archiv
Učitelské noviny č. 30/2013
tisk článku

DÍTĚ JAKO NEPOPSANÝ LIST

Škola uprostřed města, kolem dokola frekventované ulice, nedaleko tramvajová linka – a přesto si zvolila jako svoji profilaci environmentální výchovu. Proč, poznáte při první návštěvě. Od hlučících aut odděluje školu betonová zeď. Za ní už panuje na tuto oblast až nezvyklý klid. Kolem čtyř pavilonů se rozprostírá zahrada nebývalých rozměrů – 7000 m2. Vítáme vás v Mateřské škole U Uranie v ulici Na Maninách v Praze 7.

 

Když škola rozhodla o svém zaměření, nespokojila se s pouhým konstatováním „máme velkou zahradu“. Jedna z učitelek Jitka Dědinová prošla školením EVVO koordinátorů, absolvovala i další kurzy zaměřené na environmentální výchovu.

„Tenhle trend držíme od roku 2010–2011, kdy jsem nastoupila do své funkce,“ říká ředitelka mateřské školy Michaela Kuběnová. „Není to nálepka. Snažíme se, aby děti alespoň ve zmenšeném měřítku poznaly ekosystém typický pro naši republiku – les, pole, louky, hory. Přitom aby nic nepůsobilo uměle.“

Ve městě je taková příležitost k nezaplacení.

Ekosystém v jedné zahradě

Model, nebo chcete-li, ukázka začíná už v atriu.

Zákoutí ve zmenšené podobě reprezentují tu políčko, tu louku… Představují se tu bylinky, ale také různé druhy půdy – písek, oblázky, štěrk, ale také šišky. Nebýt to v mateřské škole, řekli byste perfektně výtvarně vyřešená odborná učebna. Ale dovedu si představit, že se tady líbí i mrňatům. Mohou si tu hrát, stejně jako pečovat o políčka.

„Ukázky ekosystému chceme postupně přenést i na zahradu,“ vysvětluje ředitelka. „V přední části bude do roka jezírko a louka s lučními květinami. V uplynulém školním roce jsme s rodiči sestavili část lesního ekosystému i s lanovým centrem. Pokud uspějeme s grantem nadace Proměny, vybudujeme komunitní prostor, interaktivní kout s prolínáním přírodních živlů. Dále plánujeme horský kout s vodním prvkem, hájek s klasickými rostlinami a keři, jako je borůvčí, maliní, ostružiní. Už teď se děti starají o zeleninu, o bylinky. Na jaře jsme s nimi poprvé sázeli a sklizeň byla úspěšná. Rajčata, salát, hrášek, mrkev, ředkvičky, bylo toho docela dost.“

Vlastně ani nepřekvapí, že název zdejšího ŠVP „Od podzimu do léta“ je zaměřený na koloběh roku. Všechny aktivity, veškeré poznávání a pěstování dovedností jsou zaklety do čtyř ročních období.

„Prvořadé je pro nás, aby škola byla pro děti bezpečná, aby její klima bylo pro všechny pozitivní.“

Klub jménem Pramínek

Ve školním areálu jsou čtyři pavilony. V jednom sídlí čtyřtřídní mateřská škola, v dalším je dvoutřídní detašované pracoviště, které k mateřince patří. Jeden pavilon je provozní, část čtvrtého pronajímá mateřská škola Katolické MŠ sv. Klimenta. Sídlí v něm také Klub Pramínek. Mateřská škola ho provozuje v rámci své doplňkové činnosti už sedmým rokem. Je určen pro děti od dvou do tří let.

„Důvodem bylo nejen umožnit maminkám nástup do zaměstnání, ale hlavně to, aby si děti zvykaly na pobyt ve skupině vrstevníků,“ objasňuje M. Kuběnová. „Tady zažijí první adaptační krůčky v menší skupině. Ve třídě je maximálně 15 dětí, mohou tam s nimi být i rodiče. Denní aktivity jsou obdobou mateřské školy, ale větší důraz klademe na volnou hru, tvořivé činnosti. Řízená činnost rozhodně nepřevažuje.“

Na začátku byl klub otevřený tři dopoledne v týdnu. Protože zájem o něj byl velký, je dnes přístupný od pondělí do pátku vždy od 9.00 do 13.00. V poledne se děti naobědvají ve zdejší školní jídelně. Neznamená to ovšem, že všechny navštěvují klub denně. Záleží na přání a možnostech rodičů. Za čtyřhodinový pobyt dítěte zaplatí 240 Kč, za oběd 40 Kč.

„Využívají ho především rodiče, kteří pracují na částečný úvazek. Přihlášených dětí je víc než 15, v průběhu roku se obměňují. Vedeme přesnou evidenci. Pokud se uvolní místo, třeba když některé dítě uprostřed školního roku nastoupí do mateřské školy – ať už do naší, nebo do jiné – kontaktujeme rodinu v pořadníku.“

Podobná centra můžeme najít hlavně ve větších městech. Jen málokdy ale působí při mateřské škole. Obvykle si tak maminky „samy sobě“ pomáhají v tísnivé situaci. I kvalita bývá různá.

„V Pramínku pracují na dohodu tři lektorky. Snažíme se vybrat někoho, kdo má zkušenosti s výchovou dětí. Stabilní lektorka, která je s dětmi denně, sice nemá kvalifikaci v předškolním vzdělávání, ale dlouhodobě působila jako au pair, sama má malé děti, ale hlavně spoustu certifikátů směřujících k výchově a vzdělávání. Zbylé dvě lektorky se střídají. Jedna je zdravotní sestra, druhá, s ekonomickým vzděláním, má na starosti ekonomickou část provozu. Co je hlavní – Pramínek pracuje pod záštitou kvalifikované kolegyně, učitelky naší školy, která na něj dohlíží po metodické stránce. Lektorky s ní konzultují denní režim, veškeré pedagogické činnosti.“

Rodiče mohou být v klubu se svými dětmi, ale nemusejí.

Využívají toho čas od času maminky na mateřské. Ale pokud je někdo v zaměstnání na částečný úvazek, těžko si najde čas na pobyt v Pramínku. To spíš na některou z odpoledních nebo víkendových aktivit, které klub pořádá společně s mateřskou školou.

Dvě pod jednou hlavičkou

Mateřinky se běžně liší samozřejmě svými školními vzdělávacími programy, ale různá bývá i organizace provozu školy. Protože MŠ U Uranie zahrnuje dva subjekty – čtyřtřídní a dvoutřídní mateřinku, liší se i ony. Zatímco čtyřtřídní škola rozděluje děti do tříd podle věku (3–4 roky, 4–5 let, 5–6 let a 6–7 let), dvoutřídka staví na heterogenních třídách. V ní se také více soustředí na estetické aktivity.

„Loni zahájila moje zástupkyně Magdalena Řezníčková spolupráci s hnutím Na vlastních nohou – Stonožka. Připravili jsme společně s kolegyněmi z dalších mateřských škol v Praze 7 v prostorách městské části výstavu dětských výtvarných prací a výtěžek jsme poslali na pomoc dětem, které ji potřebují,“ vzpomíná ředitelka Kuběnová.

Navzdory dílčím rozdílům základ – školní vzdělávací program – má škola společný pro obě pracoviště. „Profilace školy musí být jednotná pro všech šest tříd.“

Učitelky koordinují své plány, postupy, aktivity. Není to pro ně nic složitého, jestliže sídlí nedaleko. Detašovaná pracoviště vzdálená někde i několik kilometrů jsou na tom podstatně hůř.

Bolavé místo – zápisy

„Situace v Praze je pořád stejná, poptávku rodičů nejsme schopny uspokojit,“ povzdychla si M. Kuběnová. „Ale bude se měnit. Už dnes je rozdíl mezi velkými a malými městy.“

Podobně jako ředitelky v místech s enormním zájmem rodičů o umístění dítěte v mateřské škole také ona potvrzuje, že období zápisů je náročné jak po psychické stránce, tak kvůli administrativním nárokům.

„Mluvíte s rodiči, kteří musejí opustit své zaměstnání, protože nemají, kdo by se jim v té době postaral o dítě. Jakkoli s nimi cítím, kritéria jsou jasná. Excelová tabulka seřadí děti podle bodů, uděláme tlustou čáru a další možnosti nejsou. Chápeme názor pana ombudsmana, že se prioritně máme zaměřit na dítě, že určující je jeho věk, jenže v případě ztráty zaměstnání na tom bude rodina ekonomicky špatně, a to ovlivní i jeho vývoj. Bohužel kritéria ani zákon nestaví na etice a morálce, na emocích. Uznávám, že dítě, které dovršilo tří let, by mělo být mezi vrstevníky, i když je jeho maminka právě na rodičovské dovolené. Ale dokud nebude kapacita mateřských škol odpovídat potřebám rodičů, nic se nezmění.“

A tak škola jako mnohé jiné každý rok žádá o výjimku a naplňuje třídy po strop. Pro učitelky je práce s 28 dětmi ve třídě skutečně náročná. Kdo nevěří, ať to zkusí.

„Právě proto nemáme klasické dopolední a odpolední služby. Učitelky se nepřekrývají pouze přes poledne, ale zdvojené služby mají už na dopolední bloky od 9.00. Vzhledem k činnostem, které v té době ve třídě probíhají, je to pro učitelky i pro děti mnohem příjemnější. Ve dvou se mohou dětem mnohem lépe věnovat, individuální přístup nemusí být pouhou formalitou.“

Diplomka na náročné téma

Když Michaela Kuběnová končila magister-ské studium, tématem její diplomové práce byla Příprava a realizace kurikula, jako podtéma pak Vliv profesní přípravy učitelky mateřské školy na tvorbu vlastní pedagogické dokumentace.

„Sledovala jsem rozdíl mezi úrovní pedagogických dokumentů učitelek se středoškolským a vysokoškolským vzděláním. Porovnávala jsem kvantitu i kvalitu v rámci jejich třídního kurikula. Dělala jsem dotazníkové šetření a kvalitativní výzkum na základě stanovených kritérií, kterými jsem pak vyhodnocovala jednotlivé třídní vzdělávací programy. Do dílčího výzkumu jsem zahrnula práci patnácti učitelek.

Výsledky ukázaly, že úroveň vzdělání vliv na práci učitelek samozřejmě má. Lépe a přesněji si stanoví cíl, propracují činnosti, vazba na ŠVP je zřetelnější. Nicméně hodně záleží na individualitě každé učitelky, na tom, do jaké míry je schopná a ochotná se průběžně dál vzdělávat.“

Před časem se opět mluvilo o tom, jestli mateřinky opravdu potřebují RVP PV, nebo by se bez něj obešly. Jak to sama vnímáte?

„Když jsem studovala, byl RVP PV právě aktuální, takže zformulování určitého obecného dokumentu považuji za důležité. Jsem také zastáncem toho, aby si každá škola mohla ŠVP upravovat podle svých podmínek. Ale pokud máte na mysli podrobnější popsání toho, co má dítě v mateřské škole umět a znát, myslím obdobu dřívějších plánů, myslím si, že pro začínající učitelky je to určité plus. Pro kreativitu zkušenějších učitelek je ale mnohem vhodnější rámec. Vím, že někdo teď považuje za trend hlásat, že RVP není pro školství ideální řešení. Osobně nemám důvod se proti němu vymezovat, vyhovuje mi.“

A co třídní vzdělávací plány, neznamenají pro učitelky příliš velké zatížení?

„U nás máme dohodu, že v rámci integrovaných tříměsíčních bloků vytvářejí učitelky měsíční třídní plány. Obměňují je současně s obměnou ŠVP a samozřejmě v závislosti na složení třídy. Každý rok je trochu jiný, jiná je skupina dětí. Tahle obměna je důležitá. Až učitelky praxí získají gryf, jak tyto dokumenty vytvářet, zjistí, že zátěž je minimální.

Je pravda, že administrativa je vždycky tak trochu na úkor něčeho. Zastávám ale názor, že každá učitelka by měla umět zformulovat svoji přípravu, své názory. Pokud chceme, aby učitelky v mateřských školách měly jednou stejné postavení, jako mají učitelé základních škol, musí dokázat, že to zvládnou.“

-

Zaměření na předškolní pedagogiku sice nešlo přímou cestou, ale předznamenáno bylo vlastně odmalička. Maminka, napřed učitelka a později i ředitelka mateřské školy byla pro Michaelu Kuběnovou vždycky velký vzor. I v tom, že učitelé by se měli vzdělávat neustále. Napřed sice absolvovala gymnázium, pak vyšší odbornou školu sociální, ale studium předškolní výchovy ji přivedlo nejdřív na Ostravskou univerzitu (získala zde titul bakalář) a později na Pedagogickou fakultu UK v Praze, kde studium zakončila magisterským titulem. K tomu ještě připojila studium školského managementu.

„Dítě je v předškolním věku ještě nepopsaný list, upřímné. Co do něj vložíte, se vám mnohonásobně vrátí. Proto považuji předškolní vzdělávání za jedno z nejdůležitějších,“ říká M. Kuběnová. „Přála bych si, aby je stejně vnímala nejen laická, ale i pedagogická veřejnost. Ale obávám se, že k tomu povede ještě dlouhá cesta.“

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz