archiv
Učitelské noviny č. 39/2013
tisk článku

DĚTSKÉ NERVY V KÝBLU

Bouřlivá afektivní reakce je náročná v kterémkoli věku. Připomeňme si, jestli máme účinné pedagogické recepty na vztekání dvouletého dítěte. Stejně zaskočeni býváme už jako dospělí dramatickou reakcí v partnerských vztazích. Cítíme se přitom bezmocní, naštvaní, nejraději bychom odešli, nebo jsme naopak sami agresivní. Klademe si otázku: „Proč mi to dělá?“ Rozhodně v nás zůstává z takové situace, ať dopadne jakkoli, nepříjemná pachuť. Víme ze zkušeností, že nepomáhá racionální vysvětlování, vyhrožování, u dětí ani sliby něčeho příjemného.

V situaci, kdy se dítě ve školní hodině nebo o přestávce rozzuří a začne nadávat, vykřikovat, házet věci, nebo dokonce ničit zařízení, nekoordinovaně pobíhá po třídě, napadá druhé děti nebo i učitele, stojí učitel před otázkou, co má v takové situaci udělat. A má vůbec něco dělat? Neměl by využít jeden doporučovaný postup – že si problému vůbec nebude všímat?

Jenže to snad jde v opravdu výjimečných situacích na hřišti. Ve třídě při vyučování se však v žádném případě nemůže tvářit, že se nic neděje. Jednak hrozí nebezpečí, že žák ublíží sobě nebo spolužákům, že něco zničí, ohrožen může být i samotný učitel. Navíc celá třída čeká na to, jak zareaguje. Přestože komunikuje s konkrétním žákem, vysílá signál pro budoucnost i všem ostatním. Není příliš výhodné, když si třída opakovaně „vyhodnotí“, že se nic moc neděje.

Současně je také zřejmé, že alespoň v první chvíli řešení bouřlivé situace si bude muset učitel pomoct sám. Ve škole není nikdo, kdo by byl připraven okamžitě zasáhnout. Třída ho nanejvýš může podpořit nesouhlasnými projevy vůči agresorovi.

Jak má tedy fakticky zareagovat?

Nepochybně vyzkouší zklidnit žáka slovními výzvami, může se odkázat na třídní pravidla. Vylíčí mu, co bude následovat, když nepřestane. Požádá o žákovskou knížku, aby zapsal vzkaz pro rodiče, což u některých žáků způsobí, že se okamžitě zklidní. Může „zaskočit“ žáka křikem – aby vůbec křik mohl zafungovat, je důležité, aby učitelé na žáky v běžných situacích nezvyšovali hlas, děti si na to totiž zvyknou a pak už ani nereagují. Měl by se k žákovi přiblížit – zejména mladší žáci se fyzickou převahou dospělého mohou cítit ohroženi a přibrzdí v projevech. V určitých situacích by měl učitel fyzicky zabránit žákovi v ohrožování druhých žáků – zde by naplnil pravidlo, podle kterého možné větší škodě zabrání podstatně menší škodou. S výjimkou posledního jsem spíše skeptický s ohledem na účinnost uvedených opatření. Nicméně je třeba je využít, protože někdy a u některých žáků mohou zabrat. Pokud však již máme se žákem dřívější negativní zkušenosti, nemarníme příliš čas těmito hrátkami.

Určitě se ve škole nebudeme vracet k fyzickým trestům. Nejde jen o to, že jsou zakázané, ale v roce 2013 nejsou obhajitelné ani z psychologického, ani z pedagogického hlediska. V českých školách nejsou a pravděpodobně ani v dohledné době nebudou „policajti“, kteří by měli mandát okamžitě učiteli pomoci. Přesto bych tuto myšlenku do budoucnosti nezavrhoval, podle mého přesvědčení nemá učitel (ale ani ředitel či psycholog) řešit bezprostředně závažnější kázeňské přestupky.

Zahraniční školské systémy využívají léta standardně jako jedno z nejzávažnějších výchovných opatření právě pro tyto případy dočasné vyloučení žáka z výuky a ze školy. Jde jednak o vyloučení do konce hodiny, jindy na den, dva, ale také na delší dobu (např. maximálně na 14 dní). O případech delšího vyloučení nemůže rozhodnout sám učitel, ani jen ředitel školy. Je nezbytné posouzení komise složené z odborníků a úředníků školské správy.

U nás vnímám spíše negativní postoj k tomuto opatření. Salónní kritici se tváří, že učitel musí zvládnout pedagogicky všechny situace, takže vyloučení interpretují jako pedagogické selhání. Druhý možný negativní postoj k vylučování je dán faktem, že prý nemáme právo zbavovat dítě možnosti vzdělávat se, byť na jeden jediný den. Pokud bychom takto zjednodušeně interpretovali vyloučení, byla by výtka oprávněná. Ovšem zdravotní indikaci absence dítěte ve škole nikdo stejným způsobem nezpochybňuje. Dnes už víme, že akutní psychická alterace je stejně reálná a závažná jako třeba angína. Vždyť se také občas můžeme setkat s tím, že škola zavolá rychlou záchrannou službu. Tím převede do té doby výchovný problém na zdravotní a zdá se, že je to zcela legitimní postup.

Vyloučení bychom neměli pokládat za trest. Obecně bychom měli šetřit označením trest pro opatření, která mají obnovit ve třídě přijatelné podmínky pro učení. Jestliže tedy vyloučíme dítě ze třídy, chceme chránit učení ostatních. Převést dítě do jiného prostředí přece používáme docela s úspěchem i v jiných situacích, aniž bychom mluvili o trestání.

Je nepochybné, že vyloučení ovlivní vztahy žáka a učitele. Je proto důležité sdělit žákovi, proč musí opustit třídu, a následně se ještě k události vrátit a provést jakési „vypořádání“ se samotným žákem. Když už k takové situaci dojde, měl by se k ní učitel vrátit ještě například v třídnické hodině a vést s dětmi rozpravu třeba o tom, jak jinak a vhodněji řešit krizové situace. Měl by současně připomenout dětem, že jsou to vždy ony, kdo se rozhodne, že vykřikne sprosté slovo, hodí žákovskou knížkou nebo dá facku spolužákovi. Vzhledem k tomu, že víme, že se vhodné způsoby jednání dají trénovat, měl by učitel ve vlastním zájmu investovat čas a energii i do takových z hlediska učení vlastně zbytných aktivit.

S těmito opatřeními by neměl učitel čekat, až dojde ke kolizní situaci, ale měl by myslet na prevenci, aby k podobným situacím vůbec nedocházelo. K tomu slouží znalost i provádění managementu třídy, jednotné působení všech pracovníků školy, bohatá spolupráce s rodiči od vstupu dítěte do školy a řada dalších opatření.

Václav Mertin

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
39%
34%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz