archiv
Učitelské noviny č. 37/2013
tisk článku

CO JE TO MENTÁLNÍ RETARDACE?

Vzhledem k tomu, že jedinci s mentální retardací (MR), případně nacházející se v hraničním pásmu inteligence, byli v posledních letech velmi často na programu kontroverzních diskuzí, je žádoucí, aby bylo zřejmé, o čem diskutujeme, co máme na mysli touto diagnózou (jak je dnes chápaná) a jaká kritéria jsou uplatňovaná při jejím stanovení. Je totiž možné, že část sporů byla způsobena tím, že každý diskutující měl na mysli jiný obsah toho pojmu. Vyjasnění a následné stanovení rámce pro diagnostiku MR v České republice je o to důležitější, že se do této debaty intenzivně zapojovali částečně poučení laici – soudy, MŠMT, ČŠI, ombudsman, neziskové organizace.

Česká republika respektuje terminologii užívanou v zahraničí i pojetí MR, se kterým tato terminologie souvisí. Vztahujeme se zejména k medicínské klasifikační soustavě Světové  zdravotnické organizace, k její dosud platné desáté decenální úpravě (MKN/ICD 10). Jedenáctá verze se připravuje na rok 2015. Jako podklad odborných debat používáme také soustavu Americké psychiatrické společnosti DSM-4, dnes nově DSM-5. Opomíjet bychom neměli ani nejnovější klasifikační systém Americké asociace pro rozumové a vývojové poruchy (American Association on Intellectual and Developmental Disabilities – AAIDD). A právě v USA byl před několika lety termín mentální retardace nahrazen termínem rozumová porucha (intellectual disability, případně intellectual developmental disorders, se kterým počítá MKN 11).

Než pouhá změna termínů je prý důležitější změna paradigmatu chápání postižení v posledních dvaceti letech. Důraz je kladen na ekologický přístup, nemoc (postižení) je chápána jako sociá-lní konstrukt, při jehož tvorbě hrají úlohu společenské postoje, role, politika. Dochází ke stírání biologických a sociálních příčin poruchy. Jednoznačně je kladen důraz na individualizovanou intervenci.

Samotná diagnostická kritéria se už léta příliš nemění, nicméně soudě podle diskuzí, pro Českou republiku jde stále o nenaplňované požadavky a někdy i méně známé novinky. Jsou uváděna tři kritéria svědčící pro rozumovou poruchu.

A. Snížená úroveň kognitivních předpokladů stanovená na základě standardizovaných metod a klinického posouzení

Je důležité, aby se deficity vyskytovaly v oblasti logického myšlení, řešení problémů, plánování, abstraktního myšlení, úsudku, akademického učení i učení ze zkušenosti, podpořené jak výsledky klinického posouzení, tak individualizovaně administrovaného testu inteligence. Na rozdíl od praxe České republiky DSM–5 pracuje se statistickou chybou měření a uvádí tedy rozpětí 65–75, se kterým máme pracovat při stanovení rozumové poruchy (platí pro hranici 70). Neodpovídá vědeckým principům, když někdo klade bez souvislostí důraz na jedno jediné číslo IQ a z něho vyvozuje jednoznačné závěry. Velký důraz je kladen na klinické (my bychom v tomto případě řekli i kvalitativní) posouzení, které pochopitelně nemůže provádět neodborník. Na druhé straně není možné začlenit do kategorie rozumová porucha žáka s IQ nad horní hranicí tohoto pásma. 

B. Snížená úroveň adaptivního fungování

Adaptivní chování představuje soubor myšlenkových, sociálních a praktických dovedností, které se lidé učí a uplatňují v běžném životě. Patří sem komunikace, sociální participace, nezávislý život v rámci řady prostředí, jako je domov, škola, práce, komunita. Na rozdíl od České republiky se toto kritérium jeví jako klíčové při stanovení diagnózy.

C. Počátek poruchy v dětském věku (tj. do 18 let)

Jednotlivé stupně tak, jak je známe již dvacet let z MKN 10, se nemění ani pro následující období. Jde o lehkou, střední, těžkou a hlubokou mentální retardaci. Jednotlivé stupně rozumové poruchy jsou však definovány na základě adaptivního fungování a ne IQ, protože je to právě adaptivní fungování, které určuje stupeň požadované podpory. Akcent na adaptivní schopnosti je kladen mj. i proto, že inteligenční kvocient má zejména při dolním okraji spektra nižší výpovědní hodnotu (validitu).

DSM-5 také uvádí, že se rozumová porucha týká cca 1 % populace. Jak si vysvětlit tento rozdíl, když podle normálního rozložení rozumových schopností by mělo být v pásmu mentální retardace zařazeno cca 2,5 % populace? Je to patrně dáno tím, že ke stanovení diagnózy „rozumová porucha“ nestačí pouze snížené IQ a špatný prospěch ve škole, ale je nutné, aby stejně závažně opožděné byly i ostatní oblasti.

Vyplývá z uvedených změn něco pro naši poradenskou a školní praxi?

Terminologicky nikoli, myslím, že zatím dál můžeme používat termín mentální retardace. Osobně si nejsem jistý, jestli dokonce právě termín mentální retardace nevystihuje lépe proklamované obsahové posuny. Ať už naše rozhodování dopadne jakkoli, měli bychom být obeznámeni o tom, jaké jsou tendence v této oblasti ve světě.

Rozhodně bychom měli akceptovat, že dnes se stanovení diagnózy mentální retardace odvíjí od chování, jednání či projevů jedince a nikoli na základě jakýchsi biologických nebo psychologických ukazatelů. Je proto nezbytné, abychom fakticky (nejen deklaratorně) zařadili mezi klíčová hlediska posouzení dovedností v oblasti adaptivního fungování. Nestačí však konstatovat, že dítě je v této oblasti opožděné. Škola (i podpůrné poradenské služby) by zároveň měla prokázat, že využila bohaté pedagogické prostředky k tomu, aby došlo ke zlepšení výkonnosti žáka (doučování, specifický nácvik, individuální vzdělávací a/nebo výchovný plán, intenzivní ovlivňování rodičů). Právě v nedostatečné podpoře dětí ze slabšího rodinného zázemí tkví zásadní problémy při diagnostice. Současně je však nezbytné, aby stát uplatnil všechny možnosti, jimiž disponuje, aby donutil rodiče k plnění jejich rodičovských povinností.

Václav Mertin,
dětský psycholog

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz