archiv
Učitelské noviny č. 37/2013
tisk článku

ANI MATEŘSKÉ ŠKOLY SE NEOBEJDOU BEZ INOVACE

Kdyby bylo v mateřských školách dost míst pro všechny děti příslušného věku, zdálo by se, že tento stupeň vzdělávání funguje bez větších problémů. I když výjimky se najdou asi všude. Tak proč uspořádalo ministerstvo školství celostátní konferenci na téma Inovace v předškolní výchově? Že by se chystalo zcela proměnit mateřinkové ervépéčko? To bylo asi první, co každému prolétlo hlavou. Omyl. O takové proměně nepadlo ani slovo. Porovnávalo se působení českých mateřských škol v mezinárodním kontextu. Hovořilo se o hranicích a horizontech v předškolním vzdělávání, o možnostech a limitech současného kurikula. A bylo jasné, že prostor ke zlepšování tady je. Několika účastnicím jsme proto položili otázku:

Jakou inovaci by podle vašeho názoru potřebovalo naše předškolní vzdělávání a práce učitelek v mateřských školách?

 

JANA KROPÁČKOVÁ, proděkanka pro studijní záležitosti PedF UK v Praze

V první řadě – mnohé učitelky by měly změnit svůj pohled na dítě a na předškolní vzdělávání vůbec. Víc se zaměřit na jeho osobnost. Ale pozor, nesmíme být dítětem jen okouzleny. Ano, je třeba respektovat jeho potřeby, zájmy, nálady, ale zároveň mu musíme nastavit hranice. To, že mu je škola, ani rodiče nedokážou, nebo nechtějí stanovit, ještě neznamená, že dítě respektují. Inovaci by si zasloužila také spolupráce s rodiči. Tam, kde mají učitelky přirozenou autoritu, kde si rodiče získaly svým přístupem, nemívají například problémy s odkladem školní docházky. Mnohem lépe se jim daří řešit problémy, které běžný den přináší. Změnit by se dalo ledacos ve vtažení minoritních skupin do mateřských škol, ve vzdělávání dětí cizinců i nadaných dětí. Ne snad že by na to učitelky zapomínaly, ale bohužel školám chybějí odpovídající podmínky – prostor, čas, finance, menší počet dětí ve třídě. Ale nevylučuji, že to třeba někde ani neumějí. V neposlední řadě by se mělo proměnit vzdělávání učitelů. Ani ne tak v pregraduální přípravě jako v dalším vzdělávání, zejména ve vztahu k nové koncepci. Možná by tomu pomohl kariérní řád, na který všichni tolik čekáme.

SOŇA ŠROTOVÁ, MŠ Juarézova, Praha 6

Ve třídách by mělo být maximálně dvacet dětí. Nároky na jejich výchovu a vzdělávání nemůžeme srovnávat s těmi před pětadvaceti, dvaceti lety. Děti k nám přicházejí nedozrálé, období vzdoru se protahuje do čtyř let. Přibývá dětí, které by bylo možné označit jako ADHD, hyperaktivní s poruchou pozornosti, ale nejsou ADHD. Jejich projevy jsou jen výsledkem výchovy bez limitů. Velice chybí vzdělávání, přesněji možná dobrá informovanost rodičů. V současné době považuji za stěžejní podporu učitele. Nejen podporu samotné profese, ale i učitelky jako osobnosti. Myslím, že bychom potřebovali nové informace z oblasti vývojové psychologie, výsledky výzkumů. Ze všech stran slyšíme, že děti jsou dneska jiné, ale není čím to doložit. Ale je možné, že takové výzkumy existují, jen o nich nevíme – a to je chyba. Změnu by si vyžádala i příprava budoucích učitelek mateřských škol. Středoškolačky jsou nevyzrálé, vysokoškolačkám výrazně chybí praxe. Nevydrží tempo, práce s dětmi je frustruje.

LUDMILA ŠPRACHTOVÁ, MŠ Sokolovská, Praha 8

Jsem přesvědčená, že ze všeho nejvíc by potřeboval změnu systém dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Rámcový vzdělávací program máme kvalitní, ten měnit nemusíme, ale ukazuje se, že ho ještě všechny učitelky zcela nepochopily. Bohužel ani další vzdělávání tuto oblast dostatečně nepodpořilo. Když byl RVP PV uváděn do života, jen se konstatovalo, že obsahuje spoustu nových pojmů – individualizace, integrované bloky atd. – ale co pod nimi mají učitelky vidět, co to znamená pro jejich práci, jim nikdo nevysvětlil. Ne všechny semináře na toto téma pořádali skuteční odborníci. Už proto by bylo dobře, kdyby všechny učitelky mateřských škol měly v budoucnu vysokoškolské vzdělání. Přiznám se, že by se mi líbilo, kdyby se ke studiu na vysoké školy hlásily absolventky gymnázií. Osobnosti s potřebným nadhledem, se všeobecným přehledem o všem, co k životu patří. Úplně nejlepší by bylo, kdybychom k nám mohli přenést praxi z Norska. Člověk, který jde studovat předškolní výchovu na pedagogickou fakultu, musí mít za sebou rok praxe v mateřské škole. Dívky, ale i muži – setkali jsme se s nimi v každé mateřské škole – většinou ten rok působí ve školách jako asistenti. Když pak nastoupí na vysokou, už vědí, co a proč studují. Nejenže mají jasnou představu, co práce učitele obnáší, ale také se jim lépe daří propojit teoretické poznatky s praxí.

JARMILA BUČKOVÁ, MŠ Mozaika, Jihlava

Mateřským školám chybějí oborové didaktiky pro začínající pedagogy a podpora začínajícím pedagogům vůbec. Pro uvádění není dostatek prostoru. Uvítali bychom možnost proškolení mentorů. Změnu by si zasloužilo také využívání samotné hry. Jde o to, aby učitelka uměla vytvořit pro volné hry dětí takové prostředí, které podpoří dětskou kreativitu i samostatnost, které bude děti inspirovat. Učitelka se přitom současně může věnovat pedagogické diagnostice, sledovat potřeby a zájmy jednotlivých dětí. Bohužel, při dnešním počtu dětí ve třídách to učitelky jen stěží stíhají.

VLADIMÍRA RATTAYOVÁ, SPGŠ a VOŠ, Evropská, Praha; Svatojánská kolej – VOŠ pedagogická, Svatý Jan pod Skalou

V době, kdy jsem jezdila víc po světě, jsem se vždycky chodila dívat do mateřských škol a byla jsem na ty naše hrdá. Byla jsem přesvědčená, že naše předškolní výchova je před systémem západních mateřských škol daleko vpředu. Obávám se, že teď jsme se jim přiblížili. Proto bych se chtěla tak trochu vrátit zpátky. Opět bych do denního režimu zavedla povinnou řízenou činnost. Zejména děti v posledním roce před nástupem do základní školy by ji měly mít na programu nejméně dvakrát v týdnu, aby se postupně učily soustředění na určitou činnost. Aby si zvykly na to, že začatou práci je třeba dovést do konce, a to v maximálně možné kvalitě. Jejich nástup do základní školy by pak byl určitě snazší. Když chodím s našimi studentkami na praxi, pozoruji, že mnohé učitelky pojaly předškolní vzdělávání velmi, velmi volně. Říkáme, že mateřské školy jsou součástí vzdělávací soustavy, tak kde je ten reflex vzdělávání, když si děti mohou dělat, co chtějí? Velice mne mrzelo, že na konferenci zaznělo, že budoucí učitelky mateřských škol u nás připravuje osm fakult, ale o tom, že gró jich přichází z 21 středních pedagogických škol a 20 vyšších pedagogických škol, nepadlo ani slovo.

VĚRA JAKOUBKOVÁ, MŠ Na Výšinách, Praha 7

Asi bychom měli víc přemýšlet o metodách, kterými v mateřské škole pracujeme. Hodí se pro daný účel? Stává se například, že učitelky připraví projekt bez ohledu na cíl, kterého chtějí dosáhnout, někdy i bez ohledu na věk dětí. Projekt je sice okázalý, vyloženě na efekt, ale s efektivitou to už bývá horší. Snaží se předložit v jednom projektu dětem co nejvíc poznatků, ale výsledek je nulový. Dětem přehlceným informacemi to nic nepřináší. Myslím, že bychom se měly vrátit k promyšlené práci s dítětem, k činnostem, které na sebe navazují. Připravit pro děti dostatek prožitků, protože bez nich je dítě chudé. Když přijdu do kterékoli mateřské školy a podívám se na nástěnku s vystavenými dětskými pracemi, okamžitě poznám, jestli tu s dětmi pracují dobře, nebo špatně. Ostatně na konferenci se o tom také mluvilo. Každá výtvarná práce vychází z prožitku dítěte. Ve škole, která je prožitky naplněná, jsou dětské kresby bohaté. Když ale na nástěnce vidíte jeden strom jako druhý, je jasné, že tu pracují jen se schématy. Ještě bych se chtěla dotknout jednoho bodu, který by se měl proměnit, ale nejsem si jistá, jestli v mateřské škole. Je to přestup dětí na školu základní. Domnívala jsem se, že pokud bude mít základní škola RVP, že bude propojení jednotlivých oborů nebo vyučovacích předmětů daleko větší. Ale ono to tak nefunguje. Předměty jdou dál naprosto samostatně. Někdy mám pocit, že i učitelky pracují s žáky stejnými metodami jako před dvaceti lety.

MARTINA DRBOHLAVOVÁ, MŠ Hřibská, Praha 10

Změnit by se měly už samotné podmínky. Snížit počet dětí ve třídách, v ideálním případě na 20 zapsaných. Zlepšit finanční podmínky učitelek, aby je motivovaly k vykonávání té spousty práce, která je na ně nakládána. Aby je motivovaly k dalšímu vzdělávání, ke zvýšení kvalifikace a umožnily jim kvalitní regeneraci. Jakýkoli systém může fungovat jen tehdy, vykonávají-li ho vzdělané, lidsky bohaté a odpočinuté učitelky. Hodně se tady mluvilo o odkladech školní docházky. Problém je v tom, že se objektivně zvyšuje procento nezralých dětí. O důvodech můžeme diskutovat, ale všechno rozhodně neleží jen na mateřské škole, jak si někteří rodiče představují. Je třeba nahlas mluvit o tom, že odpovědnost za výchovu a vzdělávání dětí stojí na jejich rodičích. Změnu by si možná vyžádala i kritéria přijímání budoucích učitelek mateřských škol ke studiu – ať už na střední, nebo na vysoké škole. Pokud vím, při přijímání se sleduje pouze výkon, sledují se poznatky. Nikdo nezkoumá, jestli je ten který člověk pro výkon pomáhající profese disponován. Přitom testy na to určitě existují. My vůbec rádi plamenně hovoříme o tom, že předškolní vzdělávání by mělo být plné emocí, prožitků a podobně, přitom naše školství na takový sytém nastavené není. A proč taky? Pro politiky a úředníky je snadnější měřit kvalitu vzdělávání snadno měřitelným výkonem.

EVA OPRAVILOVÁ, katedra primární pedagogiky, PedF UK v Praze

Inovace by měla směřovat k podstatě – k větší lidskosti nejen v mateřských školách. Z historického hlediska se pohled na dětství mění. Od roztomilých a nezodpovědných bytůstek, s kterými si chceme jenom hrát, postupujeme k uvědomělé přípravě dítěte na dokonalé lidství, které poskytuje nejen lásku, ale i kázeň a pevné mravní vědomí. Na to bychom neměli zapomínat.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz