archiv
Učitelské noviny č. 36/2013
tisk článku

NA ZÁVAŽNÉ ROZHODNUTÍ JE ŘEDITEL VŽDYCKY SÁM

Být ředitelem školy je nevděčná funkce. Příliš povinností a práv čím dál tím méně (kdeže jsou doby prvních právních subjektů!). Ani podmínky pro práci nemají šéfové škol právě ideální, navíc se v mnohém místo od místa liší. A to nejen podle velikosti a sídla školy. Potřebují pomoc? Jakou? A stojí vůbec o ni? Také o tom se bude mluvit v polovině listopadu na valné hromadě Asociace ředitelů základních škol (pozvánka viz UN č. 33). Tentokrát jsme si zašli o radostech a strastech ředitelské funkce popovídat s Janem Kordou, ředitelem ZŠ na Lyčkově náměstí v Praze 8.

 

Jako zástupce ředitele jste věděl, co práce vašeho nadřízeného obnáší. Přesto – překvapilo vás něco, když jste se sám v této funkci ocitl?

Lidská stránka ředitelovy pozice. Uvědomil jsem si, že jako zástupce jsem byl k lidem ve škole mnohem blíž, byl jsem opravdu součástí kolektivu. Když jsme šli spolu na pivo, bylo to přirozené. Jako ředitel se snažím nebýt od lidí o moc dál, ale už mne berou jinak. Když s nimi jdu na pivo, vlastně jim neumožním, aby si povídali úplně o všem. Jakkoli to cítím jinak, musím tuhle roli respektovat a svoje chování trochu upravit. Atmosféra v naší škole je ale otevřená a bezproblémová, máme hodně mladý pedagogický sbor. Rozdíl v pozicích však vidím. To mne asi překvapilo nejvíc. A pak ještě to, že navzdory zástupcům a poradnímu orgánu vedení školy je ředitel v okamžiku, kdy má o něčem rozhodnout, nakonec vždycky sám.

Má vůbec možnost vybrat si k sobě lidi podle svých představ?

Vybrat si správné lidi je alfa a omega jeho práce, základní úkol a cíl. Měl by mít vizi, jak chce školu vést, a k tomu si musí zvolit vhodné spolupracovníky. Je to běh na dlouhou trať. Ani za deset let nemohu říci, že jsem na konci, pedagogický sbor se pořád obměňuje. Škola se neustále rozšiřuje – když jsem nastoupil, měla 123 žáků, teď jich máme 500 – přicházejí k nám každý rok noví lidé. Mladý sbor s sebou přináší mateřské dovolené… Nedávno jsem se ptal kolegy ředitele školy z Hradecka, kolik lidí se mu letos ve škole obměnilo. Řekl mi, že má už dvanáct let pedagogický sbor beze změny! Uvědomil jsem si, o co těžší je personální práce v Praze a ve větších městech, která nabízejí více lukrativnějších nabídek, než je ta před tabulí. V současné době je většina lidí ve sborovně podle mých představ. Mají rádi svoji práci, přemýšlejí o ní a chtějí na sobě pracovat. Nejsme dokonalí, ale snažíme se k dokonalosti přiblížit.

Aby lidé nehledali jiné zaměstnání, je nutné ve škole vytvořit bezpečné a příjemné klima. Vše je o nastavení a dodržování určitých pravidel. Například to, že hodnocení práce je vždy a jedině starost pouze vedení školy. Jakmile se ve škole objeví „donášková služba“, příjemné klima tam nebude.

Aby mohl ředitel učitele hodnotit, musí jejich práci opravdu znát. Má na to vůbec čas?

Musí si ho umět udělat. Teď je 11.00 a já mám za sebou dvě hospitace. Ale pozor, chodím na ně v roli asistenta pedagoga. Ve škole jdeme inkluzivní cestou, individualizací, kterou považujeme za nejkvalitnější vzdělávání. Základní pravidlo kvalitního způsobu vzdělávání je, že při hodině musí pracovat hlavně žáci, učitel je motivuje, pomáhá, pozoruje a dává jim zpětnou vazbu. Tím má volnější ruce a může diferencovat práci pro jednotlivé děti na základě jejich potřeb. Pokud takto změní svou roli ve třídě, může individualizovat, i když v ní má 25 dětí, jako máme my. Ještě efektivnější je to pak s asistentem pedagoga. Bohužel, nemůžeme si dovolit mít asistenta pedagoga v každé třídě, jakkoli by to bylo ideální řešení. Nemůžeme si dovolit ani mít asistenta pro každé hendikepované dítě, které by ho potřebovalo. Na osm takových žáků máme fyzicky tři asistenty, na víc peníze nejsou. Naštěstí jsme uspěli s projektem, díky kterému jsme získali další dva asistenty, takže se opět rozrostl počet tříd, kde mohou učit kantoři ve dvojici.

Výraznou pomocí je pro nás i spolupráce s katedrou primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK. Katedra zavedla nový volitelný předmět pro 3. až 5. ročník – asis-tentskou praxi. Studenti budou docházet pravidelně jeden den v týdnu do vybrané školy, aby zde působili jako asistenti pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami. Což je úžasný nápad, který studentům reálně přiblíží jejich budoucí profesi a škole pomůže zlepšit individuální přístup k žákům.

K asistentství využíváte i studenty, kteří tu jsou na klinické praxi. Příležitostným asistentem jsem i já, když přijdu na hospitaci. Nejdu se dívat na učitele, ale na to, jak děti pracují. Co jim nejde, kde mají potíže. Vím, které potřebují nejvíce individuální péči, a tak se jim věnuji. Učitel získá větší prostor sledovat ostatní žáky a já získám informace nejen o sledovaných dětech, ale i o celkové atmosféře ve třídě a vlastně i o způsobu vedení pedagogického procesu. Je to rozhodně efektivněji využitý čas, než kdybych seděl v zadní lavici a vytvářel hospitační záznam… Pak samozřejmě s učitelkou všechno probereme a nastavíme případné změny.

Díky všem těmto aktivitám se individualizace v naší škole probouzí k životu. A z toho mám velkou radost. Individualizovat znamená jít do hloubky duše dítěte, pochopit, proč mu něco jde a něco ne, a podle toho s ním pracovat. A to je dle mého kvalitní vzdělávání.

Co byste poradil řediteli, který přijde podobně jako vy před lety do školy a je „ten zvenčí“. Po druhé vlně rekonkurzů jich není málo.

Nedělejte unáhlené radikální kroky. Osobně jsem tehdy nechával všem učitelům ve škole rok na vzájemné poznání, abychom alespoň přibližně věděli, co od sebe můžeme čekat, jestli spolu chceme, nebo nechceme pracovat. A hlavně v průběhu roku poznat, kdo je kvalitní učitel a kdo ne. Většinu lidí jsem si i po roce nechal, někteří tu jsou stále. Kvalita učitele bohužel do dnešní doby není pojmenovaná, takže jsem si musel vytvořit vlastní kritéria. Když to zjednoduším, chci mít ve škole lidi, kteří jsou ochotni na sobě pracovat, lidi, kteří chtějí spolurealizovat nastavenou vizi, a lidi, kteří chtějí pomoci všem dětem. Někomu je lépe ve škole vedené tradičním způsobem. Chce bojovat od tabule, nelíbí se mu ervépéčko, odmítá kompetence, touží po klasických osnovách... S takovými lidmi jsme se rozešli. Našli si školu, která jim svým laděním lépe vyhovuje.

Jakou podporu zvenčí by ředitel potřeboval?

Vím, že mnoho ředitelů základních škol, konečně i jejich asociace tlačí na to, aby měl ředitel ještě menší počet hodin, které musí odučit. Tak tohle mi je proti srsti. Hlavní roli ředitele vidím v pedagogické práci. Jistě, musí být dobrý manažer, ekonom, personalista, právník… ale v první řadě musí rozumět svému oboru, aby mohl vést své lidi a naplňovat vizi. Jezdím teď na kurz koučování. Pro ředitele to vůbec není marná věc. Učím se klást dobré otázky, naslouchat, to všechno vedení potřebuje. Ale musím mít jistotu, že vedu své lidi správným směrem, protože věci rozumím. S plnou odpovědností říkám, že 80 % času mi zabírá pedagogika, až zbytek patří administrativě, ekonomice a dalším věcem spojeným s řízením školy. Naučil jsem se práci delegovat. Když dostanu od kolegů patřičné údaje, dosadím je do tabulek a je to. Naštěstí jsem počítačově zdatný. Navíc školy v Praze 8 mají velkou výhodu v servisní organizaci, která pro všechny zajišťuje takové věci, jako jsou výběrová řízení, opravy budov a podobně. Tyhle starosti nemáme. Také proto se asi mohu víc věnovat pedagogické stránce. Přesto bych uvítal, kdyby existovala pozice ředitelovy asistentky nebo sekretářky, která by vyřizovala korespondenci, telefony a podobně. Dopoledne učím, a to ne pět, ale deset hodin, chodím na hospitace, hodnotím hodiny, komunikuji s učiteli, žáky, se zástupcem. Na „úřad“ zbývá čas brzy ráno nebo v noci. Kolegové řeknou, tak si sekretářku pořiď, ale já raději zaplatím školní logopedku.

Říkal jste, že koučink je pro ředitele prospěšný. A co pro učitele?

Určitě! Jestliže chci, aby učitelé nebyli předkladateli mouder, ale aby vyměnili pozici klasického učitele za pozici průvodce vzděláním, pak je koučink zajímavý i pro ně. Kouč je vlastně takový průvodce. Myslím, že tyhle dovednosti by se hodily všem. Umět se trošku vzdálit od problematiky, umět klást dítěti návodné otázky, které mu pomohou objevovat. Dnešní učitelé pořád spěchají, honí čas. Místo aby žáka nechali pátrat, radši za něj všechno řeknou. Dítě nemusí dělat nic. To je škoda. Na druhou stranu ale netvrdím, že koučink je všespásná záležitost.

Byl by podporou pro ředitele například mentor?

Pozice mentora je mi bližší než pozice kouče, protože v ní mohu a smím použít své odborné zkušenosti. Vždycky jsem zastával názor, že nejlepšími mentory by měli pro své kolegy být lidé ze školy – vedení nebo nejschopnější učitelé. Je to příliš vnitřní záležitost. Vnější mentor nezná vizi školy, interní záležitosti, tudíž nemusí vést učitele cestou, která je pro vedení školy optimální.

Vnějšího mentora bych naopak přivítal pro školy, kde se práce nedaří. Proč hned hrozit zrušením? Nebylo by lepší, aby dostaly podporu od státu? Ne finanční, o tom se také mluví. Přece nebudeme platit víc lidem, kteří pracují špatně. Pro takové školy bych zavedl něco jako státem garantované mentory. Chytré hlavy, odborníky, poradce, kteří by do takové školy docházeli. Nemyslím kontrolu, jakou dělá ČŠI, ale pomoc ředitelům, vedení, pedagogickému sboru. Aby je nasměrovali k nějakému zlepšení. Mentory by mohli být lidé, kteří by v nově tvořeném standardu měli první nebo druhou atestaci. Tedy lidé, kteří umějí ve své škole analyzovat svou práci a práci druhých, případně vytvářejí nové pedagogické náměty. Tohle by podle mne byla cesta ke zkvalitnění práce škol, a ne hned vyměňovat vedení. Tam, kde je třeba, pomozme nastavit kroky k nápravě. Ať se lidé snaží. Teprve když ani pak nebude vedení schopné podle nich jít, bavme se o tom, kdo má propříště školu vést. Věřte, že si pak nikdo nebude stěžovat, že byl odvolán neoprávněně.

Jaroslava Štefflová

 

JAN KORDA

je ředitelem ZŠ v Praze-Karlíně desátým rokem, předtím působil šest let jako zástupce ředitele na ZŠ Táborská v Praze 4. Sedm let je předsedou PAU (Přátel angažovaného učení), třetím rokem prezidentem APU (Asociace profese učitelství).

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz