archiv
Učitelské noviny č. 45/2013
tisk článku

JSOU VYŠŠÍ ODBORNÉ ŠKOLY V NADĚJI?

Školský terminus technicus „vyšší odborná škola“, nebo také hovorově voška, skloňujeme v oblasti tzv. dalšího a odborného vzdělávání už více než 17 let. Přes sto padesát vyšších odborných škol různých zřizovatelů a různých profesí funguje už téměř dvě dekády vedle vysokoškolských bakalářských oborů a všichni zainteresovaní (a často bohužel i ti nezainteresovaní) si lámou hlavy, co s nimi…

Trnem v oku

Posláním vošek je už od samého počátku poskytovat absolventům středních škol s maturitou možnost dalšího kvalifikačního vzdělání. Od počátku bylo jasné, že hlavní devizou většinou tříletého studia zakončeného absolutoriem je především praktická profesní orientace s cílem uplatnit se v „terénu“ bez další nutné potřeby akademického, respektive teoretického vzdělání. Faktem je, že dosažený stupeň vzdělání je podle mezinárodních klasifikačních stupňů pro vzdělávání úroveň 5B se zařazením v terciáru, realita je ale jiná. Přestože vzdělávací programy těchto institucí musí být akreditovány Akreditační komisí zřízenou MŠMT, a musí tedy splňovat legislativní standardy rigorózního (tedy doslova „přísného“) řízení, posuzovaného zkušenými garanty, stávají se vošky trnem v oku mnohým zřizovatelům (krajům) a z hlediska konkurence nepochybně vysokým školám.

Poslední tvrdou ránu doslova „na komoru“ zaznamenal segment vyššího odborného vzdělávání s postupným, ale přesto drastickým úbytkem žáků na základních, středních a v posledních čtyřech letech i na vysokých školách. Ve stojatých vodách českého školství nastal tvrdý konkurenční boj o každého žáka a studenta. Protože jedině žák či student přináší škole peníze, a tedy možnost její další existence.

Vzděláváním pro praxi

Pokud se s trochou nadhledu podíváme na tento často odmítaný „hybrid“ a „apendix“ našeho školství (a našli bychom určitě několik dalších hanlivých vyjádření pro vyšší odborné školy), přiznejme si konečně, že si vošky postupně našly své místo a etablovaly se pevně v systému dalšího a vyššího odborného vzdělávání v našem polistopadovém školství. Ve většině případů jim k tomu výrazně pomohla koexistence s tradičními a zavedenými středními školami, které poskytly především materiální a technické vybavení, na které dosud nedosáhlo mnoho vysokých škol. Vyšším školám se podařilo během let získat do svých řad mnoho kvalitních a zkušených odborníků, na něž mnozí absolventi vzpomínají, protože je pro danou profesi získali a předali jim návyky a zkušenosti, ze kterých čerpají nejen ve své profesi, ale i v životě.

Plné učebny

A jestli jsou vošky přežité? To by měl ukázat čas a uplatnění jejich absolventů na trhu práce. Prozatím je o ně zájem, jak o tom vypovídá suchá statistika: největší podíl na počtu nových studentů 1. ročníků VOŠ mají zdravotnické obory. Do 31 VOŠ zdravotnických letos v září nastoupilo 2044 studentů, do 28 VOŠ ekonomických 1944 studentů, do 20 humanitních škol 1512 studentů a do 23 škol technického zaměření celkem 974 studentů.

Z uvedené statistiky vyplývá, že nejlépe jsou na tom vošky zdravotnické. Je to dáno tím, že ve zdravotnictví absolventi doposud vždy našli (pokud měli zájem) téměř stoprocentní uplatnění. Statistické údaje samotných zdravotnických škol ukazují, že většina absolventů především oboru všeobecná sestra odchází do praxe a na vysokých školách pokračuje v dalším studiu pouze zlomek diplomovaných specialistek. S postupnou nižší potřebou sester ve zdravotnických zařízeních, ruku v ruce s demografickým propadem v posledních deseti letech a nesporně také z ekonomických důvodů (středoškolský zdravotnický asistent je pro nemocnice levnější) dochází pozvolna k úplné saturaci zdravotnického terénu bakalářkami a absolventkami VOŠ.

Navíc ministerstvo zdravotnictví vyčítá voškám duplicitu vzdělávání (VOŠ a VŠ) právě ve výše zmiňovaném oboru. Jádro pudla je v tom, že ani jeden typ vzdělávací instituce (VOŠ a VŠ) se nechce vzdát legislativně podloženého práva na vzdělávání sester. Ministerstvo zdravotnictví by nejraději odpískalo mnohaletý „zápas“ zdravotnických vošek již několikrát předělávaným zákonem o nelékařských profesích, ministerstvo školství naproti tomu stojí v poslední době na straně léty osvědčených vošek a nevadilo by mu ani přiznat absolventům titul profesního bakaláře.

Jsme papežštější než papež

My Češi jsme národ pokušitelů, pletichářů a poťouchlíků. Naše typická vlastnost je najít na všem nějakou vadu. Často se necháváme oslnit cizími vzory bez ohledu na to, jestli to nám samotným prospěje a je k užitku. Často jsme papežštější než papež a necháváme si diktovat nesmyslné zákony a pravidla. Pro mnohé „odborníky“ se Evropská unie stala zaklínadlem, kterým lze vysvětlit a obhájit jakákoli, byť i úplně nesmyslná rozhodnutí, nevyjímaje vzdělávací politiku. Účel světí prostředky a my ukazujeme svou důležitost na úkor často fatálních důsledků našich činů. Na druhou stranu mrháme neskutečným množstvím úsilí na prosazení dobrých a životaschopných návrhů a myšlenek, o jejichž prosazení již dopředu pochybujeme a o nichž víme, že zapadnou, aby mohly být brzy znovuobjeveny.

Ať už vyšší odborné školy své snahy o udržení vyhrají, nebo prohrají, nemusejí se za svou existenci stydět. Vyprodukovaly spousty odborníků, kteří i bez akademického titulu a mnohdy přeceňovaného teoretického vzdělání dokázali být skutečnými profesionály ve svém oboru. Základem, a tak tomu bylo vždy v minulosti, musí být především odborné praktické zvládnutí své profese! Terciár chrlí každým rokem stovky teoretiků bez jakékoli regulace, které nikdo nikde nepotřebuje. Bohužel jen úřady práce.

I proto doufám v naději, že vošky přežijí…

Karel Štix

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz