archiv
Učitelské noviny č. 17/2013
tisk článku

Učňů pomalu, ale jistě přibývá

Možná zčásti i díky krajskému kapesnému

Statistiky hovoří jasně: podíl učňů a gymnazistů roste, a to na úkor tradičních maturitních oborů. Pro některé střední školy, které se specializují jen na maturitu, to může mít osudový dopad. Do jaké míry za to mohou systémy finanční podpory, jež zavedla drtivá většina krajů pro žáky, kteří se rozhodnou studovat zdánlivě neatraktivní, leč trhem práce poptávaný obor?

Statistiky hovoří jasně: podíl učňů a gymnazistů roste, a to na úkor tradičních maturitních oborů. Pro některé střední školy, které se specializují jen na maturitu, to může mít osudový dopad. Do jaké míry za to mohou systémy finanční podpory, jež zavedla drtivá většina krajů pro žáky, kteří se rozhodnou studovat zdánlivě neatraktivní, leč trhem práce poptávaný obor?

 

 

Tomu dáme, tomu ne

Verbální i finanční podpora řemeslům rozdala karty, eso teď vynášejí učni. Stát, kraje i zaměstnavatelé se předhánějí v srdnatých prohlášeních o tom, jak je potřebné vrátit technice obecně a řemeslům speciálně někdejší slávu, a tím vyhovět volání podniků po kvalifikované dělnické síle. Principiálně mají pravdu, samozřejmě, otazník však visí nad mírou stále masivnější intervence.

Tato politika je trnem v oku zejména gymnáziím. Uchazečů mají ve srovnání s jinými maturitními obory sice dost, učilištím přímo nekonkurují a nejvíc jim asi vadí rétorika směřující proti všeobecnému vzdělávání, jehož jsou klíčovými představiteli. Svou obranou „všeobecna“ však v lecčems trefují hřebík na hlavičku.

Říkají například, že mnohé děti mají studijní předpoklady, aby mohly nastoupit po základní škole na gymnázium, leč je potkala smůla v podobě chudých či sociálně nepříliš gramotných rodičů, kteří v lepším případě v deváté třídě řeší to, co by měl jejich potomek vystudovat, aby šel co nejdřív do práce. Gymnázia namítají, že když rodiče v takové chvíli dostanou od kraje finanční nabídku, je prakticky rozhodnuto. „Budeš řemeslníkem!“ Nebylo by spravedlivé a moudré, aby takový žák dostal podobnou peněžní nabídku i z gymnázia? Třeba nějaké krajské kapesné pro chudé nadané?

Systémem žákovských stipendií kraje tak konzervují stav, kdy nadané děti nepřekročí stín svého nepodnětného rodinného prostředí a do pomyslného Silicon Valley se ani nepodívají.

Podle představitelů gymnázií ale nejde jen o nadané. „Podpora všeobecného vzdělávání jako základů vědění je přece i pro všechny ostatní obory naprosto klíčová,“ řekl UN předseda Asociace ředitelů gymnázií Jiří Kuhn.

Učňů zase tolik není…

Ale každá mince má dvě strany. Faktem totiž také je, že všeobecné vzdělání či vzdělávání žádnou velkou soustředěnou podporu nepotřebuje. Je samo o sobě natolik lákavé, že až na výjimky především v dopravně odlehlých lokalitách nezažívají gymnázia zdaleka takové existenční potíže jako jiné střední školy. Čísla hovoří za vše.

Podle analýz Národního ústavu pro vzdělávání (NÚV) „po několika letech poklesu počtů žáků vstupujících do gymnaziálního vzdělávání došlo v tomto školním roce k nárůstu nejen podílu, ale i počtu přijatých žáků, v poměrovém vyjádření je to nárůst podílu o 1,17 procentního bodu, a tím se podíl žáků vstupujících do 1. ročníků čtyřletých gymnázií a vyššího stupně víceletých gymnázií dostává na hodnotu 22 %“.

Jsou na tom lépe než „preferovaní“ učni. Jejich podíl v příslušné žákovské populaci podle NÚV až do roku 2008 klesal (30,3 %).

„V roce 2008/09 došlo k obratu ve vývoji podílu učňů a ten stále mírně narůstá. V roce 2012/13 došlo k nárůstu podílu na hodnotu 32,10 – vzhledem k poklesu populace jde ale o snížení počtu o 674 žáků,“ praví se v analýze NÚV.

A když už padla zmínka o demografickém poklesu, zmiňme pár dalších čísel z dílny NÚV, třeba o tom, že stávající školní rok je bohužel třetím rokem velkého poklesu počtu žáků prvních ročníků středních škol.

„Pokles nově přijatých se postupně zmenšuje, v roce 2010/11 činil 14 700 žáků, v roce 2011/12 6000 žáků, v roce 2012/13 3700 žáků, což bylo postupně 11,5 %, 5,3 % a 3,4 % nově přijatých v předchozím roce. Pokles počtu přijímaných bude pokračovat minimálně ještě v příštím roce.“

Na druhé straně je podle komentáře NÚV příznivé, že nedošlo k prognózovaným přesunům většiny nově přijatých do maturitních oborů a k výraznému omezení podílu žáků v učňovském školství.

„Zdůrazňování potřebnosti a uplatnitelnosti vyučených absolventů i podpora formou stipendií či jiných výhod ovlivňuje žáky a jejich rodiče a trend podílu nově přijatých do učebních oborů je mírně rostoucí. Zároveň je zřejmé, že vlivem populačního poklesu nebudou k dispozici takové počty pracovníků, aby v plné míře početně nahradily ty, kteří odcházejí do důchodu. Dojde tedy i k propadu nabídky pracovních sil připravených na práci v dělnických pozicích. To nevyžaduje řešení v současné krizové době, ale bude to výrazným limitujícím faktorem v době dalšího hospodářského růstu. Vzhledem k celkovému poklesu populace je skutečný počet přijatých do učebních oborů o více než 670 (2 %) žáků menší, přitom celkový pokles počtu nově přijatých je 4,1 %.“

Ach, ta praxe

A teď pohled z jiné strany. Té zaměstnavatelské. Na nedávném diskuzním fóru Svazu průmyslu a dopravy zaznělo z úst ředitelky příbramského úřadu práce, že většina nezaměstnaných absolventů přichází z humanitních oborů. Pokud jsou prý na úřadu práce hlášeni nezaměstnaní absolventi technických škol, obvykle je to proto, že nemají praxi. Svaz průmyslu má ve věci celkem jasno: zaveďme v Česku co nejvíc z duálního systému odborné přípravy, jak ho znají v Německu či Rakousku. Když se bude jako za našimi hranicemi vyučení odehrávat téměř výlučně v režii firem, problém s nedostatečnou praxí bude odstraněn.

Zaměstnavatelé ale v tomto názoru nejsou zajedno. Například Hospodářská komora ČR je ve vztahu k duálu mnohem opatrnější. Varuje sice, že v horizontu 5 až 10 let bude chybět technicky vzdělaná pracovní síla v míře, která ohrozí konkurenceschopnost české ekonomiky. Ví, že za potíže může jak nedostatek absolventů v technických, respektive průmyslových oborech, tak chabá praktická výuka ve školách a odchod silné generace techniků do penze. Cestu z krize však komora navrhuje jinou, protože na duální systém prý není česká společnost připravena.

„Od Německa se podstatně lišíme v tom, že tamější společnost vnímá model výuky ve firmách jako nejlepší způsob přípravy na budoucí zaměstnání. Zaměstnanci si v tomto modelu, na rozdíl od nás, budují lepší vztah ke své profesi a větší loajalitu k firmě. My nemáme čas čekat na změnu atmosféry ve společnosti ani na dlouhé diskuze o změně legislativy a vzdělávacího systému,“ uvedl viceprezident Hospodářské komory Zdeněk Somr (dokument komory shrnující důvod, proč není pro Česko duál na pořadu dne, najdete na www.ucitelskenoviny.cz v rubrice Nástěnka).
Podle něj je potřeba využít prvky, které jsou z duálního systému snadno a rychle přenositelné. Komora proto navrhla tzv. kooperativní model spolupráce škol a firem, v jehož rámci by zaměstnavatelé měli podíl na schvalování soustavy oborů vzdělání a na počtu otevíraných oborů a tříd v daném školním roce (tedy měli by mít pravomoc, o kterou se dnes mezi sebou přou ředitelé středních škol se svými zřizovateli, kraji).

A to není zdaleka všechno. Navrhovaný model obsahuje i požadavky na to, aby zaměstnavatelé určovali obsah praxe žáků v rámcových a školních vzdělávacích programech stejně jako obsah vzdělávání v teorii odborných předmětů. Komora také navrhuje zavedení žákovských smluv o stipendiu a budoucím zaměstnání. A nevynechala ani evergreen debat o odborném školství – daně!

„Stát podpoří zaměstnavatele, kteří vstoupí do tohoto modelu, například prosadí pro zaměstnavatele odečet nákladů na jednoho žáka konajícího praxi ve firmě od základu daně paušální částkou; navýší limity u daňově uznatelných výdajů stipendií u středoškoláků i vysokoškoláků; podpoří firemní investice do vybavení určeného pro vzdělávání, a to až do 110 % hodnoty investice pro účely vzdělávání v roce uvedení do užívání,“ představuje si komora.

Peníze, klíč k vyučení

A nyní k již několikrát zmíněným stipendiím. Nejdéle, šest let, běží ve Zlínském kraji, který rozděluje žákům vybraných oborů ve školách krajských i soukromých jednotky milionů korun ročně. Splňuje však žákovské kapesné svůj účel?

Podle kraje i několika oslovených škol v podstatě ano, vždyť počty žáků v dotčených oborech minimálně neklesají, i když přesně ověřit efektivitu tohoto počínání prý nelze.

Výše kapesného může být pro někoho velmi přitažlivá, jiného pro studium sponzorovaného oboru těžko přiměje. Za tři roky studia si žák může přijít v součtu na 12 tisíc korun, při vyznamenání až na 21 tisíc korun.

Na Střední škole – Centru odborné přípravy v Uherském Brodě otevírají dva obory, Obráběče kovů a Puškaře. První z nich je zahrnut do programu krajské podpory. Podle ředitele školy Milana Pechala stipendia plní svůj účel. Méně žáků vykazuje neomluvenou absenci a více z nich se lépe učí – což je podmínkou přiznání příspěvku. Není si ale jist, jestli za větším počtem přijímaných učňů jsou peníze, anebo spíš ekonomické úspěchy zdejší zbrojovky, kam prakticky všichni obráběči po vyučení odcházejí za prací.

Ve Střední odborné škole v Otrokovicích letos dostává kapesné 133 žáků oborů Instalatér, Malíř a lakýrník, Tesař, Zedník a Karosář. Podle ředitele Libora Basela počet žáků v učebních oborech zůstává na jeho škole pořád stejný, což je v době demografického poklesu úspěch.

„Bez stipendií by byl zájem určitě nižší. Kázeň i studijní výsledky se obecně zlepšily, byť ne u všech žáků, někomu ani kapesné nestojí za to, aby chodil do školy,“ uvedl ředitel.

Systém stipendií podle ředitele odboru školství Zlínského kraje Stanislava Minaříka udržuje procentuální „hladinu“ počtu žáků v učebních oborech. Nelze ale prý jednoznačně potvrdit, že je to díky kapesnému, nebo zvýšenému zájmu rodičů a žáků, kteří se orientují podle perspektiv jednotlivých oborů na trhu práce.

„Z ohlasů ze škol víme, že na stipendium se ptají hlavně sociálně slabší rodiny, takže vliv v našem regionu to určitě má. Zavádět učňovské kapesné v Praze by asi smysl nemělo,“ dodal S. Minařík.

Petr Husník

 

V oborovém pohledu vykazují v posledním roce proti předchozímu největší nárůst podíly žáků vstupujících do strojírenských (1,1 p. b.) a potravinářských a zemědělských (po 0,3 p. b.) učebních oborů, ve všech případech to dokonce znamená také nárůst počtu žáků. V maturitních oborech s odborným výcvikem (L0) je výrazný meziroční nárůst ve strojírenských (4,4 p. b.) a uměleckých (1,3 p. b.) oborech. V klasických maturitních oborech (M) se nárůst projevil pouze malý, a to ve strojírenských, uměleckých a veřejnosprávních oborech (po 0,4 p. b.).

Zdroj: NÚV

 

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz