archiv
Učitelské noviny č. 28/2013
tisk článku

PROSPĚLA PRÁCE SNĚMOVNÍHO ŠKOLSKÉHO VÝBORU ČESKÉMU ŠKOLSTVÍ?

Od úterý 20. srpna 2013 máme jasno. V odpoledních hodinách zákonodárci odhlasovali rozpuštění poslanecké sněmovny. Čekají nás předčasné volby. Zbývalo něco málo přes půl roku, aby mohli poslanci uzavřít volební období a zvážit, co v něm dokázali. O ohlédnutí za více než třemi lety jsme požádali předsedkyni školského výboru ANNU PUTNOVOU (TOP 09).

  

Na co může být váš výbor pyšný?

Rozdělila bych to na dvě části. Na to, co jsme pomohli realizovat, a na to, čemu jsme pomohli zabránit. Asi nejvíc jsem pyšná na to, že se nám společnými silami podařilo prosadit novelu vysokoškolského zákona, která upravuje podmínky pro rodičovství vysokoškoláků. Zpočátku se zdálo, že to bude snadná věc, ale v průběhu politického vyjednávání se měnila v tvrdý oříšek, s kterým chtěly některé strany obchodovat. Naštěstí jsme situaci ustáli a prosadili novelu v podobě, jak byla opravdu míněna. Šlo o to, že pokud studentky přerušily studium z důvodu těhotenství nebo mateřské dovolené a vrátily se do školy po delším období péče o dítě, měly studium zpoplatněné. Chtěli jsme jim umožnit mateřství bez obavy z toho, že pak by pak musely za studium platit. Nynější podoba zákona má nejen finanční, ale také deklaratorní polohu. Je symbolem toho, že mít dítě na vysoké škole je stejně dobrá životní strategie jako stát se matkou v době, kdy je člověk zaměstnaný. To je dobře připomenout.

Po mnoha jednáních se nám podařilo prosadit novelu zákona o pedagogických pracovnících, která umožňuje pedagogům lepší vzdělávací proceduru. Především dává větší prostor pro jejich vzdělávání pedagogickým fakultám. Zabránili jsme tomu, aby soukromé firmy, které nemají vždy potřebnou erudici a zázemí, se staly hlavním zdrojem pro další vzdělávání učitelů.

Za velký úspěch považujeme vítězný souboj s exministrem Dobešem, který navrhoval v novele školského zákona rušení školských rad. Proti tomu jsme se napříč politickým spektrem velmi ostře postavili a dosáhli jsme toho, že školské rady zůstaly součástí rozhodovacího systému v regionálním školství.

Některé školy ale upozorňovaly na disproporci mezi pravomocemi a odpovědností školských rad.

Podstatné je, že rodiče by měli být více než dosud vtaženi do dění ve škole, že by měli být zainteresováni na vzdělávání vlastních dětí. Ve chvíli, kdy jsme bojovali o udržení povinné školské rady, nám už bohužel nezbýval prostor pro další vyjednávání. To možná čeká až nový školský výbor.

Pokud zůstanu v oblasti regionálního školství, musím se zmínit o společné části státních maturit. Výsledná podoba je sice kompromisní a dočasná, nicméně shodu jsme našli. I když se část poslanců snažila společnou část maturit zrušit a ponechat pouze tu školní, podařilo se nám ji zachovat. Jsem přesvědčená, že společná část státních maturit jako forma testování znalostí středoškoláků má svůj význam. Považuji ji za jasnou zprávu ředitelům, že přijímat do střední školy děti, které nemají studijní předpoklady, bude do budoucna problematické. Podle mého názoru by měla být společná část maturit diferencovanější než dnes.

Jsem pro jednoúrovňovou státní maturitu, která bude obsahovat odstupňované prvky náročnosti. Měla by umožnit talentovaným dětem, aby i v rámci učebního oboru v některém předmětu vynikly a měly výsledky srovnatelné s gymnazisty. Jednotná by měla být proto, aby dokázala porovnat mezi sebou všechny typy škol. Odborníci tvrdí, že to je reálné. Věřím, že i v učňovských oborech jsou dobří matematici, kteří by měli dostat šanci. Ale tenhle úkol už budou také řešit poslanci v dalším volebním období. Pokud budu mezi nimi, budu se snažit prosadit, aby se maturita neskládala jen ze dvou, ale ze tří předmětů. Nynější dva – český a cizí jazyk, nebo matematika – jsou pro vysoké školy naprosto nevyužitelné. Kolika oborům stačí tyto výsledky, aby posoudily, zda mohou studenta přijmout?

Schválili jsme také novelu zákona o podpoře výzkumu, v níž jsme se sjednotili na transparentnější podobě kontrolních zpráv z technologické a grantové agentury. Myslím, že z výčtu je vidět, že jsme opravdu nezaháleli.

Čemu jste dokázali zabránit?

Například jsme se zasadili o to, aby nebyl přijat návrh na financování regionálního školství, který by zcela jistě vedl k likvidaci malých škol. Díky tomu, že jsme se včas postavili ostře proti, se do sněmovny jako oficiální tisk ani nedostal. Tohle volební období bylo poměrně náročné. Zejména za pana ministra Dobeše jsme byli konfrontováni s řadou výbušných nápadů, které bylo třeba uvádět do reality.

V čem naopak cítíte dluh?

Jsem velmi zklamaná, že se za tři a půl roku nepovedlo ani připravit ani podat návrh zákona o finanční pomoci vysokoškolákům. Je to neodpustitelné selhání ministrů školství, kteří měli MŠMT ve své pravomoci. Řadíme se tím mezi země, které z vysokoškoláků – dospělých lidí – dělají děti závislé na rodičích. Bráníme jejich osamostatnění, odpovědnějšímu chování. V konečném výsledku je vlastně tlačíme do takového životního stylu, jaký bychom si pro budoucí společnost rozhodně nepřáli.

Měl zákon zahrnovat jen různá stipendia, nebo i školné?

To jsou dvě na sobě nezávislé úpravy. Pokud není možné společensky prosadit spoluúčast studentů, nelze obojí spojovat. Každopádně je však zapotřebí dát mladým lidem šanci hospodařit se svými penězi jako dospělí lidé. Rozhodovat se sami za sebe, nebýt závislí na rodičích. Jestliže chceme být moderní dynamickou zemí, musíme vychovávat dynamické mladé lidi, kteří dokážou stát na vlastních nohou.

Dluh znamená i to, že se nepodařilo předložit sněmovně novelu vysokoškolského zákona. Od začátku měla zpoždění, které se s příchodem pana ministra Fialy ještě prohloubilo. Dnes je komplexní novela v připomínkovém řízení, ale sněmovně předložena není.

Resty po nás skutečně zůstávají. Na druhou stranu si myslím, že jakkoli jsme spolu ve školském výboru v řadě případů nesouhlasili, byli jsme schopni a ochotni konstruktivně jednat. Jsem vděčná i těm kolegům, kteří přinášeli kritická stanoviska. Jestliže tak činili s dobrým úmyslem, posouvali diskuzi dál, nasvětlovali problém z jiného úhlu. Velký kus práce udělal zejména podvýbor pro regionální školství. Zasadil se například o normu týkající se pedagogických pracovníků, pořádal odborné semináře. Vyzdvihnout je třeba také práci, která sice neměla legislativní podobu, ale přinesla do sněmovny významné téma – například navýšení hodin tělesné výchovy ve školách, zdravý životní styl.

Sněmovna se rozpustila. Co bude s připravenými dokumenty?

Skončí. Pokud o nich bude chtít nová sněmovna jednat, musí začít opět od začátku. Tento osud bohužel zasáhne už podaný poslanecký návrh novely školského zákona, která upravuje podmínky pro práci Českých škol bez hranic. Předkládala ji TOP 09, podpis připojili zástupci ODS, ČSSD a LIDEM. K devíti těmto školám, které jsou ve světě, se přidružují ještě další. Jejich cílem je výchova česky mluvící mladé generace, která vyrůstá v zahraničí, aby zůstala ve spojení s naším jazykem i kulturou. Jejich žáci jsou vlastně malými ambasadory, kteří ve svém okolí dělají České republice obrovskou osvětu. Dnes jsou tyto školy financovány ze soukromých i veřejných zdrojů, ale nemohou se na ně spolehnout. Nemohou si nic dopředu naplánovat. Letos jsme navštívili českou školu v Londýně, která má asi 200 žáků. Učí se v kostele na okraji Londýna, a protože už se nevejdou do jeho obslužných místností, půjčili jim kryptu. Vskutku český školský underground, ale děti tam chodí nesmírně rády. Jen si představte, co musí učitelé dokázat, aby děti chodily za těchto podmínek rády do sobotní školy. Odtud můžeme čerpat inspiraci. Šlo nám o to zajistit předvídatelné podmínky pro existenci Českých škol bez hranic. Dát jim možnost, aby byly zapsány v českém rejstříku škol. Tuto situaci je třeba urychleně řešit. Ministerstvo školství připravuje nějaké podklady, ale už je připravuje dvacet let, protože je to podle nich příliš náročná záležitost. Tak jsme jim dokázali, že to sice náročné je, ale dá se to zvládnout. Podle mého názoru není možné tuto problematiku odsunout. Věřím, že se k předloze nová sněmovna vrátí a vytvoří smysluplnou normu, která bude České školy bez hranic podporovat.

V průběhu volebního období jste byli v kontaktu se dvěma ministry školství. V čem se spolupráce lišila?

Komunikace s Josefem Dobešem byla velmi omezená. Petr Fiala byl mnohem komunikativnější, ale výsledky, které jsme od něho očekávali, se nedostavily. Nemáme novelu vysokoškolského zákona ani zajištěnou finanční pomoc studentům, státní maturita je v kompromisní a provizorní podobě. Nezbývá mi než hodnotit toto období jako to, v němž ministerstvo školství přešlapovalo. Nepouštělo se do ničeho, kde by mohlo narazit. Obávám se, že s takovým přístupem nebude české školství motorem, který by mohl společnost rozhýbat.

Docházelo ve výboru k velkým třenicím mezi poslanci různých stran v okamžiku, kdy zastávali rozdílná stanoviska?

Jednali jsme o řadě výbušných témat, jedním z nich bylo využívání evropských fondů. Zažila jsem několik teatrálních scén. I to k naší práci patří. V opravdu závažných tématech, jako bylo například financování regionálního školství, tam jsme se nakonec dokázali shodnout. Častěji jsme se však dostávali do konfliktu se samotným ministerstvem školství. Napříč politickým spektrem jsme se od něj v řadě případů názorově odkláněli. Zrovna u zmíněných evropských fondů.

Zůstala jste děkankou vysoké školy, bylo náročné obě pozice skloubit?

Bylo, to přiznávám. S každým zapnutím počítače jsem se obávala, aby nepřišla nějaká špatná zpráva. Naštěstí se tak nestalo. Byla jsem velmi věčná za fakultní zkušenost, kterou jsem mohla do práce ve sněmovně promítat. Bez ní by bylo obtížné vést schůze školského výboru. Snažila jsem se obojí zvládat co nejlépe. Ale přiznávám, že když mi funkční období na fakultě skončilo a odpovědnost jsem předala nástupci, byl to osvobozující pocit.

Jaroslava Štefflová

 

Anna Putnová

je absolventkou Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity, pracuje na Podnikatelské fakultě VUT v Brně. V roce 2009 se stala lídrem kandidátky TOP 09 v Jihomoravském kraji. V květnu 2010 byla zvolena do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, v červenci téhož roku se stala předsedkyní Výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu.

Profesní aktivity

●  1995 – 1998 zakládající členka Asociace podnikatelek a manažerek

●  1995 – doposud členka výboru Společnosti pro etiku v ekonomii

●  1996 – 1997 členka EBEN (Europena Business Ethics Network)

●  1996 – 1999 členka ARARE (mezinárodní skupina proti rasismu)

●  1998 – doposud čestná předsedkyně Moravské asociace podnikatelek a manažerek

●  2002 – 2004 členka „Týmu expertů“ Ekonomické komise OSN pro podnikání žen

●  2006 – doposud lektorka v manažerských kurzech MBA

●  2007 – doposud členka redakční rady Journal of Global Business and Technology

●  2007 – doposud členka týmu Regionální inovační strategie Brno

●  2008 – doposud členka pracovní skupiny pro přípravu ISO 26 000

●  2008 – 2012 děkanka FP VUT v Brně

●          příležitostná lektorka Charity a Nadace za důstojné stáří

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
dekra_125x125-s.jpg
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz