archiv
Učitelské noviny č. 26/2013
tisk článku

JE TO JEN STRACH O MÍSTA?

Lítý boj se vede už několik let. Odstartoval ho rozsudek štrasburského soudu z roku 2007. Ten rozhodl, že několik ostravských Romů bylo zařazeno do zvláštních škol, ačkoliv nebyli mentálně retardovaní. Tím byli diskriminováni. Navržené řešení bylo náramně jednoduché – přesuňme všechny žáky zvláštních škol (tehdy již ovšem základních škol praktických – ZŠP) do škol běžných. A ještě se ušetří, protože v ZŠP je ze zákona ve třídě málo dětí a učitelé jsou speciálními pedagogy, takže mívají vyšší plat, což je drahé. Jak chytré. Že je to likvidace těch, kteří pro svoje rozumové omezení nikdy nároky běžné školy nezvládnou? Tak tento pohled je politicky nepřijatelný. Politika nad odbornost…

Tato představa byla zformulována do Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou v roce 2011 přijala vláda za svou. Ministerstvo školství zareagovalo vytvořením akčního plánu opatření k výkonu příslušného rozsudku. Z jeho znění je zřejmé, že se na formulaci plánu podíleli i dominantní autoři Strategie. Silná lobby neziskových organizací, které na pomoc zejména romské komunitě čerpají nemalé státní a evropské dotace, zaštítěna právě rozsudkem štrasburského soudu, intenzivně tlačila na představitele ministerstva školství, aby se změnila legislativa.

Jako výsledek tohoto formálního i neformálního vlivu se výrazně zpřísnily podmínky pro zařazování zejména romských (ale bohužel nejen) žáků do ZŠP. Tamější učitelé už několik let žijí v nepříjemné atmosféře. Postupně se dozvídají, že svým žákům poskytují méně kvalitní vzdělání, že kvůli tomu se jejich absolventi neuplatní na trhu práce, že kvůli škole na jeho požadavky nejsou dostatečně připraveni. Důvodem prý nejsou limity ve schopnostech, ale obsah vzdělávání. A když se proti těmto argumentům kantoři ozvou, uslyší, že je to jen proto, že se bojí o svá místa.

Konečně, nedávno v jednom rozhovoru řekl ombudsman Pavel Varvařovský doslova o lidech ze základních škol praktických: „Mají strach: vezmou nám děti a rozstrkají je do běžných škol, ředitel už nebude ředitelem, ale jen učitelem, možná ani to ne.“ Pominu urážlivost tohoto přehlíživého vyjádření – vůbec se ale nepřipouští, že by výhrady většiny speciálních pedagogů (nejen ze ZŠP) a také řady pedagogů „běžných“ základních škol měly svůj základ v zhodnocení prosazovaného trendu z odborného hlediska, z každodenní znalosti možností a mentálních mantinelů žáků těchto škol.

Asi nikdo by nezpochybnil potřebnost co nejranější socializační péče o tyto děti. Tudy vede evoluční cesta k alespoň částečnému řešení otázky zvyšování vzdělání v romské komunitě. Ale revoluční řešení, tedy přesunutí Romů do běžných škol, prostě nebere v úvahu jejich aktuální možnosti. Znamená prohloubení vzdělanostních problémů v této komunitě (prostě část z nich do školy chodit přestane) i odepsání několika generací mentálně postižených dětí většinové populace, které se dva cizí jazyky nebo abstraktní matematiku nenaučí a absence pracovních dovedností pro ně bude z hlediska dalšího uplatnění limitující.

Jen člověk, který nevidí, neslyší a nemyslí, se může divit tomu, že se stále častěji objevují velmi ostrá vystoupení různých politiků proti přehlížení skutečnosti, že se s romskou komunitou spojuje i vysoký výskyt kriminality. Proti sociálním nákladům, které je nezbytné vydávat, proti strachu, který se ve většinové populaci stále rychleji šíří. Proti doslova lžím, které někdy ve prospěch své argumentace zastánci rychlých změn pronášejí. Poslední dobou se v tomto smyslu vyjádřili senátoři Jaroslav Doubrava nebo Jaroslav Zeman, poslanec Otto Chaloupka, ekonom Pavel Kohout, podnikatel a krajský politik Jiří Zelenka… 40 % žáků se v anketě vyjádří, že by se přidali k protiromskému pochodu, a třetina říká, že by s Romem nekamarádila. Není to náhodou důsledek naprosto necitlivé a jednostranně vedené „proromské“ politiky?

Vzdělání. Ano, to by skutečně mohlo pomoci. Ovšem je přitom nutné nesnižovat význam speciálněpedagogické odbornosti. Co si ale myslet o tvrzení, že problém vyřeší přítomnost jednoho či dvou „bývalých učitelů ze zvlášťky“ v každé škole – a kdyby to nestačilo, tak se prostě speciální pedagogové vytvoří nějakým rychlokurzem? A pokud přijmeme názor, že je existence ZŠP a speciálního vzdělávání lehce mentálně postižených i politickou otázkou, pak je třeba kvitovat aktivitu některých poslanců (poslankyň) a senátorů (senátorek), díky které musí autoři Strategie se skřípěním zubů vzít na vědomí i odborné názory a ve svých vizích se ZŠP počítat.

Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
feuerstein_125x125.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz