archiv
Učitelské noviny č. 33/2013
tisk článku

Nadané obtížné elementy

Tvrzení, že si nikdo nevšímá mimořádně nadaných žáků, by nebylo pravdivé. Už dlouho jim nabízí různé aktivity Mensa a některé další organizace s ní často personálně a tematicky spojené, z evropských financí několik projektů čerpá peníze na hledání cest, jak s těmito dětmi nejefektivněji pracovat. Konečně i ve školách obvykle kantoři zbystří, když objeví dítě, které reaguje jinak, rychleji, originálněji než ostatní.

Otázka ale je, jestli mají prostor pro to, aby se takovému dítěti dostatečně věnovali. Zvlášť dneska, kdy není výjimkou, že počty žáků v některých ročnících přesahují pedagogicky těžko únosnou třicítku, kdy kvůli nejrůznějším represím s politickým pozadím v základních školách zůstávají žáci intelektově hraniční i podhraniční, kdy rostou počty žáků se specifickými poruchami učení a chování, dětí s poruchami pozornosti a s hyperaktivitou.

Jak může chudák kantor v takových pracovních podmínkách na jedné straně pomáhat žákům s problémy, aby se posunuli pokud možno co nejblíže k průměru, aby mohli pracovat svým tempem na úkolech, které budou ještě schopni zvládnout, a na straně druhé se dostatečně věnovat dětem kognitivně nadaným, které standardní zadání zvládnou třeba za třetinu času a zbytek jim zbývá na vymýšlení lumpáren, aby se nenudily? A stávají se pro kantory obtížnými elementy. I tyto děti potřebují respektování svého tempa a pro sebe přiměřenou obtížnost úkolů i jejich odlišnou formu. Jestliže musí být učitel u dětí zaostávajících maximálně konkrétní, děti nadané naopak potřebují pracovat s abstrakcí, dostávat problémové úlohy, zpracovávat projekty, zabývat se i úkoly, které nemají řešení, nebo jich naopak mají několik. A vedle nich se přece musí učitel starat i o výchovu a vzdělávání dětí z běžné většiny tak, aby byly co nejúspěšnější…

I kdyby to bylo tak jednoduché, jak jsem to popsal, musel by mít kantor k ruce další dva Komenské, aby takovou třídu úspěšně zvládl. Jenže situace je ještě složitější, protože ani selhávající, ani mimořádně nadaní nejsou homogenní skupinou, na kterou by platily jasně dané a vždy použitelné postupy. A navíc se může lehce stát, že třeba některé dítě v jedné oblasti nadané v jiné selhává.

Zatímco o žáky selhávající je nutné pečovat řekněme více méně z etických důvodů, péče o rozvoj žáků nadaných má pro společnost existenční základy. Díky nim se bude náš stát v nedalekém budoucnu rozvíjet, oni budou nadějí pro bohatší a kvalitnější život. Podle toho by měla taky vypadat práce s nimi a podpora jejich rozvoje.

Problém je ale v tom, že o práci s mimořádně nadanými se při studiu učitelé mnoho nedozvědí, ve škole pak postupují v takových případech spíše intuitivně než odborně. Doc. Portešová z brněnského Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny na Fakultě sociálních studií MU v Tématu týdne upozorňuje na to, že ani psychologové nemají dostatečné diagnostické nástroje pro jejich identifikaci. Zatímco pro děti například s mentálním postižením zcela správně existují speciální metodiky a učebnice, pro nadané se u nás na nich teprve začíná pracovat.

A nevypadá to, že by to mohlo být o mnoho lepší. Stačí se podívat na ekonomický pohled do školství, který přináší člen Národní ekonomické rady vlády a přednášející na CERGE-EI doc. Münich na str. 8–9. I z jeho slov bohužel plyne, že politici sice mají plnou pusu nezbytnosti podpory školství, ale finanční situace státu a pak konečně i jejich reálné kroky vedou jiným směrem. Jenže bez ekonomické podpory se ani péče o nadané, kromě ostrůvků pozitivní deviace, které (v tomto čísle UN) představujeme, ve školství prostě dělat nedá.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz