archiv
Učitelské noviny č. 31/2013
tisk článku

VÝUKA DĚJEPISU PRO ŽIVOT?

Jsou dějepis a vzdělání člověka pro život užitečné? Značný počet chlapců studujících technické obory mi odpověděl, že pro ně nemá význam. Stav jejich vědomostí o minulosti vlastního národa se po několika dalších otázkách ukázal jako katastrofický. Pro mnohé není dějepis předmětem pro jejich budoucí „živobytí“ potřebným. Chtějí se učit jen to, co jim přinese přímý materiální užitek.

I v jiných evropských zemích musí vzdělavatelé čelit podobným názorům. Dějepis se považuje, a také často učí spíše jako „vyprávění o tom, co se kdysi událo“. Podle některých názorů může učit tento předmět každý, nemusí získat ani patřičnou odbornost. Ozývají se požadavky, že je nutné navýšit počet hodin pro výuku předmětů jiných, „užitečných“ pro vydělávání peněz.

Jsem přesvědčena, že úspěch výuky kaž-dého školního předmětu nestojí jen na počtu vyučovaných hodin, ale na kvalitě výuky a na intenzitě žákova učení. Ve výuce humanitních předmětů v našich školách přetrvává stále tradiční výuka, tzv. „neutrální“ – dějepis spočívající na prezentaci přehledu událostí, aniž by se interpretoval jejich význam a vyvozovaly důsledky historických událostí. K těmto výsledkům dospěla komparativní studie v 33 evropských státech (www.che.itt-history.eu) .

Vina za neporozumění významu historie a humanitních oborů však není na straně učitelů, ale tkví ve stávající koncepci výuky předmětu. I když se situace v našich školách v poslední době zlepšuje, praktická výuka probíhá většinou postaru: rétorika učitele a pasivní poslech žáka. Proto žák většinu učiva, ve světě zahlceném informacemi, zapomene. Prověřováni a hodnocení je založeno na dílčích známkách, aniž by se využívalo i dalších objektivních metod k přesnějšímu hodnocení žáka.

Výuka dějepisu a humanitních předmětů se však vyznačuje specifickými a nezastupitelnými rysy. Poskytuje řadu příležitostí k rozvoji racionálního myšlení, tj. preferuje strategii „učit se myslet“. Společenskovědní předměty jsou svým obsahem také předurčeny k výchově cílené na morální integritu, na všelidské hodnoty a aktivní občanství. Pokud se tyto hodnoty z výuky vymažou, nejen školství, ale celá společnost ve svém vývoji degradují. Aktivní výuka spojená s výchovou vytváří početné možnosti pro kultivaci každého jedince, budoucího občana této země. Těmto výchovným záměrům však více vyhovuje tematicky zaměřená koncepce výuky. V ní je možné flexibilně propojit výuku s výchovou. Mezinárodní vzdělávací instituce, OSN, Rada Evropy, univerzitní a pedagogická zařízení se už několik desetiletí zabývají výchovou k občanství v souvislosti s restrukturalizací společnosti do multikulturní podoby. Společenský vývoj, který začal v Evropě po roce 1945, se jistě nezastaví ani před našimi hranicemi.

Tematická výuka historie, poskytující ilustrativní příklady z dějin, poukazuje na analogie mezi minulostí a současností. Buduje základy pro politickou a občanskou gramotnost, které jsou v naší současnosti viditelně nedostatečné. Učitel musí být ale na tento typ výuky profesně připraven, protože se ve škole setkává s problémy, které se v jiných školních předmětech nevyskytují. Na rozdíl od pokusů ve fyzice nemůže otevřeně a přímočaře demonstrovat minulé konflikty. Výsledek společenských komplikovaných událostí není tak jasně čitelný, jako je výpočet v matematice. Ve výuce se potýká s nepravdivými stereotypy přesahujícími z minulosti do současnosti. Musí čelit nesnášenlivým projevům a iracionálním a výbušným emocím, které se mezigeneračně předávají. Proto je kvalitní výuka metodicky a didakticky náročná, vyžaduje od učitele nejen důkladné akademické vzdělání, ale i náročnou pedagogickou přípravu a často i improvizační tvůrčí přístup.

V žádné evropské zemi neexistuje ideální situace, každá se potýká se svými negativními jevy z minulosti a jejich politickým zneužitím. U nás jde například o neustále opakované téma sudetských Němců. Iracionálního, hysterického pojetí některých politiků bez důkladné znalosti problematiky by se měla školní výuka ale vyvarovat. Namísto přehnaných a nepodložených názorů a „silných“ slov je třeba ve škole prosazovat informovaný, analytický a objektivní přístup založený na vědomostech. „Tlustou čáru“ nelze namalovat, protože neexistuje.

Události z minula budou vždy ovlivňovat současnost, přesahovat do života dalších generací. Proto je výuka historie pro mladou generaci v „konzumní společnosti“, v době infantilních zábav, potřebná.

Je ale žádoucí výuku historie a humanitních předmětů inovovat tak, aby odpovídala současným společenským nárokům. To znamená promyšleně integrovat do výuky výchovné prvky, výuku koncipovat s vědomím, že má být užitečná pro budoucí občanský život mladého člověka. K tomu je zapotřebí, aby se učitelé seznámili s pedagogickými postupy, které by jim ve škole pomáhaly.

Jak ukazují výsledky zmíněného evropského projektu, pedagogická a praktická příprava našich pregraduálních studentů není dostatečná, i když se některé vysoké školy snaží přípravu budoucích učitelů zkvalitnit. Inovaci mohou pomoci naše pedagogické instituce vypracováním nových, kvalitně zpracovaných materiálů, praktických vzorových ukázek. Konkrétní témata zaměřená na rozvoj intelektuálních dovedností jsou pro učitele užitečnější než rétorika o demokratickém občanství. Žáci by se měli už ve škole učit, jak se samostatně rozhodovat, řešit morální a politická dilemata, poznávat příčiny ekonomicky škodlivých jevů, posuzovat důsledky nesprávných rozhodnutí parazitických politiků na stav společnosti, znát principy právního státu.

Marie Homerová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz