archiv
Učitelské noviny č. 27/2013
tisk článku

Jistota z Pandořiny skříňky

Za pár dní se zase dočasně vylidněné školy zaplní a začnou se připravovat na nejistý nový školní rok. Za jeho nejistotou je otázka řízení a financování – kvůli vládním peripetiím je obé na vodě. Nejistý termín (a pochopitelně i výsledek) předčasných voleb by nás s trochou zdravého fatalismu nemusel tolik trápit, jestli se ale nestihne schválit státní rozpočet, nebude školství (podobně jako další rezorty) vědět, s kolika penězi může počítat, jestli to bude lepší než loni a hlavně – bude se moci počítat s projekty krytými mimo jiné z peněz Evropského sociálního fondu? To jsou otázky, na které budeme snad znát odpovědi v horizontu několika týdnů.

Jsou ale školy, jejichž pedagogové znají svoji nepříjemnou jistotu minimálně už od přípravného týdne. Jedná se o školy, jejichž ředitelům nezbylo nic jiného, než sáhnout po možnosti, kterou jako pověstnou Pandořinu skříňku otevřeli ministři Nečasovy vlády ještě v době, kdy v ní byli Josef Dobeš (tehdy za VV), zodpovědný za školství, a zejména Jaroslav Drábek (TOP 09), který řídil ministerstvo práce a sociálních věcí.

Tou Pandořinou skříňkou bylo odbourání určité výhody pro pedagogy – a to výhody nárokového růstu platu v souvislosti s „odslouženými“ lety. Místo toho se tarify staly „plovoucími“. Je dneska skoro směšné zopakovat si argumentaci tehdejších vrcholných politiků, kteří tvrdili, že je to všechno ve prospěch učitelů a že tak dávají ředitelům možnost zaplatit podstatně víc těm mladým, kteří by v původním systému na vyšší platy nedosáhli.

Není to pravda – teoreticky přece bylo možné jít výrazně nad obvyklých pět deset procent osobního ohodnocení a skutečně dobrého mladého učitele tak dostat i nad příjem učitelů zkušených. Pokud bych na to ale měl peníze, řekne bezesporu každý z ředitelů škol závislých na normativním rozpočtu dnes tvořeného krajskými normativy s tím, že je kraj vázán množstvím peněz, které dostane od státu. Byl to čistě zastírací manévr připravující prostor pro asociální řešení snižování objemu finančních prostředků na platy ve školství. Pro stav, který zase není tak neobvyklý, kdy ředitelé mají problém pokrýt „nárokové“ tarifní platy a už jim nezbývají peníze na diferenciaci obměňování podle kvality.

Zatímco předchozí systém předpokládal, že se tato diferenciace vyřeší posunem těch lepších dopředu díky osobnímu ohodnocení a díky mimořádným odměnám, systém nový umožňuje řešení krokem zpět – „odměněný zůstane na svém“ a ostatní budou brát méně. Nemyslím si, že by se dala tato změna označit jako změna k lepšímu a že by z ní mohli být pedagogové nadšeni. Konečně, zajímavé je, že v konkrétním případě, který v současném čísle UN mapujeme, nikdo neřekl, že je to řešení dobré. Maximálně dotazovaní konstatovali, že je to řešení možné. Bohužel.

Jako téměř všechno i odsouzení tohoto legislativního řešení může být ale zpochybněno. Toto zpochybnění mají v ruce politici a vládní ekonomové. Pokud by si vzpomněli na vzletná slova o významu vzdělání, která se najdou mezi všemi předvolebními sliby a skoro v každém vládním prohlášení, pokud by reálně spočítali finanční náklady nezbytné na naplnění těchto slov (a to už ani nechci připomínat „fousaté“ sliby 130 % průměrného platu ve státu a 6 % HDP), pak by se dokonce daly plovoucí tarify přivítat. Protože se ale tomuto ideálnímu stavu (a zase připojme – bohužel) neblížíme ani náhodou, pak nezbývá než vnímat tuto změnu, s jejímiž dopady se nyní musí některé školy potýkat a které dalším školám hrozí snižováním příjmů pedagogů, jako podraz.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/albert_390x60px_new.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz