archiv
Učitelské noviny č. 29/2013
tisk článku

BEZ NÁS BY UČITELÉ NEBYLI VE 12. TARIFNÍ TŘÍDĚ

Nový školní rok, nový ministr školství, byť v demisi, nové volby a na obzoru nová vláda. A dá se říci – staré, nebo jinak řečeno stále stejné požadavky školských odborů. V této atmosféře jsme hovořili s předsedou Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Františkem Dobšíkem.

Chcete o něčem jednat s ministrem školství v demisi D. Štysem, ačkoliv jeho mise bude pravděpodobně jen krátká?

Zásadním bodem našeho jednání zřejmě bude rozpočet, jenž bude v podstatě ještě připravovat tato vláda a další, která vznikne po volbách, v něm myslím nebude provádět podstatné změny. Z dosavadního jednání s představiteli MŠMT víme, že existuje velmi vážný příslib navýšení rozpočtu školství. Neměly by se reflektovat střednědobé výhledy, které zveřejňoval bývalý ministr financí M. Kalousek z TOP09 (počítaly s prudkým poklesem rozpočtu školství do roku 2015) a proti kterým jsme protestovali a pořádali odmítavé petice. Máme naději, že by mohlo regionální školství dostat navíc zhruba miliardu korun – to by znamenalo možnost průměrného navýšení platu pracovníků školství o 300 až 400 korun. Není to mnoho, ale po minulých vládách, které většinou jen slibovaly a sliby plnily jen částečně, by to dávalo jakousi naději.

Obáváte se rozpočtového provizoria, které by nastalo v případě, že nová vláda a parlament nestačí přijmout do konce roku nový státní rozpočet?

Bylo by to nepříjemné. Je otázka, jak dlouho by takové provizorium trvalo, ale mohlo by to mít vliv na rozhodování ředitelů škol o určování nenárokových složek platů pracovníků. Není možné se jim divit, jsou zodpovědní za chod organizace, a jestliže nevidí jistotu jejího ekonomického zajištění, jsou opatrní. Konečně, zažili už turbulence v průběhu fiskálního roku, kdy se třeba měnily tarify a oni se s tím prostě museli vyrovnat. Pokud by tedy rozpočtové provizorium nastalo, jednali bychom o tom, aby měly školy co nejvyšší míru jistoty a aby ředitelé nebyli nuceni například snižovat osobní ohodnocení, aby měli dostatek informací a aby se mohli držet rovnoměrného čerpání finančních prostředků. Školy, které řeší projekty spolufinancované z ESF, by navíc měly pravděpodobně problémy, protože v rozpočtovém provizoriu není možné tyto peníze čerpat. Ale věřím, že tato situace nenastane a že budoucí vládě se podaří rozpočet připravit.

Obrátili jste se dopisem na ministerstvo školství kvůli snižování tarifních platů v souvislosti s „plovoucími tarify“. Co jste navrhovali a s jakým výsledkem?

S tímto tématem jsme se obraceli ještě na minulou vládu společně s dalšími odborovými svazy v oblasti rozpočtové a příspěvkové sféře s návrhem, aby bylo zrušeno vládní zařízení, které v těchto organizacích (včetně školství, kde to pedagogy postihlo jako poslední) platí. Ministryně práce a sociálních věcí L. Müllerová s tím problém neměla, nebylo ale dost času protlačit toto téma na jednání vlády. Stále se ale o to budeme snažit. Je třeba poznamenat, že ve školství nejde o masový jev, že k plovoucím tarifům ředitelé sahali obvykle pod tlakem krajských úřadů, které tvoří normativy a de facto určují, kolik peněz budou školy mít, jen výjimečně. Ale je to trend, který je nebezpečný a proti kterému je nutné se postavit. Problém je i v tom, že v době, kdy se jednalo o navýšení platu pro začínající učitele a o zachování nárokového věkového automatu, nám tehdy ministr J. Dobeš „zapomněl“ říci, že zachování věkového automatu je pouze na rok, že to je podmínka J. Drábka pro změnu tarifních tabulek. Z tohoto hlediska je považuji za zločince. Přijali toto vládní nařízení, aniž by to s námi jakkoliv prodiskutovali. Nakonec by snad i někteří členové Nečasovy vlády přistoupili na náš argument, že pedagog počtem let získává zkušenosti, které se odrážejí v kvalitě jeho práce – a pokud ne, pak je na řediteli, aby ho nahradil. Budeme to zkoušet i při jednání se členy současné i dalších vlád. Chtěli bychom, aby se vláda vrátila k věkovému automatu – až na platové třídy, které jsou pod minimální mzdou, jimiž jsou odměňováni například někteří nepedagogové. Tato změna by podle nás měla platit pro celou rozpočtovou sféru. Skutečnost, že by to byla jen výjimka pro pracovníky školství nebo pedagogy, by byla jen krizovou variantou při jednání.

Do školy nyní nastupuje o 7 tisíc víc prvňáků než loni. Nehrozí nebezpečí, že se zvyšováním počtu žáků ve třídách zhorší pracovní podmínky učitelů?

Vypadá to, že skutečně v některých školách jsou první třídy naplňovány výrazně víc než v předchozích letech. Ředitelé dávají přednost rozdělit více peněz z normativů mezi méně učitelů. Ano, může to znamenat zhoršení jejich pracovních podmínek. Uvidíme, jaká je situace na školách po sumarizaci informací z rychlých hlášení na začátku roku. Odbory ale bohužel aktuálně se situací nic dělat nemohou. Ale chceme být při jednáních, v rámci kterých se bude hledat vyvážení mezi kvalitou pracovních podmínek a ekonomickou stránkou vedení škol. Odbory ve školách by měly sledovat i stav, kdy je například možné rozdělit děti do více tříd, a o takové možnosti z pozice ochrany pracovních podmínek učitelů s vedením školy jednat. Neznamená to, že bychom se chtěli podílel na řízení organizace, ale v zahraničí jsou taková jednání běžná.

Pokud byste se vracel do školy jako učitel, kolik byste měl? Dělal byste tuto práci za takové peníze?

Byl bych už v nejvyšším platovém stupni, takže okolo 25 000 korun hrubého… S ohledem na úroveň vzdělání učitelů a na náročnost práce je to skutečně málo. Kdybych byl v takové situaci, asi bych odborářské bossy dokopával k tomu, aby s tím něco dělali! Pro takovou změnu má smysl jít do ulic.

Odbory přivítaly analýzu Být, či nebýt učitelem, která věcně upozorňuje na dopady dlouhodobého podfinancování školství na kvalitu současného vzdělávání… Není to ale vlastně kromě upozornění na chybnou politiku státu také kritika dlouhodobě neúčinné odborové práce?

Analýza potvrdila to, na co my upozorňujeme už dlouho. Krátkodobá a drobná přidání pedagogům kvalitu vzdělávacího procesu neovlivní. Je třeba razantnější změny. Až tehdy naroste potřebným způsobem například podíl mužů v učitelské profesi, zejména v základních školách. Až tehdy se objeví muži i v mateřinkách. Problém je, že sice jsou pedagogové zařazováni většinou do 12. platové třídy, přesto ale ani zdaleka nedosahují platů kolegů ve většině mimoškolských profesích, nemají ani 30 000 korun měsíčně – a kde jsou staré sliby 130 % platu ve státě?

A co se vlivu odborové práce na odměňování ve školství týče – je pravda, že se zatím nepodařilo dostat platy tam, kde by měly být. Je ale třeba vidět, že odbory nemají rozhodovací kompetence, hlavním nástrojem je jednání. Kdyby nebylo odborů, učitelé by nebyli ve zmiňované 12. platové třídě, pohybovali by se o dvě třídy níž! Díky jednání se zvlášť za levicových vlád dařilo relativně výrazně navyšovat odměňování zejména pedagogických pracovníků výrazně rychleji, než rostl průměrný plat ve státě. Pravicové vlády ale tento dobrý a potřebný trend prostě zbrzdily a zastavily. Zkoušeli jsme přesvědčit kolegy, že je nutné se hlasitě ozvat, několikrát nás konečně bylo i na ulicích slyšet. Je ale třeba vidět i to, že v odborech je zhruba třetina zaměstnanců ve školství, do protestů šel přibližně každý druhý… Je to málo. Důvodem je nejistota zaměstnanců, snaha udržet si práci. Konečně, 23 000 korun je na venkově někdy s ohledem na příjmy ostatních vysoký plat… Vliv na nedostatečnou podporu při protestech má i organizační roztříštěnost školství. Stalo se také, že ze tří škol ve městě chtěla jedna stávkovat, ale pod tlakem starosty ji samotní kolegové z ostatních škol přesvědčovali, aby do toho nešla, protože se báli „odvety“. Odbory jsou prostě tak silné, kolik lidí se za jejich požadavky postaví.

Kvalita školství se perspektivně nezlepší, pokud nebude politická garnitura slyšet na názor, že vzdělávání je nutné výrazně více zafinancovat, i kdyby si na to stát měl půjčit. Uvidíme, jestli tuto filosofii přijme budoucí vláda, nebo jestli se zase bude držet nevýrazných a nic neřešících krůčků.

     

Radmil Švancar

 

Začarované kruhy

Kdyby byl František Dobšík nyní kantorem, byl by nespokojeným kantorem a chtěl by vyšší plat. I jako předsedovi odborů je mu jasné, že úroveň odměňování ve školství je mizérie a že je nutná změna. Jen nenachází v politice v posledních letech partnery, kteří by měli v ruce dostatek moci a naslouchali odborovým argumentům. Pouze oni totiž mají možnost změnit k lepšímu postavení pedagogů ve společnosti, jejich odměňování, zvýšení motivace pro nejlepší k výběru tohoto povolání a tím následně (ale ne nějakou závratnou rychlostí) i zlepšování úrovně znalostí dětí ve školách. A v důsledku toho také postupný růst efektivity hospodářství závislého na úrovni vzdělání pracovníků.

S touto logickou linií přišli nedávno akademici a ukázali i možnosti dalšího vývoje – buď zachovat status quo, pak ale nečekejme zlepšení. Nebo sáhnout na sociální jistoty pracovníků školství, slučovat, redukovat, racionalizovat, zvyšovat povinné úvazky, propouštět… Výsledkem je sice asi zvyšování platů, na druhé straně ale také zhoršování pracovních podmínek. Což jsou z hlediska kvality vzdělávání protisměrné vlivy, ani vyšší platy nenalákají kvalitní pracovníky do školství, budou-li příliš drsné pracovní podmínky. A tak zbývá cesta, která se nebude líbit státním ekonomům – půjčit si, zatížit budoucí generace, aby tyto budoucí generace byly vzdělanější a víc si vydělaly. Vybírat cestu budou právě ekonomové s politiky.

Odbory by si ale měly udělat podobnou analýzu, aby zjistily, proč jim dlouhodobě klesají počty členů. Může to být tím, že se zvyšuje napětí ve školách, lidé jsou extrémně vytíženi, není zájem o účast v odborářském boji, lidé nevidí jasně efekt odborářské práce, proto nevěří, že odbory nějak pomohou, takže nezakládají organizace, tím pádem není nikdo, kdo by se za ně postavil, zvyšuje se napětí ve školách, zhoršují se pracovní podmínky a úroveň odměňování… Chtělo by to tento začarovaný kruh rozetnout.

an

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz