archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

CÍTÍTE SE SKVĚLE? TO PŘEJDE!

Předpokládám, že se každý čtenář UN alespoň jednou v životě s požitkem probíral nesčetnými deriváty původních Murphyho zákonů. Jeden z nich říká: „Dostaneš-li dva protichůdné rozkazy, vyplň oba.“ Pobavený úsměv, slunce v duši… Ale jen do chvíle, než coby „osoba úřední“ narazíte na přímý ekvivalent nikoli snad v oddechové sbírce žertovných sentencí, nýbrž v obecně závazném právním předpisu.

Nevěříte, že je něco podobného možné? Nuže chutě: otevřete si školský zákon a nalistujte si v něm třetí a čtvrtý odstavec § 34. Abyste nemuseli hledat dlouho:

„(3) Ředitel mateřské školy rozhoduje o přijetí dítěte do mateřské školy (…).

(4) K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky. Pokud nelze dítě (…) přijmout z kapacitních důvodů, zajistí obec, v níž má dítě místo trvalého pobytu, zařazení dítěte do jiné mateřské školy.“

Stručně řečeno platí tedy současně:

A) Přijmout dítě do mateřské školy může výhradně její ředitel(ka) – obec coby zřizovatel mu (jí) do toho nemá ani v nejmenším „co kecat“ (podrobně viz komentáře ke školskému zákonu; komu by se zachtělo i výkladu bojovně nesmlouvavého, přijde si na své v hojně citovaném „Doporučení veřejného ochránce práv k naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání“ z 9. října 2012).

B) Obec musí „zajistit zařazení“ dítěte do jiné mateřské školy, přestože nesmí její ředitelce přijetí dítěte nařídit.

Otázka za milion dolarů, jak říkají Američané, zní: jak to má probůh ta nešťastná obec udělat, jestliže tutéž věc podle zákona zároveň udělat nesmí a musí? Má se snad pokusit ředitelku podplatit zájezdem do Tater? Nebo jí naopak ve stylu dona Corleona „udělat nabídku, kterou nelze odmítnout“? Ještě by se, pravda, mohl pan starosta pokusit propašovat tam potají to nadbytečné robě sklepním okénkem přes haldu briket…

Aby nebylo legrace málo, když jsem vznesl na MŠMT dotaz, které z ustanovení zákona platí, neb je nad slunce jasné, že obě zároveň platit prostě nemohou, obdržel jsem v odpověď lehce psychedelické oficiální stanovisko (cituji):

„Obě ustanovení – § 34 odst. 3 a § 34 odst. 4 – jsou součástí platného a účinného znění zákona č. 561/2004 Sb. MŠMT nemělo a nemá důvod vydávat stanovisko, ve kterém by platnost některého z těchto ustanovení zpochybnilo.“

Fíííha! Autor slavného, byť i nepřesně citovaného výroku: „Věřím, protože je to absurdní!“ Tertullián by měl nepochybně velikou radost, jak oddané následovníky lze ještě 1808 let po jeho smrti nalézt na centrálním úřadě jedné středoevropské země…

Veškerá psina však končí, když si uvědomíme, že MŠMT je v případě školského zákona právě tím „gesčním orgánem“, který by měl nejen průběžně pečlivě monitorovat dopady tohoto právního předpisu na „školský terén“, ale také detekovat možné problémy v dostatečném předstihu, ještě než přerostou ve skutečně krizové situace, a následně navrhnout nezbytné legislativní úpravy. Co dělá namísto toho, jsem částečně popsal ve svém minulém článku („Kolik žalob poputuje do Štrasburku?“ – UN č. 32).

Protože jsem však „k lidem“, jak říkala v nesmrtelném bestselleru „Školák Kája Mařík“ maminka hajná o paní lesní, zkusím to ještě jednou a pokusím se touto cestou upozornit ministerstvo na další časovanou bombu ve školském zákonu, tentokrát podstatně větší tonáže, než vytváří výše zmíněné ust. § 34 odst. 3 a 4. Jedná se o vysoce třaskavou směsici zákonem defektně konstruovaného propojení práv a povinností žáků, ředitelů škol a obcí s reálně hrozící přeplněností některých základních škol.

Jako by nestačila obdobná „murphyovská“ absurdita, kdy je obci v § 178 odst. 1 v případě nadbytečných „spádových“ žáků uložena povinnost zajistit plnění povinné školní docházky dokonce v základní škole zřizované jinou obcí (sic!), přičemž z § 165 odst. 2 písm. e) (žáky přijímá jedině ředitel a basta!) vyplývá faktický zákaz této povinnosti dostát. Zde nám přibývá ještě další, vpravdě zničující „ingredience“: právo žáka na plnění povinné školní docházky ve spádové škole podle § 36 odst. 5.

Pokud by snad MŠMT stále ještě tápalo, v čem že je vlastně problém, snad mu „sepnutí“ usnadním názorným příkladem:

Základní škola XY otevírá dvě první třídy. K zápisu se dostaví 80 dětí s trvalým bydlištěm ve spádovém obvodu školy. Rovný tucet nastávajících prvňáčků tedy nelze přijmout ani při maximálním možném navýšení kapacity obou tříd. Škola je naplněna téměř „po rysku“, takže otevřít další první třídu nelze, neb zkrátka a dobře není kde. Všichni rodiče striktně odmítnou přeřazení do jiné základní školy v obci, přestože by zde volná místa ještě byla, protože by to jejich děti měly do druhé školy moc daleko. Neexistuje přitom ani žádná zákonná možnost přemístit děti „z moci úřední“, ani otevřít třídu o 40 dětech.

Shrnuto a podtrženo: v pomyslném trojúhelníku žák – ředitel – obec má posledně jmenovaný vrchol povinnost zajistit něco, co záleží výhradně na dobré vůli zbývajících dvou, a ještě k tomu obou zároveň! Existuje nějaké právně čisté řešení? Pokud ano, budu za něj vskutku povděčen – školský zákon zde totiž vstupuje do hry výhradně ve stylu cimrmanovského pana Smrtky: „My nesmíme ani naznačovat…“

A co na to MŠMT? Z vyjádření, které mám k dispozici, to bohužel vypadá tak, že má ze stávající podoby školského zákona setrvalý pocit sucha a bezpečí jako nemluvně z plenek Pampers. Takže holt nezbyde než připomenout jeden z těch zákonů murphyovských:

„Cítíte-li se skvěle, buďte bez obav. To přejde.“

Martin Odehnal,

vedoucí odboru školství a evropských fondů, úřad MČ Praha 9

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
evvoluce.png
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz