archiv
Učitelské noviny č. 35/2013
tisk článku

PROČ SI TO UČITEL NEVYŘEŠÍ SÁM?

Vůbec se mi nechce chodit do školy, když mě učitelka pozve. Vím, že bude zase problém se synem, a debaty s kantorkou jsou vždycky velmi nepříjemné a navíc myslím k ničemu. A co je jí do toho, jestli se s ním doma učím?

Rodiče mají vcelku absolutní povinnost pečovat o své dítě. Pokud chodí do školy, měli by mu vytvářet takové podmínky, aby se mohlo účinně vzdělávat, současně by se měli zajímat o jeho vzdělávací výsledky a spolupracovat se školou. Podstatná část rodičů tak činí v rozsahu, který i učitelé pokládají za dostačující. Takže když pak úvahu obrátíme, tak v těchto případech i škola komunikuje tak, že nevznikají problémy. Součást této komunikace ze strany rodiny tkví v tom, že rodiče informují učitele o důležitých okolnostech ve zdravotním stavu, rodinné situaci apod., které by mohly ovlivnit fungování dítěte ve škole. Podobně škola má povinnost informovat rodiče o podstatných událostech vzdělávání dítěte.

Jenže existuje skupina rodičů, kteří se školou nekomunikují vůbec, nebo komunikují způsobem, který je velmi nedostačující a hlavně zcela neefektivní. A právě v této chvíli je klíčová odbornost, lidská vyzrálost i angažovanost instituce, která má ze zákona patent na vzdělání a je tedy i spoluzodpovědná za jeho výsledky. Je zbytečné zabývat se negativními příklady, ale podle zkušeností někdy skutečně škola komunikuje s rodiči jako domovnice na pavlači, nebo dlouhou dobu podobně jako rodiče nekomunikuje vůbec.

Komunikace probíhá jednodušeji, když je od prvního vstupu dítěte do školy všem naprosto jasné, že se s rodiči i se školou (i s dětmi) komunikuje. Učitelé by měli sdělit, jakým způsobem poskytují informace, co naopak v tomto směru očekávají od rodičů i od dětí. Nekomunikace pak představuje narušení normy. I rodiče se do určité míry přizpůsobí pravidlům, která panují ve škole, do které jejich dítě nastupuje. Berou, že to tak v této škole je. Jenže je důležité, aby zejména sama škola důsledně dbala na jejich naplnění.

Někdy se zdá, že je zbytečné vidět se s rodiči, že není co řešit, protože s dítětem je všechno v pořádku, nebo to alespoň docela jde. Jenže právě zde dochází podle mého soudu k jedné podstatné chybě. Komunikace ve chvíli, kdy se nic neděje, bývá totiž nekonfliktní, příjemnější a vytváří tak dobré základy pro kontakty s rodiči, ke kterým dojde, když vznikne problém. Je to taková investice do budoucnosti. Když se navíc učitel zaměří na pozitivní aspekty, na podporu a rozvoj dítěte, vždy je o čem mluvit. Kdyby nic jiného, tak může alespoň pochválit rodiče a povzbudit je k dalším aktivitám v dosavadním směru. Třeba taková konverzace povzbudí i rodiče k pochvale učitele. Naproti tomu jsou to právě neustálé stížnosti (třeba i oprávněné), skryté i otevřené výčitky, truchlivé obličeje učitele, gesta marnosti…, které patří k okolnostem, jež odrazují rodiče od docházky do školy.

Někdy si zcela důvodně říkají, proč si to učitel nevyřeší sám, proč mě tím otravuje, mám svých starostí dost, stejně s tím nemohu nic udělat. Nevědí, že učitel je poznámkou v žákovské knížce skutečně pouze informuje a nepředpokládá, že budou znovu výrazněji výchovně zasahovat. Někdy to neví ani samotný učitel, když očekává, že rodiče za školní přestupek dítě doma potrestají. Komunikaci podporují konkrétní doporučení zaměřená na nápravu přestupku nebo nedostatku a jejich prevenci v budoucnosti. A když navíc vycházejí z reálných možností rodiny, tak je pravděpodobnost úspěchu výrazně vyšší.

Nutné je začít komunikovat včas. Včas skutečně znamená komunikovat nejpozději v době, kdy je problém ještě zcela malicherný, kdy je víceméně ještě pohoda – pravda, pro některé děti to jsou pouze první dny školního roku. Pozdní komunikace posiluje v rodičích obranné mechanismy často nad únosnou mez. Rodiče mají samozřejmou povinnost bránit své dítě, nicméně v případě silnějšího „ohrožení“ je jejich obrana jednostranná, rodiče neposlouchají a soustřeďují se na nedostatky školy, nebo jednoduše přestávají spolupracovat. Pokud se něco děje, učitel by neměl brát na sebe zodpovědnost za to, že se vše srovná samo, a měl by komunikovat s rodiči a s nimi hledat řešení. Někteří učitelé se rodičů bojí, nebo se přímému setkání vyhýbají. Rada je jednoduchá: mluvit věcně, zaměřit se na řešení, pozitivní vyústění, zdůraznit vlastní podíl na řešení. Takový přístup vytváří značný tlak na rodiče, kterému se mohou hůře bránit. Důležité je nedramatizovat, floskule jako nevím si s Fandou rady, Anička je hrozná, dvacet let učím, ale s takovým problémem jsem se ještě nesetkal lze používat snad při soukromé komunikaci s kolegy, ale ne při řešení problému s konkrétními rodiči!

Každá komunikace má i řemeslnou stránku. Jestliže například rodiče učiteli dobře neporozumí nebo jinak pochopí jeho doporučení, jen obtížně může přijít očekávaný výsledek. S rodiči je třeba mluvit otevřeně, ale současně s respektem k tomu, že dítě je pro ně velmi důležité, že i kritiku dítěte mohou chápat jako útok na svou osobu. Když učitel něco slíbí, měl by to splnit. Jestli rodičům něco doporučí, měl by se sám chovat a jednat v intencích tohoto doporučení.

K naplnění řemesla patří, že se nespokojíme se sdělením, ale následně zjišťujeme, jak naše informace, doporučení fungují, jak je rodiče naplňují. I jednorázová komunikace může být účinná, ale platí to spíše výjimečně. Jestliže však má učitel nepříznivé zkušenosti z minula, raději hned domlouvá termín další schůzky. Podobně, když se výsledky nedostavují, bez otálení zve rodiče.

Přestože učitel už někdy bývá z neproduktivní komunikace s rodiči unavený, má dokonce právo být zklamaný, snad i naštvaný, je stále zaměřený na to, že věří, že se změna podaří a že k této změně přispějí obě strany. Koneckonců obvykle nejde o život. Jestliže se skutečně přes snahu školy nedaří, neměl by učitel rezignovat a měl by komunikovat i s dalšími institucemi, které mu mají pomáhat. Některé z nich mají na rodiče účinnější páky.

Václav Mertin

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz