archiv
Učitelské noviny č. 23/2013
tisk článku

KDO BUDE PŘIJAT DO MATEŘINKY?

V naprosté většině republiky stále trvá převis poptávky po místech v mateřinkách nad nabídkou, řadu dětí je nutné z kapacitních důvodů odmítat. I když městská část Prahy 9 počet míst v mateřských školách průběžně zvyšuje, bylo tu letos nutné odmítnout asi čtvrtinu dětí, říká vedoucí odboru školství městské části Prahy 9 Martin Odehnal, se kterým jsme o změně pravidel pro přijímání dětí do zdejších mateřinek hovořili.

Co kritizuje ombudsman

Přijímání dětí do mateřských škol je v posledních letech ovlivněno doporučením ombudsmana JUDr. Pavla Varvařovského. „Problém je v tom, že on posuzuje řadu nepřijetí prismatem článku 33 Listiny práv a svobod, kde se říká, že každý má právo na vzdělání. Veškeré další okolnosti (například zda rodič kvůli nepřijetí dítěte přijde o zaměstnání) podle něho nejsou podstatné a není možné je zařadit mezi kritéria pro přijetí, protože jinak by se jednalo o diskriminaci,“ vysvětluje M. Odehnal. Jenže kritéria výběru jsou potřebná, alespoň dokud nebude dostatek míst v mateřinkách pro všechny děti.

Podle M. Odehnala jdou argumenty ombudsmana někdy až za hranu zákona – tvrdí například, že ředitelka musí upřednostnit při přijímání dítě v roce před nástupem do základní školy „bez dalšího“, cituje. To ale znamená, že by měla „povinně“ přijmout i dítě mimopražské v tomto věku. To jde podle něho za hranu školského zákona. Ten v § 34 odst. 4 stanoví: „Pokud nelze dítě v posledním roce před zahájením povinné školní docházky přijmout z kapacitních důvodů, zajistí obec, v níž má dítě místo trvalého pobytu, zařazení dítěte do jiné mateřské školy.“

Ombudsman si podle M. Odehnala asi plně neuvědomuje, že mateřské školy nejsou zařízením státním, ale obecním (v tomto případě městské části). Obec plně financuje jak budování mateřských škol, tak i jejich provoz – pouze na platy zaměstnancům dostává prostřednictvím rozpočtů krajů (resp. hl. m. Prahy) normativní „státní“ peníze. Je to tedy zařízení, které zřizuje městská část v samostatné působnosti. Finance vkládané do provozu mateřských škol a zejména investice jdou z majetku městské části, tím pádem s ním má také z Ústavy právo nakládat. „Stanovisko ombudsmana dovedeno ad absurdum znamená, že i na obecní byt by měl právo kdokoliv – s tím, že stát třeba přidá na platy domovníků,“ poněkud paroduje vedoucí odboru. A připomíná článek 101 Ústavy, který v odstavci 3 zakotvuje právo obcí na vlastní majetek a v odstavci 4 omezuje právo státu zasahovat do činnosti územních samosprávných celků pouze na situace, kdy to vyžaduje ochrana zákona, a navíc jen způsobem stanoveným zákonem. Ústavní ochrana obecní samosprávy je podle něho nepochybně „řádově“ silnější než pouhé doporučení veřejného ochránce práv – a stejně silně chrání samosprávné pravomoci zakotvené v zákonu o hl. m. Praze před neodůvodněně extenzivním výkladem školského zákona.

Nadšení převyšuje erudici?

Navíc podle něho ombudsman ve svém doporučení zaměňuje mateřské školy (předškolní zařízení), o kterých mluví zákon o hlavním městě Praze v § 18 odst. 1 písm. b), a předškolní vzdělávání, o kterém hovoří školský zákon ve zmíněném § 34. Zákon o hlavním městě Praze dává městským částem oprávnění zakládat, zřizovat a rušit předškolní zařízení v rámci své samostatné působnosti, a to „pro uspokojování potřeb občanů městských částí“. Podle M. Odehnala má tedy městská část ze zákona pravomoc rozhodovat o tom, jak co nejlépe reagovat na představy jejích občanů, co považují za dobré, a co ne. A není možné připustit, aby se její občané třeba při přijímání dětí do mateřských škol dostali na vedlejší kolej, k čemuž při striktní aplikaci doporučení ombudsmana může reálně docházet.

M. Odehnal upozorňuje ještě na jeden problém, který z doporučení plyne. Listina základních práv a svobod dává sice právo na vzdělání každému – má ho čtyřdenní dítě i devadesátiletý dědeček. To ale neznamená, že mají všichni právo na vzdělávání v mateřské škole. „Abych to ilustroval plasticky, byť i samozřejmě zjednodušeně: nikomu nelze upírat právo na půllitr piva. Vymáhat toto právo je ale možné až tehdy, kdy bude zákonem určen hostinský, který vám ho musí natočit,“ lapidárně vysvětluje M. Odehnal. Vztaženo na předškolní vzdělávání – to je podle školského zákona poskytováno „zpravidla“ od 3 do 6 let, ale teprve v posledním roce před zahájením povinné školní docházky vzniká právní nárok těch, kteří o něj projeví zájem. A povinnost naplnění tohoto nároku je pak vložena na bedra zřizovatele – obce, v níž má dítě trvalé bydliště. „Nechci se pouštět do války s ombudsmanem, JUDr. Varvařovského si pro mnohé jeho aktivity vážím, ale zdá se, že tým jeho mladých právníků, jejichž nadšení dosud poněkud převyšuje jejich odbornou erudici, mu k podpisu tentokrát připravil text právně dosti problematický,“ říká.

Mateřské školy a předškolní vzdělávání

„Odlišujeme přijímání do mateřské školy a přijímání k předškolnímu vzdělávání, což se ombudsmanovi nepodařilo. Jsou to rozhodnutí, která se řídí různými zákony – školským a zákonem o hlavním městě Praze. Stavíme se proti tomu, že by smyslem mateřské školy bylo pouze poskytování předškolního vzdělávání, jak tvrdí ombudsman. Podle nás je prioritní, aby mateřské školy uspokojovaly potřeby občanů městské části. Díky tomu například budou moci zejména matky po mateřské dovolené nastoupit zpět do zaměstnání a o své místo nepřijdou. Takové věci jsou pro naše občany pochopitelně nesmírně důležité,“ vysvětluje M. Odehnal.

Není podle něho možné, aby zřizovatel – v tomto případě městská část – nebral v úvahu při výběru dětí, které budou do mateřské školy přijaty, potřeby zdejších občanů. Aby mohl být tento záměr naplněn, dostanou všechny mateřské školy zřizované Prahou 9 nové zřizovací listiny, v nichž bude preambule vycházející nikoliv ze školského zákona jako doposud, ale ze zákona o hlavním městě Praze. Tedy – zdůrazní se cíl uspokojování potřeb zdejších občanů. Předškolní vzdělávání je pak součástí naplňování tohoto uspokojování potřeb občanů.

Systém přijímání se tedy pozmění. Dnes rodiče podávají žádost ředitelce mateřské školy, která o přijetí či nepřijetí rozhodne na základě kritérií, které sama určila. A protože se jedná o rozhodování právního subjektu ve správním řízení, rodiče nepřijatých dětí jsou o tomto rozhodnutí písemně informováni. Zřizovatel do tohoto procesu de jure nemůže nijak mluvit.

Podle nových pravidel sice rodiče také podají žádost o přijetí dítěte do rukou ředitelky mateřské školy, ta ale soubor všech žádostí postoupí zřizovateli (nebo budou žádat přímo městskou část, o tom se ještě bude rozhodovat) a zřizovatel určí v samostatné působnosti na základě kritérií, která sám stanoví (podobně jako se rozhoduje o přidělení obecního bytu, v tomto případě budou kritéria konzultována s ředitelkami mateřinek), které děti budou umístěny do jeho předškolního zařízení. Tento proces nebude ve správním řízení, nepodléhá tedy přezkumu podle jeho pravidel. A všechny tyto „umístěné“ děti pak budou do mateřské školy přijaty. Tak budou tedy ve správním řízení přijaty všechny umístěné děti.

Vypadá to jako hra se slovíčky a kličkování mezi paragrafy. M. Odehnal tvrdí, že jde o nastavení systému tak, aby nebyl ombudsmanem napadnutelný, a zároveň aby vyhovoval jak rodičům a dětem, tak zřizovateli, a v neposlední řadě i ředitelkám mateřských škol. „Všechny jsem je s plánovanou změnou seznámil a výsledkem bylo ulehčení, že jim městská část bere velmi problematickou kompetenci, která jim v době přijímání zabírala týdny času a znamenala nejen spoustu práce, ale i nezbytnost vést velmi nepříjemná jednání s odmítnutými rodiči. To zmizí, rozhodovat bude komise zřizovatele,“ vysvětluje M. Odehnal.

Text: Radmil Švancar

 

 

Názor místopředsedkyně APV na str. 21

 

Odpověď Úřadu veřejného ochránce práv na dotazy UN

Řeší změna připravená městským úřadem Prahy 9 otázku přijímání dětí do mateřských škol tak, aby tento proces odpovídal zákonům a nebyl diskriminující?

Změna připravovaná Úřadem městské části Prahy 9 je jednoznačně v rozporu se zákonem. Navrhuje totiž přenést usnesením zastupitelstva pravomoc z ředitele (státní správa) na zřizovatele (samospráva), jinými slovy, samospráva chce rozhodnout, že si sama převezme pravomoc, která je svěřena státu. Dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. b) zákona o hlavním městě spadá do samostatné působnosti pouze právo zřizovat či rušit předškolní zařízení, nikoliv rozhodovat o přijetí či nepřijetí dětí ke vzdělávání do těchto zařízení. O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje výlučně ředitel školy, a to dle školského zákona a správního řádu. Ředitel školy, ať už ji zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o přijetí dítěte z pozice orgánu státní správy, nikoliv z pozice samosprávy (bez ohledu na to, že je zřizovatelem samospráva!). V daném případě by tedy městská část podzákonným právním předpisem vyloučila použití školského zákona (a zákon je z podstaty věci nadřazen podzákonnému právnímu předpisu), a převedla by si na sebe pravomoc, kterou zákon svěřuje státu. To samozřejmě možné není, a nastíněné řešení je tedy nezákonné.

Příklady, které pan Odehnal uvádí na osvětlení svých závěrů a k městskou částí připravované změně, jsou scestné a nejen karikují celý problém a degradují funkci, kterou zastávám, ale odborně degradují i jeho samotného. Nechci je rozebírat, jsou sotva uvěřitelné. Snad jen k jeho údivu, že „stanovisko ombudsmana dovedeno ad absurdum znamená, že i na obecní byt by měl právo kdokoli“, musím podotknout, že na obecní byt má skutečně právo kdokoli, nejen občané Prahy 9, jak se nejspíš domnívá. Navíc obec nemůže obsadit obecní byt, který je v jejím vlastnictví, zcela podle svého, ale musí tak činit ve smyslu zákona, jehož znění je věcí státu, nikoli městské části. Musí se řídit zákonem a v problematice mateřských škol nejde o nic jiného.

Vychází doporučení ochránce z nesprávných premis (nerozlišuje vzdělání a vzdělávání) a respektuje také zákon o hl. městě Praze?

Jsem si vědom, že pojem „vzdělávání“ v obecné rovině představuje proces, který vede ke „vzdělání“. Závěry ve stanovisku odboru školství MČ Praha 9 nicméně v tomto ohledu ustrnuly na jednoduchém (a ve své podstatě chybně použitém) gramatickém výkladu. Je pravda, že zatímco školský zákon mezi oběma pojmy rozlišuje, ustanovení článku 33 Listiny základních práv a svobod užívá toliko pojmu „vzdělání“, resp. „právo na vzdělání“, což je však zapříčiněno především nezbytnou obecností. Listina je obecnou normou, která reguluje lidská práva v mnoho oblastech života a terminologickou košatost nechává na prováděcích zákonech. „Právo na vzdělání“ v sobě nicméně implicitně obsahuje všechny okamžiky rozhodné pro dosažení vzdělání, tedy přijetí ke vzdělávání, samotné vzdělávání apod. Tuto skutečnost lze ostatně demonstrovat například u Listinou garantovaného „práva na bezplatné vzdělání v základních školách“, které se samozřejmě vztahuje i na „vzdělávání“ v základních školách. To, že je „vzdělávání“ v předškolních zařízeních ve své podstatě výkonem práva na „vzdělání“ dle Listiny zdůrazňuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 2.5. 2012, Č.j.: 1 As 35/2012 – 40).

Doporučení ochránce bezpochyby zákon o hlavním městě Praze respektuje (z dotazu, ani ze stanoviska MČ Prahy 9, není patrné, proč by tomu tak být nemělo). Ustanovení § 18 odst. 1 písm. b) zákona o hlavním městě stanoví, že do samostatné působnosti městských částí spadá oprávnění zakládat, zřizovat a rušit … předškolní zařízení, a úkoly vyplývající z funkce jejich zakladatele a zřizovatele. Jinými slovy, dle zákona o hlavním městě může městská část rozhodnout o tom, že zřídí nebo zruší mateřskou školu. Ovšem v samotném procesu zřizování nebo rušení školy se už musí řídit školským zákonem; stejně tak fungování školy se řídí školským zákonem. Potvrdil to ostatně i Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že „poskytování vzdělání, jímž je i vzdělání předškolní, je podle školského zákona veřejnou službou…. Jestliže hodlá určitý subjekt vzdělávání jako veřejnou službu poskytovat, musí tak činit v souladu se školským zákonem a musí být zapsán příslušným orgánem do školského rejstříku.“

Rozhodování o přijetí či nepřijetí dítěte není totéž jako rozhodování o zřízení či zrušení školy. Kdo rozhoduje o přijímání dětí, to opět stanoví školský zákon, a v tomto případě je to ředitel školy, který tímto aktem vykonává státní správu, tj. pravomoc státu (byť je zřizovatelem školy samospráva). Není proto jasné, v čem vidí pan Odehnal nerespektování zákona o hlavním městě Praze, jestliže se přijímání dětí řídí školským zákonem.

Nepovažuji (stejně jako ochránce) právo na vzdělání za absolutně nadřazené, jak uvádí pan Odehnal. Pouze konstatuji, že ředitel mateřské školy rozhoduje ve správním řízení (přezkoumatelném správním soudem) o přijetí či nepřijetí dítěte, nikoli rodiče. Nelze proto brát například zaměstnanost rodičů paušálně jako kritérium pro přijetí dítěte (nebo pro znevýhodnění jiného). Zaměstnanost rodičů však lze zohlednit v konkrétních odůvodněných případech jako podpůrné kritérium, jak je v doporučení ochránce výslovně uvedeno. Toto je však na správním uvážení ředitele školy, nikoli na vůli zřizovatele.

Celá úvaha pana Odehnala svědčí o tom, že nechápe smysl mateřských škol, což je s ohledem na jeho funkci na pováženou. Smyslem existence mateřské školy není to, aby matka mohla jít do práce a nebyla propuštěna. Mateřská škola má vzdělávat, napomáhat vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělání a poskytovat pedagogickou péči. Nic samozřejmě nebrání městské části nebo kterékoli obci, aby zřídila zařízení, které bude sloužit jako odkladiště dětí po dobu, kdy jsou rodiče v zaměstnání, ale funkci takového zařízení nelze zaměňovat s funkcí mateřské školy zřizované podle školského zákona. To by snad měl vedoucí odboru školství vědět.

 

MARTIN ODEHNAL:
Proč chceme (mimo jiné) změnit způsob přijímání dětí do mateřských škol

„Pokud je při rozhodování o přijetí do mateřské školy znevýhodněno dítě, jehož matka/otec je na mateřské/rodičovské dovolené, jedná se o diskriminaci.“ (Základní informace k rozhodování ředitelů a ředitelek o přijímání dětí k předškolnímu vzdělání – bod č. 9 z doporučení ombudsmana.)

Příklady pro ilustraci:

1. Mateřská škola X, na 25 volných míst se hlásí 80 dětí. Všech 80 má podle čl. 33 odst. 1 Listiny základních práv a svobod právo na vzdělávání, leč školka není nafukovací, takže ředitelka musí 55 dětí odmítnout. Jedno z kritérií přijetí je věk: v případě rovnosti bodů má přednost starší uchazeč. Doporučení veřejného ochránce práv si zde významně protiřečí: „Je proto na zvážení ředitele/ředitelky mateřské školy, zda a jakým způsobem bude kritérium věku v případě své mateřské školy uplatňovat.“ Omyl! To není nic na zvažování – buď je kritérium vyhlášeno, a pak platí beze zbytku, nebo vyhlášeno není. V opačném případě zruší rozhodnutí ředitelky odvolací instance ve správním řízení (pomíjím oblíbené obviňování ředitelek z přijímání úplatků, které by se zde přímo nabízelo).

2. Ředitelka musí rozhodnout o zaplnění posledního volného místa, a to ze dvou uchazečů:

Dítě A, věk 4 roky 201 dní, matka je na mateřské dovolené s dvouletým sourozencem, na péči o děti radostně participují prarodiče ze strany otce i matky.

Dítě B, věk 4 roky 200 dní, matka má po skončení rodičovské dovolené s tříletým druhým dítětem nůž na krku: nenastoupí-li do zaměstnání, její pracovní poměr skončí, ztratí práci. Prarodiče žijí na opačném konci republiky, žádnou alternativní možnost hlídání dítěte nemá.

Podle doporučení ombudsmana musí být přijato dítě A, jinak jde o diskriminaci. Jeho matka může vysedávat na pískovišti, radovat se z pohledu na to, jak její capart za plotem mateřské školy vesele skotačí s dětmi C, D, E a F, a klábosit s jejich maminkami, které jsou v obdobné situaci jako ona.

Dítěti B se dramaticky zhorší životní podmínky. Matka přijde o nejen o současné zaměstnání, ale i o jakoukoli šanci získat nějaké jiné (z týchž důvodů, proč o to stávající přišla). Hmotná situace celé rodiny je po skončení výplaty rodičovského příspěvku kritická, matka se namísto plátcem daní stane příjemcem sociálních dávek. Předškolní vzdělávání jejího dítěte bude mít nadále formu obcházení pracovišť Úřadu práce ČR a nákupů v nejlevnějších výprodejích. Zarámované znění čl. 33 odst. 1 Listiny o právu na vzdělání pro každého může svému děcku pověsit nad postýlku.

 

Odpověď Úřadu veřejného ochránce práv na dotazy UN

Řeší změna připravená městským úřadem Prahy 9 otázku přijímání dětí do mateřských škol tak, aby tento proces odpovídal zákonům a nebyl diskriminující?

Změna připravovaná Úřadem městské části Prahy 9 je jednoznačně v rozporu se zákonem. Navrhuje totiž přenést usnesením zastupitelstva pravomoc z ředitele (státní správa) na zřizovatele (samospráva), jinými slovy, samospráva chce rozhodnout, že si sama převezme pravomoc, která je svěřena státu. Dle ustanovení § 18 odst. 1 písm. b) zákona o hlavním městě spadá do samostatné působnosti pouze právo zřizovat či rušit předškolní zařízení, nikoliv rozhodovat o přijetí či nepřijetí dětí ke vzdělávání do těchto zařízení. O přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání rozhoduje výlučně ředitel školy, a to dle školského zákona a správního řádu. Ředitel školy, ať už ji zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, rozhoduje o přijetí dítěte z pozice orgánu státní správy, nikoliv z pozice samosprávy (bez ohledu na to, že je zřizovatelem samospráva!). V daném případě by tedy městská část podzákonným právním předpisem vyloučila použití školského zákona (a zákon je z podstaty věci nadřazen podzákonnému právnímu předpisu), a převedla by si na sebe pravomoc, kterou zákon svěřuje státu. To samozřejmě možné není, a nastíněné řešení je tedy nezákonné.

Příklady, které pan Odehnal uvádí na osvětlení svých závěrů a k městskou částí připravované změně, jsou scestné a nejen karikují celý problém a degradují funkci, kterou zastávám, ale odborně degradují i jeho samotného. Nechci je rozebírat, jsou sotva uvěřitelné. Snad jen k jeho údivu, že „stanovisko ombudsmana dovedeno ad absurdum znamená, že i na obecní byt by měl právo kdokoli“, musím podotknout, že na obecní byt má skutečně právo kdokoli, nejen občané Prahy 9, jak se nejspíš domnívá. Navíc obec nemůže obsadit obecní byt, který je v jejím vlastnictví, zcela podle svého, ale musí tak činit ve smyslu zákona, jehož znění je věcí státu, nikoli městské části. Musí se řídit zákonem a v problematice mateřských škol nejde o nic jiného.

Vychází doporučení ochránce z nesprávných premis (nerozlišuje vzdělání a vzdělávání) a respektuje také zákon o hl. městě Praze?

Jsem si vědom, že pojem „vzdělávání“ v obecné rovině představuje proces, který vede ke „vzdělání“. Závěry ve stanovisku odboru školství MČ Praha 9 nicméně v tomto ohledu ustrnuly na jednoduchém (a ve své podstatě chybně použitém) gramatickém výkladu. Je pravda, že zatímco školský zákon mezi oběma pojmy rozlišuje, ustanovení článku 33 Listiny základních práv a svobod užívá toliko pojmu „vzdělání“, resp. „právo na vzdělání“, což je však zapříčiněno především nezbytnou obecností. Listina je obecnou normou, která reguluje lidská práva v mnoho oblastech života a terminologickou košatost nechává na prováděcích zákonech. „Právo na vzdělání“ v sobě nicméně implicitně obsahuje všechny okamžiky rozhodné pro dosažení vzdělání, tedy přijetí ke vzdělávání, samotné vzdělávání apod. Tuto skutečnost lze ostatně demonstrovat například u Listinou garantovaného „práva na bezplatné vzdělání v základních školách“, které se samozřejmě vztahuje i na „vzdělávání“ v základních školách. To, že je „vzdělávání“ v předškolních zařízeních ve své podstatě výkonem práva na „vzdělání“ dle Listiny zdůrazňuje i judikatura Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek NSS ze dne 2.5. 2012, Č.j.: 1 As 35/2012 – 40).

Doporučení ochránce bezpochyby zákon o hlavním městě Praze respektuje (z dotazu, ani ze stanoviska MČ Prahy 9, není patrné, proč by tomu tak být nemělo). Ustanovení § 18 odst. 1 písm. b) zákona o hlavním městě stanoví, že do samostatné působnosti městských částí spadá oprávnění zakládat, zřizovat a rušit … předškolní zařízení, a úkoly vyplývající z funkce jejich zakladatele a zřizovatele. Jinými slovy, dle zákona o hlavním městě může městská část rozhodnout o tom, že zřídí nebo zruší mateřskou školu. Ovšem v samotném procesu zřizování nebo rušení školy se už musí řídit školským zákonem; stejně tak fungování školy se řídí školským zákonem. Potvrdil to ostatně i Nejvyšší správní soud, když konstatoval, že „poskytování vzdělání, jímž je i vzdělání předškolní, je podle školského zákona veřejnou službou…. Jestliže hodlá určitý subjekt vzdělávání jako veřejnou službu poskytovat, musí tak činit v souladu se školským zákonem a musí být zapsán příslušným orgánem do školského rejstříku.“

Rozhodování o přijetí či nepřijetí dítěte není totéž jako rozhodování o zřízení či zrušení školy. Kdo rozhoduje o přijímání dětí, to opět stanoví školský zákon, a v tomto případě je to ředitel školy, který tímto aktem vykonává státní správu, tj. pravomoc státu (byť je zřizovatelem školy samospráva). Není proto jasné, v čem vidí pan Odehnal nerespektování zákona o hlavním městě Praze, jestliže se přijímání dětí řídí školským zákonem.

Nepovažuji (stejně jako ochránce) právo na vzdělání za absolutně nadřazené, jak uvádí pan Odehnal. Pouze konstatuji, že ředitel mateřské školy rozhoduje ve správním řízení (přezkoumatelném správním soudem) o přijetí či nepřijetí dítěte, nikoli rodiče. Nelze proto brát například zaměstnanost rodičů paušálně jako kritérium pro přijetí dítěte (nebo pro znevýhodnění jiného). Zaměstnanost rodičů však lze zohlednit v konkrétních odůvodněných případech jako podpůrné kritérium, jak je v doporučení ochránce výslovně uvedeno. Toto je však na správním uvážení ředitele školy, nikoli na vůli zřizovatele.

Celá úvaha pana Odehnala svědčí o tom, že nechápe smysl mateřských škol, což je s ohledem na jeho funkci na pováženou. Smyslem existence mateřské školy není to, aby matka mohla jít do práce a nebyla propuštěna. Mateřská škola má vzdělávat, napomáhat vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základního vzdělání a poskytovat pedagogickou péči. Nic samozřejmě nebrání městské části nebo kterékoli obci, aby zřídila zařízení, které bude sloužit jako odkladiště dětí po dobu, kdy jsou rodiče v zaměstnání, ale funkci takového zařízení nelze zaměňovat s funkcí mateřské školy zřizované podle školského zákona. To by snad měl vedoucí odboru školství vědět.

 

< zpět do čísla
banners/1598997600_uspesny-web_390x60.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
1543878000_mikroskop.gif
1604012400_polar_125x125.jpg
linka-bezpeci_125x125.png
ucebnice
1599602400_okentes.gif
anketa
Pomůže Strategie 2030+ změnit školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
39%
34%
27%
janacek_2_240x100.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz