archiv
Učitelské noviny č. 18/2013
tisk článku

Jak změřit hodnotu dobrovolnické práce?

O to se chtějí pokusit doma i v Bruselu

Dobrovolníci. Většinou mladí lidé, kteří se zadarmo věnují nějaké společensky prospěšné činnosti. A přestože za svoji práci nedostávají žádnou mzdu, jejich aktivity ekonomickou hodnotu bezpochyby mají. Nejen v rámci jednotlivých států, ale i na úrovni Evropské unie se tak z neziskových organizací zajišťujících rozmanité aktivity dobrovolníků začíná stávat de facto politická síla.

Před čtvrt rokem založilo v Bruselu šest evropských dobrovolnických sítí a organizací Evropskou alianci pro dobrovolnictví (European Alliance for Volunteering, EAV).

Jejím prvním předsedou byl na následující dva roky zvolen Čech PAVEL TRANTINA, zástupce Evropského regionu Světové organizace skautského hnutí: „Je to důsledek Evropského roku dobrovolnictví 2011 – už před pěti lety se daly neformálně dohromady největší dobrovolnické sítě, které v Evropě existují. Jde jim o to koordinovat činnost největších neziskových organizací, které s dobrovolníky spolupracují nebo pracují v jejich zájmu.“

Jakýmsi hmatatelným odkazem roku dobrovolnictví je Politický program pro dobrovolnictví v Evropě (P.A.V.E.). „Program je seznamem věcí, které bychom potřebovali změnit jak na evropské úrovni, tak na úrovni národní, aby se dobrovolnictví dlouhodobě dařilo,“ poznamenává P. Trantina a pokračuje: „Hlavním smyslem nedávno založené aliance je pak tento politický program představovat jednotlivým zúčastněným aktérům, tedy těm, kteří mají nebo mohou mít na podobu dobrovolnictví nějaký vliv: evropské instituce, zaměstnavatelé, vzdělávací instituce nebo jednotlivé neziskové organizace. Nechceme, aby tento dokument byl cílem sám o sobě, ale snažíme se na jeho základě upozorňovat na aktuální problémy v dobrovolnictví a navrhovat i jejich řešení.“

Dalším důvodem založení aliance je i nalezení patřičného politického zázemí v Bruselu. V rámci EU totiž doposud neexistuje univerzální kontaktní místo pro oblast dobrovolnictví. „Proto nyní hledáme toho pravého, na koho se v Evropské komisi (EK) se záležitostmi dobrovolnictví obracet. Nabízí se například komisař pro zaměstnanost a sociální záležitosti,“ upřesňuje P. Trantina.

Udělat tábor v cizině je problém

Otázkou však zůstává, proč se problematikou dobrovolnictví vůbec zabývat na evropské úrovni a neponechat na jednotlivých státech, ať si s ní každý poradí sám podle vlastních domácích podmínek.

„Existuje řada evropských politik, které se dobrovolnictví týkají, alespoň okrajově. Dobrovolnictví je totiž značně průřezovou záležitostí, například daňová povinnost (které subjekty mohou být osvobozeny od daní), vízová povinnost nebo evropské fondy. Když bude dobrovolnická organizace žádat o peníze z Evropského sociálního fondu, je v jejím zájmu, aby základní pravidla stanovená v Bruselu byla pro ni co možná nejpříznivější. A cokoliv přijde z Bruselu do jednotlivých členských zemí, je národními vládami vnímáno minimálně na úrovni doporučení vhodného k zaznamenání. Prostě stát bude nějakému doporučení z EU v oblasti dobrovolnictví věnovat větší pozornost, než kdyby vzešlo jen z domácích podmínek. Jde nám o to, aby se takzvaná otevřená metoda koordinace uplatnila na oblast dobrovolnictví stejně, jako se uplatňuje třeba v oblasti vzdělávání,“ vysvětluje P. Trantina.

Jeden konkrétní praktický příklad za všechny: Francouzští a belgičtí skauti mají poněkud odlišná, byť rozhodně porovnatelná školení svých vedoucích uznávaná státem, která jsou potřebná pro vedení tábora. A když jedni z těchto skautů vyjíždějí tábořit na území sousedního státu, dostávají se do problému – inspektoři jim při návštěvě jejich tábora musejí podle zákona oznámit, že k vedení tábora v dané zemi nemají potřebnou kvalifikaci. A tábor pak mohou klidně zrušit. Podle P. Trantiny je mnohem snazší takovýto problém řešit v Bruselu než na úrovni bilaterálních jednání mezi jednotlivými státy. To znamená, že i našim táborníkům by se mohl podstatně zjednodušit život, pokud chtějí pořádat vlastní tábory v zahraničí. Jednotná evropská pravidla by to pak mohla jednoduše umožňovat. „Žádnou rigidní regulaci bych však nepreferoval. Za lepší metodu považuji vytvoření podmínek pro vzájemné uznávání kvalifikací vedoucích táborů mezi jednotlivými členskými zeměmi EU. Stejně, jako se to děje třeba v medicíně nebo metalurgii,“ komentuje P. Trantina.

Práce jako platidlo

Jedním z hlavních problémů společných všem dobrovolnickým organizacím v Evropě, jež musejí řešit, je způsob kofinancování jejich grantů. Tím, že neziskové organizace pracují na dobrovolnické bázi, jsou samozřejmě do značné míry na grantech závislé. A granty musejí pak většinou pětadvaceti až třiceti procenty dofinancovat. Avšak i onu čtvrtinu či třetinu nákladů na kofinancování musejí nevládní organizace někde sehnat. „Proto bylo pro nás naprosto klíčové získat EK pro změnu pravidel. Argumentovali jsme tím, že práce, kterou dobrovolníci odvádějí, má svoji nepopiratelnou ekonomickou hodnotu a lze ji proto ocenit. A tato její hodnota může být použita ke kofinancování, a to jak u evropských grantů, tak u grantů na národní úrovni,“ objasňuje P. Trantina.

Zatím se daří projekty takto kofinancovat jen v jednotlivých případech, evropské granty nevyjímaje. Možnost spolufinancovat projekty na základě dobrovolnické práce by ale přinášelo nejen finanční úlevu pro neziskovky, ale zároveň by tak vzrostala jejich šance ucházet se i o větší, tedy nákladnější projekty.

Už dnes obecné zásady pro poskytování státních dotací připouštějí, že spolufinancování může být provedeno formou dobrovolnické práce. Chybí však směrodatná metodika, jak to udělat. Je tedy na příslušném rezortu, jaký způsob kofinancování zvolí. „Chtěli bychom, aby tyto metodiky byly stejné pro všechna ministerstva. Nejvhodnějším řešením by podle nás byl pokyn ministerstva financí závazný pro všechny rezorty,“ říká ALEŠ Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže (ČRDM).

Cena nejen podle katalogu

Existují v zásadě tři způsoby, jak změřit či určit ekonomickou hodnotu odvedené dobrovolnické práce.

„Například v Lize lesní moudrosti (LLM) jsme rekonstruovali část staré fary, na kterou jsme dostali příspěvek z programu rozvoje venkova. To, co jsme udělali, jsme pak hledali v katalogu stavebních prací. A když jsme prokázali, že tyto práce skutečně provedli dobrovolníci, byla nám hodnota výkonu započtena s tím, že konečná cena byla ještě očištěna o některé položky, které firma hradí za běžné zaměstnance, tedy včetně státních odvodů,“ ilustruje předseda Sedláček, jenž je zároveň místonáčelníkem LLM.

Další možností je orientace podle aktuální ceny běžné v daném odvětví. V oblasti práce s dětmi a mládeží je tak výchozím bodem průměrná výše hodinové mzdy pedagogického pracovníka.

Třetí možností je metoda kvalitativní. V jednotlivých oblastech dobrovolnictví se zjišťuje míra atraktivity činností prováděných dobrovolníky, a to u příjemců těchto služeb. U mimoškolní zájmové činnosti jsou to rodiče, kdo má říci, na kolik si pravidelnou účast svého potomka, třeba ve skautském oddíle, cení.

„Zajímavé je pak udělat srovnání, jestli hodnota, kterou v hodinové sazbě k dané činnosti přiřadíme, se zhruba rovná tomu, co by za ni byli ochotni zaplatit její příjemci. Tak zjistíme, že se třeba přeceňujeme a že naše aktivity rodiče buď nepovažují za tak hodnotné, protože si jejich skutečnou cenu ani neuvědomují, anebo naše služby nejsou na tak vysoké úrovni, jak se domníváme,“ analyzuje A. Sedláček a dodává: „Cílem ČRDM je iniciovat jednání mezi ministerstvem financí a Českým statistickým úřadem a dohodnout se na nějaké metodice měření hodnoty dobrovolnické práce. Jde o to poskytnout dobrovolnickým organizacím návod, jak v této věci co nejlépe postupovat.“

I u nás pracují stovky dobrovolníků ze zahraničí

Dobrovolníci, ať již ze zemí EU, nebo mimo ni, se každý rok účastní řady aktivit. U nás jde zejména o činnosti v rámci INEX – Sdružení dobrovolných aktivit, což je nevládní nezisková organizace působící u nás od roku 1991 v oblasti mezinárodního dobrovolnictví. INEX ročně do světa vyšle na krátkodobé či dlouhodobé projekty téměř 800 dobrovolníků a pro zhruba 400 zahraničních organizuje s lokálními partnery dobrovolnické projekty v České republice.

Dobrovolníkům mířícím do zahraničí je částečně hrazena doprava (na nákladech se domlouvají vysílající a přijímající organizace), strava a veškerá nutná pojištění.

„Celkem jde o stovky zahraničních dobrovolníků, kteří se věnují nejen různým environmentálním projektům, ale třeba i opravě kulturních památek. Na práci s dětmi se však zahraniční dobrovolníci v zásadě nepodílejí – vystačíme si s našimi kvalifikovanými dobrovolníky. Zahraniční dobrovolníci se ale také třeba účastní různých projektů v oblasti sociál--ních služeb,“ přibližuje P. Trantina.

A naopak i naši dobrovolníci neodjíždějí pracovat jen do zemí západní Evropy. Část z nich míří na Ukrajinu nebo do Běloruska, ale také třeba na africký kontinent.

Zástěrka
pro kriminální jednání?

Dalším problémem, jenž chce EAV řešit, jsou proto komplikace s vízovou povinností pro dobrovolníky, a to zejména mimo členské státy EU.

„Žádost o vízum je poměrně zdlouhavou, obtížnou a nákladnou procedurou. Už dlouho tedy voláme po tom, aby dobrovolníci mohli mít podobný statut jako studenti a víza pro roční pobyt jim byla udělována mnohem jednodušeji, než je tomu nyní,“ uvádí P. Trantina.

Avšak jednou věcí je bohulibá dobrovolnická činnost, jinou ta, jaké skutečné aktivity se za ní mohou docela dobře skrýt. Dobrovolnická práce je pak sice formálně legální, ale fakticky jde o nelegitimní pobyt takovýchto dobrovolníků v některých členských státech EU. Jinak řečeno, pakliže se vízová povinnost pro dobrovolníky z různých zemí mimo unii zásadně zjednoduší, nezvyšuje se tak podstatně riziko pobytu nežádoucích individuí na našem území (a v dalších zemích Schengenské dohody), a to třeba i za účelem páchání trestné činnosti?

„Zneužitelné je samozřejmě vše. Dokonce se z vládní úrovně objevily i obavy, že přes některé neziskové organizace v Evropě se perou špinavé peníze a podporuje se jimi terorismus! Jestliže se takové případy opravdu objevují, představují v onom ohromném množství skutečně přínosných dobrovolnických aktivit jen naprosto ojedinělé kauzy. A byrokracie, která je s prokazováním původu peněz nebo činností dobrovolníků spojena, stejně skutečný terorismus nikdy neodhalí,“ míní předseda P. Trantina.

Vědět
o získaných kompetencích

Jedna ze šesti kapitol P.A.V.E. se věnuje i uznávání získaných kompetencí. „V prvé řadě jde o to, aby si každý dobrovolník byl sám dobře vědom toho, co se vlastně díky dobrovolnické činnosti naučil, a uměl to podat příslušnému subjektu, ať již zaměstnavateli nebo vzdělávací instituci,“ sděluje P. Trantina.

U nás se uznávání dobrovolnické činnosti v oblasti práce s dětmi a mládeží věnoval projekt Klíče pro život realizovaný Národním institutem dětí a mládeže. Jedním z výstupů projektu je takzvané osobní kompetenční portfolio. Jde o jakési písemné svědectví o průběhu dobrovolnické praxe. A následný projekt K2 – kvalita a konkurenceschopnost v neformálním vzdělávání má řešit, jakou formou toto portfolio předat potencionálnímu zaměstnavateli, například speciálním dodatkem k vlastnímu životopisu.

Nakonec ještě do Bruselu

P. Trantina chce, aby se dobrovolnictví stalo skutečným politickým tématem: „Naším cílem je proto také dobrovolnictví zviditelnit před volbami do Evropského parlamentu. Chtěli bychom, aby se z dobrovolnictví stalo jedno z témat, na něž se budou voliči kandidátů ptát – co pro ně jako pro dobrovolníky konkrétního udělají, pakliže budou zvoleni.“

Lukáš Doubrava

< zpět do čísla
banners/louskacek.gif
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
ucitelske_noviny_1_8_2019.gif
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
termaly_losiny_10-19.jpg
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2019 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz