archiv
Učitelské noviny č. 21/2013
tisk článku

Ředitelka karlovarských speciálních škol: SPC při škole zlepšuje její obraz i možnosti

Škola je kousek za kruhovým objezdem, zaparkovat není moc kde. Konečně, to se dá v Karlových Varech očekávat. Zvenku budova klame tělem, vypadá jako nevelká, uvnitř ale překvapí schodišti a chodbami se dveřmi do jednotlivých učeben. Ale není to jediná budova těchto speciálních základních škol, patří k ní i další v Karlovarském kraji. S ředitelkou škol Martinou Kheilovou a taky s vedoucí zdejšího SPC Hanou Švarcovou jsme se ale o domech moc nebavili, spíš o tom, co žákům a jejich rodičům komplex škol nabízí a jak se jim žije v současné době, pro oblast speciální pedagogiky tak nejisté.

Karlovarské mapování

V budově zdejší školy sídlí i SPC, druhá karlovarská škola byla do komplexu přidána krátce poté, co se před šesti lety stala ředitelkou školy M. Kheilová. Ke škole patří i třídy základní školy speciální v Mariánské u Jáchymova. Kromě karlovarského SPC má ředitelka pod sebou také SPC v Sokolově, dvě v Mariánských Lázních a před pěti lety rozšířila své působení ještě i do Chebu.

Pracovišť a škol pod jedním vedením je hodně. „Funguje to, protože se mi podařilo vybrat schopné vedoucí jednotlivých zařízení. Na mně je mimo jiné kontrolovat a řídit, je to prostě manažerský způsob práce. Řada lidí okolo mě si možná ještě nezvykla, že se vídáme kromě porad jen občas, když je to nezbytné,“ říká M. Kheilová. A vysvětluje, že všichni byli v předchozích letech zvyklí, že ředitelka byla vždy „při ruce“, že do všeho viděla. To za současné situace přes veškerou snahu nelze. „Zástupce ředitele a vedoucí mají větší samostatnost – a taky vyšší odpovědnost,“ říká ředitelka školy.

Přiznává ale, že je to hodně práce scelit tak velký konglomerát škol a školských zařízení. Zajímá mě, jestli spojení škol mělo nějaký ekonomický přínos. Ředitelka přemýšlí… „Možná se ušetřil jeden ředitelský plat,“ odhaduje. Vidí ale i organizační důvod pro toto spojení škol – lepší možnost naplnění tříd. A také schůdnější cestu k přesunutí například dětí s mentální retardací do tříd, které se na jejich vzdělávání specializují.

Ve struktuře škol je základní škola pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, ZŠ praktická i speciální (a taky střední škola, dvouletá škola praktická). Výhodou je, že v systému zdejších škol je poskytována péče žákům s celou škálou mentálního postižení, že se minimalizují problémy spojené s „hraničními“ dětmi – nejen selhávajícími v běžné škole kvůli hlubší specifické poruše učení a chování nebo kvůli zdravotnímu znevýhodnění, i pro ně tu jsou připraveny třídy se speciálním pedagogem a nižším počtem žáků. Jde ale i o žáky, kteří kvůli nevyrovnanému vývoji se v průběhu času zlepšují (nebo zhoršují) a je vhodné je přeřadit do jiného vzdělávacího programu – z bývalé pomocné školy (tedy základní speciální) do bývalé zvláštní (dnes základní praktické). Je zachováno prostředí, jsou k dispozici speciální pedagogové, po ruce je stále některé z pěti pracovišť speciálněpedagogického centra.

Espécéčko podřízené i samostatné

Vedoucí karlovarského speciálněpedagogického centra Hana Švarcová mi představila jeho pracovníky – logopedka, etopedka, psychopedii mají vystudovanou snad všichni, psycholožka… Široká škála odborností je nezbytná, protože v souladu se současným trendem se zdejší SPC striktně nespecializuje na péči o děti s jedním postižením, ačkoliv logicky klienti s mentálním postižením dominují. (Napadá mě, nakolik by pedagogicko-psychologické poradny viděly rády, že se SPC zabývá i dětmi se specifickými poruchami učení a chování, což bývá obvykle doména PPP.) Kromě těžších zrakových a sluchových poruch, které odkazují ke kolegům do jiných SPC, mají v péči klienty různého věku a různého postižení z různých škol.

Z různých škol – vedoucí SPC i ředitelka tím argumentují proti kritice, která se objevuje – totiž že SPC, které je podřízeno řediteli školy, funguje pro ni jako naplňovací poradenský kanál. „Podepisuji všechny odborné zprávy a doporučení, protože je to moje povinnost i zodpovědnost,“ říká M. Kheilová, „ale nikdy bych si nedovolila kterémukoliv pracovníkovi SPC do jeho práce mluvit. Šla bych sama proti sobě – zodpovídám přece i za kvalitu průběhu a výsledku vyšetření, za to, že je klientovi poskytnuto odborně a v jeho nejlepším zájmu.“

Zmínil jsem, že jsou klienti různého věku – vedoucí SPC upozorňuje na to, že se zařízení specializuje i na ranou péči v rámci depistáže, tedy na práci s dětmi (a jejich rodiči) pod „školskou“ úrovní věku, tedy pod tři roky. Nejmladším klientem tak bylo tříměsíční dítě… Jedná se o potřebu, která vyplynula z požadavků praxe. Konečně – podobně jako přípravné třídy, které při zdejších školách otevírají – a neřeší, jestli jsou to školy pro děti vyučované podle RVP ZV, nebo podle přílohy pro lehce mentálně postižené.

Jen první stupeň z nutnosti

Žáci v „běžných třídách“ jsou vyučováni podle RVP ZV, mají ale diagnostikovanou specifickou poruchu učení či chování, poruchy řeči, příznaky poruchy autistického spektra, mají i LMP, ale rodiče nesouhlasili, aby se učili podle přílohy, nebo chtěli, aby se podle tohoto programu učili, ale ne v základní škole praktické… Do těchto tříd bývají zařazovány i hraniční děti se zdravotním znevýhodněním, u kterých není zcela jasné, jestli zvládnou nároky RVP ZV, nebo by pro ně byla lepší příloha. „A pokud časem zjistíme, že to prostě podle RVP ZV nepůjde, domlouváme se s rodiči, aby požádali o vyšetření a návrh poradenského zařízení do systému vzdělávání podle přílohy, které můžeme žákům také nabídnout,“ říká M. Kheilová.

Zdejší školu pro žáky se specifickými poruchami učení či vadami řeči mohou ale navštěvovat v těchto třídách pouze do pátého ročníku, pak odcházejí do jiných škol ve městě. „Je to otázka prostor, které máme k dispozici. Kdyby bylo místo pro další třídy, nabídli bychom i jim přímou speciálněpedagogickou podporu i v dalších ročnících, zájem by mezi rodiči byl, naplnili bychom je. Víme, že ji potřebují, ale taková je prostě situace,“ vysvětluje ředitelka školy. Vytipovali zhruba pět škol v Karlových Varech. Jedna z nich je v nedalekých Dvorech a její druhý stupeň je podle M. Kheilové jakýmsi neoficiálním pokračováním zdejších tříd „běžné“ základní školy, které ale dětem nabízejí speciální podmínky pro vzdělávání.

Přechod do jiných škol není pro děti jednoduchý. Proto jsou tyto školy domluveny, děti v pátém ročníku navštěvují „své budoucí“ školy zejména na výchovy, poznávají nové prostředí, ředitele, učitele, děti. „Připravujeme je tak, aby pro ně tato změna nebyla tak náročná,“ říká M. Kheilová. Vědí, že to nebude jednoduché ani pro ně, ani pro učitele – přece jen, najdou se i třídy s jednatřiceti žáky, přijmout pak afektivní děti se silnými specifickými poruchami učení či chování, s logopedickým a dalším postižením, to může vyvolat určité problémy.

Jistě, i běžné školy mohou v případě potřeby žádat o asistenty, v některých krajích je ale velký problém finance na tohoto pracovníka získat. Jednání školy s Karlovarským krajem označuje ale ředitelka jako korektní. Patřil podle ní k prvním krajům, které asistenty pedagoga pro školy podporovaly. Pokud doloží potřebu žáka, kraj dotaci na asistenta pedagoga poskytne. V předchozích letech škola platy pro tyto pracovníky musela dorovnávat více, letos je ale situace podle M. Kheilové lepší.

První a druhá spojená

Do základní školy praktické chodí žáci do všech ročníků, poslední školní rok jsou ale spojeny první a druhá třída. Ředitelka potvrzuje, že je to důsledek obecného tlaku proti zařazování žáků do tohoto typu školy.

Právě u této školy jsou zřizovány i přípravné třídy. M. Kheilová přivítala, že z návrhu školského zákona zmizela zakazující ustanovení pro zřizování a provozování přípravných tříd při základních školách praktických. „Je to nesmysl,“ hodnotí tento záměr, který ale ministerstvo školství zcela neopustilo a chce k němu směřovat jednak postupem doby a jednak jinými, skrytějšími cestami. Jsou to třídy zejména pro děti sociálně znevýhodněné, kterým tato „předzkušenost“ se školou může v následujících letech velmi pomoci, hlavně za situace, kdy se jim mohou věnovat speciální pedagogové.

Vedoucí SPC navíc oponuje tvrzení, že z těchto tříd pak žáci jaksi automaticky přecházejí do škol, při kterých jsou přípravky zřizovány. „V některých letech přejde do naší školy jeden dva žáci, jindy nastupují do jiných škol všichni… Podstatné je, že jsou na školní práci a její nároky lépe připraveni, než kdyby zůstávali doma,“ říká H. Švarcová. Pokud ale některé z nich přejde rovnou do základní školy praktické, pak musí absolvovat stejné vyšetření a škola se musí řídit stejnými pravidly jako v jiných případech. Poslední rok před školou v přípravné třídě podle ní je naopak nadějí, že dítě zvládne vstup do běžné školy bez problémů, které by jindy hrozily.

Zájem o tyto třídy je velký, zvýšil se konečně i proto, že pro letošní školní rok nemohla být kvůli neodpovídajícím hygienickým podmínkám otevřena mateřská škola. Byl to problém zvlášť letos, v době vysokého převisu poptávky o předškolní vzdělávání nad nabídkou, ale právě přípravné třídy to vyřešily aspoň pro některé děti v posledním roce před nástupem do školy.

S nejtěžším postižením

Pro děti s nejtěžším mentálním postižením (často bývá kombinováno i s dalším postižením) jsou připraveny třídy základní školy speciální. Tyto třídy žáci navštěvují po dobu deseti let. Obvykle do nich nastupují děti hned od prvního ročníku, jejich postižení je zřejmé, bývají také v péči odborných lékařů a klinických psychologů, jejich speciální vzdělávací potřeby jsou evidentní. Speciálněpedagogická péče u těchto žáků s těžkým zdravotním postižením je aktivní již v předškolním věku. A znovu se ptám – nemají pravdu kritici tohoto systému, této organizace speciálněpedagogické péče, že SPC pak zvýhodňují „svou školu“? Vedoucí SPC to ale i po druhé odmítá a jako příklad uvádí situaci žáků s těžkým mentálním postižením, často s kombinovaným postižením. „Jejich rodiče většinou preferují chodovskou školu (ZŠ praktická a ZŠ speciální, Nejdecká 254, Chodov, okr. Sokolov), protože ve městě funguje již po mnoho let kvalitní stacionární zařízení pro děti se zdravotním postižením, což hlavně pracujícím rodičům velmi pomáhá. Karlovy Vary takové zařízení nemají. Ani nás nenapadne je přesvědčovat, aby zapsali své děti do zdejší školy,“ říká. Navíc, zdůrazňuje, bylo by to v rozporu s etikou poradenské práce. Podobnou argumentaci podle ředitelky většinou používali lidé, kteří samotnou praxi v podstatě neznají a snaží se pouze najít argumenty, které by podpořily jejich často politicky zabarvené snahy.

A ředitelka doplňuje, že skutečnost, že je SPC součástí školy, dotváří její obraz pro rodiče – je to doklad odbornosti, kterou pro své děti hledají. „Jistě že to není pouze tím, že máme SPC, ale v posledních letech ani před zápisy naši školu nemusím inzerovat. A máme plno, zájem je veliký. Rodiče si mezi sebou zkušenost se školou řeknou,“ poznamenává M. Kheilová.

Spojení s SPC je podle ní dobré pro žáky i učitele ve škole, funguje díky tomu nejen formální, ale i neformální komunikace třeba o přestávkách – no konečně, o čem si asi povídají lidé z SPC s kantory, když se začnou bavit? O dětech, o jejich problémech a jak je řešit. To je prostě už taková profesionální deformace, že.

Inkluze – ano? Ne? Jak?

Téma inkluze jsem si nechal v této škole pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami na závěr. Pochopitelně, nečekal jsem žádné nadšení. Ředitelka ale k tématu přistoupila věcně. „Hlavní problém je, že základní školy nemají podmínky pro práci s žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,“ vysvětluje. „Myslíte, že kdyby tomu bylo jinak, byl by například takový zájem o naši školu? Je to podobné jako s přípravnými třídami u běžných škol. Naše jsou velmi úspěšné, protože do nich mohu dát zkušené speciální pedagogy. V běžných základních školách určitě dělají, co mohou, i tam obsazují tyto třídy zkušenými elementaristkami, ale prostě s dětmi s postižením nebo nějakým výrazným znevýhodněním se musí pracovat jinak. To není jen malování a odpolední procházka.“

S inkluzí by se mělo podle ní opatrně, tak aby byla vždy individuálně šita na míru, aby se z ní nestávalo politikum, jak jsme toho dnes svědky. „Otevřeně říkám, že za současných podmínek, počtu žáků ve třídách, za současného financování, za současné absence znalostí speciální pedagogiky v běžných školách jsem spíše proti inkluzi, hlavně proti inkluzi bezbřehé a bezhlavé.“     
Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz