archiv
Učitelské noviny č. 33/2013
tisk článku

ZAHRADA JAKO ORIGINÁL

Školní zahrady se sice zvolna, ale přece probouzejí k životu. Tu jako relaxační zóna, tu jako místo pro výuku pod širým nebem. Najdete v nich pěstitelská políčka i naučné stezky. A pak se dovíte o zahradě, která pomáhá mírnit dětský hendikep. Byla otevřena krátce před koncem uplynulého školního roku při Církevní základní a mateřské škole Don Bosco v Praze 8 – Bohnicích a je první logopedicky zaměřenou školní zahradou u nás.

 

Nízké „školkové“ budovy uprostřed paneláků a kolem nich oáza zeleně. V jedné z nich sídlí část zmíněné školy Don Bosco, konkrétně její internát a dvě třídy prvňáčků (zbytek sídlí v jiných částech Bohnic). Projdete brankou a první, co vás bouchne do očí, je jasně modrá řeka plná fantaskních vodních tvorů. To jak učitelky napřed namalovaly betonovou cestu namodro, aby pak na ni děti nakreslily, co jim fantazie vnukla do hlavy. Trávník, stromy – jako na každé zahradě. Jaksi navíc tu jsou zajímavé herní prvky, které v běžných školních zahradách nenajdete. Slouží dětským hrám a zároveň se s jejich pomocí – a podporou logopeda – děti učí postupně odbourávat řečové vady.

„Měli jsme tu v srpnu kurz logopedické prevence, kterého se zúčastnilo přes třicet učitelek mateřských škol,“ líčila logopedka zdejší školy Kateřina Denemarková. „Provedli jsme je naší zahradou a byly unešené. Myslím, že taky trochu záviděly.“

Když si uvědomíme, jak často učitelky v mateřských a základních školách upozorňují na špatnou výslovnost, nemůžeme se divit.

Za všechno může nadace

Nadace Proměny je soukromá nezisková organizace, která pomáhá s rozvojem městské zeleně a do proměn městského prostředí zapojuje veřejnost. Jedním z jejích programů je Zahrada hrou. Nabízí pomoc s rozvojem školních zahrad tak, aby se staly inspirativním prostředím pro děti i jejich učitele. První proměněná zahrada byla právě u Církevní logopedické školy Don Bosco, která nabízí speciálněpedagogickou a logopedickou péči dětem od 3 do 15 let. Dětem, které trpí poruchami řeči, komunikace a učení.

„Rozhodli jsme se pro ni mimo jiné proto, že logopedie je teď hodně diskutované téma,“ vysvětlovala Petra Hrubošová z Nadace Proměny. „S dysfunkcemi u dětí se potýkají rodiče i učitelé. Říkali jsme, si, že by bylo fajn, kdyby zahrada školy uměla s řešením tohoto problému pomoci. Snažíme se ale také poukázat na to, že kontakt dětí s přírodou je hlavně v předškolním věku zásadní. Přitom se z jejich života vytrácí. Jak často mají příležitost vylézt na strom, rozvíjet fantazii při hře s kamínky nebo zasadit bylinku? I na tohle jsme mysleli, když se proměna zahrady připravovala. Ze všeho nejdřív jsme museli zjistit, jaké mají učitelky představy o tom, v čem by jim zahrada mohla při práci s dětmi po proměně pomoci. Spolu s logopedkou jsme hledali, které z důležitých aktivit, jimž se škola věnuje, by bylo možné přenést pod širé nebe.“

Pak už dostávalo zadání konkrétní podobu. Architekt řešil celkový prostor zahrady, výtvarnice Lenka Klodová z tvůrčí skupiny Strašné dítě navrhovala prvky, které by co nejvíc pomohly rozvoji dětské řeči. Zapojily se i děti: navrhovaly, malovaly, sázely. Upevnily tak i svůj vztah k místu, které tvoří důležitou součást jejich života.

Zahrada se představuje

„Bývala tu fádní zahrada, kterou živé plůtky rozdělovaly do nepřehledných zón,“ vzpomínala P. Hrubošová. „Vyčnívala jen dlouhá opičí dráha, jejíž autorkou je paní Klodová. Právě ona nás na zahradu zdejší školy přivedla.“

Když se na dráhu pozorně zadíváte, zjistíte, že kromě průlezek a různých překážek k přelézání si ji ještě můžete „přečíst“. Dokonce stejně z obou stran: V ELIPSE SPÍ LEV rozluštíte z písmen složených ze samorostů.

„Můžeme si vybrat jednotlivé hlásky, aby na ně děti tvořily slova, ze slov věty, z vět příběh. Zároveň tu ale rozvíjejí svoji motoriku, protože v logopedii nejde jen o nápravu hlásek, ale o celkový rozvoj dětí,“ zdůrazňuje K. Denemarková.

Protože na zahradě pobývají děti od tří do patnácti let, bylo třeba vymyslet herní prvky tak, aby si v nich každé dítě našlo něco pro sebe.

Na prosklené dveře, které vedou ze tříd přímo na zahradu, navazují terasy, na nichž jednoduché značení pomáhá rozvoji různých percepcí – zrakové, sluchové, hmatové. Děti tu mohou pod vedením učitelek rozvíjet svoji prostorovou i pravolevou orientaci. Magnetická i klasická tabule dovolí přenést vyučování ven.

„Barevný šnek na zemi používají učitelky při trénování matematických představ, ale třeba taky pro rozvoj slovní zásoby. Děti skáčou z jedné barvy na druhou. Jejich úkolem je vyslovit při každém skoku správné slovo – tak, aby patřilo k nadřazenému pojmu. Například k pojmu oblečení uvádějí sukně, kalhoty, ponožky... A nesmějí se zastavit. Spojení s pohybem je pro ně hodně náročné, ale ony si přece jenom hrají.“

Dřevěné schůdky k terasám se mění v lavičky, když učitelky dětem předčítají, nebo když si vyprávějí. Ani se nechce věřit, že před rokem, když se do zahrady zakousla těžká technika, tady nezůstal kámen na kameni.

Průvodce herními prvky

„Nejvíc asi děti milují citoprůlezku. Představují si, že jsou námořníci, kteří objevují nové pevniny,“ prozrazuje K. Denemarková.

Herní prvek opravdu loď připomíná, ale zároveň v něm najdete lana na šplhání nebo houpání, tunel ze sítí, ale také minihorolezeckou stěnu, v níž jsou místo klasických úchytů otvory a u nich napsané různé citoslovce. „Děti mohou tvořit věty, do kterých výrazy zasadí.“

O kus dál je umístěné pískoviště, jehož hranu tvoří různě vysoké dřevěné špalíky. Příležitost k udržování rovnováhy i procvičování jazyka. Hned vedle stojí domek, na jehož stěně dominují obrovské červené rty v různých stádiích rozevření, v každých je vložená síťka.

„To je nás logodomeček, nejpropracovanější prvek na zahradě,“ pyšně oznamuje logopedka. „Ústa znázorňují postavení mluvidel při vyslovování samohlásek. Děti se míčkem strefují do sítí, přitom vysloví příslušnou hlásku. Ti starší jmenují státy nebo města, která touto hláskou začínají. Malí, kteří si teprve cvičí fonematický sluch, říkají slova na stejnou hlásku.“

Na další stěně domku je dřevěné hmatové bludiště, které slouží k procvičení oka. Najdou děti cestu k tomu, co má rád zajíc, kočka, motýl? Třetí stěna patří stromu na procvičování sluchové percepce. Otvory v ní jsou vzadu spojené trubkou, tzv. chobotem. Učitelka do nich mluví a děti mají poznat, z kterého otvoru zvuk vychází. Jindy mají za úkol rozlišit slova podobná: dal – dál. Protože děti jsou vynalézavé, dospělí občas „choboty“ přehodí, aby nad sluchem nevítězila paměť.

Další nápad – foukadla na dechová cvičení. „To je velice důležitá pomůcka. Špatná práce s dechem je jeden z jejich velkých problémů. Neumějí správně vydechovat, nadechovat se do bříška. Neumějí s dechem hospodařit, směrovat ho. Tady se učí rozfoukávat větrník, kolečko, rozhoupat kuličku. Není to pro ně snadné.“

Kdybychom měli popsat všechno, co herní prvky v zahradě umožňují, byl by to dlouhý výčet. Nechybí v něm logopedické zrcadlo nezbytné k procvičování výslovnosti ani relaxační síťová lůžka. Takové množství nápadů...

„Paní Klodová je opravdu kreativní člověk. Ukazovala jsem jí pomůcky, s kterými pracuji, vysvětlovala jak a proč. A díky tomu tohle všechno vzniklo.“

Zdaleka nejen zahrada

Další školní zahrada, která se s pomocí nadace proměnila, patří Mateřské škole Kollárova v Českém Brodě. Využívá ji nejen mateřinka, ale také sousední ZUŠ a skauti, kteří tu mají klubovnu.

„Pokaždé zapojujeme do vytváření zahrady ty, kdo ji budou používat. Povídáme si s nimi, pořádáme výtvarné dílny, které pomáhají dětem prostředí lépe poznat,“ říká Petra Hrubošová. „V Českém Brodě se kromě dětí a učitelek podařilo zapojit i rodiče, město a řadu dobrovolníků. Jde nám o to, aby prostředí u škol bylo funkční a dlouhodobě udržitelné. Aby v dětech dokázalo přirozeně rozvíjet jejich schopnosti a dovednosti.“

Nenarazíte přitom na normy EU?

„Toho se školy poměrně často obávají. Kaž-dá by ale měla vědět, že herní prvek musí splňovat legislativu vztahující se k dětským hřištím a herním prvkům (normy ČSN EN 1176 a ČSN EN 1177). Od dodavatele by pak měla vyžadovat certifikát a prohlášení o shodě podle zákona 173/1997 Sb. Skloubit normu s atypickým řešením určitě není nemožné.“ Zahrada může být pro školu starost, i radost. Nadace Proměny se snaží, aby druhý případ převažoval. Všem pomoci nemůže, ale inspirovat ano.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz