archiv
Učitelské noviny č. 20/2013
tisk článku

Kdo utíká z profese

Kam míří absolventi stavebnických a pedagogických oborů středních škol

Nedávno zveřejněná studie Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) přinesla zajímavá data o využití ve škole nabyté kvalifikace na trhu práce. Absolventi některých oborů jsou své profesi věrní. Existují však obory, pro které je přechod absolventů do úplně jiného odvětví typický. Proč?

Zmíněná studie NÚV ve svém závěru říká, že absolvent střední školy utíká z vystudované profese hlavně proto, že nenajde v oboru práci. Ve srovnání s minulostí dnes tento argument zaznívá častěji kvůli ekonomické krizi, která se výrazně negativně podepisuje na zaměstnanosti. Studie se kromě jiného zabývá i tím, zda se míra odchodů do jiných profesí liší podle skupin oborů vzdělání. A ukázalo se, že ano. Například ve skupině učebních oborů stavebnictví po absolvování školy projevilo zájem pracovat v oboru podle průzkumu neuvěřitelných 91 procent mladých lidí. Tuto skupinu oborů jsme si vybrali proto, že u ní došlo oproti jiným zkoumaným oborům k největšímu propadu mezi původním záměrem a skutečným uplatněním, které se povedlo pouze 57 procentům absolventů.

„Absolventi oborů stavebnictví, převážně vyučení zedníci, kteří byli nuceni přijmout zaměstnání v jiném oboru, získali práci například jako dělníci v oblasti strojírenství, v automobilovém průmyslu, dřevovýrobě nebo jako skladníci či montéři,“ tvrdí studie.

Stavebníci vyhlížejí konec krize

Jak to vidí terén? Na to jsme se zeptali například v Třebíči, na zdejší Střední škole stavební.

„Máme s tímto fenoménem také zkušenost, ale nemyslím si, že by si velký podíl těchto absolventů našel práci v nějaké jiné, třeba atraktivnější profesi. Část se jich totiž neuplatní vůbec nikde a po vyučení odchází rovnou na úřad práce,“ uvedl ředitel školy Alois Novák.

I to má však podle něj samozřejmě své důvody.

„Jednak ve stavebnictví, které prochází opravdu těžkou krizí, se dnes naskýtá nových pracovních příležitostí podstatně méně než dřív, jednak svou roli hraje i sociální hledisko. Uvědomte si, že ne úplně zanedbatelné procento žáků v oborech typu zedník přichází do učení ze sociálně slabých rodin, kde nenacházejí patřičné zázemí, které by je motivovalo jak ke studiu, tak posléze i k práci. V těchto případech pochopitelně nejde o útěk z profese,“ dodal A. Novák.

Situace na trhu práce je podle Svazu podnikatelů ve stavebnictví přímo kritická. Když mladý zedník – čerstvý absolvent – hledá uplatnění v oboru, až příliš často bývá neúspěšný. Školy, jako je třeba ta třebíčská, obvykle se zaměstnavateli úzce spolupracují a obě strany se snaží podpořit nejen výchovu stavebnického „dorostu“, ale taky kritickou fázi jeho přechodu ze školy do firem. Když ale obecně práce není ani pro zkušené kmenové zaměstnance, těžko se na management zlobit, když absolventa, byť šikovného, odmítne. Čeká se prý na jediné – na konec ekonomické krize.

Pro školu ředitele Nováka je letošní přijímací řízení nejhorším za několik posledních let. Jako na většině středních škol v Česku.

„Naše průzkumy hovoří jasně: za nynější menší počet uchazečů ve stavebnických oborech až o dvacet procent však může především krize. Velké procento našich žáků tradičně přichází z rodin, kde jeden nebo oba rodiče pracují ve stavebnictví. Teď je řada z nich bez práce. Kam pošlou studovat své děti? Menší měrou se za nižším počtem uchazečů skrývá i demografický propad, kterému jsme až dosud úspěšně čelili. Na druhou stranu s letošním poklesem jsme schopni se vyrovnat. Horší by to už být nemělo. Platí totiž, že kvalitní absolventi i v současné době díky spolupráci školy se stavebními firmami práci mají. A navíc, stavebnictví je perspektivní zejména v tom, že při oživení stavební výroby bude absolventů stavebních oborů zásadní nedostatek,“ dodal ředitel.

Teď už nezabralo ani kapesné

Podobnou zkušenost mají na Středním odborném učilišti stavebním v Benešově. Jeho ředitelka Zlata Budayová pro UN řekla, že škola v učebním oboru Zedník zaznamenává už dlouhou dobu výrazný propad.

„V druhém ročníku máme čtyři žáky a ve třetím sedm. Časy, kdy se v Benešově připravovaly dvě i tři třídy plné zednických učňů, jsou už dávno minulostí. Bohužel ani na Benešovsku se nestaví tak jako dřív, to znamená, že většina absolventů v současnosti nemá velkou šanci získat ve svém oboru práci. A skutečně někteří pak utíkají z profese. Na druhé straně máme vynikající absolventy, kteří si založili stavební nebo truhlářskou firmu a prosperují. Dá se říct, že ti, kteří jdou za svým cílem, nakonec uspějí. Krizi navzdory,“ uvedla Z. Budayová.

Letos se prý na školu v Benešově přihlásilo asi šest uchazečů do zednického oboru. Loni to však bylo výrazně víc. Patnáct! Podle ředitelky se na tomto čísle pozitivně projevilo žákovské stipendium, které pro vybrané obory – včetně zedníka – vypisuje Středočeský kraj. Letos však nezabraly ani peníze na ruku. Důsledky krize ve stavebnickém odvětví, ale i všeobecného poklesu žáků opouštějících základní školy byly tentokrát silnější.

Vydrží jen spartánský duch

„Jedním z důvodů, proč absolventi nepracují ve svém oboru, je samozřejmě nižší počet zakázek ve stavebnictví. Dokonce jsou zastaveny přípravy investic, to se snad v této zemi ještě nestalo. Situaci navíc komplikuje fakt, že značnou část výběrových řízení neúspěšní uchazeči napadají, což zdržuje přípravu staveb. Zkrátka mluvím o velké nejistotě na stavebnickém trhu,“ uvedl Drahoslav Matonoha, ředitel Střední školy technické, Zelený pruh v Praze 4.

Stavebnictví je podle něj svým způsobem unikát mezi ostatními obory. Především proto, že jako jediný sektor hospodářství vytváří své dílo prakticky pokaždé na jiném místě a jeho zaměstnanci pracují stále častěji i daleko od domova. To samozřejmě nevyhovuje každému.

„Když poskytujete nějakou službu, dejme tomu krejčovskou, a práci zkazíte, nejsou ztráty na materiálu vždy tak fatální jako ve stavebnictví, kde dochází k přímé škodě. Než dojde k přípravě prvotřídního odborníka, který nechybuje, uplyne pět nebo i deset let. Kdo z absolventů může takhle dlouho čekat, aby si mohl otevřít živnost a být úspěšný? Navíc ve stavebnictví si většinou člověk – zaměstnanec i živnostník – nemůže na rozdíl od většiny jiných profesí vybrat místo výkonu práce. A podotýkám hodně tvrdé práce. To všechno přece nezapadá do současné představy o pohodlném životě,“ konstatoval D. Matonoha.

Dodal však, že řada absolventů se uplatní jako prodavači ve stavebninách, prodejci technologií nebo pracovníci ve správě nemovitostí, kde všude své řemeslo využijí. Tyto případy proto nelze brát jako útěky z profese.

Škola na Zeleném pruhu však na rozdíl od možná většiny středních škol podobného zaměření prosperuje, to znamená, že i do stavebnických oborů nabírá stále stejné a poměrně solidní počty žáků. Když vezmeme v úvahu demografický pokles, podíl na vzdělávacím trhu tak škole roste. I bez krajských stipendií, která ostatně v Praze ani nezavedli.

A ještě poznámka…

Ve stavebnictví je samozřejmě více pracovních příležitostí, než by se mohlo z předchozího textu zdát. Využívají je však spíš zahraniční dělníci, kterým nevadí velmi nízký plat a pracovní doba výrazně přesahující tu zákonem předepsanou. Firmy takové dělníky mohou také snáze, v podstatě ze dne na den, propustit, když momentálně nejsou zakázky. Dopady této „flexibility“ však odnášejí mimo jiné i absolventi stavebních oborů…

Nízké odhodlání

A teď se na téma „zběhů“ z profese podívejme z jiného úhlu, přesněji z jiného zaměření odbornosti. Od zedníků se přesuneme ke skupině oborů pedagogika, učitelství a sociální práce. Speciálně k oboru Předškolní a mimoškolní pedagogika, který je z pohledu analýz NÚV také zajímavý. Absolventi z této oblasti se oproti vyučeným stavebníkům i ostatním zkoumaným maturitním oborům uplatňují nejlépe (63 procent). Na druhé straně tato skupina mladých lidí „vykázala“ po škole nejmenší odhodlání do své profese nastoupit (72 procent), zatímco takoví strojaři byli odhodláni pracovat v oboru v 88 procentech.

Jaké důvody měli mladí lidé, kteří neskončili u své profese? Podle NÚV je největší problém opět nezískání práce v oboru, tedy ve školství (79 procent).

„Velmi významně je ale zastoupen i další důvod – nízký plat v oboru (62 procent). Výrazná je i role dalších faktorů – nezájem o práci v oboru (46 procent nechtělo pracovat v oboru a 31 procent ztratilo o práci v oboru zájem) a nízká perspektiva oboru (46 procent).“

Stoprocentní uplatnitelnost

„Podle našich zjištění je naopak o absolventky tohoto oboru velký zájem. Nicméně zhruba 70 procent z nich pokračuje ve studiu na vysoké škole, 30 procent odchází do praxe, přičemž uplatnitelnost na trhu práce je takřka stoprocentní,“ uvedla pro UN Romana Studýnková, ředitelka Gymnázia Jana Blahoslava a Střední pedagogické školy v Přerově a taktéž předsedkyně Asociace středních pedagogických škol.

Na konci školního roku prý u R. Studýnkové sondují ředitelky mateřských škol, s kolika absolventy mohou počítat.

„Musím jim odpovědět, bohužel, mnoho jich k vám nenastoupí, studují dál. Zčásti je to i proto, že předpokládají, že jednou k výkonu této práce bude nutná vysokoškolská kvalifikace. Stává se, že nakonec někteří z absolventů–vysokoškoláků skončí jako pedagogové na mateřských školách. Mnozí z nich by rádi studovali přímo obor předškolní výchova, na ten však fakulty berou jen malý počet uchazečů. Proto velmi často studují výchovy spojené s nějakým jiným předmětem. Od nás mají výborný základ i pro učitelství prvního stupně základní školy. A od ředitelů základních škol vím, že s našimi absolventkami už není mnoho práce, aby se zapracovaly,“ konstatovala R. Studýnková.

Zmíněné statistiky NÚV poukazují na to, že absolventi ze skupiny oborů pedagogika, učitelství a sociální práce jsou své profesi nejvěrnější.

„Mohu to potvrdit, byť jako v každém jiném oboru se stane, že někdo činnost, kterou vystudoval, nakonec nevykonává. Naši absolventi neodcházejí jen do mateřských škol, ale samozřejmě nastupují i jako vychovatelky do základních škol nebo třeba do domů dětí a mládeže.“

Ředitelka věrnost svých absolventů profesi dokládá i zkušeností z přijímacích zkoušek. Kdo si prý podá jednu ze dvou možných přihlášek právě na pedagogickou školu a uspěje u přijímacího řízení, téměř se nestane, že by nenastoupil a dal přednost jiné škole.

Přerovská škola letos v tomto oboru přijala 140 přihlášek na dvě třídy. To je prý dost na výběr těch nejlepších uchazečů. Zájem ovšem souvisí s faktem, že jde o obor vhodný vysloveně pro dívky. Takových oborů není zase tolik jako oborů ryze chlapeckých.

„A i kdyby naše studentky nakonec nepracovaly v oboru, dostanou od nás výbornou průpravu pro své budoucí mateřství,“ uvedla ředitelka.           

Petr Husník

Stavebníci v krizi. Točíme se v kruhu, říkají

Výsledky šetření Českého statistického úřadu za březen roku 2013 potvrzují pokračující propad českého stavebnictví.

Tomuto odvětví by do určité míry mohlo pomoci nadcházející období sezónních prací a zahájení státních programů Nová zelená úsporám a Panel 2013+. I tady se ale projevují úsporná opatření vlády. Úroveň finančních prostředků vyčleněných na tuto formu podpory je jednoznačně nedostatečná.

Zásadní podporou českému stavebnictví jsou investice vlády do velkých projektů, zejména v oblasti dopravní infrastruktury. Veřejné zakázky, které tvoří v ČR zhruba polovinu celkového objemu, se stále zmenšují. To má negativní vliv na stavební firmy, ale i na navazující dodavatele stavebních hmot, výrobce dveří, oken, sanity a další. Firmy jsou nuceny propouštět, zavedly přísná úsporná opatření a negenerují zisky, které znamenají příjmy do státního rozpočtu. Točíme se v kruhu, ze kterého může pomoci jenom stát. Tak, jak už to dělají okolní země, které pochopily, že bez investic se oživení ekonomiky nedočkají.

Zdroj: Svaz podnikatelů ve stavebnictví

 

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz