archiv
Učitelské noviny č. 28/2013
tisk článku

MŮJ KOLEGA MÜLLER THURGAU

Problematika platů a odměňování je výbušným tématem v každé sborovně. Diskuze se v posledních několika letech vyostřují. Výdělky učitelů jsou ve srovnání s ostatními vysokoškolsky vzdělanými pracovníky skutečně hanebně nízké, o tom není sporu. Navíc současný způsob stanovení platu v kombinaci s nedostatečným objemem mzdových prostředků, s nimiž mohou ředitelé vzhledem k postupně se snižujícímu počtu žáků ve školách operovat, neumožňuje finančně motivovat ty nejlepší z nich.

Učitelství je profese s poměrně plochou kariérní křivkou. V podstatě lze dnes kariéru učitele charakterizovat parafrází legendární hlášky z filmu Vrchní prchni: „Vyučil jsem se knihkupcem, začal jsem pracovat jako knihkupec a stále pracuji jako knihkupec.“, která by mohla znít např. takto: „Začal jsem učit diskriminant, učím diskriminant, a jestli všechno dobře půjde, budu učit diskriminant až do důchodu.“ Ne že by ve školství možnosti k postupu nebyly, ale jak funkčních, tak specializačních pozic je pouze omezený počet a pozice předsedy předmětové komise je pro učitele v mnoha případech spíše trestem, než aby ji kantor vnímal jako ocenění svých schopností. A ani odchod do inspekce není tím pravým ořechovým, že…

Přesto ve sborovnách sedí kolegové, kteří díky svým znalostem, profesním a osobnostním kvalitám hrají ve škole nenahraditelnou roli. Jsou to lidé různých aprobací a nejrůznějšího věku, kteří mají jedno společné: jsou to vynikající učitelé, jejich žáci dosahují dlouhodobě výborných výsledků, učitelé, kteří aktivně předávají své zkušenosti kolegům, mnohdy se angažují jako lektoři, publikují či přednáší. Současný systém nejenže nedává možnost dostatečně finančně postihnout jejich nadstandardní přínos pro školu, ale ani nevytváří aktivně prostor pro to, aby tito učitelé své profesní know-how předávali ostatním a posloužili tak k růstu kvality ve školství jako celku. Ano, správně namítáte – vždyť mohou mít osobní hodnocení, existují odměny. Ale ruku na srdce – jak jste na tom na svých školách s osobním hodnocením a odměnami? Na mnohých školách prostě na takové zbytečnosti není a všichni jsou rádi, že zbývá na tarify. A důsledek? Školy mohou přijít právě o ty učitele, o které by přicházet neměly. Systém přichází o výborné učitele, na jejichž přípravu vynaložil nemalé prostředky, o učitele, kteří jsou ve své práci úspěšní a kteří ji v naprosté většině dělají hrozně moc rádi.

Jak z toho ven? Položme si pro začátek jednoduchou otázku: Skutečně je školství natolik odlišným odvětvím od profesí a povolání, v nichž se hodnotí kvalita odvedené práce a prokazatelné výsledky a v nichž platí zásada „za stejnou práci stejná odměna“? Jsem si vědom toho, na jak tenký led se pouštím, vždyť na otázkách posouzení kvality práce učitele a jeho přínosu pro školu si vylámalo zuby již několik generací akademiků a nejsou se na tom stejně dlouhou dobu schopni shodnout ani sami učitelé. Stejně tak obtížně budeme odpovídat na to, co je možné pokládat za výborné výsledky učitele elitního gymnázia v Praze a co je jimi v případě učitele na 1. stupni základní školy v Jirkově. Za pozornost ale stojí, že když se na stejnou otázku zeptáme dětí a rodičů, ti bez problému dokážou říct, který učitel „je dobrý“ a který ne. Umí také popsat, proč si to myslí. Problém je v tom, že pracovat s pocity při rozhodování v tak citlivé oblasti, jakou bezesporu stanovení platu je, není dost dobře možné.

Nebo to tak není? Jak vlastně stanovujeme plat dnes? No přece na to existují pravidla, odpovíte. Máme platovou tabulku, katalog prací, školy mají své interní směrnice ke stanovení výše nenárokové složky platu, je stanoveno, za co je možné přiznat mimořádnou odměnu, atd. Troufám si tvrdit, že platová tabulka je dnes v personální práci ve škole spíše brzdou než pomocí stejně jako léta uplatňovaný systém tzv. věkového automatu. Posuďte sami: Rozdíl v tarifním platu učitele s vysokou kvalifikací, absolventem specializačního studia s praxí 15 let, který je zařazen do 13. platové třídy, a nekvalifikovaného učitele zařazeného do 11. platové třídy se stejně dlouhou praxí je nižší než 10 %. Myslíte si, že takový rozdíl odpovídajícím způsobem odráží rozdíl v náročnosti práce obou učitelů popsaný katalogem prací? A na druhou stranu: je správné, aby rozdíl v tarifním platu učitele s praxí 6 let a učitele vykonávajícího stejnou práci o 20 let déle byl skoro 25 %? Věkový automat tak nějak předpokládá, že čím déle učím, tím lépe to dělám. Tento princip je obhajitelný možná na začátku profesní dráhy, kdy začínající učitel sbírá zkušenosti, ale nikdo mne nepřesvědčí o tom, že jeho plošné využití je správné.

První nástup do školy a začátky v roli učitele za katedrou prožívají asi všichni učitelé stejně a postupují mnohdy bez většího zájmu vedení školy i uvádějícího učitele metodou pokus – omyl. Bylo by víc než troufalé tvrdit, že si za tyto počáteční experimenty na dětech zaslouží stejnou odměnu jako zkušenější kolegové. Ve chvíli, kdy jim ale přestane veškerý volný čas zabírat psaní příprav a začnou se trochu rozhlížet a vnímat, co se okolo děje, často se ptají, proč za stejnou práci berou různé peníze. Je to jistě legitimní otázka. Vybavuje se mi z té doby poučení od kolegy, který mi vysvětlil, že ke slušné výplatě se dá ve školství jen „prostárnout“. Přiznávám, že i nyní, kdy mám do důchodu výrazně blíž než k době, kdy jsem učit začínal, mi funkce věkového automatu do jisté míry stále uniká. Dnes to možná v pozici ředitele vidím ještě zřetelněji a vnímám to citlivěji než dříve. Celý systém totiž kolabuje ve chvíli, kdy v něm chybí peníze a na osobní hodnocení a odměny pro ty výborné se nedostává…

Nestálo by za to změnit systém a místo automatického postupu vztaženého k délce praxe zavést systém navázaný na kvalitu práce učitele a jeho přínos pro školu, resp. pro školství? Anebo se budeme i dál tvářit, že učitel zraje jako víno a čím je starší, tím je lepší?

Jiří Kuhn

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz