archiv
Učitelské noviny č. 21/2013
tisk článku

UČIT SE ČÍST, UČIT SE POMÁHAT

Projekt Čtení pomáhá funguje už třetím rokem. Za tu dobu otevřel pro mladé čtenáře desítky titulů, pomohl mnoha lidem ke šťastnějšímu a hlavně plnohodnotnějšímu životu. Největší zásluhu na tom mají kromě tvůrců projektu ti, kdo dětem knížky nabízejí – pedagogové a knihovníci. Nejvíc čtenářů se rekrutuje z žáků 1. stupně základní školy, možná obtížnější je přivést ke knize ty starší. Pro zkušenosti jsme zašli do Gymnázia J. Heyrovského v Praze 5. 

První dojem – školní knihovna k závidění. Tři místnosti plné knih – od encyklopedií po beletrii. Počítače přístupné studentům, k dispozici mají i časopisy, a co především – pomoc knihovnice Olgy Pavláskové.

„Takové vybavení můžeme mít jen díky vstřícnosti vedení školy,“ říká OLGA PAVLÁSKOVÁ. „Samozřejmě že prioritou jsou učebnice, na nákupu knih se domlouváme. Encyklopedie, atlasy a slovníky potřebné pro výuku, ale v určitém množství můžeme nakoupit i beletrii. Teď jsme nakupovali hlavně knížky pro nižší ročníky. Městské knihovně konkurovat nemůžeme ani nechceme, ale k titulům, o které je eminentní zájem, se u nás žáci dostanou spíš. Knížka pak jde z ruky do ruky.“

Před časem vyhlásila školní knihovna zajímavou akci. Každé dítě mohlo napsat na lístek názvy pěti titulů, které by rádo v knihovně našlo. Z nejžhavější desítky pak O. Pavlásková vybrala ty, u nichž je předpoklad, že se k nim žáci budou vracet. Teď je prý největším hitem Deník malého poseroutky, ale také Harry Potter, Hunger Games… Navzdory všemu ale přebíjí knížky internet.

„Možná je pro ně knížka příliš náročný zdroj informací, hledání v internetu je mnohem snazší,“ soudí O. Pavlásková. „Není snadné naučit je, že základní zdroj informací je kniha, internet že by měl sloužit k jejich rozšíření. Tohle si uvědomí až v okamžiku, kdy si sami chtějí rozšiřovat obzory. Bohužel, někteří zůstávají zoufale nepoučitelní. Je to boj.“

Podle cvrkotu o přestávce to ale vypadá, že knihovnice v soubojích vede.

„Půjčovat knížky si chodí hlavně žáci z nižších ročníků a pak maturanti. Jednu věc ale musím zdůraznit – bez spolupráce s češtináři by žádná knihovnice úspěšná nebyla. Kdyby češtinář děti v touze po čtení nepodpořil, mohla bych tu mít kdovíco, ale do knihovny by došel jen málokdo.“

Spolupráce s češtináři

Přivést děti ke knížce je stále složitější. Ze základní školy přicházejí do gymnázia s velmi rozdílnými čtenářskými návyky.

„Když chceme podporovat dětské čtenářství, musíme se zaměřit už na primány,“ říká O. Pavlásková. „I spolupráce s češtináři je na nižším stupni gymnázia intenzivnější než na vyšším. A samozřejmě úplně jiná. Starší studenti si knihu umějí najít sami, mladším ji musí učitel nabídnout. Ale tak, aby ji byli ochotni přijmout. Ideální je, když učitel vede žáky od primy až po maturitu, ale z organizačních důvodů se to vždycky nepodaří. Podstatná je tvůrčí invence češtináře. Samozřejmě že všichni mají zájem na tom, aby se děti naučily pravidelně číst, aby rozuměly literatuře, aby věděly, co čtou. Aby uměly vnímat příběh, jeho myšlenku, ale také slovní obraty. Zdaleka nestačí knížku přečíst a lépe nebo hůř odvyprávět obsah. Tohle všechno je úkol učitelů českého jazyka a literatury. Knihovnice může na jejich práci jenom navazovat.“

Následující debata prokázala, že vztah ke knize není zdaleka jen záležitostí češtinářů. Když se učitelé domluví napříč předměty, je to jenom dobře. Dějepis, hudebka, výtvarka, občanka, konečně proč ne fyzika nebo chemie – sci-fi je na to přece jako dělaná.

Jak čtení začalo pomáhat

„Už dřív jsme s tehdejší kolegyní Stanislavou Mickovou, přemýšlely, jak spojit v literatuře to pro žáky prospěšné se zábavou. Považovaly jsme za rozumné zrušit formální stránku čtenářských deníků, ale zároveň jsme se snažily dětem nabídnout jiný způsob, jak nad přečteným přemýšlet,“ vzpomínala češtinářka NADĚŽDA MACHOLDOVÁ.

Čtenářské deníky, kdy jedinou povinností je napsat stručný obsah knihy, se postupně měnily v názor na přečtené. Děti se snažily dohledat další informace na internetu – zajímavosti o tématu, o autorovi, o ilustrátorovi. Když se na scéně objevil projekt Čtení pomáhá, bylo jasné, že to je nadstavba, kterou češtinářky hledaly.

„To je přece úžasný nápad. Děti si přečtou knížku, a když odpovědí správně na otázky na webu, mohou virtuálních 50 Kč poslat na charitu podle vlastního výběru. Mohou si udělat dobře u srdíčka, že pomáhají, i když ještě nemohou vydělávat. Děti se chytly, vůbec jsme je nemusely do ničeho nutit. Napřed si vyzkoušely otestovat na webu knížky, které si přečetly už dřív. Přiznaly se, že některé testy udělaly třeba až na potřetí. Když jsme viděly, že je o projekt zájem, rozhodly jsme se vyjít žákům vstříc. V tercii a kvartě jsme jim umožnily nahradit polovinu zápisů do čtenářských deníků zvládnutým testem v projektu Čtení pomáhá. Na začátku se jim otázky zdály těžké, ale zvykli si, četli pozorněji, naučili se o knížce víc přemýšlet. Ačkoli za účast v projektu nedostávali jedničky, pokračovali v ní. Někteří dokonce i tehdy, když postoupili do střední školy a měli jiného učitele, který žádné úlevy v zápisech z četby nedovolil.“

Zapojení do projektu žáky baví, chválí ho i rodiče. Učitele těší hlavně to, jak se odráží nejen ve znalostech a schopnostech žáků.

Literární večery

Ani tak dobře vymyšlený projekt by se ve škole neujal, pokud by pro něj nebyla už dopředu vytvořená vhodná půda.

„Jak říkala kolegyně, s češtináři jsme hledali různé způsoby, jak děti přivést ke čtení,“ líčila Olga Pavlásková. „Když jsme asi před deseti lety zjistili, že existuje Noc s Andersenem, hned jsme se do ní s jednou primou a tercií zapojili. Nápad se nám tak zalíbil, že jsme se rozhodli využít ho jako model pro další akce.“

Tak vznikla tradice zdejších literárních večerů pro žáky nižšího stupně gymnázia, vždy pro skupinu maximálně 30 dětí. Konají se třikrát čtyřikrát, ale také šestkrát do roka. Některé začínají v pět odpoledne a končí v deset večer, jindy skupina žáků s učiteli přespí ve školní knihovně. Téma si učitelé dohodnou s knihovnicí. Pro mladší žáky to bývají pohádky a báje, fantasy, pravěké příběhy nebo příběhy o zvířatech. Starší se těší na detektivku, horor, sci-fi nebo na téma Brak a kýč.

„Za ty roky už máme slušně vypracované schéma. Děti si většinou doma na dané téma něco připraví, často i kostým. Ostatně do tematicky laděných kostýmů se oblékneme i my. Na programu jsou nejrůznější aktivity – scénky, soutěže, kvízy, křížovky, dramatizace. Dodnes vzpomínáme, jak žáci zdramatizovali scénku z Babičky jako horor. Nebo hádáme, co znamenají stará, dnes už jen málokdy používaná slova, doplňujeme přísloví. Víte, že tohle dělá žákům často velký problém? Jindy mají za úkol napsat příběh podle obrázku, který jim předložíme. Při jednom detektivním večeru se děti jako obvykle rozdělily do skupinek a každá dostala za úkol odvyprávět pohádku O červené karkulce jako detektivní příběh z pohledu jedné ze zúčastněných postav. Jak to vidí Karkulka, babička, vlk… To jsme si hodně užívali. Děti mají obrovskou fantazii.“

Ohlas na večery je velký. Když se učitelky pídily proč, dověděly se, že „to nebyla nuda“. Aktivních Nocí s Andersenem na základní škole žáci většinou moc nezažili. Jenom se tam předčítalo a to je zase tolik nebralo.

Děti si sice při literárním večeru „jenom“ hrály, ale když pracovaly s texty, musely jim porozumět, učily se spolupracovat, rozdělit si role. Byly v akci, nečekaly, že je někdo bude bavit.

„Ale učíme se i my,“ doplnila další učitelka českého jazyka EVA GIRETHOVÁ. „Někteří žáci nám přicházejí pomáhat, i když už postoupili na vyšší stupeň, nebo dokonce i na vysokou školu. Nabídnou se, že připraví literární večer třeba pro primány. Přichystali takhle například večer podle Tolkiena, nebo na téma bájí starého Egypta. Přinášejí nové nápady, nové prvky, které mohou být i pro nás inspirací.“

Prokletí povinné četby

I velký čtenář se může postavit na zadní, když dostane některou knížku příkazem. Dřívější povinnou četbu už sice dávno vystřídala četba doporučená, ale na předložení titulu žákům se bohužel leckdy nic nemění.

„Učitel si musí dát práci, aby nabídl žákům knihu tak, aby si ji sami chtěli přečíst,“ je přesvědčená Eva Girethová. „Samozřejmě že je důležitý výběr, těžko můžeme po dnešních mladých chtít, aby četli Jiráska. Ale proč jim nedat jako úkol, aby si vyhledali, jestli neexistuje pověst o okolí jejich bydliště? Jindy se jim snažím přiblížit téma příběhu klasické literatury tím, že je převedu do dnešního světa. Pak za vámi třeba přijdou a přiznají, že si knížku půjčili a že byla náhodou docela dobrá. Proč konečně nevyužít i módní vlny? Jednu hodinu jsme si třeba povídali o jejich milovaném ‚poseroutkovi‘ a byla jsem překvapená, co všechno v textu objevili, vůbec to nebyl ztracený čas.“

„Zabírá také nabídnout jim na dané téma zajímavou aktivitu,“ připojila se Naděžda Macholdová. „Třeba aby úryvek z knížky zpracovali jako komiks, nebo aby namalovali návrh na obálku. Jindy si připravíme hodinu jako knižní veletrh, na němž mají žáci přesvědčit kamarády, aby si přečetli právě tu jejich knížku. Možností je hodně, pro učitele je vyučování mnohem náročnější, ale myslím, že se to vyplatí.“

           Jaroslava Štefflová

PROJEKT, KTERÝ POMÁHÁ

Málokdy je název projektu tak stručný a tak pravdivý – Čtení pomáhá. Dětem, které si zvolna zvykají na to, že knížka může být příjemnou součástí jejich života. I těm, komu díky pravidlům pošlou finanční pomoc – lidem i zvířatům. Pravidla jsou jednoduchá. Na webových stránkách projektu (www.ctenipomaha.cz) si dítě vybere ve své věkové kategorii knížku, která ho zaujme. Na stejné adrese pak odpoví na otázky zjišťující, jestli knížku skutečně přečetlo. Pokud ano, získá virtuálních 50 Kč, které může – opět prostřednictvím internetu – věnovat charitě podle svého výběru.

Před rokem byla v rámci projektu vyhlášena soutěž o týdenní zájezd na Mallorcu s Cestovní kanceláří FISCHER. Soutěžily mezi sebou jednotlivé třídy základních a středních škol. Vítězem pro každou věkovou kategorii se stala ta třída, která na svém kontě měla největší počet správně vyplněných testů. Svou znalost knih však každá z nejpilnějších tříd musela potvrdit při speciálním přezkoušení. Teprve potom bylo její vítězství potvrzeno. V první věkové kategorii, tedy mezi třídami prvního stupně ZŠ, zvítězila 5. třída Základní školy Ostrov nad Oslavou. Mezi třídami druhého stupně vyhrála 8. B Základní školy Slavičín – Vlára. Mezi třídami středních škol zvítězila kvinta Gymnázia a Střední odborné školy, Hostinné, Horská 309.

V dubnu slavil projekt druhé narozeniny. Za tu dobu se do něj zapojilo 126 000 dětí. Načetly více než 19 milionů korun, kterými přispěly 203 charitativním projektům.

Do třetího ročníku projekt vstoupil s novinkou pro jednotlivé čtenáře i pro školy. Jmenuje se Čteme s Albatrosem a bude probíhat do 8. 4. 2014, kdy Čtení pomáhá dovrší věk tří let.

„Cílem je, aby soutěžící nasbíral za dané období co nejvíc úspěšně vyplněných kontrolních testů ke knihám,“ dověděli jsme se od IVANY JELÍNKOVÉ z AMI Communications, která projekt zajišťuje. „Nejpilnější čtenář si pak bude moci na webu Čtení pomáhá vybrat z nabídky knih tituly v hodnotě 1000 Kč, za druhé místo finanční poukázku na 750 Kč a za třetí na 500 Kč. V soutěži škol pak ta vítězná dostane knihy podle vlastního výběru v ceně 20 000 Kč, škola na 2. místě finanční poukázky na 10 000 Kč, za 3. místo na 5 000 Kč. Vlastní projekt ale běží dál.

Těší nás, že počet dětí, které s námi čtou, narůstá denně v průměru o 100 nových registrací. Největší podíl na tom mají učitelé. Díky nim se o projektu dovědělo 47 % dětí.“

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz