archiv
Učitelské noviny č. 33/2013
tisk článku

O JEDNÉ ČEŠTINÁŘSKÉ PORADNĚ

Přiznám se, že když jsme zakládali Asociaci středoškolských češtinářů (ASČ), jedním z našich hlavních cílů bylo zastavení nesmyslného běsnění kolem státní maturity a vrácení hodnocení slohových prací do centra, jak je to ve světě běžné.

Už tehdy jsme ale věděli, že to nebude meta jediná. Češtináři dosud nikdy nedisponovali platformou, na níž by bylo možno vyměňovat si názory, operativně řešit aktuální problémy, sdílet didaktické zkušenosti a inspirativní postupy… a též sloužit pedagogické i nepedagogické veřejnosti jako spolehlivý poradní zdroj. Postupně jsme tedy na webu založili rubriky didaktického rázu a zaplňovali je: ukázkami pracovních listů k maturitě, úryvky ze zajímavých literárních děl, originálními slohovými pracemi a prezentacemi našich studentů. Nakonec vznikla i Poradna ASČ (www.ascestinaru.cz).

Myšlenku založit češtinářskou poradnu jsme pojali hned na počátku existence sdružení. Bylo tu však jedno velké „ale“: jazyková poradna, a to dlouhodobě zavedená a erudovaná, již existuje – v rámci Ústavu pro jazyk český AV ČR. Argumentoval jsem tím, že tuto poradnu nebudeme ani dublovat, ani suplovat: chceme se stát poradnou bohemisticko-pedagogickou, tj. specializujeme se na didaktické aspekty výuky českého jazyka, slohu a literatury na středních, popř. základních školách. Byl jsem označen – a jak se rychle ukázalo, právem – za naivu: „95 % dotazů přijde na vyjmenovaná slova a běpěměvě, ne na to, jak je učit!“ Stalo se. Přesto nelituji.

Poradna ASČ byla založena 1. září 2013. První dotaz (na psaní jména obce Solopisky/Solopysky) přišel již 10. září; ke dni vzniku tohoto textu jich evidujeme přes čtyřicet. Troufám si říci, že reakce na zřízení naší poradny jsou dokonalým obrázkem české národní povahy (a ať mně jako češtináři nikdo netvrdí, že nic takového neexistuje, dokud si nepřečte Havlíčkovy Epigramy, Čechův Nový, epochální výlet pana Broučka, Macharův Satirikon, Dykovy Satiry a sarkasmy, Haškova Švejka a zejména Neffovy Trampoty pana Humbla). Dokonalou její ilustrací jsou reakce na toto upozornění na internetových stránkách ASČ:

Vážení návštěvníci našeho webu, jsme rádi, že naše Poradna získala okamžitě po svém zavedení tak intenzivní pozornost a zájem. Zároveň si však dovolujeme upozornit, že je zaměřena přednostně na řešení jazykových a literárních problémů spojených s výukou předmětu český jazyk a literatura na školách. Sloužíme i širší veřejnosti nepedagogické, ale předpokládáme, že se na nás budete obracet pouze s takovými dotazy, jejichž osvětlení sotva může běžný uživatel mateřského jazyka vyhledat sám. Na druhou stranu budeme nadále zodpovídat dotazy i na jazykové a literární problémy primárně nepedagogické, pokud přinášejí zajímavý jev či problém.

Pouhý den nato přišel dotaz od zoufalé maminky čerstvé středoškolačky (bez čárky před čerstvé!), zda vlastní jméno Vlašim má skutečně ve 2. pádě koncovku – ě, jak tvrdila dceřina češtinářka. (K nalezení během dvou vteřin v PČP-školní, str. 330.) Vzápětí dorazily i jiné pravopisné dotazy, jejichž vyhledání v Pravidlech českého pravopisu, v Slovníku spisovné češtiny nebo v Internetové jazykové příručce ÚJČ by tazatelům trvalo podstatně kratší dobu než sepsání e-mailového dotazu…

Myslím, že to o nás něco vypovídá. Jeden náš význačný bohemista ne tak dávno poznamenal, že nezná jiný národ, který by ze svého pravopisu učinil div ne světonázorový problém. Na základě svých zkušeností si troufám říct, že neznám jiný národ, který by kvůli dohadům, jak skloňovat Vlašim či psát slova renesance/renezance nebo milion/milión, dokázal málem vyvolat občanskou válku (viz pravopisné boje v r. 1993).

Podotknu, že jak poradna ÚJČ, tak Poradna ASČ odpovídají na dotazy nejen pravopisné, ale i slovotvorné, tvaroslovné, syntaktické a stylistické. Pohříchu těch prvních je naprostá většina; jako by smysl naší národní existence opravdu spočíval v tom, zda máme psát Matky s otci šly nebo Matky s otci šli. Přitom z hlediska vyučovací praxe bychom měli řešit podstatnější problémy: matoucí dvojtvary, nesmyslné výjimky, kolidující analogie. Například to, proč kdosi kdysi kodifikoval 7. pád mn. č. podstatného jména ves v podobě (se) vsemi, ale týž pád slova veš v podobě (s) vešmi, když se přitom obě už v praslovanštině skloňovala naprosto stejně a dnes patří k témuž vzoru kost! Nebo: Jak vysvětlit žákům ZŠ a SŠ, proč máme podle PČP psát Velké Solné jezero, ale Severní ledový oceán, když jde principiálně o týž jev? Nebo: PČP velí, že u souslovných pojmenování se obecné jméno druhové píše s písmenem malým (mys Dobré naděje, most Legií atp.). To je v pořádku; ovšem podle jiného pravidla se svatí píší s malým s. Pak ovšem – u všech svatých – nelze vyřešit rébus, jak napsat chrám s/Svatého Jindřicha, protože rozlišující bližší určení zjevně začíná už u svatého, čímž dochází k neřešitelné kolizi. Nedosti na tom: pokud je chrám natolik jedinečný, že jde o ten a žádný jiný, píše se v rozporu s pravidlem uvedeným v PČP-školní na str. 41 s velkým „Ch“: Chrám svatého Víta. Nevyzveme všechny ty svaté, aby sestoupili na tuto zem a zjednali v psaní velkých písmen pořádek za nás, když my sami to zjevně nezvládáme?

Ale zpět k poradně ASČ. Její činnost má i zajímavý etický rozměr, na nějž jsme zprvu nepomysleli: musíme postupovat obzvlášť citlivě tam, kde jsme žádáni o nález ve sporu o hodnocení reálné slohovky, diplomové práce apod. I proto vznikl pro potřeby Poradny ASČ celý tým češtinářů z řad asociace.

Na závěr uveďme některé ze zajímavých dotazů, jež jsme – v některých případech ve spolupráci s Ústavem pro jazyk český AV – řešili: Přetížené jmenné vyjadřování aneb Má oponent mé diplomové práce pravdu? – „Připraven na vše, nebo „připravený na vše“? – „Domácí i hostující mužstvo byly rády / bylo rádo / byla ráda (??), že zápas skončil remízou.“ A jak tohle učit žáky? – Přechylování příjmení. – Nářeční tvary ve slohové práci. – Ach, ta velká písmena – „dýně Hokkaidó“, nebo „dýně hokkaidó“?

Přes uvedené zádrhele jsem si jist, že naše poradenská práce má smysl. Neváhejte nás kontaktovat a ptát se. Ano: uvítáme, přestanou-li přicházet banální pravopisné dotazy, ale těšíme se na oříšky z oblasti stylistiky, literatury, didaktiky (jak to učit?).

 

Jiří Kostečka

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz