archiv
Učitelské noviny č. 1516/2013
tisk článku

DO ŠKOLY PŘIJDOU VÝSLEDKY – A CO DÁL?

K čemu vůbec je veškeré testování? Kolik učitelů a ředitelů si asi tuhle otázku klade. Kolik si jich uvědomuje, jak a jestli vůbec mohou s výsledky testů dál pracovat. Nebo se prostě spokojí s konstatováním, že lépe nebo hůře uspěli – a jede se dál? Nejde přece jen o poslední roky generálek testů ČŠI. Komerční i „cermatové“ tu už jsou pěkných pár let, zúčastňovalo se jich dobrovolně i pod větším či menším tlakem bezpočet základních škol. Oslovili jsme proto několik ředitelů, abychom si s nimi o jejich zkušenostech popovídali.

JAROSLAVA NAJMONOVÁ, ředitelka ZŠ a MŠ Povrly

Nedá dopustit na testy Kalibro, ve škole je používají od samého začátku, mají číslo 29. Začali testy pro 9. ročník, postupně přešli na 5. a 7. ročník. Od letošního roku poprvé zkoušejí i 3. ročník. Vždy ve všech nabízených předmětech.

„Testy nám dávají spoustu výsledků, je s čím pracovat. Porovnání s ostatními zapojenými školami je určitě zajímavé, ale není nejdůležitější. Přece jenom každá škola je jiná, konečně i každý test ovlivňují stálé i momentální podmínky. Stačí, aby se testy dělaly v chřipkovém období, a rázem je všechno jinak. Viděla jsme to na jedné naší devítce, když jako naschvál onemocněli nejlepší žáci. Průměry proto nějak zvlášť neřešíme. Pro nás je hlavní, že se každý žák doví, jak uspěl v každém jednotlivém testu. Hlavně pro deváťáky, kteří mají před odevzdáváním přihlášek na střední školy, a pro jejich rodiče je taková informace důležitá. Mohou vydedukovat, jestli volili správně. Přiznávám, že někdy jsou údaje překvapivé i pro nás.

Ale testy, které se k nám vrátí, jsou zdrojem významných údajů i pro učitele, protože každá otázka je dál hodnocena a porovnávána. Přesně pak víme, co dělá dětem problémy, takže na to při vyučování můžeme navázat. Když jsme například zjistili, že v jedné třídě žáci dostatečně nepochopili práci s grafem, zaměřili jsme se právě na takové úlohy. Vypovídací hodnotu testů Kalibro jsme si v průběhu let ověřili také tím, že jsme vyzkoušeli ještě jiné testy. Výsledky se shodovaly. Totéž mohu říci o generálce plošného testování.“

Které testy jsou pro vás zajímavější z pedagogického hlediska?

„Vyzkoušeli jsme všechny dostupné a dodnes otázky v různých testech sleduji, abych věděla, jakým směrem se ubírají. Na Kalibru oceňuji, že není jenom o vědomostech, ale také o logickém uvažování, o dedukci, něco nového zjistit, vypátrat. Přesně to, co jsme si dali jako cíl našeho ŠVP – vštípit žákům kompetence, bez kterých se v životě neobejdou. Ale tohle jsme pokládali za smysl naší práce už v dobách, kdy se tyto dovednosti ještě nenazývaly kompetence. Nechtěli jsme po žácích jenom kvanta vědomostí, ale aby je dokázali použít ke splnění konkrétního úkolu.“

 

Vít průša, ředitelNa Stráni, Děčín

„Ať si to přiznáme, nebo ne, plošné testování nás směruje k tomu, abychom žáky připravovali především na ně. Samozřejmě že chceme mít jako škola dobré hodnocení. Nemůžeme si dovolit dopadnout špatně. A výsledky testů jsou jak pro veřejnost, tak pro zřizovatele snadným a hlavně srozumitelným měřítkem úspěšnosti. I když nás ministerstvo školství a inspekce ujišťují, že k žádnému srovnávání škol docházet nebude, stejně k němu podvědomě dochází. Děláme všechno pro to, abychom uspěli, protože obava, kdo všechno dostane výsledky testů do ruky, tady je. Přitom jsme při první generálce nedopadli zle, ve všech třech předmětech jsme nad celorepublikovým průměrem. Někde jsme dosáhli až na 75 %, což je na Ústecký kraj úspěch. Přesto se budu každý rok bát, co bude příště.

Každý školní rok se s žáky obměňuje. Teď se od nás hlásí 13 páťáků do primy. Pokud se jich většina dostane, myslíte, že nebudou za pár let v 9. třídě, až se budou psát další testy, chybět? Zajímalo by mne taky, jak se projeví zohlednění dětí s poruchami učení. Ve škole jich máme skoro čtvrtinu, to samozřejmě výsledky ovlivní. Ale bylo přislíbeno, že v letošním roce bude vše zapracováno.

Navíc vypovídací hodnota testů není podle mého z tohoto důvodu zatím příliš velká. Graf nás zasadí do skupiny škol, které vyhověly. Další údaje vzhledem k práci všech dětí bez rozdílu nelze brát zatím moc vážně. Přesto jsem za údaje, které dostanu, rád. Kdybych viděl, že jsme se v některém předmětu pracně došplhali na pouhých 34 %, znamená to pro mne, že tam musím přidat vyučovací hodinu, koupit nové učebnice, najmout jinou učitelku – prostě do procesu vzdělávání určitého oboru aktivně vstoupit. Ale zdá se mi to málo. Ledacos mi vadí, ale v podstatě jsem spokojen, pod průměr jsme se nepropadli. Ke zřizovateli se nedostane špatná informace.“

Jak se dostane zřizovatel k výsledkům, které by pro něj měly být tajné?

„Ten náš například zavedl jednu novinku, podle mého názoru prospěšnou pro obě strany. Radní v čele s primátorem si zvou ředitele jednotlivých škol na popovídání. Hodinu jsem měl na to, abych představil naši školu. Mezi jinými padla i otázka, jak jsme uspěli v plošném testování. Má snad ředitel v takovém případě lhát, nebo říci, že na to zřizovatel nemá právo? Naštěstí jsem mohl odpovědět s čistým svědomím i vědomím toho, že jsme byli úspěšní. Jak bych se asi cítil, kdybychom dopadli špatně? Ale informace pustí ven například i některé úspěšné školy, aby se mohly pochlubit. Jenom si hrajeme na slepou bábu, když se tváříme, že výsledky plošného testování existují jen v ředitelově šuplíku.

Na zmíněném pohovoru jsem se snažil radním vysvětlit, proč není možné školy srovnávat do žebříčků. I když jsou všechny základní, každá má odlišnou funkci. Jinou má škola, kterou navštěvují převážně žáci, pro jejichž rodiče je vzdělání prioritou, a docela jinou ta, která má většinu žáků z problematickým sociálním zázemím.

Stojím nohama na zemi, jako ředitel náš úkol beru a snažím se ho naplnit. Vím, že se nemůžeme srovnávat s elitní soukromou školou, nebo se školou, která svou polohou předurčuje „jinou klientelu“. Náš úkol pak bude přece jiný. Děti, které se nepřipravují pro vysokou školu, prostě jen lidsky pomáháme vůbec někam posunout. Tady špatně uchopené výsledky testů zcela jistě ublíží a já se obávám, že k tomu tak jako tak dojde. Rodiče šikovnějších dětí postupně „změní budovu“ a nůžky se opět trochu víc rozevřou. A počkejte, až zase začne dětí ubývat.

Testy mohou mít však ještě jeden vedlejší efekt. Abychom připravili žáky na plošné testy, přidáme jim hodinovou dotaci, zejména u těch náročnějších a testovaných předmětů. Spolu s nově zavedenou povinnou dotací pro druhý cizí jazyk tak téměř zmizí volitelné, popřípadě i další méně náročné předměty. U starších žáků může týdenní skladba náročných předmětů tvořit až 90 %. Nepovažuji to v běžné základní škole, se skladbou žáků, jaká často je a dále se postupně mění (v našich podmínkách k horšímu), za rozumné, ale nic jiného nám asi zatím nezbývá.“

 

KATEŘINA SCHEJBALOVÁ, ředitelka ZŠ Strančice

Ve funkci ředitelky je teprve druhým rokem, generálku plošného testování zažila jen jako začínající ředitelka.

„Dopadli jsme dobře, děti, které se testů zúčastnily, byly poměrně nadané. Nelíbilo se mi ale, jak k testům přistupovali rodiče. Okamžitě se začali vyptávat, srovnávat výsledky naší školy s těmi, o kterých se dověděli od jiných rodičů. Když jsme zjistili, co se kolem testů děje, výsledky jsme se pochlubili. Měli jsme čím. Přesto máme obavy, aby se plošné testování nezměnilo v bič na školy.

Také některé děti si výsledky braly hodně osobně. Zvlášť když odpověděly sice správně, ale jinak, než od nich test očekával. My je například vedeme k tomu, aby slovně i písemně odpovídaly na otázky celou větou. Ale na to v testech nebyl prostor. Učíme je také, aby nehledaly jediné možné řešení, protože v životě jich bývá víc. Vysvětlujeme, že důležitější než výsledek je cesta k němu. Také to bylo v testech na překážku.

ČŠI po nás chtěla podněty, poslali jsme je a teď doufáme, že se to třeba změní.

Za jedno jsem ale testům vděčná. Rodiče páťáků měli pořád pocit, že děti dostatečně neovládají cizí jazyk. Stěžovali si, že nemluví. Neuvědomují si totiž, že děti začnou cizím jazykem mluvit, až když se dostanou do cizojazyčného prostředí, když se potřebují domluvit. Najednou jsme měli černé na bílém, že ve srovnání s jinými školami jsme dopadli výborně. Samozřejmě jsem to využila ve svůj prospěch.“

Můžete žáky teď na testování připravit?

„Nelíbí se mi představa, že je mám nějak zvlášť připravovat na testování, ale bojím se, že nás to donutí. Že se plošné testy přes všechno ujišťování stanou nástrojem na hodnocení a porovnávání škol.“

 

JIŘÍ AICHINGER, bývalý ředitel ZŠ Lubná

„O tom, jak může škola pracovat s testy, vám mnohem víc řekne můj předchůdce, já jsem ve funkci krátce,“ přesměroval nás stávající ředitel Radek Vyskočil na kolegu.

„Léta jsme pracovali k plné spokojenosti s testy Kalibro a jsem rád, že v tom můj nástupce pokračuje. Začínali jsme 9. ročníkem, postupně jsme přidávali další. V každém ročníku žáci absolvovali testy z češtiny, matematiky, angličtiny, z přírodovědného a humanitního základu. Přírodovědný základ zahrnoval otázky z fyziky, chemie, biologie. V humanitním základu byly zase otázky z dějepisu, občanské výchovy a podobně. Získali jsme tak perfektní ucelené informace o tom, jak se děti postupně vyvíjely, o jejich nadstavbě.“

Objevily se rozdíly mezi výsledky testů a hodnocením učitelů?

„Někdy ano, to když měly děti vyznamenání díky tomu, že se uměly naučit nazpaměť, jak se říká našprtat. Předběhli je spolužáci s horší klasifikací, ale logickým myšlením. Probírali jsme to na pedagogických radách, radili jsme se co s tím.

Patřím ke staré učitelské generaci, která začínala v 70. letech, kdy byly moderní testy s jednoznačnými odpověďmi za A, za B, za C. Kalibro přišlo s otázkami výběrovými, kdy děti nevěděly, kolik je správných řešení. To se mi hodně líbilo. A taky to, že testy stavěly na čtení s porozuměním. Řadě učitelů to na začátku vadilo. Byli zvyklí na klasické písemky, kde co otázka, to jednoznačná odpověď. Nové testy stály nejen žáky, ale i je hodně přemýšlení. Ale za všechna ta léta pochopili, v čem jsou testy Kalibra důležité. Některé otázky zařazovali do svých testů. Vůbec se s nimi naučili běžně pracovat.

Výsledků jsem využíval také v momentě, když se žáci – respektive jejich rodiče – rozhodovali jak dál. Jestliže mělo některé dítě v 5. třídě v testech úspěšnost 90 %, doporučili jsme rodičům osmileté gymnázium. To samé u deváťáků, kteří uspěli na 85 %. Protože jsme sledovali, jak si naši absolventi vedou v jiných školách, přesvědčili jsme se, že rozhodně nešlo o nahodilost. Proto jsem taky říkal, že testy pana Dobeše nepotřebujeme, že to jsou zbytečně vyhozené peníze. Teď se bude čtyři pět let čekat, než bude možné plošné testování řádně vyhodnotit. Zatím my už devatenáct let pracujeme s ověřenými testy, které provází perfektní vyhodnocení i s porovnáním a komentářem.“

První plošnou generálku jste ve škole jako ředitel ještě zažil.

„Ano, právě jsem končil. Moc výsledků z něho nebylo, ale určitě s nimi bylo míň práce. Protože jsem testy Kalibra zadával sám a s výsledky jsem dál pracoval, stálo mě to hodně času. Ale vyplatil se. Mohl jsem nad testy debatovat s učiteli o konkrétních věcech. Podívej, v testu pro sedmičku byly čtyři otázky z přírodopisu. Úspěšnost respondentského vzorku byla taková, ale u nás o dost nižší. Co s tím budeme dělat? Žádné mlácení slámy, učitel neměl úniku. Když jsem měl výsledky pohromadě, sestavil jsem je do tabulek a vyvěsil na nástěnku na chodbě. Zajímaly děti i rodiče. To, jak jsme s výsledky pracovali, zaujalo i inspektora, který byl u nás na hospitaci. Ocenil zejména to, že učitelé vidí, jak se každé dítě vyvíjí.

Pro mne jako ředitele byl takový způsob práce hodně důležitý, protože jsem poznal úroveň školy. Konečně byl jsem ze zákona odpovědný za kvalitu výuky. Proto jsem taky testy, které nás nejvíc posouvaly, objednával. Jsem jejich zastánce a nijak se s tím netajím.“

 JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ

 

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
32%
44%
23%
meziploty_2020_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz