archiv
Učitelské noviny č. 18/2013
tisk článku

SUPERVIZE, REVIZE, STANDARDIZACE

O čem se ještě diskutuje v souvislosti s poradenstvím

Ministerstvo školství ve svém akčním plánu k naplňování rozsudku štrasburského soudu pro lidská práva zmínilo i téma, které se v připravovaném návrhu školského zákona a v souvisejících vyhláškách jednoznačně neobjevilo… Supervize.

Po supervizi volá poradenství už dlouho. Zatím se ale spíše vzdalovala. Možnost vzniku supervizního pracoviště byla diskutována relativně krátce předtím, než exministr školství Josef Dobeš rozhodl o zrušení Institutu pedagogicko-psychologického poradenství, který se v jedné z variant mohl tímto pracovištěm stát. Uvažovalo se i o tom, že by supervizní kompetence získala některá z větších poraden. Na řešení tohoto rébusu ale nezbyl čas.

Supervize a revize

Teď se tedy téma vrací, i když v poněkud pokřivené podobě. Debatuje se o výhodách a problémech supervize, motají se dohromady pojmy supervize a revize, mluví se o tom, že by se revizním orgánem stala ČŠI…

Ministerskou představu supervize už poradenští pracovníci kriticky připomínkovali v předchozích obdobích. Proto se supervize změnila na supervizní mechanismy, což je ale nesmysl a snaha obejít existující problém bez jeho vyřešení. Představa, že ČŠI dělá poradnám supervizi (nebo že vůči nim používá supervizní mechanismy), je za současného obsazení úsměvná. Musela by přijmout externí odborníky a dostat na ně taky peníze.

Problém je, že si autoři legislativních textů neuvědomují, že supervize není kontrolní mechanismus, ale podpůrná odborná činnost. Na to v rozhovoru pro UN upozornila předsedkyně Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden Karolina Homolová. Poradenství supervizi jistě potřebuje, ale není možné o ní mluvit jedním dechem s revizí, která je kontrolním krokem.

Ve mně navíc aktuální situace vzbuzuje dojem, že se mluví o supervizi v poradenství způsobem obsahujícím nádech výhružek a represe souvisejících s politickým rozhodnutím, které vychází z rozsudku štrasburského soudu o zařazování romských žáků do bývalých zvláštních škol. To by ale bylo degradací celého institutu supervize. Jak supervize, tak revize mohou být při správném pojetí a oddělení odbornosti a politiky přínosem pro další zvýšení prestiže poradenství a pro zlepšování služeb poskytovaných klientům. Ale motat tyto dvě aktivity dohromady a přes sebe je dokladem neznalosti obsahové i terminologické.

Standardizace

V poslední době je populární slovo standardizace. Standardizuje se kdeco. Proč ne, jde v podstatě o nastavování hranic a jasných pravidel.

K. Homolová, předsedkyně ApPPP, volá i po standardizaci postupů při diagnostikování lehké mentální retardace, zvlášť v současné citlivé době ostrých útoků proti speciálnímu školství a poradenství, které souvisejí se zařazováním romských žáků do základních škol praktických.

„Proč se nechává na jednotlivých poradnách, jak se s tímto problémem vyrovnají? Je to problém obecný, byl identifikovaný, pojmenovaný, stát by se měl tedy postarat i o jeho standardizované řešení. Tam by mohla pomoci skutečná supervize akreditovaných odborníků a nastavení jasných pravidel a postupů daných státem,“ říká.

Před časem byly sociologickou studií sledovány vzdělanostní a profesní dráhy romských žáků, odvozuje se z nich, že absolvování škol speciálně zřízených pro žáky s lehkou mentální retardací tyto žáky poškozuje v jejich profesním uplatnění.

To se v argumentaci příznivců široké inkluze opakovaně objevuje, rozšiřují tak svůj záběr nejen na integraci romských žáků, ale dovozují tím nekvalitu vzdělání poskytovaného základními školami praktickými a tvrdí, že je nutné všechny žáky vzdělávat ve škole běžné. Navíc kritizují skutečnost, že z bývalých zvláštních škol není cesta do běžného středního vzdělávání. Praxe ukazuje, že ani jeden z těchto argumentů není pravdivý.

Část žáků ze základních škol praktických se přece uplatňuje i ve tříletých oborech. Svou roli totiž hraje bezpochyby i motivace a postoj ke vzdělávání – a v tomto ohledu bývají úspěšní absolventi ZŠP logicky o stupínek výš než žáci, kteří nemají ze základní školy se vzděláváním dobré zkušenosti.

Je pravda, že řada zejména romských žáků v systému nepovinného středního vzdělávání velmi brzy selhává. Je ale příliš odvážné vztáhnout tuto skutečnost ke kvalitě vzdělání poskytovaného ZŠP a nevšímat si postojů ke vzdělávání a k pravidelnému zaměstnání v rodinách a komunitách dětí, které střední školu předčasně opustily.

Poradenský rasismus? Nesmysl

Ze strany proromských i romských iniciativ jsou poradenská zařízení opakovaně kritizována ve své podstatě kvůli rasismu. Je to možná příliš striktní interpretace, ale jak jinak vnímat jejich obviňování poradenských institucí, že prý doporučují romské děti do základních škol praktických podle barvy pleti? Posílají naše děti do zvláštních škol, tvrdila na jednom jednání přímo romská aktivistka.

Kdo jen trochu zná poradenské prostředí, bezpochyby ví, že už dlouho je rozhodování o doporučení pro (zejména romského) žáka do základní školy praktické nesmírně citlivou a sledovanou záležitostí. Poradna pro ně musí mít přesvědčivé a kdykoliv zkontrolovatelné podklady. A mezi nimi rozhodně barva pleti není. Rodiče nebo zákonní zástupci musí se zařazením dítěte do programu vzdělávání podle přílohy RVP ZV souhlasit, úkolem poradenského zařízení je také vysvětlit jim důsledky tohoto rozhodnutí tak, aby je skutečně pochopili.

V tomto momentu stojí za to připomenout výsledky tematické zprávy ČŠI z roku 2011 a také z prosince 2012. Dotazníky bylo osloveno 210 bývalých zvláštních škol, odpovědělo 158 ředitelů. Následnou inspekcí prošlo 41 základních škol praktických, ve čtyřech z nich byly shledány nedostatky v zařazování do příslušných vzdělávacích programů u 17 žáků. Po přijetí opatření řediteli škol zůstalo nesprávně zařazeno do vzdělávacího programu sedm žáků. Zajímavá je jistě i informace, že 38 žáků se vzdělává v souladu s rozhodnutím svých rodičů v nesprávném vzdělávacím programu. Je to skutečně obraz odborně chybného doporučování žáků do těchto škol? Skutečně tato informace říká, že jsou romští žáci automaticky posíláni do bývalých zvláštních škol, jak jsou tyto školy a poradny obviňovány? Možná spíš než popis stavu (26,4 % žáků v ZŠP jsou identifikováni jako Romové, což je o 8,5 % méně než v předchozím roce) by bylo dobré seriózně, nepoliticky, neaktivisticky zkoumat otázku, proč tyto děti selhávají v běžné škole častěji než ostatní.

Jak jsem se zmínil v předchozím textu, jedním z hodně používaných argumentů proti ZŠP je to, že znamenají pro své absolventy zátěž do budoucna, že poskytují „horší“ vzdělání. Zeptal jsem se na tento problém i předsedkyně ApPPP. K. Homolová upozorňuje na prostupnost současného vzdělávacího systému. „Konečně, v tříletých učebních oborech je dnes řada absolventů základních škol praktických – a jsou mnohdy lépe připraveni zejména na praxi než žáci, kteří selhali na běžné škole a základní docházku ukončili v nižším ročníku,“ říká.
Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz