archiv
Učitelské noviny č. 34/2013
tisk článku

POLITICI OBVYKLE NETUŠÍ, JAK FUNGUJEME

Více než dvě desetiletí soukromé školy žijí v permanentním pocitu ohrožení, vědí, že každé další parlamentní volby mohou přinést jejich plošnou likvidaci. Stačí doplnit jednu větu do zákona o tom, že se odnímá či snižuje státní dotace, a na mapě soukromého školství do roka nebo dvou zbude jen pár luxusních subjektů pro boháče se statisícovým školným.

 

Skrz prsty

To jsou ti, co umí podnikat jenom za státní peníze. Obvyklé klišé, s nímž soukromé školy válčí od začátku 90. let minulého století. Divoké porevoluční časy sice už dávno vystřídala standardní všemi možnými institucemi prověřená kvalita privátních škol, leč mýty, jak se zdá, mají tuhý kořínek. A teď, těsně před volbami, obzvlášť.

„Trápí nás malá znalost školské problematiky kandidujících politiků. Snažíme se s nimi diskutovat, vysvětlujeme. Bohužel pořád se setkáváme s názorem, že žijeme na účet státu,“ uvedl Vladimír Kolder, předseda Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska (SSŠČMS). „Politici jsou často překvapeni nebo zaskočeni faktem, že podnikání jako takové dnes ve školství prakticky není možné. Vůbec netuší, že i klasické eseróčko ve školství hospodaří jako neziskovka – že musíme splnit spoustu náležitostí, včetně návratu zisku zpět do školy a každoročního auditu, abychom dosáhli na zvýšenou dotaci. Je zajímavé, že lidem nevadí, že lékaři také podnikají za státní peníze.“

A zase školné

Běžné soukromé školy se stále hážou do jednoho pytle se subjekty typu gymnázia Open Gate nebo Klausova PORGu. Obě skupiny patří do kategorie soukromých škol, jsou ale nesrovnatelné v klíčovém hledisku, kterým je výše školného.  „Průměrné školné se v Česku pohybuje u většiny, tedy u běžných soukromých škol v rozmezí jednoho až dvou tisíce korun měsíčně. Některé školy, zejména učiliště, dokonce školné vůbec nevybírají. Řada škol mimo velká města vybírá školné nižší, než je toto rozpětí. Navíc školné už dávno nepokrývá nadstandard, většina takto získaných peněz se užívá k hrazení provozních nákladů. Stále se snažíme vysvětlovat, a to i politikům, že naprostá většina soukromých škol nabízí vzdělávání v oblastech, které jsou pro stát přínosem,“ řekl V. Kolder a vyzdvihl zejména odborné školství, učiliště a pak také speciální školství nabízející mimořádně kvalitní služby na úrovni mateřských, základních a středních škol.

Smyčka se utahuje

Pomalými, plíživými kroky se prý dostáváme do situace, kdy soukromý zřizovatel v podstatě nebude moci rozhodovat o vzdělávací nabídce své školy. „Když jsme naše školy zakládali, nebylo naším cílem jezdit v mercedesu, jak si pořád mnozí myslí, ale svobodně učit. Třeba jinak, ale po svém. Stát však v posledních letech přebírá stále víc otěže, až mám pocit, že se vracíme do dob státní plánovací komise,“ konstatoval V. Kolder.

Typickým příkladem je podle něj nedávná aktivita ministerstva školství, které vydalo seznam vybraných středoškolských oborů, jež jsou specifické, jedinečné, učí se třeba jen na pár školách v republice. „Ministerstvo sdělilo, že tyto obory na jiných školách, které o ně požádají, neschválí, pokud se na tom neshodne s Asociací krajů. Podle nás jde o akci nad rámec zákona – o zařazení do rejstříku přece nemůže rozhodovat zájmové sdružení, byť je složené z krajských politiků.“

V. Kolder jako další příklad utahující se smyčky, tentokrát už ale zřejmě legislativně čistší, uvedl dohodu, kterou uzavřel s kraji někdejší ministr školství Josef Dobeš. Její obsah hovoří jasně. Ministerstvo školství nepovolí soukromé (střední) škole změnu v oborové nabídce (zápis do rejstříku), pokud se proti tomu postaví příslušný kraj. Do té doby ministerstvo k názoru kraje pouze přihlíželo.

Méně dětí, víc starostí

Bohužel, ani školskému privátu příznivě nakloněný volební výsledek nemusí znamenat konec pocitu ohrožení. Zejména soukromé střední školy horečně zápolí s důsledky demografického poklesu. O osudech škol, které se kvůli úbytku počtu žáků dostaly do červených čísel a musely ukončit svou činnost, se v médiích moc nemluví. Je to taková tichá, neviditelná optimalizace.

„Statistiky ukazují, že soukromé školy se průběžně optimalizují samy. Buď mají žáky a mohou fungovat, nebo žáky nemají a nemají ani šanci jít za nějakou autoritou, aby jim pomohla řešit problémy. Stále se snižující počty uchazečů samozřejmě trápí školy všech zřizovatelů. Mezi soukromníky je situace nejhorší na malých jedno- či dvouoborových školách, které vykazovaly v době demografické hojnosti maximálně dvě stovky žáků. Dnes fungují se 120 žáky a na hranici přežití. Bohužel změnit oborovou nabídku jim současná legislativa prakticky neumožňuje. Soukromé školy nečíhají nikde v záloze, aby reagovaly na důsledky optimalizace škol krajských, jak se občas říká. A ani nemohou, protože o kapacitách jednotlivých oborů v zásadě rozhoduje kraj, a to i u soukromých škol. Jinými slovy dnes máme indicie, že mnoho zmiňovaných malých škol zvažuje brzké ukončení činnosti anebo vzájemné sloučení – podobně jako při optimalizaci krajských škol. Koncem října budeme mít přesnější čísla,“ uvedl V. Kolder.

Podle předsedy sdružení se zatím drží technické střední odborné školy či učiliště s řemeslnými či technickými obory. Důvod? Obecná podpora řemesel a taky fakt, že právě v těchto oborech se téměř bez výjimky nevybírá školné.

Petr Husní

 

 

„I kdyby došlo k tomu, že soukromé školy přestanou být podporovány ze strany státu, žáci, kteří se v nich učí, nezmizí. Nutně by je musely převzít školy veřejné (obecní, krajské). Při způsobu financování normativem na žáka (byť v agregované podobě) nemůže k žádné úspoře dojít. Naopak náklady vzrostou, neboť je i podle mezinárodních statistik zjištěno, že soukromé školy jsou v ČR z hlediska zajištění vzdělávací služby zhruba o jednu třetinu pro stát levnější než jejich jmenovkyně ve veřejných službách.“

SSŠČMS 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz