archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

PRVNÍ STUPEŇ VE SVĚTĚ FINANCÍ

Poměrně dost rodičů je přesvědčeno, že čím větší škola, pokud možno ve velkém městě, tím lepší zaručí vzdělávání jejich dětem. Jako by se víc učitelů a víc prostoru rovnalo větší nabídce nejen vzdělávacích aktivit. Až setkání s realitou ukáže, že to není vždycky pravda. Dokonce je možné, že žáci škol v menších městech mají někdy víc příležitostí rozvíjet své vědomosti i zájmy než ti z měst velkých. Stačilo projít chodbami Základní školy v Chrasti u Chrudimi, přečíst si informace vyvěšené na nástěnkách a bylo jasné, že si tu děti i dospělí mají z čeho vybírat.

  

Komunitní škola, Centrum učení, účast v projektu Les ve škole, certifikáty SCIO, zapojení do projektu Rodiče vítáni, prezentace školního parlamentu, úsilí o získání titulu Ekoškola, hodně různorodých zájmových kroužků… „Nechci, aby život ve škole byl pouze o vyučovacích předmětech. Když tady děti tráví tolik času, neměli bychom se spolu jenom učit, ale taky bavit, žít,“ říká ředitelka školy Lenka Budínská. Na zdejší škole působí od roku 1991, v řídicí funkci je šestým rokem. „Je hodně akční,“ říkají o ní kolegyně a nemyslí to ve zlém.

Chrast nepatří k velkým obcím, má něco přes 3000 obyvatel. Školu navštěvuje 420 žáků, skoro polovina jich dojíždí z okolních 23 obcí. Dost jich přichází z nesnadného sociálního zázemí. Starší budova se postupně rekonstruuje. Okna už jsou naštěstí vyměněná, teď ještě zateplení. Podmínky pro práci tu mají učitelé jako všude, nic extra. Tak co je přiměje dělat i to, co jim popis práce přímo nenařizuje? „Asi chuť nezůstávat stát,“ odhaduje ředitelka.

Krok do finančního světa

Teď už je finanční gramotnost v RVP ZV natvrdo, ale před čtyřmi lety, když do ní učitelé a žáci školy v Chrasti vstupovali, byla spíš doporučovaná.

„Usoudili jsme, že k základům vzdělávání patří,“ říká L. Budínská. Využili nabídky AISIS a vyslali k proškolení v projektu Rozumíme penězům dvě učitelky z 2. stupně – Bronislavu Broďákovou a Zdeňku Žejdlíkovou. Projekt je zaujal, takže následovaly semináře pro celou sborovnu.

„Na 2. stupni máme finanční gramotnost začleněnou do vyučování v podobě projektových dnů, které připravují třídní učitelé. Zpočátku za pomoci B. Broďákové a Z. Žejdlíkové, teď už si je hlavně matematičky troufnou přichystat samostatně. Projekty jsou rozepsány do rozvrhu měsíčních plánů, abychom měli přehled, kdy která třída projekt pořádá. Především proto, aby koordinátorky mohly být nápomocné kolegům, kteří je o to požádají.“

Plakát s nápisem Centrum učení prozrazuje, že tu pořádají také workshopy finanční gramotnosti pro dospělé – pro kolegy z okolních a spřátelených škol, ale také pro veřejnost. Nejeden účastník prý při tom zjistil, že je finančně negramotný.

„Hlavně na začátku jsme ze seminářů odcházeli s tím, že si musíme udělat pořádek v domácích financích. Děti obecně nejsou příliš zvyklé s penězi hospodařit,“ připojila se zástupkyně ředitelky Daniela Červová. „I to bylo důvodem, proč jsme se rozhodli problematiku finanční gramotnosti do výuky zařadit. Dneska už jsou proškoleni úplně všichni učitelé na 1. i na 2. stupni. Koordinátorky jsou připraveny jim pomoci.“

Začátky na 1. stupni

Když se na prvostupňové učitelky obrátila L. Budínská s otázkou, jestli by nebyly ochotné ověřit ve svých třídách tehdy teprve vznikající učebnici a metodiku Rozumíme penězům, přihlásily se dvě – Věra Jáchymová, třídní 4. A, a třídní 3. A Alena Chaloupková.

„Přišlo nám to smysluplné,“ vysvětlovala Věra Jáchymová, proč okamžitě souhlasily. „Kdysi měla Chrast rozvinutý průmysl, kdo nepracoval tady, jezdil do chrudimské Transporty. V posledních letech bohužel přišlo hodně rodičů o práci a my od dětí slýcháme: Na to nemám. Rozdíly v ekonomickém zázemí se prohlubují, ne všude navíc umějí správně hospodařit. Uvědomily jsme si, že je třeba začít už u malých dětí. Proto jsme do toho s kolegyní šly.

Napřed jsme absolvovaly proškolení v Přelouči. Pokaždé jsme se naučily něco nového, do školy jsme si pak přivezly materiály k odzkoušení. Něco jsme začlenily do běžného vyučování, na jiné téma jsme připravily ve svých třídách třeba i dvouhodinový projekt. Dělaly jsme si poznámky, přidávaly naše nápady. Přály jsme si, aby učebnice s metodikou byla co nejlepší.“

Dnes už je kniha s názvem Rozumíme penězům na světě, od září podle ní školy zapojené do projektu učí. Je to především metodika pro učitele, ale také učebnice, jestliže učitelé pracovní listy okopírují. A hlavně dobrá zásobárna nápadů.

„Už předloha byla bezvadně vypracovaná. Pracovní listy, úkoly. Všechno, co souvisí s penězi, vychází z reality. Ptáme se dětí a hned se rozvine diskuze. Souvisí zdraví s penězi? Co musejí rodiče zaplatit školákům? Můžeme se zadlužit? V knize učitelé všechno najdou – postup hodiny, reflexi, výstupy i zasazení do různých prostředí – například do školy v přírodě nebo do lyžařského výcviku. Autorky myslely také na nákup dárků k Vánocům, narozeninám, na různé oslavy.“

Jak při vyučování

„Hodně jsme s kolegyněmi debatovaly o tom, jak finanční gramotnost do výuky co nejefektivněji začlenit,“ vzpomíná Věra Jáchymová. „Pak jsme se shodly na tom, že nejen každý ročník, ale i každý učitel má svá specifika, každý učí podle svého, podle složení třídy. Využíváme aktuálních nabídek. Protože naše škola spolupracuje s tyflocentrem, požádali jsme je, jestli by při nejbližší návštěvě neukázali žákům, jak nevidomí rozlišují mince a bankovky po hmatu.“

Věra Jáchymová má ve své čtvrté třídě oblast finanční gramotnosti dílem ve vlastivědě, dílem v matematice. „Nejvíc příležitostí nabízejí v matematice slovní úlohy, v nich uplatníte seznamování s penězi ve všech ročnících. Do vlastivědy jsme zařadili bloky, které máme zakotvené ve školním vzdělávacím programu.

„Například v říjnu jsme s dětmi hovořili o penězích, o vlastnictví, jak nakupovat, jak reklamovat. Co to je účtenka a jak podle ní mohou děti svůj nákup kontrolovat.“ Další témata, kterých je celkem čtrnáct, budou postupně následovat. V listopadu to bude kapesné, služby, banky, pojmy, úspora, půjčky, protiprávní jednání, korupce, v lednu pak výdaje domácnosti, náklady na bydlení… Vždy však musejí být dětem předkládány tak, aby je pochopily, rozuměly jim a uměly je zasadit do života.

Zajímalo nás, které téma je pro děti nejtěžší k pochopení.

„Asi bankovnictví, o tom se s nimi rodiče nebaví. Nemyslím, že by měly děti vědět, kolik mají rodiče na účtu, ale jak všechno v základu funguje, by vědět měly. Že peníze mohou jít jinou cestou než z ruky do ruky. Vědí, že tatínek a maminka pracují, ale výplatu domů nepřinesou. Některé ani nikdy neviděly platební kartu. Buď ji rodiče nemají, nebo jim ji neukážou. Neber to do ruky, to ti nepatří.

Těžko se dětem vysvětluje, jak si mají šetřit, když jen málokteré dostává pravidelné kapesné. Hodně dětí dojíždí, ráno dostanou třeba 30 Kč na autobus a – Za zbytek si něco kup. Jenže takhle se šetřit nenaučí. Přitom by stačilo, aby dostaly kapesné na týden nebo dva, už by to bylo o něčem jiném. Dítě by poznalo, že když peníze bez rozmyslu promlsá, nebude mít v pátek na autobus.“

Tady budou učitele čekat ještě dlouhé debaty s rodiči na třídních schůzkách. Vysvětlování, že kapesné pro ně nebude znamenat peníze navíc a ještě že získají aspoň trochu přehled, jak jejich potomci nakládají s penězi.

Nároky na učitele

Pro pedagogy je prý nejnáročnější připravit vyučování tak, aby všechno sedělo – obsah i čas. A je jedno, jestli to má být blok, hodina nebo dvouhodinovka. „Témata finanční gramotnosti právě proto, že jsou v mnohém pro děti nová a zajímavá, umožňují x odbočení. Učitel si musí dát pozor, aby v debatě neztratil příliš mnoho času a nedostal se v ní jinam, než původně chtěl. Zároveň ale musí dát dost prostoru dětem a odpovídat na jejich otázky.

„Najednou zjistíte, že utekla spousta času,“ přiznává V. Jáchymová. „Ale zájem žáků je pro mne prvotní, protože tak se naučí nejvíc. Opravdu nejtěžší je pro nás umět si hodinu naplánovat. Aby byly děti aktivní, stihly vyplnit pracovní listy, aby stačily látku pochopit. Důležité je, aby s nimi učitel udělal na závěr dostatečně velkou reflexi. Nechal si dost času na zhodnocení. Co ses dověděl? Změní ti to něco v životě? Jak teď budeš postupovat? Ten prostor je hodně důležitý už proto, že žáky všechno kolem peněz hodně zajímá. Nebudeme si nic nalhávat, peníze hýbou společností, děti je slyší skloňovat od rána do večera.“

Také celodenní projekty na 2. stupni, i když jsou pro žáky mnohem náročnější, mívají úspěch. Tak velké akce se pro 1. stupeň ještě nehodí. S jednotlivými tématy seznámí učitelé žáčky mnohem lépe v běžném dni, v kratších úsecích. Dvouhodinovka je maximum a ještě musí být dobře promyšlená.

O penězích s třeťáčky

Hodina matematiky byla v plném proudu. „Máte zaplatit čtyřicet korun, ale pozor, jen v mincích. Jaké mince a v jakém počtu musíte dát dohromady?“ obrací se Alena Chaloupková na děti. Těžké, lehké? Než si stačíte odpovědět, je nahoře les rukou. „Dvě dvacetikoruny… Osm pětikorun… Čtyři desetikoruny… Dvacet dvoukorun… Čtyřicet jedníkorun.“ Třída se rozesměje. „A jó, čtyřicet korun, já jsem se splet.“ Jedeme dál. Školáci vzpomínají, jak po hmatu poznávali mince. „Nejlíp se poznala padesátikoruna, byla těžká… A taky byla tlustá.“

Pak se rozvinula debata na téma kapesné. Ani ne tolik o tom, kolik peněz kdo od rodičů dostává, jako spíš o tom, jak s nimi děti nakládají. Vypadalo to, že se už učí šetřit. Na dárky k Vánocům, na legoauto, na kytku pro maminku, protože z ní má radost. „My si se sestrou šetříme na psa,“ oznámila spolužákům dívenka s cůpky. „Taky šetříme na to, když je nějaký kluk hodně nemocný a potřebuje peníze na léčení, tak mu pomůžeme,“ ozval se chlapec v první lavici.

„Zítra budeme mít celoškolní projekt Jak žijí děti ve světě, děti se budou mimo jiné ze svého kapesného skládat na školné pro Isimu Naisonzi z Ugandy,“ upozorňuje A. Chaloupková na nástěnku. Usměvavý mladík se už učí na zedníka, do Chrasti posílá pravidelně dopisy, na konci školního roku přiloží vysvědčení. I na to přijde řeč při finanční gramotnosti.

„Problematiku máme začleněnou hlavně v matematice, jako asi všude, ale také v prvouce. Dotýká se literární i etické výchovy. Prostě u nás prolíná všemi předměty.“

A metody? Děti si hrají a hra se mění v učení. Jdou s učitelkou po městě a zapisují si ceny ve výlohách obchodů. Potom „jako“ nakupují. Hra se spoustou variací. Nákup na večeři – kdo zvládne nakoupit nejlevněji, a přitom zdravě. Máte 200 Kč a za ně nakoupíte to a to. Zvládnete to? Jindy děti rozstříhají letáky obchodních řetězců a „nakupují“ podle nich. „Škola je velké divadlo. Kdo je neumí hrát, toho děti roznesou na kopytech.“

Ve 3. A si hrají rádi. I o financích. Základní škola v Chrasti je jedna z mnoha. Ale daří se jí pracovat tak, že o ní nejen její okolí ví.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz