archiv
Učitelské noviny č. 24/2013
tisk článku

ŠTĚSTÍ ROŽNOVSKÉ SEDMIKRÁSKY

Jsou školy, které vyletí vzhůru jako kometa, ale zhasnou rychle jako létavice. Těch, které vydrží zářit stejně jako před lety, není tolik, jak bychom si přáli. Bylo to někdy v polovině 90. let, když na jednom ze setkání PAU líčila skupina učitelů v čele se svou ředitelkou, jak pracuje základní škola, kterou nedávno založili. Byly to postupy a aktivity zajímavé, v té době příliš často nevídané. Tohle si může dovolit jen soukromá škola, záviděli šeptmo někteří učitelé. Kolikrát mne napadlo, jak se škole asi daří dneska. Ustála klesající demografickou křivku? Nedávno jsem na internetu listovala webovými stránkami města Rožnov pod Radhoštěm – a byla tam. Sedmikráska, o. p. s.

  

Už ne v těsném sousedství základní umělecké školy jako tenkrát. Přestěhovala se přes řeku, kde si pronajímá prostory městské základní školy Pod Skalkou. Taky se rozrostla. Z prvostupňové je plně organizovaná. Letos slaví Soukromá základní škola Sedmikráska v Rožnově pod Radhoštěm dvacáté narozeniny.

Vzpomínka na začátky

„Na začátku jsme měli 60 žáků. Dnes jich je 132 a brzy nás bude 140,“ říká ředitel školy PAVEL SUMEC. V Sedmikrásce začal pracovat v roce 1994 jako učitel. „Učil jsem teprve tři roky, pořádně jsem nevěděl, do čeho jdu. Ale doba byla příznivá vyzkoušet něco nového, něco, co nás na Ostravské univerzitě neučili. Bylo to pro mne tak trochu dobrodružství, výzva, když jsme se s kamarádem pro tuhle školu rozhodli.“

Do té doby působil v Hranicích, na prvním stupni ZŠ na Šromotově náměstí.

„Ale na předchozím působišti jsem se rozhodně necítil spoutaný. Zkoušel jsem například pilotně hodnotit žáky slovně, a to tehdy opravdu nebylo rozšířené. Tady na Sedmikrásce už se slovně hodnotilo. Novinkou pro mne byla možnost skutečně individuálního přístupu, protože ve třídách bylo deset čtrnáct dětí.“

Po třech letech se rozhodl vydat do světa – učil v Rumunsku, pak chvíli v pražské soukromé Škole hrou v Břevnově. Nakonec se do Sedmikrásky vrátil, v roce 2000 se zúčastnil konkurzu na místo ředitele a uspěl. „Věděl jsem, že mám být tam, kde mám rodinu, přátele, kořeny.“

Dnešní Sedmikráska

Třídy s nízkým počtem žáků si škola drží dodnes. Víc než 16 jich v žádné není. Ještě jsem se ale nesetkala s tím, že by škola tak důsledně dbala také na složení každé třídy. Aby v ní byl vyrovnaný počet děvčat a chlapců, aby v každé byly dvě tři děti s hendikepem. Zájem rodičů stále převyšuje nabídku. K zápisu obvykle přijde 25–27 dětí.

„Přednost dostanou ty, jejichž sourozenci už naši školu navštěvují,“ vysvětluje ředitel. „A potom děti našich zaměstnanců. Je to jeden z mála jejich benefitů.“

Školné je 1100 Kč měsíčně, sourozenci platí 900 Kč. Sociálně slabším rodinám nebo rodinám, které se dostanou do úzkých třeba tím, že otec přijde o práci, škola sleví – na 700, 500 i 300 Kč měsíčně.

„Snažíme se nepřekročit platební sílu města. Chceme být školou s pestrým složením žáků ze všech společenských tříd, ne školou pro vyvolené. Ale nájem stejně jako energie, teplo, vodu, veškerý provoz školy hradit musíme. Na platy nesmí jít ze školného ani koruna. To málokdo ví.“

Do Sedmikrásky chodí nejen děti z Rožnova, ale i z Horní Bečvy, Frenštátska, od Valašského Meziříčí… „Základem naší školy vždycky byl a doufám, že i bude, výjimečný kolektiv pracovníků. Je to malý zázrak, štěstí, protože ti lidé jsou srdce školy. Můžete mít sebelépe připravený ŠVP, perfektně naformulovaný školní řád, ale bez kantorů dobrou školu neuděláte.“

Přežít kritické období nejslabších populačních ročníků se škole podařilo díky sponzorům, ale také díky úspěšným grantům. Jeden z nich jim například umožnil přijmout asistenty pedagoga. „Jen škoda, že se se vším pojí tak náročná administrativa. Pro školy to znamená velkou zátěž. Kdybychom neměli na dohodu zaměstnanou vynikající projektovou manažerku, která dotahuje papírově naše nápady do konce, byli bychom na tom hůř.“

Na učitelích škola stojí

Moc jich prý odtud neodešlo a když, tak většinou mladé ženy na mateřskou dovolenou. Mimochodem – průměrný věk sboru je 40 let. Lidé spolu zvolna stárnou, ale především společně nabírají zkušenosti. Vzít si nového člověka, byť jen na záskok, je náročný úkol. Znáte to, kolikrát stačí jediný, aby rozvrátil sehraný kolektiv.

„Zatím se nám to nestalo,“ tvrdí P. Sumec. „Děláme běžné výběrové pohovory, například teď sháníme učitele dějepisu, už se nám přihlásily tři adeptky. Tradiční rozhovor nám ale nestačí. Uchazeče o místo necháváme odučit pár hodin, zorganizovat nějaký projektík. Jdeme se na ně se zástupkyní podívat a teprve pak vybereme.“

Symbióza prospěšná oběma stranám

Nebývá všude zvykem, aby spolu dvě školy pod jednou střechou, každá se svým vedením, slušně vycházely. Sedmikráska a ZŠ Pod Skalkou mají sice každá svůj vchod, ale soukromá škola může po dohodě využívat hřiště, tělocvičnu, školní jídelnu a školní kuchyňku městské školy.

„Uvažujeme s paní ředitelkou také o společných projektech,“ líčí záměry P. Sumec. „Chceme se společně postarat o zeleň v okolí školy – udělat kompost, motýlí louku, broukoviště, pozemek s bylinkami, další s květinami. Už teď si vyměňujeme vyučující španělštiny. Rodilá mluvčí z Venezuely, která u nás učí, vymyslela spolu s učitelkou ‚z Podskalky‘, že se žáci 7. třídy budou při některých hodinách španělštiny potkávat, navzájem poznávat různé způsoby vedení vyučovací hodiny. Proč na sebe mají dvě sousední školy útočit ostrými lokty? Ano, každá škola v Rožnově bojuje o své žáky a přízeň rodičů, s tím nic nenaděláte. V žádném případě se však vůči ostatním základním školám nechceme vymezovat. Naším cílem je dělat co nejlíp to, co umíme – a to pak prezentovat na veřejnosti.“

Je ŠVP na překážku?

Nebylo možné se nezeptat – jak se vešla škola s léty propracovanou koncepcí do rámce RVP ZV?

„Práce to samozřejmě byla, ale kde ne!“ konstatuje Pavel Sumec. „Nevycházeli jsme z cizích mustrů, snažili jsme se všechno vytvořit sami. Jistěže nebylo všechno dokonalé, ale člověk pořád na ŠVP něco hledá, mění, inspiruje se.“

Druhý cizí jazyk, španělštinu, mají v Sedmikrásce už dnes téměř všichni žáci. Jen integrovaným, kteří mají problém s českým jazykem a angličtinou, nabízí ŠVP volitelný předmět Práce s textem. Zahrnuje nejen porozumění textu, ale také vyhledávání, zpracovávání, prezentaci.

„Další cizí jazyk jim nenutíme, nedoporučuje to školní psycholog, ani poradenské zařízení. Teď jim tedy zařadíme do rozvrhu hodiny anglické konverzace. Ale bude to velký problém hlavně po organizační stránce.“

Škola plná aktivit

Právě nespočet nápadů a akcí, které škola pořádala ať už v rámci výuky, nebo mimo ni, přitahoval pozornost už před lety. A zaujme i dneska.

„Je to jedna z možností, jak pozvednout klima školy,“ vysvětluje Pavel Sumec. „Jak dětem ukázat, že s nimi nechceme být jen nad učebnicí.“

Nedávno se vrátili z tradiční letní školy v přírodě, jejíž program chystají učitelé minimálně 14 dní. Celá škola najednou vyjela do Protivanova, bývalého vojenského prostoru kousek od Boskovic.

„Potřebujeme lesy, rybník, staré chatky. Jsme mimo civilizaci, uprostřed přírody a tolik to nestojí.“

Dřív byly školy v přírodě prezentovány jako ozdravný pobyt zejména pro děti z oblastí postižených nečistým ovzduším. Ale co dává dětem z rekreační oblasti?

„Praktické zkušenosti, ke kterým by se některé hned tak nedostaly. Pro někoho je novinkou už samotná sebeobsluha. Děti si musejí hlídat denní režim, setkávají se s kamarády napříč ročníky, učí se s nimi komunikovat.

Dvouhodinové až tříhodinové hry, které pro ně připravujeme, jsou poměrně náročné, už dodržování pravidel není snadné. Při plnění úkolů na stanovištích navíc musejí použít znalosti, které v průběhu roku získaly. Prvouka, vlastivěda, zeměpis, fyzika, historie, přírodověda, zdravověda – všechno zúročí. Některé děti jedou poprvé autobusem, někdo si na sebe vezme poprvé pláštěnku, protože když jsou doma a prší, nikam se nejde.“

Na kterou aktivitu jste nejvíc pyšný?

„Možná na ročníkové práce, které dělají žáci 5. a 9. třídy. Říkáme jim malé diplomové. Na podzim se děti se svými ‚tutory‘, tedy učiteli, domluví na tématech, která budou zpracovávat. Práce mohou být výtvarné, řemeslné, fyzikální, matematické, měřící, jazykové, prostě různé. Ke konci školního roku je pak prezentují s velkou slávou před spolužáky a rodiči. Celoroční úkol dostávají i ostatní žáci 2. stupně, ale je to spíš příprava na to, co je na konci devítky čeká. Šestka má například vypracovat referát se všemi formálními aspekty, sedmička něco porovnává, osmička zase řeší jiný problém.“

Také prostřednictvím těchto prací vtahuje škola do svých aktivit i rodiče.

„Když se například Anička rozhodne, že si postaví pec, aby v ní mohla vypálit keramiku, tatínek jí pomůže minimálně vykopat v zemi jámu.“

Závěrečná tečka

Když procházíte školou, dýchá na vás pohoda. Žádné extra nákladné vybavení. Ano, kvalitní stoly a židle, počítačová učebna, interaktivní tabule. Nápaditá výzdoba, kterou mohli vyrobit žáci stejně jako učitelé, navíc může sloužit jako doplňující učební pomůcka. Nikdo se nemračí, ani teenageři nemají nasazený na tváři blazeovaný nadhled. Zdá se, že tu je lidem spolu dobře.

„Nevybíráme si do sboru lidi se stejnou krevní skupinou, stejnými názory a stejným kulturním přehledem,“ říkal před chvílí ředitel. „Škola je přece o komunikaci, otevřenosti, o vědomí, že všichni pracujeme na naplnění stejného cíle – ale dojít k němu můžeme různými cestami.“

Jestli právě tohle nebude ono štěstí Sedmikrásky.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz