archiv
Učitelské noviny č. 20/2013
tisk článku

F. Dobšík: Lidé ve školách by na tom byli hůř!

ČMOS pracovníků školství nesouhlasí s návrhem reformy financování regionálního školství z dílny MŠMT

Školské odbory vydaly k návrhu reformy financování regionálního školství stanovisko, které UN přinášejí na str. 16–17. Z něho plyne, že s tímto návrhem nesouhlasí, měl by se podle nich zastavit legislativní proces vedoucí ke schválení školského zákona. „Pokud by byla přijata tato verze, většina lidí ve školství by na tom byla hůř než nyní,“ říká předseda ČMOS pracovníků školství František Dobšík, kterého jsme požádali o vysvětlení odborového stanoviska.

Nekritizujete pouze návrh reformy, máte výhrady i k současnému financování regionálního školství.

Máme například obavy z vlivu samosprávy na výkon státní správy v přenesené působnosti. Představitelé krajů sice tvrdí, že k ničemu takovému nedochází, my ale vycházíme z informací od našich členů, kteří vidí, že v některých krajích konstrukce krajských normativů zvýhodňuje školy a školská zařízení, které jsou krajem zřizovány. Na druhé straně se najdou i čísla, která říkají, že v jiném kraji je obecní školství zvýhodněno na úkor školství středního. Podle nás je nutné najít transparentnější systém rozdělování finančních prostředků, který bude vyváženější, ve kterém budou ředitelé vědět alespoň rámcově dopředu, s jakým rozpočtem mohou meziročně počítat. Na tom, aby toto rozdělování financí bylo v gesci ministerstva školství, bychom se pravděpodobně shodli.

Vnímáme zejména obavu obecních škol z toho, že kompetence, které má v rámci rozdělování finančních prostředků krajská úroveň, nejsou využívány v jejich prospěch. Museli jsme proto tuto výhradu ve svých připomínkách uplatnit.

Jak se díváte na změny, které návrh reformy popisuje?

Je dobře, že se ministerstvo školství snaží soustředit do svých rukou větší kompetence při stanovování normativů, tedy chce větší zodpovědnost při financování školství. Má to logiku, za vzdělávání je zodpovědný stát, měl by tedy mít nástroje pro naplňování této zodpovědnosti. Současná bezbřehost krajských normativů musí dostat pevné mantinely platné v celé republice, k tomu ministerský návrh směřuje.

Jako velký problém vnímáme rozdělení financování regionálního školství na dvě části – na financování základní vzdělávací linie – a o zbytek jako by ministerstvo školství nemělo zájem. Do tohoto zbytku by mělo patřit základní umělecké školství, s tím nesouhlasíme. Školské služby. Nepedagogové. Školní družiny a kluby. Považujeme za špatné, že se tímto způsobem škola v systému financování uměle rozděluje, podle nás to může vést k tomu, že v případě nedostatku finančních prostředků bude prostě zafinancována „hlavní část“, a zbytek (nyní navrhovaný k financování prostřednictvím krajů) by byl přesunut změnou RUD do financování prostřednictvím sdílených daní. Na ministerstvu školství tvrdí, že změna k tomu nesměřuje, my tam ale toto nebezpečí cítíme.

Navíc na jedné straně je tato oblast školství stavěna na druhou kolej, na straně druhé ale existují dokumenty deklarující důležitost mimoškolní výchovy žáků a studentů a zájem státu tuto oblast podporovat. Jde to proti sobě.

Mluví se také o rozdělení celkové sumy na 70 % ve prospěch „základní vzdělávací linie“ a 30 % pro „ostatní“. Nikde to ale není napsáno, není se o co opřít.

Pokud ministerstvo školství umí nastavit oborový normativ pro pedagogy, neměl by být přece problém vytvořit podobný model i pro nepedagogy a dát jim tak větší jistotu. Konečně, dal by se zvolit podobný model jako při financování církevních a soukromých škol, kde normativ zahrnuje i tyto nutné položky.

Zaznamenal jsem ale i názor, že onu část pro nepedagogy a služby a družiny (atd.) by měl vždy rozdělovat zřizovatel, tedy u obecních škol právě obce…

To je přesně ten názor, který v důsledku zejména při nedostatku peněz ve školství povede k převedení této části do RUD a k ohrožení její samotné existence.

Na začátku své analýzy současného stavu konstatujete, že nový návrh nepřináší ve financování nepedagogů, školských služeb, ZUŠ a školních družin a klubů žádnou změnu. Na jiném místě ale tvrdíte, že toto financování není ještě dořešeno. Necítíte v tom rozpor?

To, že se rozpis těchto prostředků ponechává v gesci krajského úřadu, je tvrzení a záměr ministerstva školství. Neříká ale, jaká budou pravidla pro jejich rozdělování, pro nastavení krajských normativů. Není tedy jasné, jak budou krajské úřady peníze rozdělovat, není ani jasné, zda budou moci rozdělovat stejné množství peněz jako teď nebo zda jich budou mít méně. Pokud by se pro nepedagogy ale rozdělovalo méně peněz, znamenalo by to opět propouštění v tomto segmentu školství.

Jistě, tyto názory jsou v současnosti označovány jako spekulace. Kdyby ale byly podklady kvalitně připraveny, kdyby byly známy záměry ministerstva školství, nebylo by spekulací třeba.

Jednali jste o tomto problému i s krajskými úřady?

Známe jejich vyjádření, krajské úřady mají podobný pohled na tento problém jako my, obávají se konkrétních dopadů nového přerozdělování finančních prostředků školám, obávají se uspěchanosti příprav. Myslím, že i proto by se mělo ministerstvo školství zamyslet, jestli zvolilo skutečně ten nejlepší postup k zavedení reformy financování regionálního školství. Jestli je to ta správná cesta k uhájení finančních prostředků pro regionální školství, eventuálně k jejich potřebnému navýšení. Zatím to moc důvěryhodně nevypadá.

Co je podle vás záměrem reformy? V odborových připomínkách jsem našel poznámku, že úkolem změny je obhájit současný nedostatečný objem finančních prostředků pro regionální školství,

Skutečně to vypadá, že jde o petrifikaci dělení jakéhosi nedostatečně velkého koláče. Jde opravdu o vstřícný krok vůči ministerstvu financí, o deklaraci snahy o změnu, která nebude znamenat vyšší nároky na školský rozpočet? Pokud ano, pak je to pro školství špatně. Něco jiného je stabilizace rozpočtu pro jednotlivé školy, která by dala ředitelům základní jistotu při ekonomickém řízení školy, něco jiného pak dlouhodobé zamrazení nedostatečně zafinancované oblasti regionálního školství.

Účastnili jsme se v poslední době řady jednání v parlamentu i třeba v rámci školské tripartity – ani na jednom se ministerstvo financí k tomuto problému nevyjádřilo, nevíme, zda existuje pro ministerstvo školství nějaké zadání, na jehož splnění závisí další financování školství. Kromě ministra školství se totiž zatím nikdo nepostavil proti razantnímu snížení rozpočtu školství, se kterým počítá střednědobý záměr. Nevíme, zda je reforma nutnou podmínkou pro to, aby školství dostalo v dalším roce alespoň současnou výši rozpočtu.

Souhlasíme s tím, že je nutné systém financování změnit a rozvíjet. Není ale možné, aby se to stalo zástěrkou pro ubírání peněz ze systému.

Některé školy budou mít podle vás nižší objem prostředků na mzdy…

Oborový normativ by měl vzniknout jakýmsi zprůměrováním současných normativů, které školy dostávají. To ale jednoznačně znamená, že nemalá část škol skutečně dostane na platy méně. A nevíme, jak velká část škol to bude. Třicet procent? Padesát procent? To nikdo neřekl. A protože ani nejsou daná jasná čísla, kterými by bylo možné ministerské záměry reformy naplnit, není možné na tuto otázku odpovědět.

Jiné ale zase dostanou víc než nyní…

To je v pořádku. Nám ale jde o školy, kterým by reforma uškodila. Ministerstvo školství nezdůrazňuje optimalizační vliv reformy. Ale jednoznačně existuje. Nejsme proti optimalizaci sítě škol, ale nechceme, aby probíhala překotně. Chceme, aby dostala potřebný čas, aby se mohly školy postupně přizpůsobovat. Pokud je nutný úbytek pracovníků, aby probíhal přirozeně, aby byl pokryt například odchodem zaměstnanců do důchodu.

Považujeme za špatné, že se počítá s tím, že prostě na tom po reformě budou některé školy hůř (dokonce výrazně hůř) než nyní. Podle nás by reforma měla být krokem k lepšímu školství, k lepšímu vzdělávání. Což ale znamená, že by konečně školství mělo získat navýšené finanční prostředky. Zachovat současný rozpočet, dokonce přijmout jeho snížení, akceptovat situaci, že pracovníci na řadě škol budou hůře odměňovaní, že se budou muset zvyšovat počty žáků ve třídách, aby měla škola alespoň na tarifní platy, to je pro nás nepřijatelné.

Na některých školách ale už dnes snižují zařazení pedagogů do tarifních stupňů, aby posílili objem nenárokových složek platů.

Na toto nebezpečí jsme upozorňovali před časem, kdy se měnila legislativa a kdy byly zaváděny plovoucí tarify. Myslím, že jde o problém, ke kterému by se mělo jasně vyjádřit ministerstvo školství. My s tímto řešením nesouhlasíme.

Proč kritizujete možné zavedení institucionálního příspěvku? Ministerstvo školství mluví o doplňkové částce.

Problém je v tom, že oborové normativy jsou stavěny pouze na zafinancování tarifního platu. Všechny ostatní příplatky – za vedení, nenárokové složky platu atd. – by škola platila z tohoto institucionálního příplatku. Pro tuto konstrukci rozpočtu škol podle nás nebude počet žáků v segmentu mateřských škol a prvního stupně dostačující. Důsledkem bude tlak na přeplňování tříd. Částečně může pomoci rostoucí demografická křivka, to ale nebude trvat věčně a i navzdory ní bude situace škol v případě zavedení této reformy obtížnější než nyní.

Ministerstvo školství ovšem informovalo, že o doplňkové částce chce ještě vést diskuzi a připouští její změnu, zejména pro druhý stupeň.

To je možné, ale ukazuje to na zbytečný spěch, se kterým se ministerstvo školství snaží školský zákon prosadit. Je neobvyklé, aby se do vnějšího připomínkového řízení pouštěl ne záměr, ale už hotové paragrafové znění, do kterého je velmi těžké zasáhnout. Znamená to, že autor tohoto paragrafového znění rezignoval na diskuzi v přípravné fázi, což nesvědčí o kvalitně připravované změně. Bylo by lepší probrat záměr ještě před tím, důkladně a kvalitně, aby pak bylo možné shrnout zákon do paragrafového znění i s připomínkami.

Ve vašem stanovisku se objevuje požadavek „financování na třídu“. Ten zazněl už několikrát hlavně ze škol, ale nikdy na tento způsob nebylo dost peněz.

Právě tento způsob by mohl respektovat potřebu nepedagogů na školách. Současné financování „na žáka“ to totiž nezajišťuje. Počet nepedagogů, které škola potřebuje, není závislý na počtu žáků, ale spíše na počtu tříd. A pokud by se nastavil nepodkročitelný limit žáků na třídu, pak by se dal tento model použít i pro stanovování normativů na zajištění mzdových prostředků pro pedagogy. Domníváme se, že stát by se měl z dlouhodobého hlediska touto variantou zabývat a neskrýváme, že by to vyžadovalo vyšší rozpočet pro školství. Byl by to ale rozpočet na pokrytí reálných nákladů na vzdělávání, což současný rozpočet neposkytuje, školství je už řadu let podfinancováno. Navíc s financováním „na žáka“, se kterým počítá ministerstvo školství, by se jen posílil již dnes existující boj o žáka na všech školách a nasávací efekt na středních školách.

Nevracíte se ale systémem „optimální třídy“ k odmítnutému návrhu ministra J. Dobeše?

Ne. Tehdy se počítalo s tím, že by „nerovnosti“ musel uhradit zřizovatel. V naší představě musí poskytnout peníze, které školství nezbytně potřebuje pro poskytování kvalitního vzdělávání, stát. Jde totiž i aprobované vzdělávání na druhých stupních venkovských škol, což se dnes nedaří a nejsou peníze na to, aby měla škola skutečně specialisty na všechny předměty, jak by bylo třeba. A únosnost tohoto systému by právě hlídal nastavený minimální limit počtu žáků ve třídách.

Hovoříte také o nastavení pětiprocentní odchylky pro stanovování krajských normativů. To je ale model, který ministerstvo školství donedávna aplikovalo a který se neosvědčil. Nyní je označován jako jedna z příčin otevírání nůžek mezi kraji.

Naše představa je jiná. Nešlo by o stále se sčítající pětiprocentní rozdíl, ale každoroční pětiprocentní diferenci, která by umožnila respektovat krajská specifika – ovšem vždycky by se počítala od centrálně nastaveného normativu. Nůžky by se tedy neotevíraly.

K reformě financování regionálního školství jste vyjádřili zásadní výhrady. Znamená to, že by se měl celý návrh prostě hodit do koše?

To zase ne. Obsahuje kroky, které by mohly být pozitivní. Bylo by ale dobré ustoupit od plané debaty nad paragrafovým zněním, vrátit se k diskuzi nad záměry, nespěchat. Je lepší delší a kvalitnější příprava zákona, který nastaví reálná pravidla, než překotně protlačit paragrafové znění, které se bude muset zase za pár měsíců novelizovat. Jsme ochotni na přípravě takového záměru participovat. Nabízíme svou pomoc.

            Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz