archiv
Učitelské noviny č. 35/2013
tisk článku

JSOU ZMĚNY VE VYHLÁŠKÁCH V ZÁJMU DÍTĚTE?

Novela vyhlášek o poradenství a o speciálním školství je motivována rozhodnutím štrasburského soudu pro lidská práva z roku 2007, v němž Česká republika prohrála žalobu osmnácti ostravských Romů, kteří si stěžovali, že byli zařazeni na konci loňského tisíciletí do zvláštních škol. Tvrdili, že se tam dostali, protože byli Romové. Na možnost doplnit si základní vzdělání zareagovali ovšem tehdy jen čtyři.

 

Základní školy jsou prý většinou připraveny

Novela dvou vyhlášek přináší tři zásadní změny. „Změkčuje“ povinnost rediagnostiky žáků s postižením – kromě těch, kteří jsou vzděláváni podle vzdělávacího programu upraveného pro žáky s lehkým mentálním postižením (tedy dnes jde o žáka v úrovni 50 až 69 IQ, což uvádím s vědomím nepřesnosti tohoto značení). Ruší bez náhrady diagnostický pobyt ve školách (třídách, skupinách) zřízených pro žáky se zdravotním postižením, který je nyní možné použít před samotným doporučením o přeřazení dítěte do takové školy. A také mizí odkaz na žáky se zdravotním a sociálním znevýhodněním. A zamezuje se možnosti umísťovat je do „speciálních“ škol tak, aby jich bylo ve třídě maximálně 25 %, byť by se učili podle programu základního vzdělávání. O těchto změnách jsme hovořili s ředitelem odboru vzdělávací soustavy MŠMT Jakubem Stárkem.

Základní školy jsou v mnoha případech podle něho na tyto změny připraveny a práci s žáky se zdravotním a sociálním znevýhodněním zvládají. Nicméně upozorňuje na to, že v přechodných ustanoveních navrhuje MŠMT možnost ještě tři roky od nabytí účinnosti této vyhlášky vzdělávat děti se zdravotním znevýhodněním v zařízení pro děti se zdravotním postižením. (Ovšem stejné ustanovení říká, že žáci sociálně znevýhodnění – je to kvůli romským žákům – v těchto třídách v příštím školním roce už být nesmějí.) „Předpokládám, že do té doby bude přijata novela školského zákona a jeho § 16, kterým se změní pohled na vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Podle něho se bude nutné zabývat mírou potřebných podpůrných opatření,“ říká J. Stárek. Výdaje podle něho nebudou vyšší. Říká, že už nyní dostávají školy na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami obvykle navýšený normativ. Pokud tedy žáci se speciálními vzdělávacími potřebami (zdravotně znevýhodnění) v průběhu zmíněných tří let přejdou do jiné školy, tyto finanční prostředky s sebou ponesou.

Ptám se na připravenost pedagogů základních škol na tuto práci. „Vzdělávání pedagogů řešíme v rámci připravovaného kariérního řádu. Otázka speciálního vzdělávání by měla být více akcentována v případě každého pedagoga. To se jistě projeví v žádostech o akreditaci fakult připravujících učitele,“ doufá. Jsou to hezké plány, ale asi i MŠMT ví, že tři roky jsou pro proškolení učitelů krátkou dobou a že to bude něco stát. A že bychom měli do tří let kariérní systém? Bez výrazně vyššího rozpočtu? Tomu moc nevěřím.

J. Stárek ale oponuje, že dětí, kterých se změna v návaznosti na novelizace vyhlášek bude týkat, není mnoho. „Jde o žáky, kterých může být ve speciálních třídách do 25 % – a nijak masově se tato forma vzdělávání nevyužívá. Už dnes se velké množství zdravotně znevýhodněných vzdělává v běžných základních školách. Můj názor je, že základní školy jsou na ně připraveny relativně dobře,“ říká. MŠMT se podle něho bude této oblasti do budoucna věnovat – jednak v souvislosti s Akčním plánem opatření k výkonu rozsudku D. H., jednak při spolupráci se Stálým fórem nevládních organizací, které řeší i příklon k inkluzivnímu vzdělávání. Jedním z výstupů jednání bude prý i to, že MŠMT bude nabízet v rámci DVPP více programů zaměřených na podporu práce s integrovanými dětmi. Konkrétní čísla ale při rozhovoru neuvedl.

Rediagnostika

Odborníci z praxe kvitovali částečně pozitivně změnu, se kterou přichází MŠMT v novele vyhlášky o poradenství. Konečně uznalo nesmyslnost každoroční rediagnostiky dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a nechává poradenským odborníkům prostor pro to, aby sami rozhodli, zda a kdy je následné vyšetření potřeba. Tedy – kromě dětí vzdělávajících se podle programu pro lehce mentálně postižené. To si skutečně myslíte, že mentální postižení během roku zmizí? ptám se J. Stárka. „U dětí s LMP je podle mého skutečně tato periodicita rediagnostiky účelná. Váže se to i k rozsudku D. H. – jde o to, abychom nemohli být nařčeni z toho, že neoprávněně zařazujeme děti z romského etnika do vzdělávacích programů, kam nepatří. Proto musíme každoročně zjišťovat, zda je jejich zařazení do vzdělávacího programu pro žáky s LMP oprávněné,“ vysvětluje. Při intenzivní práci ze strany školy a například i pozitivní změně sociální situace rodiny dítěte se výsledky diagnostiky takového žáka mohou podle něho v průběhu roku zlepšit.

„Ministerstvo školství se k tomu zavázalo…“ říká opět s odkazem na Akční plán. Na druhé straně – ve zdůvodnění změny samotné MŠMT argumentuje „traumatizací dítěte s těžkým zdravotním postižením a jeho rodiny zejména z důvodu neustálého potvrzování nepříznivého, ale setrvalého stavu souvisejícího se zdravotním postižením“. Děti s LMP tedy opakovanou diagnostikou traumatizovány nejsou? Podle J. Stárka je něco jiného, když je dítě nevidomé nebo třeba na vozíku, což se prý změnit za rok skutečně nedá. Pokud je ale podle něho dítě lehce mentálně postižené, často v hraničním pásmu, má prý smysl každoroční diagnostiku provádět. Na námitku, že v těchto případech by přece poradenský pracovník potřebu rediagnostiky za rok také mohl doporučit, odkazuje opět na plnění rozsudku proti ČR ze Štrasburku.

Diagnostický pobyt

Podobný způsob myšlení stál i za zrušením „diagnostického pobytu“. Pravda je (a J. Stárek to taky konstatuje), že v praxi nebývá často využíván. Autoři vyhlášky chtěli také dosáhnout toho, aby nebyli žáci se sociálním znevýhodněním (a zase to má souvislosti se štrasburským rozsudkem, který dal za pravdu osmnácti Romům) touto cestou odsouváni do bývalých zvláštních škol. Kvůli tomu, Rom – Nerom, je nutné požadavek na zrušení diagnostického pobytu respektovat. Informace o tom, kolik žáků z diagnostických pobytů v základních školách praktických zůstává a kolik se jich vrací, MŠMT v tuto chvíli nemá.

„Uvažujeme o zavedení jiného institutu, který by mohl současný systém nahradit. Jde o tzv. diagnostické pozorování, kdy by se speciální pedagogové věnovali takto potřebným dětem v jejich kmenových třídách například formou diagnostických návštěv.“ Učiteli ve třídě i samotnému dítěti by to mohlo podle J. Stárka pomoci lépe. Ve vyhlášce ovšem tato možnost ještě zanesena není, pouze se ruší diagnostický pobyt bez náhrady. Žáci se zdravotním znevýhodněním na to podle názorů z praxe mohou ale doplatit.

Pětadvacet procent

„Ustanovení o umísťování děti bez zdravotního postižení (byť se zdravotním nebo sociálním znevýhodněním) do speciálních tříd či škol není možné řešit touto vyhláškou, protože ji školský zákon k tomu neopravňuje. Upozornil na to také veřejný ochránce práv, a má pravdu,“ říká J. Stárek. Pokud by tedy MŠMT tuto změnu části vyhlášky nenavrhlo, mohlo by se prý stát, že by byla celá vyhláška zrušena pro neústavnost.

Opakovaně říká, že novelizace jsou jednak podloženy legislativní nezbytností, ale také nezbytností plynoucí z rozsudku D. H a následného Akčního plánu pro jeho plnění. Problém ale je v tom, že schází argumentace zájmem dítěte. Dokonce z vyhlášky kvůli jednomu ze škrtů (týká se právě zařazování dětí se zdravotním či sociálním znevýhodněním do speciálních tříd až do 25 % maximálního počtu žáků) formulace odkazující se na zájem dítěte mizí. Podle J. Stárka se to stalo proto, že se prostě škrtají celé odstavce, které do textu nepatří, protože nemají zmocnění ze školského zákona – a součástí jednoho z nich byla i tato slova.

Vidina paragrafu 16

„Pokud bude schválena novela školského zákona a jeho § 16, změní se současná nešťastná kategorizace postavená na diagnostice, kterou, přiznávám, nemám moc rád. Nebude se už mluvit o zdravotně postižených, zdravotně znevýhodněných, sociálně znevýhodněných… Podle nových pravidel se budou stanovovat potřebná podpůrná opatření podle individuálních potřeb toho kterého dítěte. Na potřebnosti tohoto paragrafu se shodujeme všichni od Asociace speciálních pedagogů až po zastánce proinkluzivního přístupu ke vzdělávání. Zmizet by tak měla současná situace, kdy se v některých případech nezohledňoval nejlepší zájem dítěte, pouze se zjišťovalo, jestli se žák vešel nebo nevešel do nějaké diagnosticky stanovené kategorie,“ říká na závěr rozhovoru o změnách ve vyhláškách o poradenství a o speciálním vzdělávání ředitel odboru vzdělávací soustavy MŠMT J. Stárek.

Radmil Švancar

 

 

Podle speciálního pedagoga Martina Odehnala je cílem novel zamezit možnosti adekvátního vzdělávání všem dětem hraničním (nejen Romům). „Skutečnou příčinou celé šarády s novelou vyhlášek je dlouhodobě přetrvávající neschopnost základních škol vzdělávat nemalou část dětí, které nemají žádné zdravotní postižení, ale jejich rodiny nejsou schopny vykonávat de facto část práce školy,“ tvrdí a novelu označuje za „čirý alibismus“ vůči rozsudku štrasburského soudu, který jeden z jeho soudců sám označil za rasistický. „Důsledkem bude, že aniž by se cokoli změnilo na vzdělávacím potenciálu základních škol v této oblasti, budou o možnost adekvátního vzdělávání násilně obrány všechny děti bez ohledu na svoji etnicitu ‚díky bezpříkladné statečnosti a prozíravosti‘ MŠMT bude nastolena pravá rovnost, bude to ovšem bohužel rovnost v neštěstí,“ říká M. Odehnal.

Předsedkyně Asociace pracovníků SPC Pavlína Baslerová v podstatě vítá změny ve vyhlášce o poradenství, její připomínky k vyhlášce o speciálním vzdělávání ale nebyly akceptovány. Likvidace diagnostického pobytu podle ní uškodí dětem se zdravotním znevýhodněním, které se při něm například učily ovládat speciální pomůcky. Půjde o skupinu dětí, kterým vyhláška zamezí přístupu do speciálního školství. AP SPC kritizuje i skutečnost, že o otevření vnějšího připomínkového řízení nebyla oficiálně informována. Eva Čadová, místopředsedkyně AP SPC, mimo jiné doplňuje, že hlavně závažně nemocné děti změna poškodí i tím, že žáky, které už není možné vzdělávat v běžné škole, nepůjde v rámci pravidla „o 25 %“ zařadit do školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením, byť by se tam učili podle ŠVP ZV.

Jana Smetanová, ředitelka ZŠ v Pardubicích – Polabinách 2, kritizuje traumatizující rediagnostiku dětí vyučovaných podle RVP ZV – LMP i možné přesunování „hraničních“ dětí do ZŠ, které pro práci s takovými dětmi nemají vytvořené podmínky. Připomíná, že „odborná veřejnost opakovaně upozorňuje na fakt, že Romové nejsou v žádném případě zařazováni do základních škol praktických z důvodů příslušnosti k romskému etniku“. Konstatuje, že skutečnost, že „vyhláška neklade žádné nároky na státní rozpočet, znamená, že podmínky pro začleňování dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí do základních škol nebudou vytvořeny. Novela vyhlášky je v rozporu se současnou realitou. Zařazováním dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí do ZŠ bez dalších opatření (menší počet žáků ve třídě, speciální pedagog, asistent pedagoga) se pouze zhorší podmínky pro vzdělávání všech dětí v hlavním vzdělávacím proudu.“

Předseda Asociace speciálních pedagogů Jiří Pilař konstatuje, že „poslední novely vyhlášek č. 72 a č. 73 byly vytvořeny sice ministerstvem (školství), ale pod diktátem nestátních neziskových organizací“, které nemají dostatek odborných znalostí a zkušeností. Velká část členů ASP podle něho s novelizací vyhlášek nesouhlasí.

Také ve vyjádření předsedkyně Asociace pracovníků PPP Soni Baldrmannové se objevuje upozornění na nevhodnost striktní roční rediagnostiky žáků vyučovaných podle RVP ZV – LMP, naopak ApPPP vítá „možnost uplatňovat odborné kompetence pracovníků školských poradenských zařízení v otázkách rediagnostiky“ u žáků s jiným postižením. Konstatuje ještě, že zařazování dětí např. s psychiatrickými či neurologickými diagnózami a jinými závažnými onemocněními do škol pro žáky se zdravotním postižením (diagnostické pobyty, systém „25 %“) se osvědčilo.

Lenka Mouleová, zástupkyně ředitelky ZŠ Město Touškov (škola vyučuje podle RVP ZV, RVP ZV – LMP i RVP ZŠS), píše, že úpravy vyhlášek v této podobě považuje na neopodstatněné, jen zhorší již tak vypjatou situace. Odůvodnění návrhů vyhlášek je podle ní neprofesionální. Také upozorňuje na nebezpečí změn bez finančních dotací základním školám nebo poradnám a SPC. Problematické je i absolutní zrušení diagnostického pobytu. „Za vším je nesmyslně přehnaná péče o vzdělávání romských žáků,“ píše a dodává: „Bylo by mnohem účinnější zabývat se žáky hraničními, kteří jsou dlouhodobě neúspěšní a ve vzdělávání selhávají – bez ohledu na jejich etnicitu.“

 

 

CO SE MÁ ZMĚNIT:

Z novely vyhlášky o poskytování poradenských služeb

§ 1, odst. 5

Doporučení je platné po dobu určitou, odpovídající jeho účelu; v případě doporučení zařazení žáka do školy nebo vzdělávacího programu pro žáky se zdravotním postižením však nejvýše po dobu jednoho roku. Před skončením platnosti doporučení školské poradenské zařízení vyrozumí žáka nebo jeho zákonného zástupce o potřebě nové diagnostiky. Doporučení je platné po dobu určitou, odpovídající jeho účelu a speciálním vzdělávacím potřebám žáka. Doporučení obsahuje informaci o vhodném termínu nové psychologické a/nebo speciálněpedagogické diagnostiky, v případě žáků vzdělávajících se podle vzdělávacího programu upraveného pro žáky s lehkým mentálním postižením o potřebě nové diagnostiky nejpozději 1 rok po předchozí diagnostice.“

Z novely vyhlášky o speciálním vzdělávání

§ 3 , odst. 5

Žák bez zdravotního postižení se výjimečně a pouze po dobu nezbytně nutnou pro vyrovnání jeho znevýhodnění může vzdělávat ve škole, třídě či studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením, pokud

a)         jde o žáka se zdravotním znevýhodněním, který při vzdělávání v běžné škole i při zohledňování individuálních vzdělávacích potřeb a uplatňování vyrovnávacích opatření podle § 1 odst. 2 celkově selhává, a pokud to vyžaduje jeho zájem; ustanovení § 9 odst. 1 platí obdobně. Nejméně jedenkrát za školní rok škola posoudí, zda důvody pro vzdělávání žáka podle věty první trvají; pokud tyto důvody pominuly, navrhne zákonnému zástupci žáka nebo zletilému žákovi návrat do původní nebo jiné běžné školy, třídy nebo studijní skupiny,

b)         jde o žáka se sociálním znevýhodněním, který při vzdělávání v běžné škole i při zohledňování individuálních vzdělávacích potřeb a uplatňování vyrovnávacích opatření podle § 1 odst. 2 celkově dlouhodobě selhává, a pokud to vyžaduje jeho zájem; ustanovení § 9 odst. 1 platí obdobně. Žák se sociálním znevýhodněním může být do školy, třídy či studijní skupiny zařazen nejdéle na dobu 5 měsíců; po dobu, po kterou je žák takto zařazen, zůstává žákem původní školy.

§ 9, odst. 2

Zařazení žáka podle odstavce 1 může předcházet diagnostický pobyt. Diagnostický pobyt trvá, jde-li o zařazení do formy vzdělávání podle § 3 odst. 1 písm. a) nebo b), 2 až 6 měsíců, a jde-li o zařazení do formy vzdělávání podle § 3 odst. 1 písm. c) nebo d), 1 až 3 měsíce. Po dobu diagnostického pobytu zůstává žák žákem původní školy. Ustanovení § 9 odst. 1 se použije obdobně. O průběhu diagnostického pobytu vydá školské poradenské zařízení zletilému žáku nebo zákonnému zástupci žáka zprávu a doporučení obsahující návrhy vzdělávání žáka. Zpráva a doporučení se vydávají nejpozději do 30 dnů ode dne ukončení diagnostického pobytu.

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz