archiv
Učitelské noviny č. 22/2013
tisk článku

NAD PRVNÍM NÁSTŘELEM NOVELY ŠKOLSKÉHO ZÁKONA

V dubnu měl podvýbor sněmovního školského výboru, který se věnuje regionálnímu školství, na svém programu novelu školského zákona. Tato jednání jsou sice neveřejná, přesto útržky z připravované novely tu a tam do školského terénu prosákly. A všechny rozhodně pedagogickou veřejností vítány nejsou, zejména ty týkající se financování regionálního školství. I když je text zákona zatím jen v prvním nástřelu, zajímalo nás, jaký názor zastávají poslanci. Zeptali jsme se na to předsedkyně podvýboru pro regionální školství VLASTY BOHDALOVÉ (ČSSD).

Už nějakou dobu jsou novely navrhované ministerstvem školství projednávány dřív v podvýborech než na půdě školského výboru.

Dohodli jsme se na tom s ministerstvem školství. Než dá jakoukoli novelu k vnějšímu připomínkovému řízení, seznámí s ní členy podvýboru, aby o ní mohli diskutoval s pedagogy. Až ministerstvo shromáždí názory z vnějšího připomínkového řízení, sejdeme se znovu a budeme o textu opět debatovat, teď už se znalostí názorů pedagogického terénu. V podvýboru jsme se napříč politickým spektrem shodli, že toto je jediná možná cesta k odpovědnému přijímání zásadních zákonů. Achillovou patou zákona č. 561 bylo, že jej sněmovna přijala s velice malým procentuálním převisem. Od doby, kdy jednáme o zákonech napřed v podvýboru, jsou paragrafy týkající se školství přijímány naprostou většinou hlasů. Ještě když byl ministrem Josef Dobeš, dařilo se nám tímto způsobem eliminovat jeho neodborné kroky.

Jsem zastánce principu, že jestliže něco nemá být zpolitizováno, je to školství. Hodně se teď hovoří o úspěchu toho finského. Dosáhli ho mimo jiné tím, že si před 20 lety stanovili dva základní parametry. Objem finančních prostředků vkládaných do školství nesmí klesnout pod 6,4 % HDP a při výměně vládní garnitury se nesmí změnit systém školství. Jestliže chceme jít podobnou cestou, ze všeho nejdřív musíme zajistit, aby zásadní zákony přijímala sněmovna v dohodnutém konsenzu napříč politickým spektrem. S pravicí se nikdy neshodneme na placení školného na vysokých školách, na finanční spoluúčasti rodičů na vzdělávání žáků v základních školách (už dneska jsou nuceni kupovat dětem učebnice, protože školy na ně nemají). Neshodneme se ani na tom, že peníze na školství se přesouvají z jedné kapitoly do druhé, místo aby byly navyšovány ze státního rozpočtu. Ale na tom, jak mají být děti vzdělávány, se shodnout musíme.

 

Jak probíhalo projednávání novely?

Sdělili jsme pracovníkům MŠMT své výhrady. Například pokud jde o návrh na financování regionálního školství, chápeme oborový normativ, ale vadí nám, že chybí navazující vyhláška. Totéž platí o paragrafu, který se týká vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Zákon sice vyjmenovává podpůrná opatření, ale nikde není řečeno, jak mají být financována. Velmi živě jsme diskutovali o domácím, respektive individuálním vzdělávání. Jednoznačně jsme se shodli na tom, že už vzhledem k jeho náročnosti, šíři vyučovacích předmětů a konečně i sociálním vazbám dítěte na vrstevníky si nedovedeme představit, že by tito žáci mohli pokračovat ve školách středního proudu.

 

Objevily se mezi koalicí a opozicí nějaké závažné spory?

Myslím, že v oblasti regionálního školství jsme se shodli téměř na všem, ostatně v novele nejsou žádná politická témata. Každý poslanec se bije za svůj obor – za základní školy, za odborné, za gymnázia. V takovou chvíli jde politika stranou. Můžeme se maximálně bavit o tom, že návrh novely ekonomicky o něco posiluje gymnázia. Přitom dnešní situaci všichni známe. Jestliže podle Gaussovy křivky jsou studijních typů, pro které vznikla víceletá gymnázia, 4 % z populace, jak to, že v našem krajském městě máme šest víceletých gymnázií? Ale žádný zásadní problém se neobjevil. V předvolební době to zní možná podivně, ale náš školský výbor pracuje úplně jinak, než jak tomu bylo v předchozím období. Diskutujeme spolu věcně. Když máte oporu v odbornosti, pak si můžete jako garant zákona stát na svém a v politickém klubu své stanovisko kolegům vysvětlit.

 

S jakými názory učitelů jste se zatím setkala?

Mluvila jsem se zástupci jihočeských středních škol, které si zkusily vypočítat, jak by vypadal jejich rozpočet podle nového systému. Všechny by dostaly o podstatnou část financí méně. Kolegové z dalších re-gio-nů mají stejné zkušenosti. Naše stanovisko je zatím negativní.

 

Kdy by mohla novela vstoupit do prvního čtení?

Těžko říci. Navíc si musíme uvědomit, že jsme ve třetí čtvrtině volebního období. Předpokládá se, že ve volbách vyhraje současná opozice. A teď si představte, že by tak závažný zákon byl protlačen silou jen několika hlasů. S největší pravděpodobností by pak brzy vznikal nový, celý systém by se opět rozkýval. Klasickým příkladem jsou státní maturity. Když jsem v roce 2006 přišla do sněmovny, neustále se odkládaly a proměňovaly až k podzimu 2011. Nakonec sněmovna schválila skoro původní znění zákona. Jen jsme v mezičase utratili tři čtvrtě miliardy. Proto tvrdím, že pokud chceme stabilní systém regionálního školství, stabilní základ pro vysoké školy, musí se všechny zákony týkající se změn v regionálním školství přijímat konsenzem všech politických stran. Ministerstvo teď sbírá vnější připomínky. Než půjde novela do vlády, ještě o ní budeme s MŠMT jednat. Je květen, přijdou prázdniny, podzim – a budeme stát před volbami. Dnešní MŠMT se opravdu snaží, ale v čase, který mu zbývá, už se moc kroků stihnout nedá.

Jaroslava Štefflová

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz