archiv
Učitelské noviny č. 1516/2013
tisk článku

OTAZNÍKY OKOLO PARAGRAFU 16

Ministerstvo školství připravuje novelu školského zákona, která (přijata v této podobě) by znamenala zásadní změny ve speciálním školství a v poradenství. Z jedné strany je text kritizován, že nedostatečně podporuje individuální inkluzi a že umožňuje vzdělávání ve školách speciálně zřizovaných pro děti s postižením, ze strany druhé se ozývají obavy, že příliš podléhá tlaku zastánců bezbřehé inkluze. Ve speciálním školství by se podle novely mělo méně dbát na diagnózu a přesněji formulovat podpůrná opatření pro žáky.

V minulém čísle jsme přinesli vysvětlení J. Stárka, ředitele odboru vzdělávací soustavy MŠMT, obavy praxe zprostředkoval člen Rady Asociace speciálních pedagogů (ASP) a ředitel ZŠ a SŠ Vinohradská v Praze 2 Stanislav Drbout. Dnes jsme se zeptali na názory na změny, k nimž v této oblasti novela školského zákona míří (jde o paragrafy 16 a další), poslankyně a místopředsedkyně sněmovního školského výboru Jaroslavy Wenigerové (ODS) a senátora a předsedy senátního školského výboru Marcela Chládka (ČSSD).

M. Chládek: K návrhům MŠMT jsem vždy ostražitý

„Nejsem si jist, jestli jdeme správným směrem – a to se týká jak ministerstva školství, tak vládní Strategie boje proti sociálnímu vyloučení. Chápu, že existuje rozsudek Evropského soudu pro lidská práva a že je pro nás závazný. Chápu, že se může stát, že se do základní školy praktické někdy dostane i dítě, které tam nepatří. Ale proč vylívat s vaničkou i dítě? Není možné vinu za tento stav klást právě těmto školám,“ říká M. Chládek.

Vypráví, že nedávno navštívil Mateřskou školu speciální v Lounech. V ní jsou i pětileté děti, které jsou mentálně na úrovni dvouletého dítěte. „Málokdo si dokáže představit náročnost práce učitelky v takové škole. Ve třídě se čtrnácti žáky je například učitelka s jednou či dvěma asistentkami pedagoga. Práce s dětmi v takové třídě je výrazně intenzivnější a individuálnější než ve školách běžných. Potřebujeme speciální školství, potřebujeme i základní školy praktické. Někteří lidé tvrdí, že z nich není cesty zpět do běžného vzdělávacího proudu. Není to pravda. V těchto školách bývají žáci i na jeden dva roky a poté se vracejí do svých škol, když pobyt v ZŠ praktické splní svůj účel. Řešit požadavek štrasburského soudu tak, že by se těmto školám házely klacky pod nohy, není správné,“ zdůrazňuje s tím, že podporuje rozumnou integraci.

Poznamenávám, že MŠMT alespoň verbálně od rušení základních škol praktických i přípravných tříd ustupuje. „Víte, já jsem vždycky, když MŠMT s takovým prohlášením přijde, velmi ostražitý. Podobné to bylo s minulým projektem financování regionálního školství, kdy ministerstvo tvrdilo, že školy neruší. Ano, byla to pravda, ale nastavovalo podmínky tak, že je musel rušit zřizovatel. Tady to může být podobné. Je pravda, že nikde není napsáno, že by MŠMT chtělo ZŠ praktické rušit. Ale všechny kroky, včetně změn navrhovaných v novele školského zákona, těmto školám zpřísňují a komplikují podmínky,“ říká M. Chládek.

Vysvětluje, že si dovede představit širší inkluzi, než je dnes, ale musí být finančně podpořena, protože je to drahý projekt. „Pokud se pro inkluzi rozhodneme, musíme s náklady počítat. Jen rušením speciálních a dalších škol problém nevyřešíme,“ poznamenává.

Co se stupňů podpůrných opatření týká – dokud nebude jasné, jak budou financovány, je k nim podle M. Chládka těžké cokoliv říci. „Je zhruba rok do voleb. Tahle vláda něco vymyslí, může to vypadat i zajímavě, slíbí zafinancování – a to ale už nechá buď na zřizovatelích, nebo na vítězích dalších voleb. I to je důvod, proč chceme na půdě Senátu svolat národní kulatý stůl ke speciálnímu školství, na němž by měli hovořit zejména zástupci běžných základních škol, základních škol praktických, psychologové a další odborníci na tuto problematiku. Měli by poukázat na možné problémy. Protože rozsáhlá diskuze neproběhla, je podle mého předčasné představovat paragrafové znění novely školského zákona. Není to ani prodiskutováno napříč politickým spektrem a rok před volbami je to poněkud divoký krok.“

J. Wenigerová: Musíme znát znění vyhlášek

„MŠMT nám zaslalo návrh novely školského zákona, ale dokud neuvidíme vyhlášky, které mají některá ustanovení konkretizovat, není možné takový zákon podpořit. Kromě toho – ustanovení týkající se vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami není provázáno s dalšími částmi zákona, zejména s konkrétními pravidly pro financování této oblasti,“ upozorňuje J. Wenigerová.

Některá ustanovení, která MŠMT připravovalo, byla podle ní vysloveně chybná – třeba zařazení vzdělávání ve speciální škole mezi podpůrná opatření, a ještě navíc významově až na čtvrtém místě. „To jsme v průběhu doby kritizovali a v poslední verzi je snad tento problém napraven. Ale objevuje se tam řada dalších problémů. Hovořila jsem o tom s panem ministrem P. Fialou a upozornila ho, že odmítám, aby bylo vzdělávání romských dětí řešeno na úkor speciálního školství,“ říká J. Wenigerová.

Připomíná, že na jeden významný problém upozorňuje i výroční zpráva ČŠI, která uvádí, že do mateřských škol chodí skoro 99 % dětí, ale dětí sociálně ohrožených je z nich minimálně. Říká se tam také, že se zhoršuje připravenost dětí na přechod z mateřských do ZŠ i mezi dětmi, které do mateřských škol chodí – a u ostatních dětí, které navíc nemají podnětné rodinné prostředí a motivující zázemí, je to ještě podstatně horší. „Pokud se nepodaří docílit toho, aby tyto děti (a je jedno, zda to jsou Romové, nebo ostatní žáci z nepodnětného prostředí) chodily do mateřských škol, žádný akční plán MŠMT nepomůže. Absentuje také práce s rodinou, která je v těchto případech nezbytná,“ vysvětluje J. Wenigerová.

Čtyři stupně podpůrných opatření vnímá J. Wenigerová jako pozitivní krok. I tady je ale nejasnost. Poslankyně říká, že podle dosavadních informací budou děti postupně procházet jednotlivými podpůrnými opatřeními, nejdříve prvním, o kterém rozhoduje škola, nepomohou-li, pak nastoupí podpůrná opatření z druhého stupně atd. To všechno by mělo být podle důvodové zprávy obsaženo v příslušné vyhlášce. A J. Wenigerová zdůrazňuje, že to je tak zásadní pro fungování konkrétní třídy, že vyhlášku je nutné znát zároveň se zákonem. Pracovníci MŠMT by měli vysvětlit, jestli to znamená, že všechny děti bez rozdílu budou nastupovat do první třídy běžné školy a teprve pak se bude rozhodovat, jaká podpůrná opatření v jaké škole jim budou poskytována. „Věřím, že se tento postup nebude týkat alespoň žáků s těžším nebo kombinovaným postižením, ale musí to být jasně řečeno,“ žádá J. Wenigerová. „A jak by to bylo s financováním speciálního vzdělávání? Podpůrná opatření ve druhém až čtvrtém stupni by znamenala ekonomické navýšení normativu. V systému reformy financování regionálního školství ale takhle jasnou cestu nenacházím. Doufám, že nemají pravdu lidé z praxe, kteří se obávají, že novela školského zákona spolu s reformou financování znamená konec speciálního školství,“ konstatuje J. Wenigerová.
Radmil Švancar

< zpět do čísla
banners/lesany_konkurz_390x60.jpg
reklama un

1333317600_seznamy-125x125-na-web-un-1.gif
reklama
akcent_09-19_125x125.gif
1543878000_mikroskop.gif
ucebnice
1590530400_polartraver.gif
anketa
Změní krizová online výuka školství k lepšímu?
ANO
NE
NEVÍM
ano
ne
nevim
32%
44%
23%
meziploty_2020_240x100.gif
linka_duvery_240x100.jpg
© Copyright 2010 - 2020 Učitelské noviny, ČTK / realizováno: manilot.cz