archiv
Učitelské noviny č. 1516/2013
tisk článku

ŠKOLY SE NA VÝSLEDKY DALŠÍ ZKOUŠKY TĚŠÍ,

Druhá celoplošná zkouška testování žáků na úrovni pátých a devátých ročníků základních škol se blíží. Pravděpodobně v celé republice neexistuje žádná škola, v níž by nevěděli, že letos se bude testovat od 13. května do 7. června. V principu bude letošní generálka stejná jako loňská první zkouška. Přesto se některé věci mění. Česká školní inspekce, která má toto testování na starost, se o něm snaží veřejnost různými způsoby informovat. Detailní komentář poskytl UN náměstek ústřední školní inspektorky pro inspekční činnost ONDŘEJ ANDRYS.

 

Zhruba přede dvěma měsíci jste hovořil o tom, že ČŠI předpokládá, že do začátku dubna se její zástupci setkají zhruba se čtrnácti sty řediteli škol a s šesti sty zástupci zřizovatelů. Co z těchto diskuzí vyplynulo?

Zřizovatelé neprojevili o setkání tak velký zájem, jak jsme původně předpokládali. A do jisté míry je to vlastně pochopitelné, protože se jich testování, alespoň zatím, týká jen okrajově. S některými se však ještě teprve sejdeme.

 

A mají o danou problematiku zájem spíše zástupci velkých měst, nebo malých obcí?

Více se o testování zajímají politici a úředníci z větších měst. Hlavně o tom rozhoduje to, jestli obec má radního pro školství anebo vůbec odbor školství. A přestože jsme čekali, že zájem bude skutečně větší, žádný problém v tom nespatřujeme, protože už druhý rok velmi intenzivně komunikujeme se Svazem měst a obcí České republiky a s Asociací krajů České republiky. Oba tyto svazy jsou členy naší konzultační rady. To znamená, že zřizovatelé všechny klíčové informace už od těchto organizací, byť zprostředkovaně, mají.

 

Avšak předpokládám, že ředitelé škol projevili větší zájem o osobní účast na těchto vašich seminářích.

Ano, to rozhodně. Navíc jsou tato setkání velice zajímavá. Zatímco vloni jsme při prvních debatách ředitele informovali o základních skutečnostech, letos to byli už oni, kdo si při diskuzích často brali slovo vycházejíce již z vlastních zkušeností z první celoplošné zkoušky. Setkání jsou velice vstřícná a je z nich patrné, že školy jsou na nadcházející druhou celoplošnou zkoušku velice dobře připraveny. Dá se dokonce říci, že se těší na její výsledky a pedagogové jsou i velice zvědaví na připravované školní testování.

 

A co kritika či nesouhlas s testováním?

S žádnou jsme se nesetkali a s nesouhlasem už vůbec ne. Naopak z reakcí, které jsme na jednotlivých plénech zaznamenali, plyne jednoznačně pozitivní naladění škol a souhlas s celoplošným testováním v dané podobě. Patrné je to i z podnětů, které jsme nasbírali.

 

To zní až idylicky…

Hovořím o trendu. Netvrdím, že i nadále neexistují jednotliví odpůrci celoplošného testování.

 

Jaké zásadní postřehy jste zatím obdrželi?

Většinou jde o dotazy k záležitostem, které už fungují, ale nejsou úplně všem školám zřejmé anebo tyto otázky nelze zatím zodpovědět. Z toho plyne, že musíme ještě více vysvětlovat a zdůvodňovat. Nevím ale zatím o tom, že bychom se z těchto podnětů dozvěděli něco zcela nového. Jiná situace byla vloni, kdy jsme obdrželi několik zásadních podnětů, které jsme při přípravě této další zkoušky zohlednili.

 

Ke kterým tématům se tedy školy nejčastěji vyjadřují?

Nejvíce jde jednak o problematiku standardů a RVP, jednak o případnou návaznost na přijímací řízení.

 

Školy sice oproti svým původním obavám reagovaly na první celoplošnou zkoušku poměrně pozitivně, ale co rodiče?

Pro letošní generální zkoušku chystáme i jakousi komunikační kampaň zaměřenou na laickou veřejnost. V ní chceme vysvětlovat, proč ani rodiče nemusejí mít z celoplošného testování žádné obavy. Jsme přesvědčeni, že na všechny zveřejněné výtky skupiny Stop plošné testování jsme vždy reagovali a mnohokrát problémové body vysvětlili, a to i na našich webových stránkách. Navíc ani jedna z obav zmiňovaných před první celoplošnou zkouškou se nepotvrdila! Těch několik dětí, které si vloni do škol přinesly omluvenku, aby se testování nemusely účastnit, nijak samotný proces ani v nejmenším nemohlo ovlivnit. A to platí i pro letošek. Je na ředitelích, jestli dětem tuto neúčast na vzdělávání omluví. Dokud absence žáka při testování nebude nějak ošetřena zákonem, podobně jako maturita, jiný správný postup není ani možný.

 

Zhruba pět procent z registrovaných žáků se celoplošné zkoušky vloni nezúčastnilo. Toto množství bylo asi rovnoměrně rozloženo napříč různými školami, žádné ohnisko „odboje“ koncentrované do jedné nebo i několika málo škol neexistuje…

Ano, šlo o jednotlivce v různých školách. Pravdou však je, že systematicky negativní přístup k testování má waldorfský pedagogický systém. Vadí jim i samotný způsob, tedy to, že testování probíhá elektronickou cestou, a to zvláště u pátých ročníků. Snažíme se to respektovat, nicméně i waldorfské školy musejí akceptovat RVP ZV. Rozhodně zde neexistuje jediný důvod, na jehož základě bychom waldorfské školy z povinnosti celoplošného testování mohli uvolňovat. Musím ale říci, že waldorfské školy s námi komunikují velice korektně. Nejde tedy o žádnou vzájemnou kontroverzi, ale o vysvětlování.

 

Bude se systém pro potřeby ČŠI využívat časem i na další předměty? A jestli ano, máte už nyní nějakou pracovní představu, jak konkrétně?

Systém je univerzální. Pokud přijde od pana ministra školství zadání, že máme provést nějaké konkrétní šetření, a MŠMT k němu dodá i testy (jestliže je nevyvineme sami), a pokud to bude souviset s RVP nebo standardy, takovéto testování můžeme kdykoliv provést. Pakliže jde o naše představy, budeme se zaměřovat na ověřování výsledků v šesti základních funkčních gramotnostech. Nyní vyvíjíme sadu nových metodik pro jejich hodnocení, které nám ukáží novou metodologickou cestu. A pak půjde samozřejmě i o dílčí témata, jako je například problematika rovných příležitostí.

 

Pokud bychom vzali v potaz klasické rozdělení na školní předměty, dá se říci, snad jen kromě tělesné výchovy, kde ještě jinde by systém testování využít nešel?

Musíme vycházet z předpokladu, že nám tento nástroj může ověřit výsledky jen toho, co je vůbec testovatelné a co je testovatelné elektronicky. Myslím si ale, že v zásadě neexistuje předmět, kde by nějakým způsobem nešlo testování provést. Jsou ale oblasti vzdělávání, kdy by to bylo natolik sofistikované, že o tom zatím neuvažujeme. A proto dokonce ani testování tělesné výchovy nechci a priori vylučovat, byť předpokládám, že k němu asi nikdy nepřikročíme.

 

Odhaduji, že toto testování pro vnitřní potřeby ČŠI zahájíte až po skončení úvodní etapy testování celoplošného, tedy nejdříve v druhé polovině příštího roku.

Přesně tak. Nejde jen o pilotáže, ale především o vývoj systému. Počítáme s tím, že v přespříštím školním roce tento náš nový nástroj jistě využijeme. Na rozdíl od celoplošného testování ale půjde v drtivé většině případů jen o výběrová šetření.

 

Sami hovoříte o tom, že školy celoplošné testování nejen administrativně, ale i finančně zatěžuje. Jak?

Jde o organizační úkony spojené s koncem školního roku. Na druhou stranu se nám letos podařilo přesný termín zkoušky vyhlásit s dostatečným předstihem. To ale nic nemění na tom, že je potřeba důkladně zorganizovat využívání počítačových učeben a připravit počítače. Tím může dojít i ke zvýšení finančních nákladů při správě ICT prostředků. Jak známo, zdaleka ne každá škola má svého počítačového technika.

 

To znamená, že pro malé a chudé školy je celoplošné testování paradoxně nejdražší.

Nemusí to být automaticky pravda. Vždy totiž neplatí, že využívání služeb externího IT odborníka musí být tím nejlepším řešením. I na menších školách jsou učitelé, kteří se v ICT dobře vyznají.

 

A nebylo by správné, aby už tak podfinancované školy dostaly na tuto nadstandardní činnost finanční příspěvek?

Jistě by bylo správné, kdyby stát školám pro krytí nákladů spojených s každým celoplošným testováním nějaké finanční prostředky zajistil.

 

Příčiny problémů škol neúspěšných v testování podle ČŠI většinou nespočívají v jejich přístupu ke vzdělávání. V čem tedy?

Příčin může být více. Výsledky testování je vždy potřeba posuzovat na základě daného kontextu. Jestliže například testujeme žáky devátých ročníků ve chvíli, kdy už jsou téměř všichni přijati na střední školy, těžko můžeme z jejich výsledků vyvozovat jednoznačné závěry. Motivace těchto žáků byla totiž nedostatečná. A to, že škola i opakovaně bude vykazovat rizikové výsledky, je sice důležitým signálem, ale nemusí to vůbec znamenat, že chyba je na straně ředitele nebo učitelů. Pochybení se dokonce může objevit i na naší straně, například výsledky mohou odrážet nedostatečnou srozumitelnost některých úloh či krátký časový interval určený ke zpracování úlohy. I z tohoto důvodu provádíme celoplošné zkoušky. A pokud do školy na základě jejích nedobrých výsledků vstoupíme, bude to jen proto, abychom za pomoci našich dalších diagnostických nástrojů odhalili příčinu problému a pokusili se pomoci najít cestu k jeho vyřešení. A to platí i opačně: pokud škola opakovaně vykazuje velmi dobré výsledky v testování, budeme se snažit identifikovat příčiny tohoto úspěchu jako příklady dobré praxe.

 

Jak konkrétně ve své inspekční činnosti pracujete s riziky, která jste zjistili z první celoplošné zkoušky?

Zatím s nimi ještě vůbec nijak nepracujeme. Z druhé zkoušky už možná některé výstupy použijeme, ale rozhodně ne nějak výrazně. Důvodem je to, že když sami říkáme, že zkušební výsledky ještě není možné plně využívat, musíme se tím řídit v prvé řady právě my. I když druhá zkouška bude na vyšší úrovni než vloni, budeme mít poté ještě rok na další zdokonalení systému. Výsledky jsou zatím určeny jen žákovi a učiteli nebo řediteli, nikoliv státu.

 

Nepožadovali někteří ze zřizovatelů po ČŠI nadstandardní informace o výsledcích z první zkoušky?

Ne. Jediný, kdo po nás tyto údaje požadoval, byla jedna komerční společnost zabývající se testováním. Ta chtěla dokonce všechna data, a to i po třídách a jednotlivcích! Samozřejmě, že jsme to okamžitě odmítli. Jiná věc je, do jaké míry komunikují zřizovatelé se svými školami, tedy jestli ředitel dané školy poskytne svému zřizovateli informace z výsledkových listin. Nechť je ale klidně poskytne. V těchto listinách je kromě výsledků také informace o tom, co tyto dokumenty nesdělují. Již vloni jsme zřizovatele informovali, jak tato data nemají být využívána, včetně například hodnocení ředitelů škol. To by bylo principiálně nesmyslné už proto, že špatné výsledky vůbec nemusejí vypovídat o nekvalitní práci školy.

 

Říkáte, že díky architektuře systému nemůže být na základě testování sestaven smysluplný žebříček. I tak se může někdo pokusit nějaký, byť zavádějící, dát dohromady.

Jakmile existují nějaké minimálně dvě hodnoty v dané oblasti, žebříček sestavit samozřejmě lze. Nemůžeme tedy úplně vyloučit, že je možné i z našeho testování jakési žebříčky vytvořit. Jiná věc je, jakou budou mít výpovědní hodnotu. Už jenom ten fakt, že v našem testování není výsledkem jen jedno jednoduché číslo, ale celá série dat, následné srovnávání velice komplikuje.

 

Nicméně pokud by zřizovatel (obec nebo dokonce kraj) školy na svém území přiměl ke zveřejnění všech jejich výsledků, nějaký, byť třeba méně přesný žebříček, nakonec sestaví.

Ano, pokud školy zřizovateli tato data poskytnou, může skutečně k něčemu takovému dojít. Zatím se však ale nezdá, že by některá z obcí nebo některý kraj chtěly s těmito daty takovýmto způsobem nakládat. Nemůžeme ovšem skutečně ručit za každého, kdo by se případně pokusil naše testování takovýmto způsobem zneužít.

 

Ano, to rozhodně není problém ČŠI. Ministerstvo školství však tvrdí, že přijetí novely školského zákona, která by stanovila pro nakládání s těmito daty jasná pravidla, je zatím předčasné.

Potřebnost zavedení této právní úpravy, ve které by se jasně definovala práva a povinnosti všech zúčastněných (včetně třeba absentujících žáků), doporučujeme už od samotného počátku projektu NIQES. Je to ale skutečně na rozhodnutí pana ministra. Původní vládní záměr byl provádět celoplošné testování v certifikovaném režimu a provázat ho s přijímacím řízením. Podle našeho názoru by pak bylo skutečně nezbytné právní úpravu přijmout. Pokud ale celoplošné testování bude každoročně zavedeno (a je jedno, jestli to bude dělat ČŠI, nebo někdo jiný), ale zůstane v režimu programů zjišťování výsledků podle školského zákona, bude se takto pokračovat dál.

 

Další věcí, o kterou se ministerstvo školství také ještě nepostaralo, jsou standardy. Na jednu stranu ČŠI ve svých výstupech uvádí, že absence standardů není větší překážkou, ale zároveň říkáte, že „bez dopracovaných komplexních standardů nelze výsledek testu ztotožnit ani s celkovým hodnocením úspěšnosti žáka ve škole nebo hodnocením vzdělávací práce školy“. Znamená to tedy, že ani ve druhé celoplošné zkoušce nemůžete standardy plně využít?

Standardy nejsou stále ještě v takové podobě, abychom je mohli pro celoplošné testování optimálně využívat. To znamená, že obsahy testů primárně vážeme na očekávané výstupy RVP. To je důvod toho, proč absence standardů pro nás není až takovým problémem a ze standardů si pak bereme alespoň to, co je z nich využitelné. Pokud se má však celoplošné testování realizovat v režii státu, standardy musejí být dopracovány.

 

Zaznamenali jste snahu některých škol přizpůsobovat svou výuku testování?

Nezaznamenali. To ale neznamená, že některé školy se o něco takového třeba nepokusily. Není to však dobrý přístup k testování, protože to jde proti samotné filozofii ověřování výsledků ve vzdělávání. Navíc skutečně dobrý učitel na základě znalosti RVP i školního vzdělávacího programu ví, co má v daném období probrat.

 

Na vašich webových stránkách se objevilo upozornění, že ČŠI nijak nespolupracuje na aktivitách některých komerčních subjektů, které oslovují školy s tím, že se odvolávají na druhou celoplošnou zkoušku testování. O co vlastně jde?

Tyto firmy nabízejí školám výukové pomůcky právě ve vztahu k testování. A desítky škol nás na tyto aktivity upozornily a ptaly se, jestli to s námi opravdu nějak souvisí a zdali jsou nabízené produkty skutečně potřebné pro adekvátní přípravu na testování. Vysvětlovali jsme jim proto, že žádná taková speciální příprava na testování neexistuje. Tou má být jedině běžná výuka.

 

Pro jaká další šetření (národní nebo přijímací řízení) by se systém mohl případně hodit?

Jde jen o abstraktní debatu. Systém bude muset být vždy upraven podle konkrétní potřeby. Například pro účely přijímacích řízení by bylo nutné ho rozšířit o bezpečnostní prvky, které nyní nemá, protože zatím nejsou potřeba.

 

A co pro státní maturity. U nich by systém využitelný byl?

Určitě ano. Ale opět je nutné zdůraznit, že by musel doznat řady změn. A pokud někdo říká, že náš systém ani po těchto úpravách využitelný není, tak se domnívám, že má jiný důvod, proč to tvrdí.

 

A můžeme v těch abstraktních úvahách pokračovat ještě dále. Není to tak dávno, kdy MŠMT za minulého vedení tvrdilo, že státní maturity jsou potřeba i proto, že to chtějí vysoké školy. Ukázalo se ale, že tomu tak prakticky vůbec není. Nicméně dokážete si představit, že by váš systém mohl sloužit jako platforma pro jakési univerzální přijímačky na vysoké školy? Možná by se třeba nakonec ukázal jako efektivnější než produkty některých soukromých firem.

Ano. Myslím, že z principu by to možné bylo.

LUKÁŠ DOUBRAVA

< zpět do čísla
banners/univerzita_pardubice_1_390x60.png
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
dekra_125x125-s.jpg
ucebnice
termaly_losiny_2020.jpg
anketa
Je čas pro zásadní změnu modelu maturitní zkoušky?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
48%
31%
20%
chrudim_1_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz