archiv
Učitelské noviny č. 18/2013
tisk článku

Kam s šestiletými dětmi? L. Doubrava, UN č. 14/2013

To není otázka pro školy, ať už mateřské nebo základní, ale pro stát a zřizovatele. O přeplněnosti většiny mateřských škol se ví už nejméně pět let. Někde je to vinou populační křivky, jinde přistěhovalecké. Lidé se stěhují za prací. Řešením tohoto problému by ale vždy mělo být rozumné rozšíření kapacit mateřských škol, s přihlédnutím k demografickým a místním poměrům. Přípravnými třídami při základních školách a třídami pro dvouleté děti v mateřských školách obě dvě vzdělávací instituce nekoncepčně řeší nekoordinovanou politiku státu. Dvouletá rodičovská dovolená a dikce § 34, odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základní, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, která říká, že předškolní vzdělávání se organizuje pro děti zpravidla od tří do šesti let, jsou ve dvanáctiměsíčním rozporu.

Spolupráce mezi oběma vzdělávacími institucemi, rozuměj základními a mateřským školami, je sporadická a většinou vychází z podnětů mateřských škol. A tak myšlenku, která vidí možnost skrytého spoluplánování odkladů školní docházky, je nutné zcela odmítnout. Propojení RVP PV a ZV skutečně neexistuje, pokud jím nenazveme onu lehkou návaznost, která napomáhá pochopit směr, ale nesvazuje ruce pro tvorbu konkrétních školních vzdělávacích programů (viz UN č. 46/2012, str. 17).

Principem předškolního vzdělávání je doplňovat a obohacovat rodinnou výchovu. V zájmu zajištění propojenosti a plynulé návaznosti a z důvodu maximálního využití výsledků dosažených v etapě předškolního vzdělávání je nutné, aby základní škola, zejména v počátcích své práce, počítala s přirozenými rozdíly ve vzdělávacích možnostech a výkonech dětí a promítala tyto zřetele do svých forem a metod vzdělávání. Stejně tak, jako mateřská škola pracuje s dětmi, které přicházejí z rozdílných rodinně-výchovných stylů.

Spojení obou škol pod jeden právní subjekt může skutečně jen ušetřit peníze za plat ředitelky mateřské školy, ale nic jiného. To, „čím se zabývají v mateřské škole“, rozuměj předškolní vzdělávání respektující osobnostní rozvoj každého dítěte, jeho právo na dětství, spontánní hru, rozvoj všech předpokladů a schopností spojených s reedukací případných a včas diagnostikovaných potíží, je příprava na život, o němž nemáme v současnosti ani hrubou představu.

Zcela zakázat odklady školní docházky by bylo namístě. Pro individuální řešení jednotlivých výjimek by se jistě našel právní rámec tak, jako se nachází pro prominutí úplaty za předškolní vzdělávání, a proto by bylo stejně potřebné její generální pardon pro předškoláky zrušit.

Návrhy na odklady školní docházky přicházejí od zákonných zástupců. K některým se mateřská škola připojí, ale mnohé přesvědčuje, aby své dítě do školy dali. Ve většině případů marně. Rodič, veden vizí, že si dítě bude ještě rok v klidu v mateřské škole tzv. hrát a on bude v klidu pracovat, chce dítěti dětství prodloužit.

Žádná strategie z dob, kdy bylo v mateřských školách málo dětí, neexistuje. A tam, kde jich mají málo v současnosti, už přijímají dvouleté děti, přestože učitelky nejsou v oblasti vývojové psychologie, biologie a pedagogiky vzdělávání dvouletých až tříletých dětí samy erudovány.

Děti jsou skutečně stále stejné. I když se může zdát, že předchozí generace dětí byly samostatnější a v oblasti sebeobsluhy to bude i pravda. Rodiče ošetřují (oblékají, svlékají, krmí, utírají nos apod.) děti déle a tolerují mnohé návyky z předchozího vývojového období, a to i co se týká špatných řečových návyků, s odůvodněním: „Vždyť ono je to tak roztomilé.“

Kritika vládne naší společností a většinou vychází z neznalosti věci. Jednotlivé stupně škol neznají vzájemně své vzdělávací programy, a proto si předhazují nepřipravenost dítěte, žáka, studenta a posluchače. Tím ale nezmění fakta. Na kaž-dém stupni jsou renomovaní pedagogové a ti si mají umět poradit s aktuální úrovní svých svěřenců („Kdo jiný, když ne učitel, a kdy jindy, když ne hned!“ Václav Mertin, Praha, duben 2013).

České mateřské školy své místo na slunci mají, a to nejen v naší zemi. Vysoká úroveň českého institucionálního předškolního vzdělávání je známá i ve světě. Už v letech 1907 a 1908 požadovaly Anna Süssová a Ida Jarníková reformu mateřských škol podle nových psychologických poznatků, do kterých byl včleněn požadavek na vzdělávání prostřednictvím vlastních aktivit dítěte.

My, učitelky českých mateřských škol, shromážděné na celostátní konferenci s mezinárodní účastí, po sto letech opětovně poukazujeme na důležitost mateřských škol, na jejich zlepšení, na naše neutěšené hmotné a právní poměry a prohlašujeme, že se budeme zákonnými prostředky domáhat následujících nejnutnějších požadavků: Očekáváme, že rozhodující činitelé budou naše snahy podporovat s přesvědčením, že správné upravení hmotných i právních poměrů učitelek mateřských škol je v občanském životě první a nejdůležitější podmínkou k dosažení zdokonalení mateřského školství.“

V roce 1948, kdy byla vytvořena jednotná státní školská soustava, do ní byly začleněny i mateřské školy.

Vzdělané a kultivované učitelky současných mateřských škol s obrovským osobním nasazením a bez větší metodické, projektové a systematické vzdělávací podpory od státu praktikují preprimární vzdělávání ve své každodenní práci, a pokud je neumí adekvátním způsobem popsat v ŠVP, může jim stát podat pomocnou ruku a umožnit jim např. přístup k rozvojovým projektům.

Pavla Petrů-Kicková,
učitelka mateřské školy Strančice

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz