archiv
Učitelské noviny č. 40/2013
tisk článku

JSOU PLATY NEJVĚTŠÍ PROBLÉM?

Skutečně chápete jako největší problém českého školství finanční ohodnocení učitelů? Alespoň po přečtení příspěvků v UN č. 36 (Čím chtějí strany měnit školskou politiku, Jetřebismus a miliardy pro školství) mám takový pocit. Nemyslíte si, že strany spatřují problémy někde jinde, proto se nezabývají finančním ohodnocením? Takto se ptal svým mailem jeden ředitel základní školy.

Kdybych měl odpovědět jedním slovem, řeknu: Nevím. Ono je těžké hovořit v tak rozsáhlém rezortu s tolika problémy o tom největším. Když pominu ekonomiku, scházejí standardy profese, dlouhodobě chybí perspektiva kariérního růstu. Řada učitelů si myslí, že se nepovedly RVP. Stěžují si na kvalitu kurzů DVPP. Diskutuje se o nedostatečném propojení vzdělávacího obsahu mateřských škol a prvních tříd škol základních. Ze zachování systému speciálního vzdělávání dětí s lehkým mentálním postižením se stává ne odborná, ale politická záležitost. Podle odborníků se zhoršuje situace s výchovnými problémy žáků, rodiče nemají často zájem s učiteli v takových situacích spolupracovat a škola stále nedostává posílené kompetence pro řešení těchto problémů. Mění se pohledy na nastavení maturit. Otázka je, nakolik kvalitně jsou připravováni noví pedagogové při studiu na vysokých školách, jestli přicházejí se znalostmi, které pro učení skutečně potřebují – a taky jestli vůbec po studiu do škol a k učitelským katedrám míří (i když tento stav vlastně s „největším problémem“ zprostředkovaně souvisí)…

Mimo samotné finanční ohodnocení pedagogů jsou i další problémy, které by se daly označit jako ekonomické nebo by se alespoň díky lepšímu ekonomickému zajištění hledalo schůdněji jejich řešení. Téměř všude se dnes bojuje s nedostatkem míst pro děti v mateřinkách. V mnoha obcích a hlavně větších městech se nad rámec únosnosti zvyšují počty dětí v prvních třídách základních škol. S tlakem na inkluzi, podle mého názoru někdy prosazovanou bez dostatečného odborného i věcného zázemí, se zvyšuje potřeba asistentů pedagoga, které je obtížné získat. Školy musí leckdy složitě řešit zajištění vybavení pomůckami a učebnicemi. Přes zvyšující se ceny energií často školy nedostávají od svého zřizovatele víc peněz na provoz… A protože premisa je, že největším problémem je (či není) finanční ohodnocení učitelů, určitě bych do okruhu těchto TOP problémů zařadil i odměňování nepedagogů…

Pochopitelně jsem nevyjmenoval všechny problémy, se kterými se školy a jejich ředitelé musejí den za dnem vyrovnávat. Každý z nich by bezpochyby mohl mluvit o dalších a dalších, často neméně důležitých. Nezmínil jsem zajišťování mimoškolních aktivit pro žáky. Nezmínil jsem vztahy uvnitř školy i (například) ke zřizovateli. Nezmínil jsem stohy papírů, které musí vedení škol řešit, a projekty, které se musela naučit zpracovávat. Nezmínil jsem tu protékající střechu a támhle školní hřiště, které potřebuje renovaci atd.

Je navíc jasné, že v rezortu, v němž pracují tisíce samostatných právních subjektů, kde je přes 200 000 zaměstnanců, kteří se starají o vzdělávání dětí tříletých stejně jako dvacetiletých, bude „největších problémů“ dlouhá řada, a to i podle toho, kdo je bude pojmenovávat. Při zpracovávání volebních programů politických stran jsem však musel vybrat jeden, který by se dal porovnat a který je relativně jednoduše definovatelný. Tím (podle mého) finanční ohodnocení pracovníků školství (nejen učitelů) je. Jde o oblast, do níž se v předchozích volbách často koncentrovaly (neplněné) sliby politiků. Vždyť kdyby je splnili, mohli bychom se dávno podstatně víc soustředit na obsah a zvyšování kvality vzdělávání. Jen vzpomínám, kolikrát školství „dostalo čtyři miliardy“, ze kterých vlastně nic nebylo, nebo se jejich většina rozpustila v jiných položkách, ze kterých zase bylo potichu škrtáno.

Navíc úroveň odměňování vysokoškolsky vzdělaných lidí ve školství jako klíčový moment vybrali i autoři velmi zajímavé studie Být, či nebýt učitelem (UN, č. 33 a 34). Doc. Münich v rozhovoru popisoval souvislosti vztahující se k odměňování pedagogů. Proč by měl například špičkový středoškolák zvolit učitelskou kariéru, když si jako právník, lékař či překladatel vydělá troj či pětinásobek? Autoři studie statisticky dokázali, že těchto špičkových mladých lidí volí profesi učitele podstatně méně než jiné vysokoškolské profese (jsou i takoví, kteří dají přednost zájmu o práci v pomáhajících profesích, ale mělo by být víc těch, pro něž není učitelství jen „zbývající možností“). To se prostě v kvalitě vzdělávání dětí a zprostředkovaně i v dalších oblastech ovlivňujících tuto oblast odráží.

Nejsem už dávno idealista, abych si myslel, že zlepšením v jednom bodě, odstraněním jednoho problému se vyřeší všechny bolesti školství. Přesto jsem dlouhodobě přesvědčen, že by měl být učitel odměňován „vysokoškolsky“, tedy tak, aby si nemusel v řadě případů hledat paralelní zaměstnání, aby se svou odbornou prací „dobře uživil“ a mohl sebevědomě požadovat zlepšování situace v ostatních oblastech ovlivňujících kvalitu vzdělávání dětí, které mu byly svěřeny. O to hůř, že se v řadě programů politických stran a hnutí nejen slib posílení rozpočtu školství, ale leckdy ani samotná oblast vzdělávání neobjevily.

Radmil Švancar

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz