archiv
Učitelské noviny č. 39/2013
tisk článku

STRATEGIE PRIMÁRNÍ PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ NENÍ JEŠTĚ ÚPLNÁ

Odborníci na problematiku primární prevence tvrdí, že během posledního desetiletí se Česká republika dostala z chvostu školské prevence naopak na jedno z předních míst v Evropě. Dokázali jsme totiž u nás nejen pojmenovat zásadní témata a problémy, ale i říci, co s nimi. Jestli ale něco domácí prevenci koncepčně ještě rozhodně chybí, tak je to lepší koordinace práce mezi jednotlivými ministerstvy.

 

Letošní jubilejní 10. ročník mezinárodní konference Primární prevence rizikového chování nazvaný Jeden svět (ne)stačí byl zaměřen především na sbližování školské a zdravotnické prevence. Hlavním organizátorem byla Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice. Dvoudenní konference byla nabita nejen řadou standardních vystoupení, ale i nejrůznějšími workshopy, z nichž vždy několik probíhalo paralelně. Zde je alespoň malý vzorek.

Strategie do roku 2018

„Pro primární prevenci je mezirezortní spolupráce, která v České republice občas pokulhává, velice důležitá. Je velmi dobré, že se organizátoři této konference pokoušejí provázat oblasti školství a zdravotnictví,“ uvedl Jindřich Fryč, 1. náměstek ministra školství, a pokračoval: „Na principu multidisciplinarity jsme také postavili Národní strategii primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013–2018. Jednou z jejích hlavních priorit je právě partnerství a společný postup. Jde o setkávání institucí a osob, a to na všech úrovních, o nichž je možné v této oblasti hovořit.“

Cílem MŠMT je rovněž včasné zahájení preventivních aktivit v rámci vzdělávacího systému. „Proto se chceme do budoucna zaměřit už na oblast předškolního vzdělávání a ve spolupráci s mateřskými školami a dalšími subjekty hledat vhodné formy primární prevence, které budou moci být cíleny na děti předškolního a mladšího školního věku. A chceme racionálně financovat a garantovat kvalitu služeb. Podporované aktivity musejí z pohledu ministerstva školství naplňovat jistá kritéria – certifikace a efektivita. To znamená, že musíme vědět, jaký výkon za dané peníze dostáváme,“ zdůraznil J. Fryč.

Program bez certifikace peníze od MŠMT nedostane

MŠMT proto před časem spustilo i nový systém certifikací a hodnocení kvality programů primární prevence. Česká republika je tak jednou z prvních zemí, která se začala hodnocením primární prevence systematicky zabývat, a je možná vůbec první, jež toto hodnocení propojila i s financováním jednotlivých programů. Začalo se v roce 2005, a to nejdříve s programy zaměřenými na prevenci návykových látek. Dnes už existují standardy pro programy zabývající se prakticky všemi druhy rizikového chování. Systém je určen pro všechny typy subjektů, zejména pro ty, jež přicházejí do škol.

„Do škol vstupují mnohé preventivní programy a ne všechny dosahují patřičné odborné kvality. Některé z nich nejen nepomáhají, ale možná dokonce i škodí. Certifikace jsou dobrovolné. Nikoho nemůžeme nutit, aby se nechal ohodnotit. Pokud ale dotyčný chce získat veřejnou finanční podporu od ministerstva školství, musí být certifikován. Chceme tak chránit práva uživatelů programů, a to jak škol, které si je objednávají, tak jejich žáků, kteří jsou pak předmětem preventivního působení,“ přibližuje Vladimír Sklenář z oddělení prevence a speciálního vzdělávání MŠMT.

Celý systém hodnocení je transparentní – MŠMT nemůže u dané organizace hodnotit nic jiného než to, co bylo předem stanoveno pro všechny subjekty. Certifikační řád přesně určuje, jaká jsou práva a povinnosti žadatele a jak se může proti zamítavému rozhodnutí případně odvolat. Šetření však není prováděno úředníky ministerstva školství, ale vyškolenými odborníky, kteří se problematikou primární prevence profesionálně zabývají. Systém certifikací zajišťuje Národní ústav pro vzdělávání a celý proces monitoruje výbor pro udělování certifikací, který sice funguje při MŠMT, ale jde o mezirezortní a mezioborový orgán.

„Programy musejí mít jednoznačný vztah k určité formě rizikového chování a k tématům, která jsou s ním spojována. Programy by měly být jednoznačně časově i prostorově ohraničeny jednotlivými fázemi – od mapování potřeb přes vytvoření plánu a metodiky až po následné zhodnocení, případně zajištění jeho návaznosti, tedy zařazení do kontextu širšího preventivního působení. Programy musejí být také jasně zaměřeny na danou cílovou skupinu za využití metod, které jsou pro ni vhodné. V programu, jenž je zaměřen na žáky od prvního až do devátého ročníku, nemůžeme hovořit o účinné primární prevenci. Primární prevence také není jen podávání informací k danému tématu,“ sděluje V. Sklenář.

Přestože peněz je ve státní správě obecně stále méně a většina dotačních titulů byla zkrácena, finance určené na programy primární prevence i nadále zůstávají ve výši dvaceti milionů korun ročně.

V rezortu zdravotnictví je prevence roztříštěná

To k situaci na ministerstvu zdravotnictví byl jeho náměstek pro ochranu a odporu veřejného zdraví, taktéž hlavní hygienik ČR, Vladimír Valenta o poznání kritičtější. Informoval, že kvůli zlepšení stavu má být na ministerstvu zdravotnictví vytvořena rezortní pracovní skupina, která bude koordinovat prevenci (zejména primární) v oblasti zdravotnictví. „Tento orgán v minulosti chyběl a kvůli tomu byla prevence nesmírně roztříštěná a finanční prostředky, které do ní šly, byly a stále jsou využívány nekoordinovaně a mnohdy neefektivně.“

Účinné nástroje prevence je podle V. Valenty potřeba hledat napříč rezorty, nikoliv pouze v rezortu zdravotnictví. Zvláště školství je klíčové. „Zdraví nevzniká v nemocnicích, tam se jen s velkým úsilím a se značnými náklady napravuje to, co se pokazilo. Jedním z nepostradatelných partnerů jsou i školy, které poskytují již od prvních let školní, ale už i předškolní docházky podporu pro osvojení si návyků zdravého životního stylu a pro prevenci rizikového chování. Pozdější snahy primární prevence o korekci již vytvořených škodlivých návyků jsou mnohem náročnější a často i finančně nákladné a mnohdy i těžko uskutečnitelné.“

Za zdravotnictví se vyjádřila i Dana Jurásková, ředitelka Všeobecné fakultní nemocnice v Praze: „Česká populace se, bohužel, preventabilně nechová a ani nevyužívá toho, co je jí nabízeno zdarma. Nedokázali jsme ji dostatečně přesvědčit o tom, že jde o snažení, které má své výsledky. Změřit účinnost prevence není snadné, ale je nutné se o to pokusit.“

Většině úrazů se dá předejít

Jedním z dominantních témat primární prevence je již tradičně problematika návykových látek. Moderní prevence se však komplexně zabývá všemi typy rizikového chování (viz box). Proto do oblasti primární prevence bezpochyby patří i téma na první pohled jen zdravotnické – úrazy. Avšak je to právě škola, kde k velké části z nich dochází…

Úrazy představují závažný zdravotnický, ekonomický a společenský problém na celém světě. Ve státech OECD vzrostl podíl úmrtí v důsledku úrazů za posledních 25 let z 25 procent na 37. Úrazy jsou ve vyspělých státech příčinou více než čtyřiceti procent úmrtí dětí do 14 let. Každoročně umírá v důsledku úrazů v zemcích OECD 20 tisíc dětí. Dopravní nehody tvoří v průměru 41 % všech usmrcení v důsledku úrazu dětí do 14 let, utonutí 15 %, úmyslné úrazy 14 %, popáleniny 7 %, pády 4 %, otravy 2 %, zranění střelnou zbraní 1%.

Kvůli úrazu je v ČR každoročně hospitalizováno více než 35 tisíc dětí a dospívajících. V důsledku úrazu u nás každoročně umírá více než 200 dětí a mladistvých. Ve srovnání se zeměmi, jako jsou například Švédsko či Lucembursko, jde téměř o dvojnásobně vyšší počet úrazových úmrtí. Množství smrtelných úrazů však v poslední době meziročně klesá, a to zejména díky snižujícímu se počtu smrtelných dopravních nehod u dětí. Zhruba třetinou se na úrazech dětí podílejí úrazy, ke kterým došlo ve škole. A přibližně k polovině z nich dochází v hodinách tělocviku.

„Úrazy jsou nejčastější příčinou úmrtí dětí a mladistvých. Většině z nich lze předejít účinnou prevencí – zhruba 96 procent se nemuselo nikdy stát! A zejména školy mohou velice dobře podpořit prevenci úrazů i násilí,“ řekla Veronika Benešová z Národního koordinačního centra prevence dětských úrazů, násilí a podpory bezpečnosti pro děti Fakultní nemocnice v Motole.

Každá škola se může stát bezpečnou

Jednou z preventivních snah v ochraně před úrazy je i mezinárodní projekt Bezpečná škola. Ve světě má certifikát bezpečné školy na padesát základních škol, u nás je jich momentálně sedm. (Do projektu se začaly zapojovat i mateřské školy, pro něž byla vytvořena speciální metodika. Pro ZŠ však zatím neexistuje.)

„Program je založen na spolupráci mezi vedením školy, žáky a rodiči, a to na různých úrovních,“ popisuje V. Benešová a dodává: „Program musí být vždy zaměřen na místní specifika. Pokud například děti jezdí do školy na kolech, je program zaměřen na bezpečnou cyklistiku a vůbec dopravní bezpečnost. Škola, která se do programu přihlásí, si musí vytvořit svůj vlastní plán. Ten pak může konzultovat s námi jako s pověřeným certifikačním centrem. Rádi jí poradíme. Zvláště vítáme, pokud je program zaměřen zároveň i na vybrané skupiny žáků, třeba na ty, kteří ve škole selhávají, nebo na příslušníky minoritní skupiny. U mateřských škol počítáme vždy s tím, že budou spolupracovat i rodiče. Základem pro vytvoření kvalitního školního projektu je povědomí o tom, ke kterému typu úrazů v dané škole dochází nejčastěji. A nejde jen o ty, jež se hlásí ČŠI, ale i o takové, ke kterým došlo mimo školu. Naše centrum pak provede evaluaci takového programu – školu navštívíme a podíváme se, jak program funguje, a rozhodneme o doporučení k certifikaci. Certifikát je pak zároveň i určitou propagací školy. Kdo z rodičů by si nepřál, aby jeho dítě chodilo do bezpečné školy, která se stará i o to, aby se naučilo bezpečně chovat?“

Děti se stávají součástí příběhu

Zdravým životním stylem se dá předcházet až osmdesáti procentům chronických nepřenosných onemocnění. „Znamená to, že kdybychom žili podle zásad zdravého životního stylu, nevyhnuli bychom se jen dvaceti procentům léčených chronických chorob. Čech stráví v nemoci průměrně 17 let svého života, oproti němu Švéd 12 let. A primární prevence je rozhodně nejúčinnější v dětském věku,“ konstatovala Marie Nejedlá z Centra podpory veřejného zdraví Státního zdravotního ústavu (SZÚ).

„Ve všech projektech primární prevence SZÚ vycházíme z principů zážitkového učení. Děti se stávají součástí příběhu, řeší problémové situace, jsou vystaveny momentům, v nichž se musejí rychle rozhodovat a vyhodnocovat následky svého jednání. Nabízíme vzdělávací programy zaměřené na všechny oblasti rizikového chování, a to jednak pro pedagogy (pro metodiky prevence), jednak pro žáky,“ upřesňuje M. Nejedlá.

Z řady preventivních projektů, které SZÚ nabízí, jsme vybrali alespoň tři:

Program Cigareto, s tebou si nezačnu je určený pro děti z mateřských škol a pro mladší školní věk. Děti se v něm především za pomoci maňásků dozvídají o různých vážných následcích kouření.

Další program, který se také týká hlavně tabáku, se jmenuje Normální je nekouřit. Realizuje se ve spolupráci s Masarykovu univerzitou v Brně a je určený jednak pro pedagogy, jednak pro zdravotnické pracovníky. Přestože program je zaměřen hlavně na prevenci kouření, věnuje se zároveň zdravému životnímu stylu i v širších souvislostech.

Interaktivní program Jak se nestat závislákem je zaměřen na starší školní děti a pokrývá celé spektrum závislostí. Je koncipován jako výcvik moderátorů, kteří ho pak sami uskutečňují ve školách. Škola může ale o účast moderátorů i požádat. Jde o hru, v níž figuruje deset stanovišť, mezi nimiž se žáci postupně pohybují. K programu existuje manuál. Osmihodinový kurz pro moderátory je započítáván do dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

 Lukáš Doubrava

 

Formy rizikového chování:

interpersonální agresivní chování: agrese, šikana, kyberšikana a další rizikové formy komunikace prostřednictvím multimédií, násilí, intolerance, antisemitismus, extremismus, rasismus a xenofobie, homofobie

delikventní chování ve vztahu k hmotným statkům: vandalismus, krádeže, sprejerství a další trestné činy a přečiny

záškoláctví a neplnění školních povinností

závislostní chování: užívání všech návykových látek, netolismus, gambling

rizikové sportovní aktivity, prevence úrazů

rizikové chování v dopravě, prevence úrazů

spektrum poruch příjmu potravy

negativní působení sekt

sexuální rizikové chování

 

 

MŠMT – Prevence: www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/prevence?highlightWords=prevence

Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN: www.adiktologie.cz/cz

Prevence rizikového chování: www.prevence-info.cz

Centrum prevence a násilí: www.cupcz.cz

Centrum podpory veřejného zdraví SZÚ: www.szu.cz/centrum-podpory-verejneho-zdravi

Školní informační kanál – moderní forma primární prevence:

www.szu.cz/tema/podpora-zdravi/skolni-informacni-kanal-moderni-forma-primarni-prevence

Bezpečná škola: www.bezpecna-skola.cz

Informační portál o ilegálních a legálních drogách: www.drogy-info.cz

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz