archiv
Učitelské noviny č. 22/2013
tisk článku

PROFESURA BY MĚLA BÝT POZICÍ, NIKOLIV HODNOSTÍ

Pakliže má kauza Martina C. Putny nějaký pozitivní význam, je to v tom, že prezident Miloš Zeman výrazně upozornil na poněkud umělé zakotvení statutu profesora v našem současném právním řádu a vůbec ve společenském povědomí.

Proč prezident vůbec profesory jmenuje?

Jednoduše proto, že jde o výraz prestiže, která vyrůstá z kořenů, jež sahají až do dob rakousko-uherského mocnářství. Tuto štafetu po císaři pak jednoduše převzal i první československý prezident. Avšak kde je hranice mezi tradicí a fraškou? Tam, kde se z příslušného aktu stává jen karikatura. A nejen poslední události poukazují na to, že historicky daný systém udělování profesur poplatný německy mluvícímu kulturnímu prostoru je pro naši zemi již přežitý.

Buď akademická svoboda, nebo patronát státu

Jakmile se někde objeví byť jen náznak ze strany politiků, že by chtěli mít větší vliv na chod veřejných vysokých škol, ozve se z akademické půdy vždy hlasitý odpor. A to je v pořádku. Ne snad, že by naše univerzity postupovaly bezchybně, ale jsem přesvědčen, že jejich přešlapy nesnesou srovnání s tím, jak často hloupě, ba přímo trestuhodně mnozí politici náš stát spravují. Proto každá snaha o co možná největší osamostatnění vysokých škol z vlivu mocných je dobrou zprávou. Měli by to být tedy v prvé řadě právě akademici, kdo by měl chtít, aby si profesory nejen vybírali sami, ale také si je sami jmenovali. A nejen vysokoškolští učitelé, ale vůbec občané této země se musejí rozhodnout, jestli chtějí profesory České republiky, nebo profesory univerzit, které se nacházejí na území tohoto státu.

Prezident Zeman měl rozhodně pravdu v tom, když se pozastavil nad zvyklostí jmenování jen podepsat a o víc se nestarat. Snad jen kdyby náhodou narazil na nějaké procesní pochybení, podvodné jednání vědecké rady či ministerstva školství anebo podezření na trestnou činnost, jíž se kandidát na profesora dopustil, bylo by to kvitováno celou veřejností. A v této souvislosti je vedlejší, že významná část právníků tvrdí, že legislativní výraz „prezident jmenuje“ ve skutečnosti znamená, že tak učinit musí. Z obou protichůdných právních výkladů totiž pokaždé vychází špatné řešení: Buď je ztvrzení prezidenta jen pozlátkem nad předchozími štemply z univerzity a ministerstva, nebo jde o institut, který v sobě nese nepřijatelné riziko ohrožení akademických svobod.

Bez prezidenta se objevují jiná rizika

Prezident Zeman se s ministrem školství Petrem Fialou dohodl, že ministr do právě připravované obsáhlé novely zákona o vysokých školách zakomponuje i zrušení prezidentské pravomoci jmenovat profesory. Profesoři by však i nadále byli jmenováni, ale pouze ministrem. Ten se nechal hned slyšet, že by šlo jen o úkon čistě formální. Ano, věřím, že v případě profesora Fialy by tomu tak bylo, ale co když po něm přijde někdo podobný jeho předchůdci Josefu Dobešovi, jenž se nezdráhal v kauze plzeňských práv převálcovat dokonce i Akreditační komisi (AK)? Co potom nějaký nepohodlný (skoro)profesor? A celý tanec začne nanovo… Kritici tohoto zamýšleného modelu, například předsedkyně školského výboru Poslanecké sněmovny Anna Putnová (TOP 09), si proto dokonce myslí, že politický vliv na akademickou půdu by v takovém případě mohl být ještě větší.

Pokud by se zrušilo jmenování i od ministra a profesury by tak zůstaly čistě v rukou univerzit, objevila by se podle předsedy školského výboru Senátu Marcela Chládka jiná rizika. Senátor si myslí, že spojení profesury jen s jednou školou by znamenalo ještě větší posílení trendu v rozevírání nůžek kvality jednotlivých univerzit. Nesouhlasím. Ale jen za předpokladu, že titul profesora by nebyl již pedagogicko-vědeckou hodností, ale stal by se výhradně pracovní pozicí.

Jednou profesorem navždy profesorem

A to je přesně to, jak profesuru chápe většina evropských zemí i USA. Profesorem se jen na dobu svého působení na dané univerzitě stává ten, kdo aktuálně jako profesor skutečně působí. To znamená, že odpadá to naše: jednou profesorem navždy profesorem. Jedině tak lze zamezit tomu, aby se ve společnosti předváděli lidé, kteří už třeba dvacet let nevydali žádný odborný článek, ale svým doživotním titulem se stále chlubí. Celé akademické obci tak navenek dělají jen medvědí službu.

Jestli mělo něco na kvalitu našich vysokých škol (zvláště soukromých) v souvislosti s profesory opravdu negativní vliv, byly to přehnané požadavky AK, aby profesoři a docenti všechno garantovali. A tak byli velice užiteční i ti neschopní. Ministr Fiala by tedy měl oživit svůj původní záměr, kterého se pod tlakem akademiků vzdal, a profesora jako pracovní pozici do návrhu novely zakomponovat.

Lukáš Doubrava

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz