archiv
Učitelské noviny č. 40/2013
tisk článku

NEPŮJDE O PROJEKT TABLETY DO ŠKOL

Školy ovládne digitalizace. Možná. Vláda schválila ministerstvu školství záměr, který by měl tuto myšlenku pomoci uskutečnit. „Digitální vzdělávání – Touch your future.“ O plánech jsme hovořili s prvním náměstkem ministra školství Jindřichem Fryčem a s náměstkem ministra pro řízení operačních programů Michalem Zaorálkem.

 

Strašák indoš

Digitalizace školství je zatím v úrovni záměru – podrobnější představu chce MŠMT zveřejnit na konci března příštího roku. Podle M. Zaorálka půjde o mnoho projektů škol i zřizovatelů podobných dnešním šablonám, které pomáhají školám jak v dalším vzdělávání pedagogů, tak třeba i v doplňování a výměně ICT.

Záměr počítá s tím, že by se do nových „digitálních“ šablon mohly zapojit všechny školy, které budou mít zájem – základní i střední. Podle J. Fryče musí odborníci říci, ve kterých předmětech, ve kterých věkových kategoriích, v jakých činnostech je nejvhodnější začínat a vybavovat školy nejmodernější výpočetní technikou. „Škola se musí rozhodnout, jestli chce mít ve třídě papírový obraz těla člověka, který asi všichni známe, nebo jestli využije 3D animaci a shromažďování dat a informací z nejrůznějších knihoven a úložišť. A podobné možnosti jsou pochopitelně v technických předmětech a oborech, ale i v dějepisu,“ říká J. Fryč.

Šablony se podle MŠMT ukázaly jako výhodný systém, v rámci kterého se školy samy rozhodují podle kvality a zájmu svých učitelů. Prostřednictvím operačních programů by měly školy získávat finanční prostředky na zasíťování a na rychlé připojení k internetu, které by se mělo stát samozřejmostí. MŠMT počítá se spoluprácí s knihovnami, které jsou dnes volným internetem standardně vybaveny. Jde o to, že bude záležet na každé škole, zda bude pracovat s technikou pouze školní, nebo zda si budou moci žáci nosit i svoje tablety nebo notebooky. A je evidentní, že vždy bude existovat skupina dětí, které prostě tablet mít nebudou, ani doma rychlé připojení. V takových případech by škola měla mít možnost techniku půjčit, aby se žák mohl připravovat i doma, respektive právě v knihovně. Tuto variantu by jim měl stát zajistit.

Podstata záměru je zcela odlišná od Indoše, kdy byly vybavovány všechny školy, z nichž žáci i učitelé prostřednictvím předražených počítačů využívali distribuovaný software i omezený přístup na internet. V současnosti by středem systému měli být samotní žáci a učitelé, kteří by pro informace sahali do digitálního prostoru, kde data nabízejí nejrůznější vydavatelé digitálních učebnic, knihovny Akademie věd, výzkumných ústavů, vysokých škol, ministerstev, archivy televizí i zahraniční instituce propagující své země a jazykové prostředí atd. atd.

Systém „šablon“ je podle M. Zaorálka zvolen proto, že jde zatím o nejprůhlednější směrování peněz do škol a vylučují se nejrůznější překupníci, kteří by chtěli na vybavování škol parazitovat.

Koncept digitalizace škol vznikl podle M. Zaorálka v diskuzích v akademickém prostředí a MŠMT jej přijalo, protože zapadá do dlouhodobých strategií formulovaných v materiálech nazvaných „Digitální Česko“ (najdete je na www.vlada.cz). Poznamenávám, že Digitální Česko (jde o dva koncepční materiály) se zabývá rozvojem ekonomiky, o školství je v obou dokumentech jen pár neurčitých řádek. Podle J. Fryče jde ve formulaci záměru o digitalizaci školství mimo jiné i o to, aby koncept Digitální Česko se více zabýval i oblastí a podporou vzdělávání. „Pokud nebude internetová gramotnost ve školách, zůstane digitalizace Česka jen otázkou skupin nadšenců, kteří se této oblasti věnují,“ říká. A zdůrazňuje, že význam ICT znalostí bude stále velmi dynamicky růst.

MŠMT plánuje evoluční změny

Nechceme revoluci, ale evoluci, tvrdí M. Zaorálek. J. Fryč poznamenává, že nejde jen o distribuci vzdělávacího obsahu, ačkoliv toho se samotný záměr bezprostředně týká. Digitalizace vzdělávání souvisí s připravou učitelů, tedy s obsahem studia i s oblastí dalšího vzdělávání, aby byli schopni s touto technikou pracovat. I žáci se musí naučit pracovat s tímto vzdělávacím obsahem jinak, než je dneska standardní, když je zprostředkováván běžnou tištěnou učebnicí. Záměrem je postupná proměna české školy, která by měla z podoby papírové přejít na podobu digitální. Není to tedy podle J. Fryče žádný projekt „tablety do škol“, samotné vybavení touto technikou je až posledním logickým krokem. Nejdřív je nezbytné vybavit školy metodologií a metodikami, aby byli učitelé schopni s elektronickou učebnicí a digitálním obsahem pracovat. Aby to nevypadalo tak, že se prvních pět minut v hodině něco hledá v počítači a pak se to půl hodiny zapisuje do sešitů. Jde o to, aby učitelé a žáci byli schopni na internetu kriticky pracovat s informacemi, které získají. Konečně, z různých pilotních projektů se podle J. Fryče ukazuje, že samotné plošné pokrytí školy tablety ještě neznamená digitalizaci vzdělávání.

„Klíčové pro úspěch budoucí digitalizace vzdělávání ale nebude ministerstvo školství, ale učitelé a jejich zájem. Žáci jsou k využívání nových technologií motivováni dostatečně,“ říká M. Zaorálek.

Shrňme to – tablety (asi) nakonec budou. Škola na ně ale musí být připravena technologicky (zasíťování, stálý a kvalitní rychlý internet, wifi s definovaným omezením pro určité typy informací) a odborně (proškolení učitelé i správci sítí a ICT koordinátoři). Až pak má smysl, aby mohla být škola postupně tablety vybavována – třeba na začátku jen v některých ročnících. To je základní představa MŠMT.

Finance

Na záměr bude možné podle M. Zaorálka využít tři základní finanční zdroje – státní rozpočet (nepředpokládají se významné výdaje, pouze spolufinancování projektů z evropských fondů), operační programy finance z programu Erasmus Plus, kdy by bylo zřejmě možné jít nejen na úroveň národní, ale i nadnárodní. Počítá se s účastí dalších rezortů. Celkový objem peněz, které se budou na projekty vydávat, se bude ještě upřesňovat, MŠMT však počítá určitě se sumou v řádu miliard korun. M. Zaorálek říká, že na záměr digitalizace půjde minimálně stejná částka, jako byla dosavadní investice „do šablon“, což bylo asi 6,5 miliardy korun.

„Financování by mělo probíhat v období 2014 až 2020, první projekty by se tedy podávaly v roce 2014 a čerpání financí by mohlo od roku 2015 pokračovat až do roku 2023. Času na přípravu je tedy dost, jen je třeba, aby měly školy dostatek informací a byly na tyto nové šablony dobře připraveny,“ říká M. Zaorálek.

Rozjezd digitálních šablon v roce 2015 a pokračování do roku 2023 – není to příliš pomalé na rychlost rozvoje ICT oblasti? „Peníze ze státního rozpočtu na tuto potřebnou proměnu nemáme. Můžeme nabídnout další vzdělávání v rámci NIDV. Toto téma je spojeno s novým operačním programem Výzkum a vývoj pro vzdělávání, který časově limituje ostrý náběh připravovaných šablon,“ vysvětluje J. Fryč s tím, že příprava tohoto záměru souvisí s dokumentem, který byl nedávno přijat Evropskou komisí a který směřuje k postupnému přechodu na jinou formu výuky související právě s digitalizací vzdělávání. Kromě toho jsou dnes školy podstatně lépe připraveny na tuto změnu, než byly v době Internetu do škol. „Mají o tento směr zájem, díky dosavadním šablonám jsou i lépe vybaveny znalostmi i technikou. Je to změna očekávaná, vítaná samotnými školami, což je nesmírně důležité. Nový systém ale musí fungovat standardně, jako když dítě vytáhne z aktovky učebnici. Komfort výuky musí být zachován pro děti i pro učitele. Nová dimenze výuky musí být jednoznačně přínosem, nikoliv nevítanou zátěží. Proto musí mít učitelé, kteří se na tuto cestu pustí, maximální podporu, o to se musí MŠMT postarat právě systémem dalšího vzdělávání. Je to úkol i pro vysoké školy, aby do škol posílaly učitele už připravené standardně v systému digitálního vzdělávání pracovat. I transformaci pregraduální přípravy učitelů by mělo být možné podpořit z operačního programu VaVpI,“ říká J. Fryč.

A budou i standardy služeb a techniky

Je ještě otázka, jak bude MŠMT nastavovat parametry a vybavení i jednotlivých zařízení, pro které se pak budou moci školy rozhodovat. J. Fryč mluví o doložkách pro elektronické učebnice, které známe už z běžných papírových učebnic, o nezbytnosti toho, aby tyto učebnice komunikovaly s používaným počítačovým operačním programem. Nechce ale svazovat připravovaný projekt s jedním počítačovým operačním programem, se kterým pracují zařízení jednoho výrobce… „Nyní nechceme vyhlašovat centrální tendr na technologie pro školy,“ tvrdí. MŠMT má ambici vytvořit standardy služeb a techniky, které budou školy získávat, jejich nastavení ale ovlivní požadavky operačního programu, z něhož je možné financovat pouze projekty naprosto nediskriminační – i třeba vůči některým poskytovatelům a výrobcům.

Radmil Švancar

 

 Podíl PC (stanic i notebooků) určených žákům podle stáří
– trendový pohled (v %)

Sledovaný ukazatel

2008/2009

2011/2012

Trend

PC stáří do 3 let

27,0

42,9

+

PC stáří 3–5 let

29,0

21,5

PC stáří nad 5 let

44,0

35,6

 Z Výroční zprávy České školní inspekce za školní rok 2011/2012 z ledna 2013.

 

 

O. Neumajer: ICT NYNÍ PROŽÍVÁ DALŠÍ REVOLUCI

Digitální Česko, Digitální Česko 2, Digitální vzdělávání… Na různé úrovni se hovoří o digitalizaci nejrůznějších oblastí života. Když se však podíváte do vládních materiálů Digitální Česko, o školství a vzdělávání toho moc nenajdete. A tak se vlastně asi není co divit, že ministerský materiál Digitální vzdělávání – Touch your future se na tyto vládní materiály neodkazuje. Nicméně – tento nesoulad mi přišel zvláštní.

I Ondřej Neumajer, který se ICT ve vzdělávání dlouhodobě věnuje, říká, že je tato oblast velmi roztříštěná. Sám je členem několika pracovních skupin, některé se ale ještě nesešly, ačkoliv je to už rok, kdy byl v zastoupení MŠMT na jednání evropské komise v Norsku, kde se připravoval dokument Openning up Education (Otevírání vzdělávání), který má připravit evropské školství na otevřené vzdělávací zdroje, o nichž konečně i současný materiál MŠMT Touch your future hovoří. Klíčový moment – financování této představy – je ale ještě nejasný.

Jaká jsou však východiska? Jaká je situace ve školách? „Školy mají o tuto oblast veliký zájem, probíhá řada akcí, debat, které skloňují tři základní momenty – hardware, software a další vzdělávání, díky kterému učitelé tyto změny zvládnou,“ říká O. Neumajer. A co se změn týká, opakovaně používá slovo „revoluce“.

Přechod na dotykovou technologii (s velmi rychlým startováním, dlouhou výdrží baterií a permanentním připojením k internetu) skutečně označuje na revoluci, která je podle něho srovnatelná s IT revolucí v 90. letech, kdy se začalo pracovat s weby a internetem. Nejde ale podle něho pouze o nová zařízení, kterých se objevuje dlouhá řada (all-in-one, notebooky s dotykovými displeji, i ty ale rychle zastarávají a nahrazují je ultrabooky a hlavně tablety, konvertibilní notebooky, tedy zařízení, u nichž je možné oddělit displej a pracovat s ním jako s tabletem, standardem se stává smartphone, který je vlastně malým počítačem, a pak zařízení na pomezí tabletu a telefonu – například padphone…). „Počítač dneska už prostě není krabice na stole i pod stolem s klávesnicí a myší,“ poznamenává lapidárně O. Neumajer. Z hlediska využití těchto nových technologií ve výuce je podle něho velkou výhodou jejich intuitivnější ovládání, což zjednodušuje práci nejen žákům, ale i učitelům. Další výhodou je jejich mobilita. Nemusejí být připojeny k zásuvce, což rozšiřuje možnosti využívání IT i za hranice standardního vzdělávání.

Problém, který nový trend přináší, známe z počátků počítačů – znovu přichází roztříštěnost operačních systémů, které jsou záměrně stavěny tak, aby si spolu nerozuměly. O. Neumajer upozorňuje, že nejde pouze o to, že si mezi sebou nerozumí iOS od Applu, Android a Windows 8, ale poslední jmenovaný se dokonce nedohodne v některých případech ani s jinou verzí Windows (RT) ani se staršími bratry od Microsoftu. Vzpomeňme ale, že zákazníci donutili firmy, aby se mezi sebou dohodly, k čemuž s největší pravděpodobností dojde časem i v tomto případě. Zatím ale je na řediteli školy, aby se pro některý z operačních systémů rozhodl a na něm pak postavil „dotykové“ vybavení školy. Operační systém od Applu je podle O. Neumajera v současné době ve školách velmi častý, dohání ho však lacinější Android i „osmičky“. Ty asi mají tu výhodu, že je možné použít je na některých starších počítačích a spouštět na nich některé starší aplikace.

Další revolucí, možná ještě větší než změna pojetí hardwaru, je přístup k informacím, k datům. Už se nepočítá tolik s jejich instalacemi do každého počítače. „Nastupuje technologie označovaná jako cloud – software se už nekupuje takzvaně v krabici, ale jako služba. Přístup je zajištěn prostřednictvím internetových prohlížečů a pro školy jsou tyto služby nadnárodních firem velmi často zdarma. Umožňuje to školám nesoustředit se na údržbu softwaru, ale na samotnou výuku, na využití IT ve vzdělávání,“ říká O. Neumajer.

Výhodou taky je, že je možné v řadě případů využít i počítače, které škola má z tzv. šablon, někdy dokonce i z památného Indoše, pokud byly upgradované. „Cloudcomputing má tu výhodu, že na stole v podstatě nepotřebujete nějaké superdělo, aby programy běžely i ve slušné rychlosti, protože pouze zobrazuje děj, který běží na vzdálených serverech. A další výhodou je přístup k datům a třeba poslední práci odkudkoliv, tedy z počítače ve škole, tabletu doma nebo ze smartphonu, pouze přihlášením přes jméno a uživatelské heslo,“ vysvětluje O. Neumajer.

S novou technikou a s rozšířením tabletů a smartphonů mezi žáky se objevuje pochopitelně trend, že si žáci tuto techniku nosí do školy a tam ji používají. Řada školních řádů to však zakazuje a ve škole umožňuje pracovat pouze na technice školy. Některé školy však už tato pravidla uvolnila a podle O. Neumajera je volnost ve využívání této techniky ve školy nezvratným trendem. Je to konečně i zkušenost ze zahraničí a u nás to podle něho nebude jiné. Nestane se to ale ze dne na den, bude to směr cesty, kterou postupně školy půjdou.

Když se ptám na existenci metodiky, která by učitelům pomohla zorientovat se v tomto vývoji, O. Neumajer vrtí hlavou. Novinky se hrnou tak rychle a možných trendů je tolik, že nejschůdnější možností je vytvořit systém pomoci školám, na který by se mohli učitelé operativně obracet v případech, kdy budou potřebovat pomoc s konkrétním problémem. Podobnou pomoc by měli mít i ICT metodici či školní správci. Metodici ICT by prostě měli být „k ruce“ učitelům přímo na škole a oni sami by měli mít možnost získat rychle potřebné informace.

A ještě o jedné revoluci mluví O. Neumajer. Je to revoluce ve vzdělávání, jeho možnostech a způsobech. Akce, na které se učitel osobně dostaví, nezaniknou. Budou ale podle něho spíše seznamovací – na ně pak navážou např. webináře, tedy kurzy online, vyhlášené na daný den a danou hodinu, kdy se členové skupiny připojí a účastní se interaktivně každý ze svého místa. Užitečné je, že z webináře se zpracovává záznam, ke kterému je možné se kdykoliv vrátit. Například Metodický portál rvp.cz pořádá webinář na různá vzdělávací témata každý týden, trvá přibližně hodinu a pro učitele je zdarma. Popularitu získávají virtuální hospitace atd.

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz