archiv
Učitelské noviny č. 23/2013
tisk článku

PRVNÍ DÁMA PŘEDŠKOLNÍ PEDAGOGIKY

Mateřské školy jako by žily ve stínu. Mluvit se o nich obvykle začne, až když se jich dotknou problémy. Hodně dětí, málo dětí, nedostatek kapacit, zbytečně mnoho volných míst… Nakonec si se vším poradí. Co jim taky zbývá. Neprávem přehlížené, tvořivé, pracovité, ambiciózní. V naprosté většině neustále připravené dokazovat, že jsou nejen předstupněm, ale základním kamenem vzdělávání. Kdybychom se porozhlédli po světě, zjistili bychom, že naše předškolní výchova patří už dlouho k těm nejuznávanějším, nejpropracovanějším. I když by to asi nepřiznala, velkou zásluhu na tom má doc. PhDr. EVA OPRAVILOVÁ, CSc., z katedry primární pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze.

V poslední době se objevují názory, které stavějí mateřské školy do problematické situace.

„Učitelky v mateřských školách dělají to, co dělaly vždycky – snaží se podle svého nejlepšího vědomí a svědomí věnovat dětem,“ říká Eva Opravilová. „Občas do jejich práce vstoupí nové impulzy, občas sklouznou do staré rutiny, ale život ve škole plyne v pohodě. Boje se odehrávají někde jinde – ve sdělovacích prostředcích, mezi různými více nebo méně zainteresovanými odborníky. Do práce mateřských škol vstupují nové úkoly, ke kterým se učitelky musejí nějak postavit. Teď jde o to, jestli je možné tyto úkoly řešit individuálně, selským rozumem, nebo jestli je nutné mít na všechno plošné opatření, pokud možno zakotvené v zákoně. Ke zkreslenému obrazu práce mateřských škol přispívají některé zavádějící výklady. Například konstatování, že mateřské školy přispívají k nárůstu odkladů povinné školní docházky. Je logické, že si učitelka všimne, jestliže má dítě problémy. Její první cesta pak vede za rodiči, aby se domluvili, co dál. Že by si v době, kdy je v mnoha školách nedostatek míst, potřebovaly nahánět klienty, je směšné.

Umělé a navíc ještě hodně fousaté jsou podle mne i debaty o vztazích mezi mateřskými a základními školami. Učitelky obou stupňů škol vždycky věděly, že na sebe musejí navazovat. Jestli je návaznost konkrétně zachycená v dokumentaci, už není tak podstatné. Podstatné je, aby se obě instituce dívaly na dítě jako na človíčka, který se může jejich prostřednictvím někam posunout, a dokázaly se domluvit, jak mu v tom budou pomáhat. Tím, že vznikne seznam činností a dovedností, které musí dítě v určitém úseku života zvládnout, nic nevyřešíme.“

Někteří učitelé základních škol si stěžují na příliš rozvolněný režim bez pravidel, který dětem v mateřinkách umožňuje, aby si dělaly, co chtějí.

„Hodnoty i normy se změnily v celé společnosti. To není jen otázka mateřské školy, ale i rodiny, která dnes dětem nastavuje daleko méně pravidel a povinností než dřív. Společnost to podporuje: nevaž se, odvaž se, můžeš všechno zkusit, všechno ti půjde. Ano, pravidla ve školách jsou mnohem volnější, ale ani ta nejliberálnější by bez nich nefungovala. Naše studentky dělaly před časem průzkum, v němž se jedna otázka týkala právě pravidel. Ukázalo se, že v mateřských školách je nastavená mají, často je vytvářejí spolu s dětmi. Každá škola si musí vytvořit svůj režim dne, ale není to teď a povinně.“

Před několika lety začala za nesouhlasu značného množství mateřských škol vznikat spojená zařízení mateřské a základní školy. Časem se vzájemné vztahy uklidnily. Zdaleka ale ne všechny. Nabízí se otázka, zda to bylo rozumné rozhodnutí.

„Základem je, jestli je spojení škol funkční. Zejména v menších lokalitách je to často jediné možné řešení. Ovšem zdůvodnit to tím, že se ušetří, není správné. Pokud spojením škol nevzniknou lepší podmínky pro spolupráci, postrádá smysl. Musíme si uvědomit, že skutečná spolupráce vzniká, až když pro ni lidi dozrají. Když jsou psychicky připraveni na to, že si budou vzájemně naslouchat. V Drážďanech jsem před časem navštívila opravdu netradiční předškolní zařízení a přiznám, že mne šokovalo. V jedné velké budově se pohybují děti od jednoho roku do šesti let. Oddělení nejsou stanovena, každý se hlásí, ke komu zrovna chce. Provoz tu je od 6.00 do 19.00. Prý aby mohli vyhovět rodičům s různou pracovní dobou. Každé dítě však má přesně vymezený čas, který v zařízení stráví, od toho se také odvíjí poplatek. Všechno je otázka dohody. Určitě to pro nás není vzor k následování, ale je vidět, že i to se dá ošetřit, když se lidé domluví na pravidlech. Není nutné hledat vždy jednotné řešení. A ještě do něho školy nutit.“

Rodiče stále častěji žádají po mateřské škole, aby děti seznamovala s cizím jazykem, obvykle s angličtinou. Cizí jazyk je však i ve vysokoškolské přípravě učitelek mateřských škol jen výjimečně.

„Musíme si uvědomit, že studovat učitelství pro mateřské školy souběžně s kvalifikací pro výuku cizího jazyka je jak pro studentky, tak pro vysokou školu příliš náročná záležitost. Na druhou stranu si myslím, že by cizí jazyk ve specializaci pro vzdělávání dětí předškolního věku mohly nabízet lingvistické katedry. V poslední době se zdůrazňuje seznamování dětí s cizím jazykem prostřednictvím rodilého mluvčího. Nikoli výuka, ale zcela přirozený kontakt založený na hrách, písničkách, pohybových aktivitách. Přesto si myslím, že i tohle je módní záležitost. Ale zaráží mne, že ještě nikdo neudělal relevantní průzkum, jak se seznamování dětí s cizím jazykem už v předškolním věku později projeví. Zda se vůbec nějak projeví.“

Ministerstvo školství teď pracuje na revizi RVP PV. Ve školách se diskutuje, zda KOVy (konkretizované očekávané výstupy) jsou potřebné, nebo ne.

„Hlavní problém spočívá v tom, že učitelky jsou opět vedeny k tomu, že mají něco plnit, vypracovávat, plánovat, hodnotit, projektovat. Osobně si myslím, že mají především pracovat s dítětem. Naslouchat mu, rozumět mu, citlivě je vnímat. Obávám se, že leckde se dítě uprostřed soustředěného sledování a plnění požadavků a norem ztrácí. Učitelka vidí v první řadě úkol a hledá cestu, jak jej splnit. Pro citlivé učitelky, které potřeby děti stále ještě vnímají, to musí být frustrující situace. Má s dětmi pracovat tak, jak to cítí srdcem, nebo se soustředit na to, aby měla všechny doklady v pořádku? Pobavilo mne, když jsem si přečetla, že „v integrovaných blocích se v mateřských školách hodně chybuje, protože někdy se třeba jenom cvičí“. Jako by neexistovaly dny, kdy jdou učitelky s dětmi na pěší výlet a na louce si zahrají na honěnou. Copak k tomu musejí povinně recitovat básničky? Jiná skupina si na stejném výletě sedne na mez a učitelka dětem vypráví pohádku. Obě skupiny se spokojeně vracejí domů. Po týdnu se třeba zážitky z výletu objeví v dětských kresbách. To máme učitelkám vyčítat, že se s integrovaným blokem papírově dostatečně nevypořádaly? Pořád hledáme něco nového, co tu ještě nebylo. Zbytečně konstruujeme umělé situace a zapomínáme přitom na přirozený život.“

Chybějí metodiky, je slyšet skoro na kaž-dém setkání učitelek mateřských škol. Některé se vracejí k těm starým, jiné volají po nových.

„Žádná reforma kalendáře nezkrátí dobu těhotenství. Stejně tak doba, kterou je třeba věnovat tomu, aby se dítě naučilo písničku nebo tělesný úkon, je stále tatáž. Ale je pravda, že nových materiálů moc nevychází, a když, tak recyklované. Přitom nad některými momenty bychom se měly zamýšlet. Ale změnil se vztah k metodikám. Dřív jsme je chápali jako předepsaný vzor, jako povinnost. Kdo něco zkoušel dělat po svém, měl špatné svědomí. Pak se najednou řeklo: metodiky zahoďte, všechno dělejte jinak! Ale to taky nejde. Je nutné odlišit metodiky založené na nutných procesech, na nepominutelných pravidlech, od atraktivních nápadů. Mateřské školy potřebují obojí. Jako základ znalost zákonitostí mateřskoškolské didaktiky, která platí neustále a moc se nemění. Zajímavé nápady by však vždycky měly s obecnou metodikou korespondovat. Někdy žasnu, co všechno dokážou různé vzdělávací agentury mateřským školám nabídnout jako inovaci a metodiku.“

Na jedné straně MŠMT konkretizuje očekávané výstupy, na druhé stát podporuje vznik dětských skupin, které se nemusejí řídit ničím.

„Jsem přesvědčená, že společnost nesmí rezignovat na kvalitu vzdělávacích cest, které dětem nabízí. Není pravda, že soukromé školky neposkytují vzdělání, jak se někdy interpretuje. Vzdělání poskytují už tím, že se jejich pracovnice dětem nějak věnují, komunikují s nimi. Mateřské školy jsou oproti soukromým v nevýhodě, neustále pod tlakem – legislativy, exekutivy, rodičů. Myslím, že ten tlak je zbytečný. Učitelky jsou dostatečně odpovědné, někdy až přepečlivé. Jsou to zralé ženy, které mají kus práce za sebou. Když jsou věčně poučované a kritizované, moc podnětné to pro ně není. Ti, kteří vydávají různé pokyny, by na to měli pamatovat a spíš se snažit posílit prestiž mateřských škol.“

Jaroslava Štefflová

Ačkoli Eva Opravilová patří k nejvýraznějším osobnostem současné předškolní výchovy, být učitelkou v mateřské škole její sen nebyl. Věnovat se malým dětem začala spíš z pragmatických důvodů. Studovala pedagogiku a psychologii souběžně na Pedagogické a Filozofické fakultě UK. Aby se alespoň částečně vyhnula ideologickým tématům, zaměřila se na výchovu a vzdělávání nejmenších. Dva roky působila v mateřské škole v Praze 10. Po aspirantuře začala pracovat v Ústavu pro učitelské vzdělávání UK, který zajišťoval pedagogický servis pro různé fakulty. Vzdělání pro učitelky, které se věnují dětem předškolního věku musela pracně vybojovat. Tehdy byla předškolní pedagogika pouze součástí přípravy budoucích učitelů středních pedagogických škol. Až v roce 1970 se díky ní vrátil na Pedagogickou fakultu UK obor učitelství pro mateřské školy, který zde byl předtím jen krátce v roce 1946. Díky ní dodnes získaly vysokoškolské vzdělání stovky učitelek mateřských škol. V roce 2009 získala Medaili MŠMT I. stupně za dlouhodobou vynikající pedagogickou, výzkumnou a publikační činnost a celoživotní popularizaci předškolní pedagogiky.

 

Co pro mne znamená Eva Opravilová

ZORA SYSLOVÁ,

Pedagogická fakulta MU, Brno

První, co mi vytane na mysli, je – první dáma předškolní pedagogiky v České republice. Absolvovala jsem u ní nejen magisterské, ale i doktorské studium, a nakonec jsem se stala její kolegyní jak v profesní organizací (APV), tak v profesním životě – jako vysokoškolská učitelka. Již několik let mám tedy možnost zblízka naslouchat jejím názorům, které mě vždy fascinovaly. Zejména nadhled, který si udržuje při sledování vývoje českého předškolního vzdělávání v porovnání s dalšími zeměmi. Ale samozřejmě, že jen „nesleduje“ vývoj a nestojí stranou. Sama je aktivní aktérkou a tvořitelkou podoby české předškolní pedagogiky. A to už neuvěřitelně dlouhou dobu. Neznám nikoho, kdo by tak dlouho a intenzivně něco budoval a ovlivňoval. Obdivuji její energii a vytrvalost, s jakou ke všemu přistupuje. Zejména pak její neuvěřitelný dar formulovat hluboké odborné myšlenky s lehkostí „lidového vypravěče“.

LÍDA ŠPRACHTOVÁ,

ředitelka MŠ Sokolovská, Praha 8, místopředsedkyně Asociace předškolní výchovy

Poprvé jsem ji potkala na přijímacích zkouškách do 1. ročníku denního studia předškolní pedagogiky PedF UK v roce 1972. Atmosféra přijímacího pohovoru nebyla moc příjemná. Později jsem se dozvěděla, že jsem byla přijata s ohledem na to, že mám smysl pro experimentování. Studium předškolní pedagogiky mě oslovilo na celý další život. Soukromý i profesní. Přednášky paní docentky mi otevíraly obzory. Dítě, jeho svět, jeho potřeby, jejich uspokojování, hračka, podmínky, nezastupitelná rodina… V jejím podání to všechno bylo jako dobrodružství. Naučila mne vnímat dítě jako jedinečnou, neopakovatelnou osobnost. Vidím ji ještě dnes, jak kráčela chodbami brandýské fakulty – nádherná sebejistá žena, v sukni barvy královské červené, v bílé halence, široký pás, na hlavě vyčesaný bohatý ohon vlasů barvy obilí. Byla mi oporou i v mých osobních trablech. Vždycky je plná pochopení. Udržuje si nadhled nejen ve věcech osobních, ale zejména profesních. Děkuji jí za vše, co jsem od ní získala.

VĚRA JAKOUBKOVÁ,

ředitelka MŠ Na Výšinách, Praha 7, členka rady Společnosti pro předškolní výchovu

Silná osobnost, bez níž si předškolní pedagogiku nedovedu představit. Kdykoli jsem se ještě jako začínající učitelka dověděla, že má někde přednášku, okamžitě jsem se na ni vypravila – a byla jsem nadšená. Pokaždé jsem si přinášela do své praxe spoustu námětů k přemýšlení. Díky ní jsem se později přihlásila k vysokoškolskému studiu předškolní pedagogiky. Po celou dobu mne dr. Opravilová inspirovala svým nadšením. Její zásluhy o předškolní vzdělávání i o vzdělávání učitelek mateřských škol není možné pominout, stejně jako o zakotvení předškolního vzdělávání do školského zákona. Vždycky byla a je iniciátorem proměn, vždycky myslela hodně dopředu.

< zpět do čísla
banners/1600293600_tesco_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1597960800_mascotte_125 x 125.jpg
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
40%
33%
27%
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz