu ředitele také Jan Korda, ředitel Smysluplné ZŠ na Lyčkově náměstí v Praze – Karlíně. Nějaký čas se spolupodílel na vytváření standardu učitele, pak se s ostatními členy pracovní skupiny názorově rozešel. Vadilo mu, že vytvářený standard nemotivuje všechny učitele k osobnímu rozvoji. Že 3. a 4. atestační stupeň není nastaven na rozvoj učitelů ve třídě, ale naopak je ze třídy vytlačuje a vytváří z nich lektory a pisatele pedagogických článků.

„Já naopak vidím na 3. atestačním stupni pedagogy, kteří výborně analyzují svou práci. Pokud jsou schopni svou pedagogickou práci analyzovat, mohou (ale nemusejí!) pomáhat a vést kolegy, studenty atd… Není tato dovednost potřebná i pro vedoucí pracovníky? Funkční studium pro pozici ředitele je nutné, přesto jsem přesvědčen, že hlavní proud spočívá ve vzdělávání učitelů. Představte si situaci, kdy před konkurzní komisi postupně předstupuje šest uchazečů a všichni absolvovali funkční studium, všichni tedy splňují normy. Kdybych byl v pozici zřizovatele, tak by mne v tu chvíli zajímalo například to, který z nich má jen první a který i druhou atestaci. Z toho vyplývá, že napřed musíme mít dobře postavený standard učitele, který bude pedagogy motivovat, aby na sobě neustále pracovali.

Ale pozor, nejde o to, aby jednou všichni skončili jako lektoři nebo ředitelé. Pro někoho je cílem zůstat klasickým učitelem, dobrým učitelem. Ty přece ve škole potřebujeme především. Když nebudou chtít postoupit dál, neznamená to přece, že jsou nekvalitními učiteli.“

Úvahy do budoucna

Připravovaný Kariérní systém počítá se standardem ředitele zatím jen v obrysech. Respektive v tom, jakým směrem by se měl ubírat. Říká, že přinese změny v prioritách práce ředitelů. Do popředí zájmu se dostane pedagogické řízení školy a práce s učiteli s přímým dopadem na zvýšení kvality pedagogických procesů ve školách. Což bude logicky znamenat nové požadavky na znalosti ředitelů například v oblasti hodnocení práce učitelů, v přístupu k začínajícím učitelům. To všechno se bude muset odrazit v jejich dalším vzdělávání. Nic proti tomu. Jenže když někdo řekne A, měl by přidat i B.

Myslí někdo současně na to, aby ředitele zbavil neúměrné, často zbytečné zátěže, která jim krade čas, jejž by rádi věnovali právě systematické pedagogické práci se sborovnou?

Možná by stálo za to, dřív než se postaví standard ředitele, zmapovat týden jeho práce pro školu – den po dni, od rána do večera. Ve velké městské škole i v málotřídce na vesnici. Zvážit, co je a co už není únosné. A hlavně proč. Možná by pak odpadly námitky proti požadavku Asociace ředitelů základních škol na snížení počtu hodin přímé vyučovací povinnosti. Přesněji na vyrovnání počtu těchto hodin s hodinami ředitelů středních škol (viz UN č. 45, Kaleidoskop).

„Za posledních 23 let byl na ředitele škol naložen velký objem práce, odpovědnosti,“ říká Bohumil Herčík, ředitel 4. ZŠ v Kolíně. „Administrativa – a teď nemám na mysli jen tu spojenou s vyplňováním všelijakých dokumentů, ale s povinnostmi ředitele obecně – mi zabere dobrých 80 % mojí práce. Učím rád, jsem přesvědčen, že ředitel by aspoň dvě hodiny v týdnu učit měl, ale potřeboval bych víc času. Na učení i na práci ředitele. Proto se ptám, proč má ředitel základní školy s 24 třídami o polovinu větší úvazek přímé vyučovací povinnosti než ředitel střední školy se 17 třídami?“

I tohle by mělo patřit do standardu ředitele. Protože pokud nebude vycházet z reality, stane se formálním dokumentem, na který usedá prach.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz