archiv
Učitelské noviny č. 38/2013
tisk článku

PŘIJÍMACÍ ZKOUŠKY DO MATURITNÍCH OBORŮ MUSEJÍ BÝT POVINNÉ PLOŠNĚ

V UN č. 36 jsme zveřejnili usnesení Asociace středních průmyslových škol, které se týkalo zejména problematiky přechodu žáků ze základní na střední školu, změn v maturitním zkouškovém modelu, oblasti zdravotních prohlídek, jazykového vzdělávání anebo neutěšeného právního postavení ředitelů. O komentář k některým bodům vzešlých z jednání valné hromady asociace jsme požádali jejího předsedu JIŘIHO ZAJÍČKA (zároveň vede Unii školských asociací – Czesha).

 

Asociace středních průmyslových škol navrhuje plošné zavedení povinných přijímacích zkoušek pro všechny maturitní obory. Proč?

Protože přechod ze základních na střední školy se musí začít řešit koncepčně. Střední školství vykazuje značný převis volných míst. V důsledku toho každý deváťák, který chce maturitu, si vždycky nějakou školu najde a je na ni přijat bez ohledu na to, jestli jeho studijní předpoklady odpovídají požadavkům daného oboru. Tuto situaci pak dobře ilustrují špatné výsledky velkého množství žáků u zkoušek společné části maturit. Někteří jen velmi obtížně prospívají, jiní dokonce opakují studium tak dlouho, až na střední škole stráví šest let – a v řadě případů maturitu stejně nesloží. Je to pro ně nenahraditelná ztráta času, který by mohli lépe využít třeba vyučením v nějakém oboru, jenž je žádaný trhem práce. A když se na to podíváme z ekonomického hlediska, také nám vychází ztráta. Stát investuje do vzdělávání, kterému v těchto případech chybí perspektiva.

To ale povinné přijímačky asi úplně nevyřeší…

To určitě ne. Podle mě ideálním řešením by byla symbióza tří faktorů: povinných přijímacích zkoušek, optimalizace sítě středních škol a změny jejich financování. Bohužel realita je jiná. Optimalizace se v krajích obtížně prosazuje, protože jde o politické rozhodnutí, které obvykle není příliš populární. Jsme svědky toho, že ochota k rozsáhlejší optimalizaci se různí kraj od kraje. Nicméně je evidentní, že při současném počtu volných kapacit a při stávajícím systému financování není střední školství efektivní. Na druhé straně optimalizace musí být uvážená, protože výkony na základních školách dlouhodobě rostou a nebylo by prozíravé šmahem rušit školy a pak je podobně jako dnes mateřinky horko těžko zakládat… Ano, povinné přijímací zkoušky vytržené z kontextu obou zbývajících faktorů mohou mít jen omezený dopad, mohou ale vyřešit například to, že žáci v devátých třídách se budou muset učit až do zkoušek, nikoli že jako dnes okamžikem předání pololetního vysvědčení hromadně hodí školu za hlavu. Základní školy s tím nic nezmohou a ani se tomu nedivím, protože k tomu nemají žádné páky. Děti, které od února do srpna nedělají prakticky nic, přicházejí v září na střední školy, kde se po nich najednou chce práce, a mnohé zjišťují, že už ani vlastně pracovat neumějí, pokud to tedy předtím vůbec uměly. Jejich problémy, tedy problémy na přechodu základní a střední školy jsou podle nás opravdu velmi závažné. Navíc zavedení povinných zkoušek je z politického hlediska na rozdíl od dvou zbývajících zmíněných faktorů nejméně konfliktní. Ostatně uvidíme, co v tomto směru přinesou výsledky těchto voleb a co bude prioritou nové vlády v této oblasti.

Váš návrh by odstranil i nerovný přístup ke vzdělání, který plyne z toho, že ne všechny kraje dnes povinné zkoušky vyžadují…

A byl to i důvod, proč se tento požadavek dostal do usnesení naší valné hromady. Stává se, že se žáci raději hlásí na střední školy v sousedním kraji, kde povinné zkoušky nemají, anebo na školy jiných zřizovatelů, a to z téhož důvodu.

Pokud ale středním školám zůstane v rukou pravomoc stanovit kritéria přijímacího řízení, budou i plošné přijímačky poměrně bezzubé, protože ředitel stejně bude moci přijmout, koho chce, jako dosud. To by vám nevadilo?

To je fakt, na němž lze velmi dobře ilustrovat, jak citelně nám chybí reforma financování i uvážená optimalizace. Nicméně povinné přijímací zkoušky by byly aspoň prvním krůčkem správným směrem. Do budoucna bychom však určitě měli přemýšlet o tom, jestli by nebylo smysluplné sjednotit i přijímací kritéria včetně obsahu zkoušek. Mohli bychom například vyjít ze zkušeností testování v 5. a 9. třídách, dokonce i Asociace krajů před časem avizovala, že by bylo dobré využít právě tyto centralizované testy pro účely přijímacího řízení na střední školy. Není podstatné, jestli by takové testy měla v gesci inspekce, nebo CERMAT, důležité je, aby jejich úroveň byla státem garantovaná.

Trnem v oku ředitelů středních škol bývá přehnaná administrativa spojená s přijímacím řízením. Mají průmyslovky vlastní představu, jak celý proces zjednodušit tak, aby byl efektivnější, ale zároveň aby neohrozil zájmy uchazečů?

Mají. Chceme změnu, ale ne jen kvůli velké administrativě, ale právě proto, aby přijímací řízení víc vyhovovalo uchazečům. Po přechodu z původního na nový tří, respektive dvoupřihláškový model šance na přijetí v prvním kole výrazně poklesla. Bylo by dobré odstranit prvky zavádějící do systému nestabilitu a my si myslíme, že nejlepším řešením by byl návrat k osvědčenému způsobu přijímání, který jsme kdysi naprosto zbytečně opustili, tedy k možnosti podat dvě přihlášky s vyznačením priority a s určením prvního a druhého termínu přijímacích zkoušek. Co se týče přímo administrativy, v dnešní době je přece naprosto zbytečné, aby žák vyplňoval přihlášku, kterou dostanou dvě školy, každá pak pověří dva zaměstnance, aby to přeťukali do počítače, přičemž to po nich někdo další ještě musí zkontrolovat. Celé se to dá zúřadovat mnohem jednodušeji elektronicky. A nebylo by to ani moc nákladné.

Valná hromada také doporučila, aby místo povinné prohlídky před zařazením žáka do praktické výuky či odborného výcviku, kterou nedávno stanovily nové předpisy, byla k těmto účelům využita lékařská prohlídka před podáním přihlášky na školu, protože opakované prohlídky v průběhu vzdělávání jsou organizačně i finan-čně velmi náročné. To je to opravdu tak dramatické?

Zákon o specifických zdravotních službách nám skutečně velmi komplikuje život. Dnes je situace taková, že každý žák před zařazením do odborného výcviku nebo praktické výuky musí projít povinnou lékařskou prohlídkou. Doprovodná vyhláška tuto povinnost zmírnila, zúžila ji jen na riziková pracoviště. Problém je ale v klasifikaci těchto pracovišť, kterou vyhláška definuje velice volně. O rizikovosti rozhodují jednotlivé hygienické stanice, přičemž jejich přístup se častokrát liší. Další problém je v tom, že nelze přesně určit, kteří žáci by vlastně měli prohlídku absolvovat. Uvedu příklad. Vyhláška o středních školách definuje teoretickou i praktickou výuku, přitom třeba laboratorní cvičení mohou být součástí obou. Může se stát, že kontrolní orgán posoudí laboratorní cvičení jako součást praktické výuky, byť my je ve školních vzdělávacích programech vedeme jako součást teoretické výuky, a všichni žáci pak budou muset absolvovat lékařskou prohlídku u závodního lékaře. Ten však může mít omezenou kapacitu, takže prohlídka dejme tomu tří stovek studentů v jednom okamžiku může představovat nepřekonatelný problém. Celé je to nesmyslné. A také nesmírně drahé. K tomu, aby mohl jít žák k závodnímu lékaři, musí přinést výpis ze své zdravotní dokumentace od svého obvodního lékaře, což může v součtu za oba výkony stát sedm i osm stovek. Navíc ten samý žák může v daném ročníku ještě absolvovat odborné praxe, takže pokud půjde na pracoviště v kategorii vyšší rizikovosti než jedna, bude muset projít úplně stejnou procedurou znovu. A to nemluvě o učebních oborech, kde žák navštíví v průběhu školního roku třeba tři čtyři taková pracoviště. Před nástupem na každé z nich by také musel projít zdravotní prohlídkou. Je typické, že na pokrytí poplatků školám nikdo nedá, ačkoli prohlídky vyžaduje zákon. Místo nákupu pomůcek nebo učebnic nesmyslně platíme soukromým lékařům. Ptám se, proč to není součástí veřejného zdravotního pojištění.

Na druhou stranu nemůže být přehnaná péče určitou pojistkou v situaci, kdy se zdravotní stav žáka výrazně změní?

Nemyslím si to. Pokud dojde ke změně zdravotního stavu, nechť žák prohlídkou projde, ale a priori to nemůžeme předpokládat, vždyť k té změně může dojít z hodiny na hodinu. Navíc nevím, proč by to měla řešit škola. Úplně absurdní situace vzniká ve chvíli, kdy žáci odjedou na odbornou praxi do zahraničí. To se musejí nechat prohlédnout závodním lékařem někde v Mnichově? A mají tam vůbec takové lékaře? Někdy jde o naprosto neřešitelné situace. Proto navrhujeme, aby se pro tyto účely využívaly jen prohlídky před podáním přihlášky ke studiu. Možná s výjimkou maximálně jedné prohlídky u zaměstnavatele, na jehož pracovišti se odehrávají praxe.

Asociace průmyslovek doporučila umožnit výuku druhého cizího jazyka na středních školách, které dosud nemají tuto povinnost stanovenou v RVP, pouze formou nepovinného předmětu…

Vycházíme z požadavků zaměstnavatelů, zejména rakouské a německé hospodářské komory. Víme, že v příhraničních oblastech pomýšlet na zaměstnání v zahraniční firmě ani bez němčiny nejde. I proto ministerstvo školství zapracovalo do rámcového vzdělávacího programu pro základní školy povinný druhý cizí jazyk. Teď se ale ptejme, co bude s žáky, kteří se učili na základce dva cizí jazyky, dál na střední škole. Někteří půjdou na gymnázia nebo ekonomky, kde dva cizí jazyky v RVP jsou, takže to je bez větších problémů. Jiní ale nastoupí na průmyslovky, z nichž však některé druhý cizí jazyk v RVP povinný nemají, takže žáci nemohou ve výuce plynule pokračovat. Na druhé straně nechceme dál posilovat všeobecnou složku vzdělávání, protože druhou, neméně důležitou částí výuky je odbornost – kvůli tomu tady odborné školy vlastně jsou. K posílení všeobecné složky naposledy došlo při zavedení RVP do praxe a také v kontextu spuštění státní maturity. Pokud by byl zaveden povinný druhý cizí jazyk i na ostatních středních školách, bylo by to bezpochyby na úkor odbornosti, a to my nechceme. Proto navrhujeme formu nepovinného předmětu, což umožní talentovaným žákům, případně dalším zájemcům rozšířit jazykovou přípravu o další cizí jazyk a tím navázat na jazykovou výuku ze základní školy. Například v naší škole jako nepovinný druhý cizí jazyk nabízíme němčinu nebo francouzštinu. Jak ale vyjdeme vstříc žákům, kteří k nám přijdou ze základek třeba s ruštinou, španělštinou nebo italštinou?

Je to apel na změnu RVP?

Za Unii – Czesha jsem členem ministerské pracovní skupiny, která se zabývá koncepcí jazykového vzdělávání do roku 2020. Na tomto fóru se snažím prosadit zmíněnou myšlenku nepovinného předmětu. Podle mě výsledná koncepce musí být taková, aby byla použitelná pro všechny typy škol. Nemůžeme nasadit jednotnou šablonu pro rozdílné obory vzdělávání, jako jsme to udělali u státní maturity. Mimochodem jsem přesvědčen, že uzrál čas, abychom i u maturit tuto šablonu přehodnotili a státem garantovanou zkoušku dospělosti přizpůsobili charakteru jednotlivých oborů vzdělání.

Petr Husník

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz