archiv
Učitelské noviny č. 1516/2013
tisk článku

DEVATENÁCT LET ZKUŠENOSTÍ

Testy Kalibro vznikly před lety jako pomoc školám. Dávaly jim podklady pro jejich sebehodnocení. A to ještě v době, kdy se o něčem takovém u nás vůbec nemluvilo. Byly úplně první, které umožňovaly zjišťovat nejen úroveň znalostí žáků, ale především jejich schopnost použít v životě to, co se naučili. Všechno výhradně dobrovolně a pod ochranou anonymity. Výsledky se dozví jen příslušná škola a záleží pouze na ní, jak s nimi naloží. K vlastním výsledkům dostává ještě jako bonus porovnání s průměrem žáků z různých typů škol v celé republice. K testům zkoumajícím schopnosti žáků přibyla také sada dotazníků, které sledují klima školy. Jejich nabídka zahrnuje nejen základní a střední, ale i mateřské a základní umělecké školy. O zkušenostech, které za 19 let spolu s Oldřichem Botlíkem nasbírali, jsme hovořili s DAVIDEM SOUČKEM.

Škol, které se z vlastního rozhodnutí k testování hlásily, bylo na začátku projektu víc než dnes. Už proto, že šlo o úplně první příležitost, jak schopnosti žáků objektivně zjistit a porovnat. Formou, na kterou učitelé ani žáci nebyli zvyklí. Zato dokazující, zda žáci umějí s tím, co jim učitelé vštípili, dál pracovat. Žádné střílení od boku, jestli je správně za A, za B, nebo za C. Musela pracovat hlava. Správné odpovědi bylo možné vyvozovat na základě znalostí a logického uvažování. Mnohé úlohy se přitom odvíjely od schopnosti porozumět předloženému textu. Kde tehdy byla dnešní důtklivá upozornění na význam čtenářské gramotnosti?! Časem se na trhu objevily další testy – napřed komerční, později i s garancí ministerstva školství, ty dokonce zadarmo. Škol, které si objednávají testy Kalibro, pak tudíž o něco ubylo.

„Zůstaly ty, jež zajímá právě to, co naše testy sledují. Totiž jestli žáci pouze nepapouškují naučené, ale umějí dál pracovat s tím, co se naučili,“ říká DAVID SOUČEK. „Máme tradiční zákazníky, kteří se rok co rok – někdy s menší přestávkou – vracejí. Někteří si občas vyzkoušejí jiné testy, jiní je střídají s našimi dotazníky. Například s těmi na klima školy, které pomáhají zjistit, jaké změny by měly ve škole proběhnout, aby v ní lidem bylo líp.“

Jaký ředitel, takové testy

Hodně záleží na vedení školy, na tom, co chce o jejím chodu zjistit. Některý ředitel testy Kalibro zavrhne, protože za prioritu považuje poznatky, které si žáci zapamatovali, a schopnost použití ho tolik nezajímá. Pro jiného jsou výsledky podkladem pro debatu s učiteli, pro zaměření jejich dalšího vzdělávání.

„K velkým změnám z hlediska struktury našich klientů došlo v době, kdy se začala chystat státní maturita. Vyšší ročníky gymnázií přešly pragmaticky na různé nácvičné testy, jako byla Maturita nanečisto nebo Sonda maturant. Aby měla škola jistotu, že studenti – a tedy i ona – uspějí.

V poslední době se však na nás obrátilo několik ředitelů gymnázií, jestli bychom se k testům pro vyšší ročníky nevrátili. Nácvik na státní maturitu si prý odbudou ve 4. ročníku, ale rádi by si rok před zakončením studia ověřili, kam se jejich studenti dostali. Co zvládají, co jim naopak chybí a bylo by třeba na to klást větší důraz. Překvapilo mne, že mají poměrně jasné představy o skladbě takových testů. Podle počtu zájemců bychom asi o návratu uvažovali. Aby však porovnání mezi školami bylo reálné, měla by být republika pokryta testy pokud možno rovnoměrně. Jinak bychom jim nemohli nabídnout to, co od nás standardně očekávají a co od nás dostávají základní školy.“

Rovnoměrné pokrytí občas nabourají krajské akce, kdy všem školám nařídí, aby použily jeden druh určitých testů. Svůj region tím vyřadí z jiných příležitostí k testování.

„Na školách dělají během roku spoustu dalších akcí, na nějaké další testování není v takovém provozu ani čas.“

Co se pedagogové dozvědí

Testy Kalibro jsou snad jediné, které se po zpracování vracejí zpátky do škol. Učitelé s nimi tedy mohou pracovat dál. I když žáci nevystupují pod svými jmény, ale pod značkami nebo čísly. Učitel, který výsledky podrobně studuje, například zjistí, že v určité úloze většina třídy odpověděla špatně. Může se ptát proč.

„Do té doby byl přesvědčen, že všechno dobře vyložil, že děti látku zvládají. Teď se s nimi může pobavit o tom, proč si s úlohou nevěděly rady. Výsledky úlohy ho upozornily, že něco není v pořádku. Může pak s žáky mluvit o detailech.“

V brožuře, kterou si školy dnes už stahují na internetu, učitel zjistí, jaké procento žáků na každou otázku odpovědělo dobře. Dostane údaj za svoji třídu i školu, ale také srovnání s dalšími školami. Všemi testovanými, městskými, venkovskými, najde tu rozdíly mezi odpověďmi chlapců a děvčat.

Spory o češtinu

Testy z českého jazyka se vždy odvíjejí od úryvku z nějakého literárního díla. Žáci si ho přečtou a pak odpovídají na otázky, které sledují, jak děti text vnímaly a pochopily. Rozhodně nejde o snadné prvoplánové odpovědi à la „jakou sukýnku nosí hrdinka“. Je třeba se k textu vracet, vyvozovat.

„Právě testy z českého jazyka asi znamenaly pro učitele největší překvapení. Od začátku na nich spolupracujeme s Ondřejem Hausenblasem, který nám pomohl vytvořit užitečné typy úloh. Dohodli jsme se, že nebudeme zkoušet, jestli se píše ‚děti šly‘ nebo ‚děti šli‘, ale že nás zajímá, zda žáci čtou s porozuměním. Testy jsou tak zaměřené od začátku, i když v nich bývá jedna nebo dvě úlohy na pravopis a gramatiku. V zásadě jde o to, zda žáci dokážou zpracovat informace z textu, jestli vnímají jazykové prostředky, které autor využívá. Na začátku jsme s tím měli problémy. Učitelé nám testy vraceli, že tohle přece není čeština! Argumentovali jsme: Učíte děti spoustu pojmů z teorie jazyka, ale ony nepotřebují vědět, že tohle se jmenuje vedlejší věta přípustková. I teorie má pro ně primárně význam v tom, aby zlepšila úroveň jejich komunikace. Aby rozuměly tomu, co slyší nebo čtou. Aby se lépe vyjadřovaly. My učitelům dokážeme předložit důkazy, kde jejich žáci dělají v komunikaci zásadní chyby.

Teprve potom přišla s podobně zaměřenými úlohami PISA. Naši klienti věděli o šest let dřív než ostatní, že právě tohle je ve výuce mateřštiny důležité.“

Kalibro prý dokonce jednou dostalo dopis, podle něhož se komise českého jazyka ve škole shodla, že testy nebyly vhodné.

„Ale za rok si je stejná škola objednala znovu. Nezvyklé typy úloh přiměly učitele, aby se nad nimi zamysleli – a nakonec uznali, že test má vysokou vypovídací hodnotu. To je přece bezvadné, když se kvůli testu sejde předmětová komise a učitelé se v ní pohádají, co a jak by měli v češtině nebo matematice vyučovat. Třeba to bylo po dlouhé době téma, které je přimělo víc přemýšlet o vlastní práci.“

Školám pod kůži

Základem další nabídky dotazníků jsou dotazníky zaměřené na vztahy ve škole. Jsou určeny žákům od první do třinácté třídy, jejich rodičům i učitelům. Sada je postavena tak, že nepravdivé odpovědi jedné skupiny by se okamžitě dostaly do rozporu s tím, co uvádějí ostatní.

„Zeptáme se třeba dětí, jestli učitelé někdy sami dělají to, co jim zakazují. Přezouvají se? Na totéž se zeptáme učitelů. Uvědomují si, že někdy chtějí po dětech něco, co sami nedodržují, i když by to dodržovat mohli?“

Některá škola takovou akci možná neuhraje úplně snadno. Dotazník se změní v lakmusový papírek vztahů. Ale bez něj by se změna k lepšímu odehrála jen stěží.

„Je důležité, aby spolu lidé ve škole začali mluvit. V případě, že atmosféra hrozí výbuchem, je vždycky lepší, je-li u jednání někdo nestranný. Ale tak vyhrocená situace nastane jen výjimečně. Častějším jevem je, že ředitel neodhadne situaci ve sboru, zejména když přichází jako nový na školu, kterou nezná. Ocitne se v izolaci třeba jen proto, že vzal začátek za špatný konec. Nekomunikuje, straní se. Nebo je to naopak vizionář, který je o pár kroků napřed, dělá skvělou práci, ale zapomíná, že musí své představy nejdřív učitelům vysvětlit. Pokud kolegy zahltí spoustou nápadů a nedá jim čas, aby je vstřebali, stojí rázem před velkým problémem. Zejména když učitelé byli do té doby zvyklí pohybovat se spíš při zdi. Poměrně častý je model, kdy ředitel i učitelský sbor jsou v pohodě, ale netuší, že rodiče a žáci už tolik spokojení nejsou.“

Jak jsou tak učitelé zvyklí, že se všechno obrací proti nim, někdy ani nedomyslí, k čemu všemu jim může být výsledek dotazníku prospěšný.

„Před časem jsme dostali vyčítavý dopis od ředitelky mateřské školy, která si vyžádala ukázku dotazníku pro zjišťování klima v mateřinkách. Ptáme se v něm nejen pedagogických a nepedagogických pracovníků, ale také rodičů, jak školu vnímají. ‚Byly bychom rády, kdybyste udělali také něco na rodiče, aby začali děti dobře vychovávat,‘ napsala. Obávala se, že nepoučení rodiče práci mateřské školy nedocení.“

Na každém dotazníku je kontakt na Kalibro. I když ve školách připraví schránky, kam mají rodiče a žáci vyplněné dotazníky vhazovat, stane se, že je rodiče odešlou přímo Kalibru.

„Je to ale opravdu jen málokdy. Jen tam, kde rodiče nevěří, že škola jejich odpověď odevzdá. Ale zrovna tak existují rodiče, které škola vůbec nezajímá, natož nějaký dotazník, s kterým by si museli dát práci.“

Dotazníky pro statečné

V poslední době stoupá zájem o nabídku, kterou Kalibro původně připravilo na přání ředitele jedné školy. Dotazník se jmenuje Učitel na mé škole a umožňuje žákům oznámkovat učitele podle různých hledisek. Jak je připraven na výuku, jak umí vyučovat, jestli si žák myslí, že to učitel umí…

„Žáci učitele klasifikují podle deseti kritérií stejnou stupnicí, jakou znají sami – jedna až pět,“ vysvětlil D. Souček a dodal, že pro učitele to může být zajímavá zpětná vazba. I když připustil, že velmi záleží na tom, jestli si ředitel na zadání takového dotazníku troufne.

Kolik je takových statečných škol?

„Přibývá jich. Některé jsou statečné na začátku, pak ocení, že to byl účinný, ale přece jen příliš silný dynamit, s kterým se musí zacházet hodně citlivě. Ředitelé často nad výsledky debatují s každým učitelem zvlášť. Dověděli jsme se například, že rodiče měli už dřív připomínky k přístupu některých učitelů k žákům nebo ke stylu jejich výuky. Dotazníky se pak staly spolu s výsledky hospitací objektivním podkladem pro další jednání s učiteli. Ředitel je vyzval k jinému stylu práce, nebo se s nimi dokonce rozloučil.“

Tyto dotazníky mohou vyplňovat žáci od 6. ročníku základní školy, většinou si je ale objednávají školy střední. Ze školy odcházejí dotazníky anonymní, učitelé jsou označeni číselnými kódy, které znají jen žáci a vedení školy. Mimo její zdi se jména nedostanou.

Jedna věc ale vyvstane v hlavě okamžitě. Co když se studenti rozhodnou vyřídit si s některým učitelem účty?

„Vyloučit to nemůžeme, ale my sami z dotazníkového šetření žádný závěr dělat nemůžeme. Necháváme to na řediteli. Pokud zadá dotazník ve více třídách, případné disproporce mu ukážou, že někde něco neklape. I to ale může na základě dotazníku řešit.

Chápu obavy dospělých, ale myslím si, že s výjimkou hraničních případů berou děti dotazníky vážně. Váží si toho, že se jich někdo ptá na jejich názor. Podobně hodnotí studenti pedagogy na vysokých školách. I tam se objeví jednotlivci, kteří mají tendenci anonymní dotazník zneužít, ale v naprosté většině svá slova pečlivě zvažují.“

Pak vyprávěl, jak si Městská část Praha 4 objednala dotazníkové šetření, aby zjistila, co rozumného může pro své školy udělat. A výsledky ukázaly, že představy vedení odboru školství docela dobře odpovídaly tomu, co vyšlo.

„Přiznám, že máme docela dobrý pocit, když takhle na dálku mícháme gulášem školského podhoubí. Vztahy mezi učiteli, rodiči, dětmi. Doufáme že ve většině případů pozitivně. Že na základě toho spolu začínají víc mluvit. Známe dost ředitelů, kteří s výsledky našich testů a dotazníků dokážou úžasně pracovat a neustále svoje školy zvedají výš. Tohle hodně potěší. Dává to naší práci smysl.“

Dobrovolně, nebo povinně?

Tuhle otázku řeší docela dost škol. Přesněji řešilo, než přišly plošné testy. Teď podle pokynů nechají žáky pracovat a čekají, jak dopadnou.

„Jsme přesvědčení, že takový servis, jaký dáváme školám my, plošné testování poskytnout nemůže. Pokud testy neodpovídají tomu, nač škola klade důraz, zpětná vazba fungovat nebude. Upřímně řečeno, ani bychom nechtěli, aby naše testy někdo školám vnucoval plošně. Z našeho jednání je to snad znát. Nepřemlouváme krajské úřady, aby si od nás testy centrálně objednaly. Není to sice ekonomicky výhodné, ale zase máme reálné, objektivní výsledky. Protože data nikde nezveřejňujeme, dozvědí se je jen školy. Nikoho to nenutí švindlovat. Proč by si za vlastní peníze lhali do kapsy? Nepublikujeme žebříčky, žádná škola se neobjeví ani na pranýři, ani na špičce. Nevystavujeme certifikáty, jak které dítě dopadlo. Jediné, k čemu mohou školy testy Kalibro použít, je jejich vlastní hodnocení.“           

JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

< zpět do čísla
banners/un_390x60_rmj.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
32%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz