archiv
Učitelské noviny č. 34/2013
tisk článku

Pod plamenným štrasburským mečem

Ministerstvo školství a inspekce zase sčítaly Romy. Zjišťovaly, kolik z nich se učí podle přílohy (RVP ZV, příloha pro žáky s LMP). Nezjišťovaly, kolika z nich to pomůže, kolika to uškodí, kolik jich v tomto programu uspěje velmi dobře a jsou (asi) do tohoto programu zařazeni nesprávně, kolik jich naopak selhává a proč. Nezjišťovaly, kolik takových žáků chodí do běžných škol a učí se podle běžného programu a kolik z nich selhává tady. Nemohly. V tomto případě by prý porušily pravidlo nedotknutelnosti citlivých dat ve smyslu zákona o ochraně osobních údajů.

Z hlediska řešení problémů konkrétních dětí by se ale hledat schůdná cesta měla. Teprve při znalosti takových shrnujících informací, které by nebyly pouze úlitbou štrasburským bohům, by bylo možné těmto dětem věcně pomoci.

Jistě, chápu, že úředníci prostě musí plnit příkazy, ať jsou odkudkoliv a ať jsou jakkoliv zpochybnitelné, že rozsudek štrasburského soudu a třeba problematická dikce zákona a vyhlášky, dokud nebudou změněny, jsou pro ně Písmo svaté. Pro kantory a jejich žáky ale je důležitější, zda ten který krok pomůže dětem. Jestli pomůže Janovi a stejně tak Dežovi.

Přijmeme filozofii, že jsou Romové a jejich děti „jiní“? To je přece rasistický pohled! Přesto ale existují definice, jak poznat Roma, a ombudsman před časem přišel s přehledem znaků – charakteristické kulturní zázemí, celkový způsob života zahrnující hudbu, jazyk, literaturu, hodnoty, víru, rodinný život, náboženství, slavení specifických dnů… Co jiného nám ale takový přehled říká, než že prostě jde o lidi s určitou (a nehodnoťme teď pozitivitu, nebo negativitu) odlišností.

Přesto tvrdíme, že skutečnost, že se část z nich učí podle jiného vzdělávacího programu (ne méně kvalitního, jak tvrdili zastánci zrušení základních škol praktických z Agentury pro sociální začleňování ve Strategii pro boj proti sociálnímu vyloučení, ale upraveného, s nároky odpovídajícími skupině žáků, pro které je určen), je diskriminační. Že samotný počet žáků v tomto vzdělávacím proudu je znakem diskriminace. Nevím. Neumím posoudit výpověď velkých čísel. Ale umím posoudit (přesněji, existují oborníci, kteří to dokážou) vhodnost či nevhodnost zařazení toho jednoho konkrétního dítěte do konkrétního vzdělávacího programu, ke konkrétnímu učiteli v konkrétní škole.

A když už chceme hovořit o velkých číslech, pak je svým způsobem uklidňující, že je u nás (téměř) nulová negramotnost i mezi Romy, což se třeba o Francii nebo dalších státech Evropy říci nedá. Že u nás je zaměstnána větší část Romů než jinde, že jich větší procento dosahuje středoškolského vzdělání, že začíná vznikat romská vysokoškolská inteligence. Mohlo by to být lepší? Jistě. Pomohlo by, kdyby víc romských dětí chodilo do běžných škol? Jistě. Za předpokladu, že budou nároky těchto škol bez stresů zvládat, že tyto školy budou mít vytvořeny podmínky pro práci s často hraničními žáky, což nemají. To ale znamená, že jejich násilná inkluze je za aktuálních podmínek na škodu jak romským, tak neromským dětem. Ať úředníkům mává nad hlavou plamenným štrasburským mečem, kdo chce.

Když už je ale nezbytné k této praxi přistoupit, je třeba kvitovat pozitivně, že by se nadále neměly míchat jablka a hrušky, že by se mělo ukázat (samozřejmě s chybou vytvořenou zatížením problematickou metodou sběru dat), kolik je Romů skutečně vzděláváno podle přílohy, ne kolik jich chodí do té či oné budovy. Ale stejně to neodpoví na otázku, zda jde o praxi pro žáky výhodnou, nebo ne.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz