archiv
Učitelské noviny č. 46/2013
tisk článku

RIZIKO NAPADENÍ RODIČEM

Škola a rodina jsou při vzdělávání a výchově dítěte na jedné lodi. Jsou významným způsobem závislí na jeho dobrých výsledcích. Zatímco dříve rozhodovala o školním a někdy i mimoškolním vzdělání škola, v posledních letech stále více fakticky akceptujeme, že rodina a škola jsou i v této oblasti rovnocenní partneři.

Jenže ne vždy mají tito partneři totožné představy o tom, jak by mělo vzdělávání vypadat, co by měl pobyt dítěte ve škole přinášet především, někdy si dokonce myslí, že škola nepostupovala správně. V dílčích aspektech nemusejí mít ani stejné zájmy, stejné cíle, někdy se neshodnou ani na používaných nástrojích. Existují rodiče, kteří mají pocit, že školní vzdělání je vůbec nemusí zajímat, protože za ně mají odpovědnost učitelé. Není třeba připomínat, že to není pravda. Podobně však někteří učitelé mají stejně zpozdilé myšlenky, když si představují, že rodina je s to odstranit všechny nedostatky dítěte, které ve škole souvisejí jak s chováním, tak i s učením.

Kolizní situace je třeba vždy řešit jednáním. Existuje celé spektrum možných způsobů řešení. Rodiče akceptují názor školy, podpoří ji, jindy korektně trvají na svém. Jsou však případy, kdy se škola i rodina jednání tak dlouho vyhýbají, až problém, který je třeba řešit, nabyde na závažnosti. Někdy je však problém třaskavý okamžitě. Tomu pak odpovídají i emoce na obou stranách.

Přitom nelze vyloučit ani fakt, že jde o prosté nedorozumění, že dítě doma uvádí verzi, která je staví do lepšího světla a učitele naopak, že popisuje situaci, jak ji vnímalo, někdy si může dokonce vymýšlet nebo i lhát. Někdy má však škola skutečně nedostatečné informace nebo si některý projev dítěte špatně vyloží. Rodič pak zareaguje bezprostředně na domnělou nebo skutečnou „šílenou nespravedlnost“, kterou učitel dítěti způsobil, a jde je bránit zcela odpovídajícím způsobem.

Velmi náročná situace pro učitele nastane, když rodič přichází učitele přesvědčit o své „pravdě“ za každou cenu, nesouhlasí s jeho opatřeními a dává svůj nesouhlas najevo leckdy i nevybíravými prostředky, vůbec neposlouchá argumenty. Výjimečně lze takové jednání pochopit, rodiče jsou unavení, frustrovaní, řeší množství osobních, pracovních, rodinných problémů a mají za to, že některé problémy by vůbec řešit neměli, že za ně odpovídá škola, a měla by je proto také vyřešit. Leckdy tak učitel „odnese“ rodičovskou frustraci, která vznikla někde úplně jinde a školy se netýká.

Jsou rodiče, kteří se jednoduše neumějí chovat a ve chvíli, kdy si spojí velmi specifické chápání demokracie (ve škole mohu všechno) a nějaký problém dítěte, chovají se k učiteli jako hulváti, nadávají na všechno, na dítě, na učitele, na poměry.

Učitel není úřední osoba, proto jeho ochrana není vyšší než u jakéhokoli občana. Osobně jsem nebyl příznivcem návrhu, aby se jím stal. Je také zřejmé, že učitel (profesionál) musí vydržet mnohem víc než rodič (zaujatý laik). Nicméně musí být chráněn před znevažováním, verbálními ataky. Pochopitelně nemyslitelné je fyzické napadení. Realita je ovšem taková, že jeho ohrožení (týká se i zdravotníků, pracovnic sociálních odborů apod.) je stále větší.

Učitel pochopitelně nepočítá v prostředí školy s napadením ze strany žáka a už vůbec ne od rodiče. Bývá proto obvykle zaskočen a zvyšuje se pravděpodobnost, že v rozrušení zareaguje neprofesionálně. Nelze opomenout skutečnost, že některým učitelům schází základní dovednost komunikovat, takže než aby problém konstruktivně řešili, sami provokují rodiče k nepřiměřené reakci.

Jak zmenšit riziko napadení, případně jak se efektivně bránit?

Důležité je komunikovat s rodiči hojně, včasně, tedy preventivně. Dokonce je třeba nutit je ke komunikaci i mírným nátlakem v situaci, kdy problém je marginální a relativně dobře a snadno řešitelný. Tato myšlenka dominuje například konceptu individuálního výchovného programu, který MŠMT oficiálně zařadilo do činnosti škol.

Neměli bychom zapomínat na to, že zejména pro starší žáky může být docela výhodné, když rodiče a učitelé spolu bojují – vhodnou a účinnou obranou je vytvořit tým.

Jestliže učitel ví, že konkrétní rodič vystupuje nevybíravým způsobem, má signály od dítěte, že za prohřešky dostává výprask, nebo alespoň hodně vynadáno, měl by jakékoli jednání realizovat alespoň ve dvojici se členem vedení, s výchovným poradcem. Ti by měli svou autoritou nebo prostou početní převahou přispět ke klidnějšímu průběhu jednání. Vzhledem k tomu, že většinou se neřeší žádné intimní problémy, vhodný je v takovém případě i kabinet, kde je přítomný i další učitel.

Když „útok“ přesáhne tolerovatelnou míru (přestože je učitel v práci, a tedy ve specifické pracovní roli, neměl by si nechat všechno líbit, ani nemá za úkol rodiče vychovávat či provádět terapii), učitel by měl nejprve rodiče důrazně upozornit, a pokud nedojde ke změně, tak rozhovor okamžitě ukončit a odkázat rodiče na vedení školy nebo na jiný termín setkání.

Pokud snad dochází k výraznému nesouhlasu rodičů před dítětem, je třeba požádat, aby jednání probíhalo odděleně. Zeptejte se rodičů, co funguje doma. Soustřeďte se v hovoru na budoucnost. Proto byste vždy měli hledat pozitivní řešení problému. Rodič nemá co dělat během vyučování ve třídě (samozřejmě s výjimkou situace, kdy v ní s dovolením tráví část vyučování), ani přestávky nejsou vhodné pro podobné „přepadovky“.

Učitel by si měl dát velký pozor, aby nepřijal nevhodný komunikační způsob rodiče, nesmí vyčítat nebo sám zaútočit. Měl by vystupovat s respektem, laskavě a vstřícně, ovšem současně dostatečně rozhodně a autoritativně.

Učitel také musí mít absolutní jistotu, že v případě korektního přístupu ho vedení školy jednoznačně podpoří při stížnosti rodiče a nebude někdy až zbaběle ustupovat jeho případným výhružkám, možnému odchodu žáka, ztrátě sponzora…

Václav Mertin

< zpět do čísla
banners/1558389600_patron-deti_390x60.jpg
reklama
ucebnice
okentes2018-a.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
citoliby-web.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz