archiv
Učitelské noviny č. 20/2013
tisk článku

VÝCHOVA BEZ TRESTŮ

Trestat, nebo netrestat? Chválit, ale do jaké míry? To jsou otázky, na které nabízí svůj pohled v knize Výchova bez trestů dětský psycholog Václav Mertin.

Útlá knížka je určena spíše rodičům, řada kapitol se ale obrací i k učitelům a vychovatelům. Autor neskrývá, že se staví za absenci trestů ve výchově, na druhé straně na mnoha místech uznává význam a efektivitu některých drobných výchovných zásahů, které mohou být jako trest chápány. Netvrdí, že je možné přijmout beztrestovou filozofii výchovy tady a teď, doufá ale, že se bude rozšiřovat ostrůvek „pozitivní deviace“ a že obecné pojetí výchovy bude k trendu komunikace s dětmi a jejich vychovávání bez trestů směřovat.

„Trest jsem dlouhou dobu pokládal za přirozenou součást výchovy, byl jsem tak vychován a ani studium psychologie mě nenasměrovalo jinam. Naštěstí vlastní děti dávaly jen minimum příležitostí k trestání, takže se snad ani dnes nemusím moc červenat. Když už s nimi vznikl problém, cítil jsem, že trest používám zejména proto, že se to tak dělá, nebo jsem byl naštvaný, případně jsem nevěděl, co jiného dělat. Ve skutečnosti trest často jen odložil skutečné a potřebné řešení. K tomu musí nakonec vždy stejně dojít,” píše v úvodu knihy V. Mertin. Říká také: „Na následujících řádcích budu hájit názor, že je žádoucí a současně možné dítě vychovávat, ovlivňovat, dovést k rozumné dospělosti, a přitom se prakticky obejít bez trestů. Současně nabídnu postupy, jejichž použitím lze zajistit efektivní výchovné působení dospělých. Kromě toho bych chtěl ukázat, že výchova bez trestů je příjemnější pro všechny zúčastněné a vlastně i v jistém smyslu „lacinější“. Nebudu však zastírat, že jde současně o výchovu náročnější na angažovanost, čas, energii a částečně i znalosti a um dospělých vychovatelů. Tyto ‚investice‘ se podle mého přesvědčení mnohonásobně vrátí se vzrůstajícím věkem dítěte.”

Úvod ke knize pak uzavírá jistým vyznáním: „Nejsem militantním odpůrcem trestu. Život mě naučil, že se někdy okolnosti sejdou tak, že trestu prostě nelze uniknout. Proto také uvádím pravidla jak trestat, abychom dítěti, sobě, ale ani vzájemnému vztahu příliš neublížili. Současně dodávám, že by k takové situaci mělo docházet jen velmi výjimečně.”

Jak jsme zvyklí od V. Mertina, je knížka psána živým jazykem, čtivým způsobem, rodiče i učitelé v ní najdou popis situací, které znají z každodenního života. Je to psycholog, z něhož mám pocit, že se vyhýbá direktivním přístupům. I v této publikaci v řadě případů připouští jiný názor, než je ten, který prezentuje. Čerpá i ze své současné životní roli dědečka, propojuje pohled „obyčejný“ rodičovský s „odborným“ psychologickým tak, že se doplňují. I když někdy skutečnost, že chápe z odborného hlediska a díky analýze situace reakce rodičů (a jiných vychovatelů), ještě neznamená, že je označí za správné.

„O tom, zda určité jednání a chování dítěte bude vyhodnoceno jako přestupek, rozhodují rodiče, jejich představy o cílech výchovy, o životních hodnotách, také implicitní koncepce dítěte (obecněji implicitní teorie osobnosti), tedy představy o tom, jak funguje, jak se má dítě chovat a jednat v konkrétním věku. Je nepochybné, že rodiče se většinou přizpůsobují obecnějším společenským normám a názorům. Roli hrají i osobní vlastnosti rodičů a jejich zkušenosti z dětství. Pak se může stát, že někteří rodiče školní neprospěch a nevhodné chování nehodnotí jako příliš závažné, protože samotná škola nezastává v jejich životě žádné důležité místo. Počurávání vykládají jako vývojovou fyziologickou záležitost, pomatlaná trička neřeší vůbec a bez řečí je házejí do pračky,” vysvětluje V. Mertin.

Jak jsem říkal, obrací se i k učitelům a nezastírá, že se i jejich situace v možnostech využívání trestů v průběhu doby (stejně jako situace rodičů) změnila a stále mění. Jestliže na jedné straně spoléhá na jejich odbornost a profesionalitu, na straně druhé je chápe jako lidi, kteří mají někdy taky jenom jedny nervy. Jejich výchovná opatření, která mohou používat oficiálně, jsou velmi omezená, proto podle V. Mertina někdy sahají i k jiným krokům, které jsou v podstatě skrytými tresty.

Učitelé mají „…k dispozici škálu výchovných opatření, a to od těch, která jim umožňují předpisy, k těm, která jsou sice velmi jemná, takže se jimi předpisy ani zabývat nemohou, ale jejich účinnost je nesporná. Jejich spektrum sahá od domluvy, napomenutí, sdělení rodičùm (poznámky) přes pozvání rodičù do školy až k napomenutí třídního učitele, ředitele, jednání výchovné komise, sníženému stupni z chování. Učitelé využívají domácí psaní trestù, zadávají látku navíc, za trest dítě vyzkoušejí, existují i kolektivní tresty. Někdy je dítě po škole. Učitel zvyšuje na žáky hlas, vyhrožuje návštěvou ředitelny (výjimečně i návštěvou pedagogicko-psychologické poradny či psychiatrie). Občas učitelé využívají stále ještě k potrestání (k ukáznění) žáků zcela nepedagogicky i známky – zejména nedostatečná mùže zabírat velmi účinně na chování, možná silněji než poznámka,” píše V. Mertin.

Po kapitolách, které jsou v podstatě popisem současné situace a shrnutím názorů na efektivitu a používání trestů, nabízí i možnosti, jak řešit konfliktní situace bez trestání. Netváří se, že je to jednoduché, připouští, že zvolit tento přístup k výchově bude náročnější a složitější, v podstatě ale tvrdí, že při výchově bez trestů nebude v dospělosti člověk hůře vychovaný než s tresty, spíše věří, že výsledek bude lepší – a že se pak odrazí při výchově další generace.

Možná bude pro přiblížení knihy V. Mertina Výchova bez trestů stačit, když vyberu z některých názvů kapitol: Brát dítě takové, jaké je. Respekt a autorita. Pravidla, hranice. Neexistují univerzálně úspěšné postupy. Dítě neposlouchá – vzteká se – je vulgární – agresivní – lže – krade… Řešení problémů jako sportovní utkání.

Na závěr autor nabízí výchovné postupy, které označuje jako efektivní. Bude na čtenářích, zda se nad nimi zamyslí, zda je vyzkouší a pak přijmou – nebo odmítnou.

V. Mertin, Výchova bez trestů. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s. 2013.

RADMIL ŠVANCAR

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz