archiv
Učitelské noviny č. 18/2013
tisk článku

Potrava pro poradenské vyhlášky

V minulém čísle jsme s předsedkyní Asociace pracovníků pedagogicko-psychologických poraden Karolinou Homolovou hovořili o tom, co by poradenství mohly přinést změny, které navrhuje připravovaná novela školského zákona. Jistě, zákon je důležitý, stejně tak jsou ale důležité vyhlášky, které požadavky a dopady zákona konkretizují. Proto jsme záměry změn v základních „poradenských“ vyhláškách (72 a 73 z roku 2005) probrali.

Už při přípravě minulé novely školského zákona se hovořilo o tom, co by měly vyhlášky přinést a řešit. S tím byla vlastně tato novela přijímána a až poté se lidé z praxe dozvídali, že některé body vyhlášky vůbec neřešily, nebo je řešily jinak, než se původně slibovalo, pro poradenské pracovníky nevhodně, říká K. Homolová s tím, že to nemusí být neochotou MŠMT připravit vyhlášky s odbornou garancí poradenského terénu. Má bezpochyby pravdu, v připomínkovém řízení se k nim totiž vyjadřují nejrůznější (často zájmové) skupiny, pod jejichž vlivem se některé odstavce pak mohou změnit k nepoznání.

V současném návrhu novely školského zákona (v § 19) se říká, že se vyhláškou upraví:

a)         druhy a účel podpůrných opatření, jejich členění do stupňů a normovanou finanční náročnost pro účely poskytování finančních prostředků ze státního rozpočtu podle tohoto zákona,

b)         formu školské poradenské činnosti, jejíž výstup postačuje jako podmínka použití daného druhu podpůrného opatření,

c)         postup školy nebo školského zařízení před přiznáním podpůrného opatření dítěti, žákovi nebo studentovi,

d)         organizaci poskytování podpůrných opatření,

e)         organizaci a pravidla vzdělávání ve třídách, odděleních a studijních skupinách a školách zřízených pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením,

f)          organizaci poradenských služeb školy a činnosti školských poradenských zařízení a pravidla jejich spolupráce se školami a školskými zařízeními,

g)         náležitosti zprávy a doporučení vydávaných školským poradenským zařízením,

h)         náležitosti individuálního vzdělávacího plánu,

i)          podmínky pro přeřazování do vyššího ročníku.

Některé odseky jsou celkem jasné a zda budou bezproblémové, to se ukáže podle toho, jak budou naplněny. Ovšem například odsek e) se týká organizace a pravidel vzdělávání ve třídách, odděleních a studijních skupinách a školách zřízených pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením. Z diskuze je jasné, že bude pravděpodobně červeným hadrem pro proromské organizace nebo právníky okolo ombudsmana, bojující proti zachování základních škol praktických s tím, že je v nich příliš mnoho romských žáků.

Poradenská zařízení zase bude určitě zajímat znění vyplývající z odseku f), tedy jak bude definována organizace poradenských služeb školy a činnosti školských poradenských zařízení a pravidla jejich spolupráce se školami a školskými zařízeními. „Půjde o to, jestli nastanou nějaké změny v nastavení standardních činností jednotlivých odborností v poradenství nebo jak bude definována odlišnost kompetencí PPP a SPC,“ poznamenává K. Homolová.

Informovaná žádost

V diskuzi o změnách legislativy upravující poradenské služby se oproti současnému stavu objevil posun – už se nemluví pouze o „informovaném souhlasu“, ale o „explicitním“ (česky výslovném, jasném) informovaném souhlasu. A nejen to, už nestačí forma souhlasu, od rodičů se vyžaduje větší aktivita, musí sami žádat, mluví se o „informované žádosti“. Zdá se to jako nepodstatné hraní se slovíčky, ale není tomu tak. Požadavek větší aktivity je totiž pro mnoho rodičů podstatně složitější než prosté vyjádření souhlasu. Může to být tedy další z kroků, které mohou ztížit cestu dětí do systému speciálního vzdělávání, byť by to byl z odborného hlediska skutečně krok v nejlepším zájmu dítěte. Půjde o to, jak budou nově informovaný souhlas nebo informovaná žádost definovány a formulovány.

Připomínám první návrh informovaného souhlasu, který vznikl v době, kdy měla MŠMT v kompetenci Strana zelených. Tehdy se totiž nevyváženě v jeho formulaci zdůrazňovala rizika a negativa, aniž by se na druhé straně hovořilo o tom, co speciální vzdělávání dítěti přináší. Už tehdy se rodiče strašili údajně méně kvalitním vzděláváním, horším profesním uplatněním atd. Ačkoliv – ne všichni to jako strašení vnímali, K. Homolová právě mezi ně patří.

Podle předsedkyně ApPPP by měly poradny dostat do ruky standardizovanou formulaci informovaného souhlasu, kterou by pak při jednání s klienty mohli poradenští pracovníci dovysvětlit formou a způsobem srozumitelným pro co možná nejširší klientelu. Mělo by jít o formulaci, na které by se shodli jak poradenští pracovníci, tak právníci, kteří by garantovali, že text odpovídá vyhláškám i zákonům. Takovou jistotu dnes poradny ve svých formulářích, které sestavují na základě požadavků platné vyhlášky, nemají, jejich autoři nejsou odborníky v právu a peníze na právní poradenství nedostanou. V době žalob všech proti všemu tak vzniká pro poradenské pracovníky nebezpečný prostor.

Nulová tolerance

Nová dikce vyhlášky 73 (o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných) chce zlikvidovat praxi, kdy čtvrtina žáků ve třídě či škole pro žáky se zdravotním postižením může být „pouze“ zdravotně znevýhodněna, jak je tomu dnes. Důvod je jasný – je to další krok k zamezení nástupu žáků do ZŠ praktických, byť by se tam učili podle RVP ZV, jak se to v současnosti děje zvlášť u dětí, které sice v ZŠ selhávají, ale nikoliv z důvodů nižšího IQ.

„Chtěla bych ale upozornit na to, že neexistují pouze třídy pro žáky s lehkým mentálním postižením. Školy mívají i třídy pro žáky se specifickými poruchami učení a chování, kde se vyučuje podle RVP ZV, ale za speciálně upravených podmínek. I do těchto tříd jsme doporučovali k zařazení žáky podle ustanovení o 25 %. Například dítě s neurologickou a pedopsychiatrickou diagnózou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder, porucha pozornosti s hyperaktivitou), spadající do kategorie zdravotního znevýhodnění. Toto řešení se v mnoha případech osvědčilo.

Kromě toho jsme doporučovali hraniční žáky s psychiatrickými diagnózami do tříd pro děti s LMP za předpokladu, že byli vzděláváni podle RVP ZV. Tak mělo dítě program odpovídající svým rozumovým schopnostem, ale ve specifických podmínkách malého kolektivu a s péčí speciálního pedagoga. A některé základní školy praktické byly schopné těmto žákům efektivně pomoci. Individualizace řešení byla ve prospěch dítěte,“ vysvětluje K. Homolová.

Nová vyhláška by měla ale přinést nulovou toleranci k zařazování dětí „pouze“ se zdravotním znevýhodněním mezi žáky se zdravotním postižením. „Rozumím trendu inkluze. Pokud by běžné školy měly vytvořeny podmínky pro plnohodnotné vzdělávání dětí se zdravotním znevýhodněním nebo i postižením, mělo by toto opatření logiku. Problém je, že tyto podmínky vytvořeny nejsou. Právě proto jsme volili řešení, které opatření související se zařazením 25 % dětí umožňovalo. Bylo to řešení vhodné pro žáky i pro jejich kmenové učitele – i na ně bychom měli myslet. Jestliže ve třídě s pětadvaceti žáky má jedno nadané dítě, tři se SPUCH, dva sociálně znevýhodněné, může efektivně vzdělávat i hraničního žáka s psychiatrickou diagnózou? Těžko,“ konstatuje předsedkyně ApPPP.

Diagnostický pobyt

Naopak plánované zrušení diagnostického pobytu v ZŠP, které MŠMT pro novelu vyhlášky plánuje, není podle K. Homolové problematické.

Je pravda, že buď má dítě diagnostikovanou lehkou mentální retardaci a patří do ZŠP, nebo ji diagnostikovanou nemá a podle současných pravidel tam nepatří. Logiku by mělo třeba změnit školu, změnit učitele, vyzkoušet jiný druh pedagogických opatření s dítětem v rámci aktuálního vzdělávacího programu. Zařazení do základní školy praktické problém nevyřeší a naopak mohou vzniknout potíže s návratem dítěte do běžné školy. V ní už takhle zaostávalo a teď by navíc muselo dohánět zameškanou látku.

Testování každý rok

Měnit by se měla i vyhláška 72 (o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních) a v jejím rámci pak i kritizovaná pravidla pro povinnou rediagnostiku.

Právě k ní směřovala při poslední novelizaci většina dotazů poradenských pracovníků, poznamenává MŠMT. Nebylo totiž jasné, zda je nutné rediagnostikovat dítě komplexní diagnostikou, tedy psychologickým a speciálněpedagogickým vyšetřením v poradenském zařízení, nebo zda stačí průběžná diagnostika například formou pozorování a rozhovoru, v době návštěvy poradenského pracovníka ve škole.

V některých regionech volí poradenská pracoviště druhou variantu s tím, že škola ještě navíc vyplní podrobný dotazník týkající se úspěšnosti navržených podpůrných opatření a vhodnosti zařazení dítěte do toho kterého vzdělávacího programu. „Podle dohody se scházíváme buď v poradně, nebo ve škole s pedagogy, s rodiči, podle věku bývá u tohoto jednání i žák, probíráme názory na efektivitu těchto opatření…“ říká K. Homolová. Je v tom drobný problém – takový postup je obvykle časově náročnější než prosté sejmutí a vyhodnocení diagnostických testů. Rediagnostika znamená velký nárok na čas a kapacity pracovníků poradenství. Jenže při jejím zavedení nebyly poradny a SPC nijak personálně ani ekonomicky posíleny a nevypadá to, že by takový krok napadl autory vyhlášky nyní.

Jenže toto ustanovení mělo s největší pravděpodobností vliv na prodloužení objednacích lhůt klientů v poradenských zařízeních. Přitom právě délka času od objednání do vyšetření patřila mezi velmi kritizovanou součást poradenské práce. Aby to MŠMT vyrovnalo, vymyslelo časový limit, který není možné překročit. Když odmyslím, že jde o dlouhý (tříměsíční) termín, jehož uplatnění v řadě případů nemůže být v nejlepším zájmu dítěte, jde o administrativní řešení problému, který by se nezhoršoval nebýt striktního politického rozhodnutí.

Vyrozumívání klientů

Naopak odstranění povinnosti vyrozumívání klientů, která zatěžovala poradenská zařízení, je poradenskou praxí kvitováno s radostí. Od poslední úpravy totiž měla poradenská zařízení za povinnost informovat klienty o tom, že se blíží potřeba nové diagnostiky. „Bylo to nesmírně náročné organizačně i administrativně, ale hlavně jsme tak rodičům brali jejich kompetenci, což považuji za zásadní moment,“ říká K. Homolová.

Pokud připomínkové řízení v nové vyhlášce nic nezmění, tato povinnost by poradenským zařízením ubyla. Budou termín kontrolního vyšetření uvádět ve zprávě a v doporučení, což obvykle dělají už nyní. Pozitivní je skutečnost, že by měla nová vyhláška stavět na odbornosti poradenských pracovníků, kteří mohou posoudit, které postupy jsou pro žáka potřebné a efektivní. Že si MŠMT uvědomuje, že každé vyšetření je pro žáka výraznou zátěží. Přesto v náčrtu změn ve vyhlášce zůstává poněkud chaoticky formulovaná povinnost roční rediagnostiky – jednou během prvního roku a pak nejvýše jednou za rok. Ustanovení se týká žáků s lehkou mentální retardací a jeho zařazení opět souvisí s rozhodnutím rozsudku štrasburského soudu pro lidská práva. I když je poněkud úsměvné si představit, že dítě, které po jednom dvou kontrolních vyšetřeních vyjde opakovaně jako žák s LMP, najednou při třetím vyšetření „zchytří“. Spíš se dá předpokládat, že v případě opakovaného vyšetřování stejnými diagnostickými bateriemi se správné odpovědi naučí a výsledky této rediagnostiky budou ztrácet na věrohodnosti. Nicméně podle zákona a vyhlášky se bude muset takto kontrolně vyšetřovat každý rok po celých devět let.

Radmil Švancar

 

Jaké se plánují změny v „poradenských“ vyhláškách

Připravovaná novelizace vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných:

Konec 25 %

Připravovaná novelizace by 25% toleranci žáků se zdravotním znevýhodněním ve třídě pro žáky se zdravotním postižením z vyhlášky bez náhrady vypustila, stejně jako možnost dočasného zařazení žáka se zdravotním či sociálním znevýhodněním.

Diagnostický pobyt

Novelizovaná vyhláška s diagnostickým pobytem žáka ve třídě pro žáky se zdravotním postižením nepočítá.

 

Připravovaná novelizace vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních:

Rediagnostika

Kdy lze vydávat doporučení pro vzdělávání pouze na základě komplexní diagnostiky:


Zařazení do vzdělávání (SVP se mohou objevit kdykoli v průběhu vzdělávání),


přechod z předškolního vzdělávání do základního (včetně přípravných tříd),


přechod mezi I. a II. stupněm ZŠ (včetně přijetí na víceleté gymnázium),


ukončení povinné školní docházky a přechod na střední školu (včetně případné potřeby úpravy podmínek přijímacího řízení na SŠ),


ukončení středoškolského vzděláváni (úprava podmínek maturitní zkoušky, závěrečné zkoušky),


vždy při významné změně školního výkonu v průběhu vzdělávání dětí, žáků a studentů se SVP,


při významné změně zdravotního stavu (např. v důsledku rozvoje epilepsie, psychického nemocnění, následkem úrazu nebo při jiném závažném onemocnění),


na základě žádosti zákonného zástupce zejména v případě nezvládání nastaveného vzdělávacího programu,


v souvislosti se „státní zakázkou“ (podklad pro přiznání nároku na kompenzační pomůcku, zpráva pro OSPOD…) – nejčastěji půjde o psychologické vyšetření.

Průběžnou diagnostiku by poradenské zařízení provádělo:


1x během prvního roku po zařazení žáka do vzdělávacího programu pro žáky s mentálním postižením – jde o kontrolní vyšetření o vhodnosti zařazení dítěte,


v případě dětí vzdělávajících se podle přílohy RVP ZV pro žáky s LMP nové diagnostiky s periodou nejvýše 1 roku.

 

Zdroj: pracovní materiál MŠMT

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_2_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz