archiv
Učitelské noviny č. 22/2013
tisk článku

VŠICHNI JSOU UŽ POŘÁDNĚ SEDŘENÍ!

Jedním z iniciátorů prohlášení Asociace aktivních škol o tom, že školy trpí nedostatkem nepedagogických pracovníků (viz UN 18/2013), byl po konferenci této asociace, kde myšlenka zazněla, ředitel ZŠ Na Stráni v Děčíně Vít Průša.

Platí toto tvrzení i pro vaši školu?

Není to tak, že by na naší škole bylo méně nepedagogů, než dostáváme normativně zafinancováno. Tyto normativy jsou ale nastaveny špatně. Z hlediska potřeby bychom měli mít podle mého zhruba o tři místa pro provozní zaměstnance víc.

Současný, řekněme orientační normativ pro nepedagogy stanovuje, že má být na naší škole zhruba 7,5 nepedagogického pracovníka. Máme 450 žáků, dvě budovy, rozsáhlé pozemky (kolem 5000 metrů), na nichž je nutné udržovat trávník atd. Na obě budovy tu jsou čtyři uklízečky, každá obhospodařuje plochu víc než 1100 metrů čtverečních, což je hodně, ale jinak to nejde. Kromě toho máme školníka. O provoz budovy se tedy stará pět lidí! Je to málo, potřeboval bych nejméně dva další, aby pracovní zátěž byla úměrná a aby bylo všechno perfektní. A my chceme mít hezkou školu a hezké její okolí, to dá nějakou práci!

Na provozní činnosti – tedy na zpracování mezd, na ekonomiku školy, na účetnictví, na administrativu, na sledování úkolů a povinností nesouvisejících se samotným vzděláváním, ale vyplývajících z nejrůznějších zákonů a vyhlášek, na to je jen 2,5 místa! I tady by bylo potřeba nejméně o jednoho člověka víc!

Co s tím budete dělat?

Nechci se zbláznit! Takže prostě přijmu asistentku. Ideálně by měla mít vzdělání právnické a ekonomické, což je iluzorní, ale její agendou bude mimo jiné tyto problémy také hlídat. Kdybyste viděl, kolik směrnic je nutné vytvářet, aktualizovat a samozřejmě i plnit! Zajistím tak méně problémů pro školu na straně jedné, ale budu muset asi ubrat peníze na nenárokové složky platu učitelů na straně druhé… Prostě – jiná cesta není.

Máte možnost v pedagogickém procesu někde ušetřit?

Budu muset, ale moc prostoru není. Dělíme pouze nezbytné předměty. Papírově šetřím dvě učitelská místa, díky tomu mají kantoři průměrně okolo 5–8 procent v nenárokové složce platu, řekněme jedenáct set korun. S ohledem na to, že v tom jsou také osobní ohodnocení vedení školy, to není moc, ale ne všude to mají. Hodně však diferencuji.

Bez asistentky byste to nezvládl?

Zatím jsem to zvládat musel. Když se podíváte na pracovní povinnosti mých zástupkyň, zjistíte, že část této „odpovědnosti“ jsem přesunul na ně, každá má okolo sedmadvaceti zásadních oblastí povinností… Je to snad málo?

Problémem jsou stálé změny v zákonech – a s tím se mění i směrnice a vyhlášky – a to všechno je nutné hlídat. A nejde jen o legislativu vztahující se ke vzdělávání. Jde o směrnice o hygieně, o účetnictví, o stavebnictví atd. atd. Mojí odborností je ale vzdělávání! A stejně je na tom naprostá většina ředitelů základních škol. Na středních je možná občas ředitelem ekonom nebo inženýr (to podle zaměření škol), ale ředitelé základních škol se přece rekrutují z kantorů!

Jako šéf právního subjektu ale máte povinnost všechno tohle zvládnout.

Pochopitelně. A protože jsem kantor, byť v některých dalších oblastech po těch letech poučený, potřebuji okolo sebe lidi, kteří těmto věcem rozumějí.

Máte zprávy, jaká je situace v zahraničí?

Spolupracujeme s některými dánskými školami. Tam by podobná škola, jako jsme my, měla jedenáct až dvanáct administrativních pracovníků.

Kde je zakopaný pes?

Je to důsledek změn ze začátku tisíciletí, kdy bylo zrušeno odvětvové řízení a školské úřady musely své kompetence předat jednak ministerstvu, jednak obcím a krajům a jednak samotným školám. Oč jednodušší to bylo předtím, kdy se o pozemky a budovu „starala“ obec a její hospodářská správa a stát pak pokrýval oblast vzdělávání. Dneska dostanu peníze na mzdy pro obě skupiny pracovníků (a zaplaťpánbůh, že už jsou peníze na pedagogy a nepedagogy spojeny, že se nemusí pořád žádat o přesouvání peněz), ale nikdo se nestará, jestli jde o dostatečnou částku pro školu tohoto typu. A podobné je to asi na většině škol.

Kde je tedy základ problému v nedostatečně pokryté administrativě?

Při zavádění právní subjektivity dostaly školy, jak jsem řekl, část kompetencí, které před tím řešily školské úřady (mimochodem s menším množstvím lidí, protože je zabezpečovaly na jednom místě pro řadu škol). S těmito kompetencemi dostaly i část mzdových peněz. Jenže tehdy si ani ředitelé a asi ani autoři reformy neuvědomili, že nepůjde jen o nějaké mzdové a další účetnictví, ale že s právní subjektivitou přijdou další povinnosti – výběrová řízení, právní úkony, správní řízení, pracovněprávní jednání, tvorba smluv atd. atd. To předtím školy nedělaly, to řešily právě školské úřady nebo obce. Pak to spadlo na ředitele, ale peníze na odborné personální zajištění těchto úkonů většinou nedostali. Ředitelé se do toho pustili sami. Čas a klid na vedení pedagogického procesu se ředitelům kriticky zkrátil. To se dnes již ví. Kolik procent pracovní doby se věnuje vzdělávacímu procesu? Studie říkají, že 20 %. Jsme zase u toho! Ředitel školy – právního subjektu, potřebuje nástroje. Těmi základními (ne však pochopitelně jedinými) jsou prostředky na dostatečný, odborně erudovaný administrativní personál a také na solidní a motivační nenárokovou složku platu.

Právní subjektivitu už ale školy mají devět let…

… taky jsou všichni pořádně sedření, vždyť se na nás podívejte (úsměv). Navíc mnoho škol jde po velice tenkém ledu. Protože prostě k tomu nemá vytvořené podmínky, řadu důležitých činností nedělá nebo je dělá nedostatečně, i když se sebevíc snaží, ale den nenatáhnete a vlastní síly mají taky hranice. A nejde o banality – mluvím o hygieně, bezpečnosti a podobně. Tam když nastane nějaký průšvih, může to mít pro ředitele fatální následky – ale spousta z nich zajistit tyhle oblasti ani neumí a musí vše od počátku „odborně“ nastudovat!

To jsou nesmírně vážná slova. A co povinné vzdělávání pro ředitele?

Myslíte FS1 a FS2 (směje se ředitel)? Co se může člověk naučit z pár hodin práva? Z několika hodin ekonomiky? Ba ne. Funkční studium i studium managementu beru jako správný předpoklad pro výkon ředitelské funkce či rozšíření obzoru. Ale kdybychom ho opravdu vzali vážně až do důsledků, museli bychom okamžitě přijmout tři lidi pro každou školu, aby hlídali a splnili všechny možné požadavky, které po nás legislativa chce. Anebo bychom si museli najmout firmu či firmy. Pokud bychom je chtěli přijmout, museli bychom najít peníze v přímých výdajích. A když bychom chtěli najmout firmy, musel by s tím souhlasit zřizovatel, protože by šlo o peníze na provoz. V mzdových prostředních na to finance nejsou a zřizovatel taky nemá ani korunu navíc. Kromě toho – může mít zřizovatel, jímž je menší obec, lidi, kteří rozumějí všem oblastem, včetně školství? Těžko! Takže jsou to všechno fakt „strašně dobré rady“!

Zodpovídáte za smlouvy… To je právní záležitost.

Zase bych musel mluvit o nezbytnosti zajištění právních služeb, což je oblast nepedagogická… Co myslíte, co je lepší – prostě to nějak plácat a věřit, že nikdo na eventuální problémy nepřijde? Nebo úkoly plnit tak, jak se má? Myslím, že je lepší, když jsou věci udělané pořádně. Narazil jsem na firmu, která za paušál slibovala právní poradenství v případě potřeby. Šlo zhruba o třicet tisíc korun za rok, což není málo, ale z hlediska možných problémů v případě chyby zase ne tolik.  Jenže školy ani na to nemají a otázkou také je, zda chceme řešit opravdu až nastalé průšvihy. A zřizovatel zase očekává, že ředitel jako statutární zástupce právního subjektu se o tyto věci postará.

Zmínil jste se o zkušenostech z Dánska. Jak tak tam řeší třeba otázku zajištění právní pomoci škole?

Viděl jsem tam systém, který se mi líbil. Ředitel se stará především o pedagogickou stránku věci (ostatně jako například i v Německu) a neřeší otázky budov nebo provozu. Při škole pak existuje školská rada, tak pět šest členů… Pro tamější školské rady jsou ale vybíráni rodiče s potřebnou kvalifikací – právník, lékař, ekonom atd. A když ředitel potřebuje, zvedne telefon a členové jeho školské rady mu zdarma radí a pomáhají. V Dánsku je toto zcela běžné. Srovnejte si to s rolí školských rad u nás…

Ve školství se mluví spíš o přebujelé administrativě nebo o výhodnosti právní subjektivity, tyto dopady nedostatečného počtu nepedagogů se příliš neprobíraly…

Na konferenci Asociace aktivních škol v Olomouci bylo víc než šedesát ředitelů… Když jsme o tom začali mluvit, jen to zahučelo v sále. To, že se o tom zatím nemluvilo, ještě neznamená, že to naprostá většina ředitelů nevnímá jako obrovský problém. Navíc řada zásadních administrativních úkonů přibyla v posledních několika letech! Například  výběrová řízení či zpracovávání, předkládání, řízení a monitorování řady náročných projektů, které mají pomoci rozvíjet školy. I proto se toto téma stalo jedním ze zásadních bodů jednání.

A řešení?

Osvícený ředitel a osvícený zřizovatel, který přidá do rozpočtu školy třeba na správce pozemku, je sice chvályhodné, ale nesystémové řešení. Systémovým řešením by bylo uvědomit si skutečný rozsah činností ředitelů škol – právních subjektů a v této souvislosti i vyčíslit skutečně nezbytné nároky na splnění požadavků v oblasti mimovzdělávacích činností ředitele školy. Pro tuto oblast zajistit finance ze standardních rozpočtových prostředků, které škola dostává normativní cestou.

Radmil Švancar

 

Předsedkyně sekce nepedagogických pracovníků ČMOS pracovníků školství Dagmar Čáslavová:

„Situace je opravdu složitá. Ředitelům škol se stále krátí rozpočty, jsou vázáni minimálním platem pro pedagogy ve výši 20 000 korun měsíčně, v případě úbytku žáků také není možné dát do třídy jen půl učitele – to všechno má vliv na to, že zbývá stále méně peněz na nepedagogické pracovníky. A snižují se jim úvazky, nebo se přidává práce. Chceme o tomto problému jednat s ministerstvem školství. Není jiné řešení, než přidat školám peníze i na nepedagogy.“

 

Na žádost redakce o počty nepedagogů a o reakci na prohlášení AAŠ zaslalo MŠMT stanovisko,
z něhož vybíráme:

„Ze statistických údajů MŠMT vyplývá, že se počty nepedagogických pracovníků ve školství pohybují dlouhodobě téměř na stejné úrovni. MŠMT si administrativní zátěž ředitelů škol a učitelů uvědomuje, proto se snaží ji snižovat jinými způsoby, například novelizací vyhlášky o dokumentaci škol a školských zařízení, kde dojde od září letošního roku kromě jiného i ke snížení rozsahu zjišťování údajů v rámci regionálního školství, k revizi dosavadního rozsahu zpravodajské povinnosti škol a ke zrušení některých již nevyužívaných položek a výkazů.

Dalším krokem ke snižování administrativní zátěže ředitelů a učitelů je projekt NIQES, který administruje Česká školní inspekce. … “

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz